Jednou z příčin posílení víry muslima je jeho snaha vykonat upřímné, zbožné skutky za účelem získání Boží přízně. Měl by se snažit dělat dobré skutky často a pravidelně, protože každý Bohem předepsaný čin, který muslim vykoná, posílí jeho víru, neboť ta se zvyšuje s uctíváním a poslušností vůči Bohu.
Služba Alláhu, jak povinná, tak dobrovolná, kterou Svým služebníkům uložil, je rozdělena mezi srdce, jazyk a končetiny. Každá z těchto částí lidského těla vykonává službu Bohu jiným způsobem.
Mezi služby srdce patří upřímnost, láska, důvěra v Boha, návrat k Němu, naděje, bohabojnost, úcta, bázeň, pokora, trpělivost a další podobné činy, které mohou vycházet pouze ze srdce.
Pro jazyk je specifickou službou čtení Koránu, pronášení tekbíru (slov الله أكبر Alláhu akbar = Alláh je největší), tesbíhu (سبحان الله subhán Alláh = Sláva Alláhu) a tehlílu (slov ﻻ اله إﻻ الله lá iláha ille´lláh = Není božstva kromě Alláha), prosba o odpuštění, chválení Boha, posílání pozdravů a žehnání Prorokovi صلى الله عليه وسلم a další činnosti, které lze vykonat pouze jazykem.
Co se týče končetin, ty se vyznačují službou činnostmi jako je udělování almužny, pouť do Mekky, modlitba, rituální očista, cesta do mešity a další podobné skutky vykonané končetinami.
Činy srdce, jazyka a končetin mají svůj původ ve víře, a jsou do ní zahrnuty v pravém významu arabského výrazu pro víru – الإيمان al-ímán. Když bude muslim konat tyto činy, zvýší se mu víra, bude-li je však zanedbávat, víra se mu naopak sníží.
Činy srdce
Činy srdce ve skutečnosti představují základ celé víry. Jsou její nejvýznamnější a nejdůležitější její součástí. Činy, které jsou viditelné navenek (tj. činy jazyka a končetin) nemohou být přijaty, pokud je nedoprovází také činy srdce. To proto, že naše skutky jsou posuzovány na základě jejich upřímnosti vůči Bohu a právě upřímnost je jedním z činů srdce. Z tohoto důvodu si činy srdce zasluhují velikou pozornost. Jejich zanedbávání by nikdy nemělo být považováno za chvályhodné a nemělo by pro nás být přípustné.
Na základě jejich přístupu k těmto činům se lidé dělí na tři skupiny, podobně jako v případě činů těla. Těmito skupinami jsou:
- lidé, kteří si činy srdce odpírají;
- lidé, kteří dělají to, co mají, ale ne víc;
- lidé, kteří jdou dobru naproti a konají více, než co se musí.
V návaznosti na to je třeba zmínit, že správný muslim by se měl nejprve snažit o nápravu a očištění svého srdce a ujistit se, že se o něj náležitě stará, před tím, než se začne soustředit na nápravu své řeči a skutků. Pokud je v jeho srdci něco v nepořádku, nejsou mu krásná řeč a chvályhodné skutky příliš platné.
Když však muslim očistí své srdce pomocí upřímnosti, pravdivosti a lásky k Bohu a Jeho Poslu صلى الله عليه وسلم, napraví tím i své tělo, tak jak je zmiňováno v hadísu od an-Nu’mána ibn Bašíra رضي الله عنه, který je zaznamenán ve sbírkách Sahíh al-Buchárího a Muslima: „Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه وسلم říci:
أَلَا وَإِنَّ فِي الْجَسَدِ مُضْغَةً إذَا صَلَحَتْ صَلَحَ الْجَسَدُ كُلُّهُ، وَإذَا فَسَدَتْ فَسَدَ الْجَسَدُ كُلُّهُ، أَلَا وَهِيَ الْقَلْبُ.
„Vskutku, v těle je část, která, když je zdravá, je zdravé i celé tělo, a pokud je s ní něco v nepořádku, je něco v nepořádku i s celým tělem. Tou částí těla je srdce.“ 1
Tento hadís nám ukazuje, že náprava vnějších projevů člověka se bez nápravy jeho srdce a duše neobejde.
Pokud má věřící dobré srdce, kterým miluje Boha a to, co On miluje, pokud se Boha zdravým způsobem bojí a bojí se i toho, co On nemá rád, pak se napraví i jeho tělo. Opakem takového člověka je ten, jehož srdce je zkažené, podrobené vášním a upřednostňující své vlastní potřeby a tužby nad vším ostatním. Takový člověk má zkažené nejen srdce, ale i skutky.
Proto se také o srdci hovoří jako o králi zbytku těla, pro nějž jsou ostatní tělesné orgány jako jeho vojáci. Končetiny jsou srdci poslušnou armádou – beze vzdoru spěchají vykonat, co jim král přikáže. Bude-li král dobrý a spravedlivý, bude dobrá a spravedlivá i jeho armáda. Bude-li však král zkažený a zlý, bude pravděpodobně zlá a zkažená i jeho armáda.
Jak Alláh pravil, k užitku nám bude pouze takové srdce, které je čisté:
يَوْمَ لَا يَنفَعُ مَالٌ وَلَا بَنُونَ إِلَّا مَنْ أَتَى اللَّـهَ بِقَلْبٍ سَلِيمٍ
„V den, kdy nikomu ani majetek, ani synové neprospějí, kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Bohu přijdou“ (aš-Šu´aráa: 88-89)
Čisté srdce se pozná tak, že se v něm nenajdou choroby, ničemnost ani nevhodné chování. Skrývá v sobě pouze lásku k Bohu, bázeň z něj a strach z toho, co by jej od Boha mohlo vzdálit. 2
Šejchu l-islám Ibn Tejmíja řekl:
“Srdce je základ, ze kterého vše vychází. Pokud je naplněno vědomostmi a dobrými úmysly, ovlivňuje to i zbytek lidského těla. Tělo nedokáže vzdorovat tužbám srdce. Je-li srdce počestné a dobré, pak se na základě jeho vědomostí a zbožnosti musí nutně napravit i tělo, jak v řeči, tak i ve skutcích. A tím je zbožnost dovedena k úplnosti.” 3
Snaha překonat sama sebe a očistit své srdce tak, aby bylo naplněno láskou k Bohu a k výrokům a skutkům, které On miluje, je tím nejimpozantnějším a nejúčinnějším způsobem, jak se stát lepším věřícím, jak zevnitř, tak i navenek.
Ibn Redžeb řekl:
“Srdce se nedokáže očistit, dokud se v něm neusadí znalost o Bohu, láska k Němu, vědomí Jeho velikosti, strach a úžas z Něj, naděje a víra v Něj a dokud tímto vším není srdce naplněno až po okraj. To je tím správným významem tewhídu a věty, že není nikoho, kdo by byl hoden uctívání, kromě Alláha.” 4
O nápravě srdce tedy nemůže být řeč, dokud božstvo, které je v srdci uctíváno, kterého miluje a bojí se jej, není Jediný Bůh, který nemá společníka. Kdyby se na nebesích a na zemi uctívalo jiné božstvo, než je Alláh, nebesa i země by následkem toho upadla do zmaru. Jak Alláh řekl:
لَوْ كَانَ فِيهِمَا آلِهَةٌ إِلَّا اللَّـهُ لَفَسَدَتَا
Kdyby byla na nebi a na zemi božstva jiná kromě Boha, věru by obojí již zkáze bylo propadlo. (al-Anbijá: 22)
Z toho můžeme vyvodit, že spravedlivosti nelze ani na nebesích ani na zemi dosáhnout, dokud jejich obyvatelé nesměřují svou činnost k Bohu. Pohyb těla je závislý na činech srdce a na jeho úmyslech. Pokud tedy činy a tužby srdce patří pouze Bohu, srdce se tím napraví a s ním i tělo a jeho pohyby. Když jsou ale činy a úmysly srdce směřovány k něčemu jinému, než je Bůh, srdce nebude fungovat správně a tudíž nebude fungovat správně ani tělo, a to v takové míře, nakolik je zkažené i srdce. 5
V jednom autentickém hadísu Prorok صلى الله عليه وسلم řekl:
مَنْ أَحَبَّ لِلَّهِ وَأَبْغَضَ لِلَّهِ وَأَعْطَى لِلَّهِ وَمَنَعَ لِلَّهِ فَقَدِ اسْتَكْمَلَ الإِيمَانَ
“Ten, kdo miluje kvůli Alláhovi, nenávidí kvůli Alláhovi, dává kvůli Alláhovi a odpírá kvůli Alláhovi, vskutku dovedl svou víru k dokonalosti.”6
Ibn Redžeb vysvětlil:
“Význam tohoto hadísu je ten, že pokud činy srdce i končetin směřují k Bohu, pak se víra jeho služebníka jak zvnějšku, tak zevnitř stane kompletní a dobré činy srdce zapříčiní i dobré činy těla.
Je-li srdce dobré a touží pouze po Bohu a po tom, po čem touží On, jeho tělo bude vedeno pouze k tomu, po čem Bůh touží. Tělo bude pospíchat za tím, co vzbuzuje Boží přízeň, a bude se zdržovat toho, co Bůh nemá rád nebo i toho, co by mít rád nemusel.” 7
Jakmile se srdce stanou zbožnými, naplněnými vírou, pravdomluvností, upřímností a láskou a jakmile v srdci zůstane jenom touha po Alláhu, všechny končetiny dosáhnou zbožnosti též, budou se hýbat pouze pro Alláha a pouze pro Jeho potěchu.
Srdce je neustále zaneprázdněno myšlenkami, ať už na příští život, kterému bychom měli věnovat větší pozornost, na blahobyt v tomto životě, nebo na pochyby, plané touhy a na to, co by mohlo nebo nemohlo být.
Podstatou nápravy srdce je však myslet hlavně na to, co mu skutečně dá blahobyt a opravdový úspěch.
Co se týče vědomostí, člověk by měl své srdce naplnit vědomostmi o tewhídu, náboženských povinnostech, o smrti a životě po ní, o hříchu a tom, jak se ho vyvarovat. V oblasti úmyslů a plánů by se člověk měl zaobírat tím, co mu bude prospěšné, a zanechat tužeb, které jsou pro něj škodlivé. 8 Člověku v tomto velmi pomůže, když svým srdcem bude nazírat skutečnosti tohoto a příštího života, neboť to posílí jeho oddanost vůči Bohu.
Ibnu l-Kajjim řekl:
„S pomocí Boží objasníme tato nazírání, která člověku ukážou jak se v tomto ohledu věci mají:
Prvním z nich je nazírání toho, kdo se odebírá k Bohu a ke svému konečnému cíli v příštím životě. Tento člověk pohlíží svým srdcem na tento svět jako na něco nedůležitého, nicotného, marnivého a pomíjivého. Jeho srdce vycestuje z tohoto světa do domova života příštího. V tuto chvíli je nazírání na příští, věčný život plně zakotveno v jeho srdci. To je ono, ten skutečný život. Z něho jeho obyvatelé nikdy neodejdou, naopak je to místo jejich konečného příbytku, poslední zastávka pro všechny cestující na konci jejich cesty.
Posléze se v jeho srdci ustanoví správné nazírání na pekelný oheň, na jeho spalující žár a prohlubeň, ve které hoří, na nesmírné utrpení těch, kteří jsou do něj uvrženi. Nazírá, jak jsou k ohni přiváděni se zčernalými tvářemi a řetězy a okovy. Jakmile dojdou k ohni, přímo před jejich obličeji se otevřou jeho brány a uzří ten ohavný pohled, ze kterého jejich srdce puknou lítostí a žalem. Pokud je tohoto nazírání v srdci dosáhnuto, člověk bude zbaven svých hříchů, neposlušnosti a následování svých tužeb. Na místo toho bude ve svých činech opatrný a bohabojný. Avšak to, jak moc bude ve skutečnosti vzdálen od neposlušnosti a porušování pravidel daných Alláhem, záleží na síle tohoto nazírání. Strach vyvolaný tímto nazíráním však po čase zmizí a s ním i veškeré zbytky ničivých prvků z jeho srdce, které poté bude naplněno slastí a radostí.
Následuje nazírání srdcem na Ráj a na to, co je připraveno pro jeho obyvatele. Na věci, které nikdo ještě neviděl, neslyšel a ani si nedokázal představit, nepočítáme-li podrobný popis Ráje, který Alláh zjevil svým služebníkům skrze Svého Prorokaصلى الله عليه وسلم. V něm zaručil největší potěchy jídla, pití, oblečení, paláců a dalších požitků a štěstí.
Povrch Ráje je z pižma a oblázky v něm jsou perly, stavby v něm jsou ze zlatých a stříbrných cihel ozdobených perlami. Nápoje v něm jsou sladší než med, voní více než pižmo, ochlazují více než mentol a jsou chutnější než zázvor. A ženy z Ráje? Oči budou mít jako perly a pokud by tvář jediné z nich byla odhalena tomuto světu, zářila by silněji než slunce. Oblečení obyvatel ráje je z nejhebčího hedvábí a brokátů. Jejich služebníci jsou mladí a krásní a v hojném počtu, jako roztroušené perly. Ovoce ráje je věčné, vždy rostoucí, jeho druhů tolik, kolik si budou obyvatelé Ráje přát. Trůny, na kterých budou sedět v zahradě rajské jsou vysoké. Jejich jídlem bude maso jakékoliv drůbeže, kterou si zamanou. Budou pít víno, které jim nebude škodit a nebudou podléhat jeho opojení. V Ráji bude to, po čem duše touží a co jejich oči potěší. Budou zde přebývat na věky věků.
Pokud člověk do svého srdce přidá i nazírání dne المزيدal-Mezíd, kdy lidé Ráje uzřou Alláha, a kdy se člověk bude dívat na tvář svého Pána a poslouchat Jeho řeč, pak bude jeho srdce utíkat ke svému Pánu rychleji než vítr, a nebude se už ohlížet zpátky.“ 9
Pokud se tato nazírání objeví v srdci věřícího a pokud nad nimi rozjímá, pomůže mu to k očistění jeho srdce od špatných vlastností, nízkých tužeb a oddanosti něčemu jinému než Alláhovi. Bude to také obrovská motivace k uctívání Boha, lásce k Němu a bázni před Ním a k pokání Jemu a navracení se k Němu.
Smyslem tohoto všeho je zdůraznit, že jeden z největších podnětů k víře a k jejímu posílení a zvýšení je náprava srdce skrze víru, lásku k Alláhovi, Jeho Prorokoviصلى الله عليه وسلم a k tomu, co Alláh a Jeho Prorokصلى الله عليه وسلم milují a skrze očištění od čehokoliv, co se tomu protiví. A Alláh je vskutku ten, kdo činí člověka úspěšným.
Alláh v Koránu praví:
لِّلَّذِينَ أَحْسَنُوا الْحُسْنَىٰ وَزِيَادَةٌ
„Těm, kdo dobré konali, bude patřit odměna nejkrásnější, a ještě jim bude přidáno“ (Júnus: 26)
Dále praví:
لَهُم مَّا يَشَاءُونَ فِيهَا وَلَدَيْنَا مَزِيدٌ
„A čehokoliv se jim tam zachce, budou mít, a u Nás je ještě přídavek v hojnosti!“(Káf: 35)
„Odměna nejkrásnější“ (arab. الحسنى al-husná) byla vysvětlena jako Ráj a „ještě jim bude přidáno“ (arab. زيادة zijáda) jako možnost uzření Alláha. To je dosvědčeno hadísem uvedeným v Ibn Mádžově a at-Tirmizího Sunenu od Suhejba ar-Rúmího رضي الله عنه, ve kterém Prorok صلى الله عليه وسلم řekl:
إِذَا دَخَلَ أَهْلُ الْجَنَّةِ الْجَنَّةَ نَادَى مُنَادٍ إِنَّ لَكُمْ عِنْدَ اللَّهِ مَوْعِدًا . قَالُوا أَلَمْ يُبَيِّضْ وُجُوهَنَا وَيُنَجِّنَا مِنَ النَّارِ وَيُدْخِلْنَا الْجَنَّةَ قَالُوا بَلَى . قَالَ فَيُكْشَفُ الْحِجَابُ قَالَ فَوَاللَّهِ مَا أَعْطَاهُمْ شَيْئًا أَحَبَّ إِلَيْهِمْ مِنَ النَّظَرِ إِلَيْهِ
„Když lidé vstoupí do ráje, Alláh se jich zeptá „Chtěli byste ještě něco, čím bych vás mohl požehnat?“ Načež ti odpoví: „Cožpak jsi neočistil naše tváře? Cožpak jsi nás nepřijal do Ráje a spasil nás před ohněm pekelným?“ Pak však Alláh zdvihne závoj mezi Ním a jimi a oni uzří svého Pána. To je to nejkrásnější čím vůbec můžou být obdarováni.“ 10 V některých verzích je ještě dodáno, že „Prorok صلى الله عليه وسلم pak zarecitoval verš: „Těm, kdo dobré konali, bude patřit odměna nejkrásnější a ještě jim bude přidáno““(Júnus: 26)
Autor: šejch ‘Abdurrezzák al-‘Abbád
Zdroj: kniha Asbábu zijádeti l-ímáni we nuksánih
Přeložili: Adam Šlerka a Adriana Kuběnková
(…)
1 Muttefekun ‘alejhi. Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 52; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1599. Viz jeho vysvětlení u Ibn Hadžera ve Fethu l-Bárí, 1/127.
2 Srov. Ibn Redžeb v Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, str. 71.
3 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 7/187.
4 Viz Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, str. 71.
5 Viz Ibidum. Srov. Ibnu l-Kajjim v al-Wábilu s-sajjib, str. 12.
6 Od Abú Umámy رضي الله عنه ho zaznamenali Abú Dáwúd ve svém Sunenu, hadís č. 4681, at-Taberání v al-Kebíru, hadís č. 7737, Ibn Betta v al-Ibána, 2/658 a další. Al-Albání ho ohodnotil jako sahíh v as-Silsiletu s-sahíha, 1/658.
7 Viz Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, str. 72.
8 Viz Ibnu l-Kajjim v al-Fewá´id, str. 310 a 311.
9 Viz Medáridžu s-sálikín, 3/250-252.
10 Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2749; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 192. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu Suneni t-Tirmizí, hadís č. 2552.