Šejch al-Albání o předpovězené velké budoucnosti islámu

Alláh Mocný a Vznešený pravil:

هُوَ الَّذِي أَرْسَلَ رَسُولَهُ بِالْهُدَى وَدِينِ الْحَقِّ لِيُظْهِرَهُ عَلَى الدِّينِ كُلِّهِ وَلَوْ كَرِهَ الْمُشْرِكُونَ

Alláh Mocný a Vznešený pravil:

هُوَ الَّذِي أَرْسَلَ رَسُولَهُ بِالْهُدَى وَدِينِ الْحَقِّ لِيُظْهِرَهُ عَلَى الدِّينِ كُلِّهِ وَلَوْ كَرِهَ الْمُشْرِكُونَ

“A On je ten, jenž seslal posla Svého se správným vedením i s náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími, i když se to protiví modloslužebníkům.” (Saff: 9).

 

V tomto verši je nám oznámena radostná zvěst, že budoucnost patří islámu, který získá nadvládu, převahu a panování nade všemi ostatními náboženstvími.

 

Někteří lidé si mohou myslet, že se toto naplnilo v době Proroka صل الله عليه و سلم a správně vedených chalífů, ale není tomu tak. Naopak, byla splněna pouze část tohoto pravdivého slibu, jak, naznačuje Prorok صل الله عليه و سلم: “Noc a den neodejdou, dokud budou al-Lát a al-‘Uzzá uctívány.“[1] Proto ‘Áiša, nechť je s ní Alláh spokojen, pravila: „Posle Boží! Myslela jsem, že když Alláh seslal: “A On je ten, jenž seslal posla Svého se správným vedením i s náboženstvím pravdivým, aby zvítězilo nad všemi náboženstvími, i když se to protiví modloslužebníkům,”  že věc již bude rozhodnuta..“ On صل الله عليه و سلم pravil: “Bude to, co si bude Alláh přát.“[2]

 

Existují další hadísy, které ukazují, kam až islám dosáhne, kde bude vládnout a jak daleko se rozšíří, takže není pochyb o tom, že budoucnost skutečně patří islámu, s dovolením a s přízní Boží.

Proto ocituji z těchto hadísů co budu schopen, v naději, že to posílí odhodlání pracujících pro islám. A též to bude důkazem proti těm, kdo jsou lhostejní a těm, kteří si zoufají!

 

Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl:

“Věru Alláh pro mne shrnul zem, takže jsem viděl její východ a západ; a věru vláda Ummy obsáhne to, co bylo pro mne shrnuto. “[3]

 

A dokonce ještě jasnější a všeobecnější je hadís:

“Tato záležitost dosáhne tam, kam dosahuje noc a den. A Alláh neopomene žádné stavení z cihel, ani kožešin, aniž by do něj nenechal toto Náboženství vstoupit, přinášeje čest nebo ponížení. Ctí povýší Alláh islám a ponížením poníží nevíru.“[4]

 

Proto je na muslimech, aby se připravili tím, že se obrátí ke svému Pánu, přidržujíce se Jeho Knihy, následujíce Sunnu Jeho Proroka صل الله عليه و سلم, odvracejíce se od všeho, co Alláh učinil zakázaným a sjednocujíce se na tom, v čem On, Nejdokonalejší, Nejvyšší, nachází zalíbení.[5]

Věru není pochyb o tom, že naplnění této nadvlády vyžaduje, aby se muslimové vrátili k duchovní, materiální a ozbrojené síle, takže budou schopni překonat moc nevíry a křivdy. Tyto dobré zprávy jsou nám oznámeny v hadíse:

Od Abú Kábíla, kterýžto pravil: „Byli jsme s Abdulláhem ibn ‘Amr ibn al-Ás. Byl dotázán, které město bude dobyto jako první, zda Konstantinopol anebo Řím. Tak Abdulláh zavolal pro zapečetěnou truhlici a pravil: „Vyjměte odtamtud knihu.“ Potom řekl: „Zatímco jsme byli s Poslem Božím صل الله عليه و سلم a zapisovali si, Posel صل الله عليه و سلم byl dotázán, které město bude dobyto jako první, zda Konstantinopol anebo Řím, načež Posel صل الله عليه و سلم odpověděl: “Město Herákliovo bude dobyto první,” maje tak na mysli Konstantinopol.“[6]

První zmíněné dobytí se nadešlo z rukou Muhammeda al-Fattáha al-Osmáního (tj. osmanského sultána Mehmeda Fatiha), jak je dobře známo a odehrálo se to více než osm set let po Prorokovi صل الله عليه و سلم (1453 kř. éry), který dobytí předpověděl. Takže i druhé dobytí se odehraje, z dovolení Alláha Nejvyššího, to je jisté a po čase o něm uslyšíme.

 

Taktéž není pochyb o tom, že naplnění druhého dobytí vyžaduje návrat správně vedených vládců muslimské ummy, což on předpověděl v hadíse:

“Proroctví mezi vámi zůstane, dokud si to bude Alláh přát, pak ho Alláh, až si to bude přát, odejme. Potom bude chalífát dodržující způsoby doby proroctví. Mezi vámi zůstane, dokud si to bude Alláh přát, pak ho Alláh, až si to bude přát, odejme. Pak přijde období království a to mezi vámi zůstane, dokud si to bude Alláh přát, pak ho Alláh, až si to bude přát, odejme. Pak bude tyranie a ta mezi vámi zůstane dokud, si to bude Alláh přát, pak ji Alláh, až si to bude přát, odejme. Pak bude opět chalífát podle způsobů prorockých.“ Potom utichl.“[7]

Mezi dobrými zprávami o návratu síly muslimů a jejich schopnosti využít zemi k dosažení svých cílů, jejich jasné budoucnosti i v ekonomické a zemědělské sféře, je tento jeho صل الله عليه و سلم výrok:

“Hodina nenadejde, dokud se země Arabů neobrátí v pastviny a řeky.“[8]

První znamení naplnění tohoto hadísu se začala objevovat v některých částech arabských zemí, které Alláh zaplavil Svým požehnáním a velikou přízní – dostatkem vody získané z pouště. A zítřek je blízko pro toho, kdo jej očekává.

Znám je také jeho صل الله عليه و سلم výrok:

“A Čas nenadejde, dokud to, co bude následovat nebude horší než to, co předcházelo, až dokud se nesetkáte se svým Pánem.“[9]

 

Tento hadís je třeba chápat ve světle těch předchozích, stejně jako těch dalších, hovořících o Mehdim a o sestoupení Ísáa (Ježíše), mír s ním, což ukazuje, že z tohoto pravidla budou existovat výjimky. Hadís stanovuje obecný jev, který je přerušován výjimkami. Tedy není dovoleno chápat jej zcela doslovně a neomezeně a upadnout tak v zoufalství, které není charakteristikou věřícího:

يَا بَنِيَّ اذْهَبُوا فَتَحَسَّسُوا مِنْ يُوسُفَ وَأَخِيهِ وَلا تَيْأَسُوا مِنْ رَوْحِ اللَّهِ إِنَّهُ لا يَيْئَسُ مِنْ رَوْحِ اللَّهِ إِلا الْقَوْمُ الْكَافِرُونَ

“A neztrácejte naději v laskavost Boží, vždyť jen lidé nevěřící ztrácejí naději v laskavost Boží!” (Júsuf:87).

Prosím Alláha, aby z nás všech učinil Své opravdové věřící služebníky.

---