Čas na nikoho nečeká – každý moment, který uběhne, vás o to více přibližuje k posmrtnému životu – proto využijte tohoto vznešeného měsíce.
Čas na nikoho nečeká – každý moment, který uběhne, vás o to více přibližuje k posmrtnému životu – proto využijte tohoto vznešeného měsíce.
Připomínáme svým bratrům a sestrám Boží požehnání vůči nám, že jsme se dožili tohoto měsíce, prosíme Ho aby nám umožnil dokončit tento měsíc dobrými skutky a přijmutím. Kolik lidí si přálo dožít se tohoto měsíce ale nedosáhli toho. Kolik lidí bylo minulý rok s námi v nocích podobných těmto a teď jsou ponecháni napospas svým skutkům ve svých hrobech. Ale Alláh Nejvyšší nám umožnil, abychom zde zůstali i po našich bratrech kteří nás už opustili. Proto prosíme Alláha Nejvyššího aby jim odpustil a nepřivedl nás na pravdu Boží hned po nich.
Ó bratři! Věru rozumný jedinec je ten, který dychtivě využívá těchto dnů v plné míře a získává z nich profit, protože čas je nelítostný a pokračuje stále dál; nezastaví se kvůli výmluvám někoho, kdo se vymlouvá; ani se nezastaví kvůli spánku spícího či nemoci chorého. Pokračuje každou hodinou a každým momentem.
Věru; pokud je vaše trvání na tomto světě prodlouženo, tak se vám zkracuje doba života, která vám do budoucna zbývá. Každý moment který uběhne vás vzdálí od tohoto světa a přiblíží k životu posmrtnému a tudíž z pokračování života se nemá těšit jinak, nežli tím, že jí osoba stráví v poslušnosti k Alláhovi. Prosíme Alláha aby nás začlenil mezi tyto lidi.
Věru; nejlepšími mezi lidmi je ten, jehož život se stal prodlouženým a jehož skutky byly obdivuhodné. A věru nejhorší z lidí je ten, jehož život se stala prodlouženým a jehož skutky byly odporné. Vskutku každý zesnulý, který zemřel, své smrti lituje, neboť pokud konal dobro, bude litovat že nemohl udělat víc a pokud konal špatné skutky, bude litovat že se je nesnažil odčinit.
On, Ten Nejvyšší, řekl:
حَتَّىٰٓ إِذَا جَآءَ أَحَدَهُمُ ٱلْمَوْتُ قَالَ رَبِّ ٱرْجِعُونِ لَعَلِّىٓ أَعْمَلُ صَـٰلِحًا فِيمَا تَرَكْتُ ۚ
A když k některému z nich přichází smrt, tu volá: Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal! (Muminún: 99 – 100).
Dotyčný neřekne: „Pane můj! Vrať mě zpátky abych si mohl budovat paláce, užívat si se ženami, hromadit bohatství a vozit se v luxusních autech, ale řekne: Pane můj, dej mi vrátit se na zemi, možná že vykonám něco dobrého v tom, co jsem zanedbal!
Alláh říká:
كَلَّآ ۚ إِنَّهَا كَلِمَةٌ هُوَ قَآئِلُهَا ۖ وَمِن وَرَآئِهِم بَرْزَخٌ إِلَىٰ يَوْمِ يُبْعَثُونَ
Však pozor! Toto jsoou jen slova, jež pronáší, avšak za nimi stojí bariéra až do dne , kdy budou vzkříšeni (Muminún: 100)
V tomto požehnaném měsíci šarí’a předepisuje tři zbožné skutky:
Prvním je povinný půst. Půst je jeden z pilířů islámu a jeho základů.
Dále je předepsáno stání v modlitbě během jeho nocí (tj. v nocích Ramadánu).
Toto bylo zavedeno Poslem Božím صلى الله عليه و سلم prostřednictvím jeho výroků i jeho skutků.
Z jeho výroků se dochovalo, že řekl:
مَنْ قَامَ رَمَضَانَ إِيمَانًا وَاحْتِسَابًا غُفِرَ لَهُ مَا تَقَدَّمَ مِنْ ذَنْبِهِ .
„Kdokoli stojí v modlitbě v Ramadánu s upřímnou vírou a hledáním odměny, tak mu Alláh odpustí všechny jeho předešlé hříchy.“ [1]
Co se jeho skutků týče, tak on صلى الله عليه و سلم probdil se svými společníky v nepovinných modlitbách tři noci. Poté se vzdálil a řekl:
قَدْ رَأَيْتُ الَّذِي صَنَعْتُمْ وَلَمْ يَمْنَعْنِي مِنَ الْخُرُوجِ إِلَيْكُمْ إِلاَّ أَنِّي خَشِيتُ أَنْ تُفْرَضَ عَلَيْكُمْ .
„Obava z toho, že mé nepřetržité vykonávání modlitby se pro vás stane povinností, mne zastavila a proto jsem za vámi nepřišel.“ [2]
Myšleno tak, že se Prorok صلى الله عليه و سلم obával, že by jeho jednání bylo pochopeno jako ustavení povinnosti a lidé by to pak nebyli schopni dodržet.
Neměli bychom tedy být roztěkaní vůči našemu půstu a leniví vůči našim modlitbám, nýbrž moudrý je ten, kdo je trpělivý, ten kdo je vytrvalý k poslušnosti vůči Alláhu. A to z toho důvodu, že v hadísu se objevuje název tohoto měsíce jako شهر الصبر šehru s-sabr, tj. měsíc trpělivosti, protože tento měsíc s sebou nese trpělivost. Trpělivost v půstu, trpělivost v modlitbě, trpělivost v tom, co přichází s útrapami, hladem a žízní, zejména v dlouhých parných dnech – proto je Ramadán měsícem trpělivosti.
A v neposlední řadě, rovněž důrazně předepsány jsou v tomto měsíci i všechny ostatní veliké ctnosti; velkorysost, šlechetnost a prokazování dobra, protože věru Posel Boží صلى الله عليه و سلم byl nejvíce velkorysý a štědrý ze všech lidí a ze všeho nejvíce byl štědrý a velkorysý právě během Ramadánu. [3]
Proto buďte i vy štědří a rozdávejte ze svého majetku a bohatství – ať už v podobě milodaru nebo zekátu, buďte velkorysí vůči vám samým, pomáhejte svým bratrům, buďte velkorysí ve vašem postavení, zasáhněte ve prospěch toho, kdo si zaslouží, abyste v jeho prospěch zasáhli, buďte štědří třeba i jen úsměvem na vaší tváři, buďte velkorysí jakkoli jen můžete.
Věru tento měsíc by se měl využít a získat z něj profit v různých činech poslušnosti k Alláhu a zejména recitací Koránu, protože ta má v tomto měsíci, Ramadanu, obzvláštní význam.
Prosíme Alláha Nejvyššího nechť nás připojí k Jeho čestným služebníkům
. Prosíme Alláha Nejvyššího nechť od nás příjme náš půst, naše modlitby a další činy uctívání.
Autor: šejch Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín
Zdroj: kniha al-Likáátu r-ramadáníja, str. 525-530, redakčně kráceno a upraveno.
Překlad: Afrim Peer
________________________________________________________________________
[1] Muttefekun ‘alejhi. Od Abú Hurejry رضي الله عنه zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. .37; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 759.
[2] Muttefekun ‘alejhi. Od matky věřících ‘Áiše رضي الله عنها zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1129; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 761.
[3] Parafráze na hadís od Ibn ‘Abbáse رضي الله عنهما, který uvádí al-Buchárí v Sahíhu, č. 3554.