Šejch Sálih al-Fewzán: ti poslední nemohou být napraveni ničím jiným, nežli tím, čím byli napraveni ti první

 

Hovořit budeme o nutnosti a nezbytnosti následování cesty zbožných předků (arab. سلف الصالح selefu s-sálih) pro ummu. Těmi je první pokolení této ummy, společníci Božího Poslaصلى الله عليه و سلم, tedy صحابة sahába رضي الله عنهم أجمعين. Mezi nimi byli ti, kteří islám přijali již v Mekce a posléze vykonali hidžru do Medíny. Ty nazýváme مهاجرون muhádžirún, a potom أنصار ansár ti, kteří se k nim připojili v samotné Medíně.

Alláh o nich zjevil:

وَالسَّابِقُونَ الْأَوَّلُونَ مِنَ الْمُهَاجِرِينَ وَالْأَنْصَارِ وَالَّذِينَ اتَّبَعُوهُمْ بِإِحْسَانٍ رَضِيَ اللَّهُ عَنْهُمْ وَرَضُوا عَنْهُ وَأَعَدَّ لَهُمْ جَنَّاتٍ تَجْرِي تَحْتَهَا الْأَنْهَارُ خَالِدِينَ فِيهَا أَبَدًا ۚ ذَٰلِكَ الْفَوْزُ الْعَظِيمُ

A Bůh nalezl zalíbení v prvních předchůdcích z přesídlenců a pomocníků a v těch, kdož je následovali ve zbožných skutcích a také oni nalezli zalíbeni v Bohu; On pak připravil pro ně zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní navěky přebývat budou a to úspěch bude nesmírný. (Tewba: 100)

 

Vznešený Alláh hovoří o muslimských vysídlencích z Mekky a chválí je slovy:

لِلْفُقَرَاءِ الْمُهَاجِرِينَ الَّذِينَ أُخْرِجُوا مِنْ دِيَارِهِمْ وَأَمْوَالِهِمْ يَبْتَغُونَ فَضْلًا مِنَ اللَّهِ وَرِضْوَانًا وَيَنْصُرُونَ اللَّهَ وَرَسُولَهُ ۚ أُولَٰئِكَ هُمُ الصَّادِقُونَ

A část kořisti náleží chudým vystěhovalcům, kteří byli vyhnáni z příbytků svých a od majetků svých a kteří usilují dosáhnout přízně Boží a zalíbení a pomáhají Bohu a poslu Jeho. A toto jsou vskutku lidé spravedliví. (Hašr:8)

 

Ohledně muslimů z řad Medíňanů Alláh pravil:

وَالَّذِينَ تَبَوَّءُوا الدَّارَ وَالْإِيمَانَ مِنْ قَبْلِهِمْ يُحِبُّونَ مَنْ هَاجَرَ إِلَيْهِمْ وَلَا يَجِدُونَ فِي صُدُورِهِمْ حَاجَةً مِمَّا أُوتُوا وَيُؤْثِرُونَ عَلَىٰ أَنْفُسِهِمْ وَلَوْ كَانَ بِهِمْ خَصَاصَةٌ ۚ وَمَنْ يُوقَ شُحَّ نَفْسِهِ فَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ

Ti, kdož pevně sídlí v tomto obvodu a utvrdili se ve víře ještě před nimi, ti milují ty, kdož se k nim vystěhovali, a nenalézají v hrudích svých žádnou závist kvůli tomu, co dáno bylo vystěhovalcům. A dávají jim přednost před sebou, i kdyby sami měli nedostatek. A ti, kdož ochrání duše své před lakotou, ti budou blažení. (Hašr:9)

 

O těch, kteří přišli po nich a následovali je, Alláh zjevil:

وَالَّذِينَ جَاءُوا مِنْ بَعْدِهِمْ يَقُولُونَ رَبَّنَا اغْفِرْ لَنَا وَلِإِخْوَانِنَا الَّذِينَ سَبَقُونَا بِالْإِيمَانِ وَلَا تَجْعَلْ فِي قُلُوبِنَا غِلًّا لِلَّذِينَ آمَنُوا رَبَّنَا إِنَّكَ رَءُوفٌ رَحِيمٌ

A ti, kdož přišli po nich, hovoří: „Pane náš, odpusť nám i bratřím našim, kteří nás předešli ve víře; a nevkládej do srdcí našich zlobu proti těm, kdož před námi uvěřili, Pane náš, vždyť Tys věru shovívavý, slitovný!“ (Hašr:10)

 

Poté následují, kteří přišli bezprostředně po nich a nauku čerpali od prvního pokolení muslimů a po nich další, kteří následovali tyto nejlepší generace.

Na ně se vztahuje hadís Božího Posla صلى الله عليه و سلم:

خَيرُكُم قَرنِي, ثُمَّ الَذِينَ يَلُونَهُم, ثُمَّ الَذِينَ يَلُونَهُم.

„Nejlepšími z vás je mé pokolení, potom ti, kteří je budou následovat a potom ti, kteří je budou následovat.”

Vypravěč hadísu dodal: „Nevím, jestli zmínil po své generaci další dvě, nebo tři.“

 

Tento čas byl časem nejlepších generací muslimské ummy a tito zmínění jsou jejími zbožnými předky, které Posel Boží صلى الله عليه و سلم pochválil. Proto je pro ummu nezbytné držet se jejich příkladu a jejich chápání víry, mezilidských vztahů a etiky ve všech záležitostech. Jejich způsoby jsou přesně převzaty z Knihy Boží a ze Sunny, protože byli Prorokoviصلى الله عليه و سلم nejblíže přímo v době zjevení, přebírali od něj svou víru přímo a bez prostředníka. Proto jsou nejlepší generací a jejich pochopení víry tím nejlepším a závazným.

 

Vznešený Alláh praví, že nalezl zalíbení

وَالَّذِينَ اتَّبَعُوهُمْ بِإِحْسَانٍ

i v těch, kdož je následovali ve zbožných skutcích (Tewba:100)

Toto znamená dokonalé následování, jež si vyžaduje podrobné studium jejich chápání víry, metodologie a cesty, po které se ubírali. Připisovat se k nim a holedbat se následováním jejich cesty bez nejmenší znalosti o ní je nepřístojné a může přinést pouze škodu.

 

Pochopení víry podle prvních generací bylo studováno a následováno touto ummou napříč všemi staletími a historickými epochami v mešitách, školách, univerzitách i dalších institucích. Toto se učíme a k tomuto vyzýváme i my.

 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم nás zpravil o tom, že se objeví mnohé rozpory a stezkou spásy je vytrvat na cestě vytyčené prvními generacemi:

افتَرَقَتِ اليَهُودُ عَلَى إِِحدَى وَ سَبعِينَ فِرقَةً وَ افتَرَقَتِ النَّصَارَى عَلَى اثِنتَينِ وَ سَبعِينَ فِرقَةً وَ سَتَفتَرِِقُ هَذِهِ الأُمَّةُ عَلَى ثَلَاثٍ وَ سَبعِينَ فِرقَةً وَ كُلُّهَا فِي النَّارِ إِلَّا وَاحِدَةٍ.

„Židé se rozdělili na jednasedmdesát skupin a křesťané na dvaasedmdesát skupin. Má umma se rozdělí na třiasedmdesát skupin a všechny budou v Ohni krom jediné.“

Když to slyšeli přítomní, zeptali se: „Kromě které, Posle Boží?“ Prorok صلى الله عليه و سلم jim vysvětlil, že jde o ty, kteří jsou na tom, na čem je dnes on a jeho společníci.

 

Toto je cesta spásy, jíž je třeba poznávat a následovat. Všechny ostatní cesty vedou pouze do Ohně, ač jsou četné a jejich počet nadále neustále roste.

 

Proto Boží Posel صلى الله عليه و سلم v jedné ze svých posledních rad odkázal své ummě pokornost vůči vůdcům věřících a pevné následování cesty své i cesty prvních generací. Tohoto je třeba se držet a nikterak se od toho neodchylovat, v protikladu ke věcem nově vneseným, které je třeba zásadním a rozhodným způsobem odvrhovat.

 

V podobném smyslu třeba chápat slova Vznešeného Alláha:

وَأَنَّ هَٰذَا صِرَاطِي مُسْتَقِيمًا فَاتَّبِعُوهُ ۖ وَلَا تَتَّبِعُوا السُّبُلَ فَتَفَرَّقَ بِكُمْ عَنْ سَبِيلِهِ ۚ ذَٰلِكُمْ وَصَّاكُمْ بِهِ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ

A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje – snad budete bohabojní! (An’ám: 153)

 

Je třeba mít se na pozoru před pozměněnými a falešnými cestami vedoucími do Pekla. Je třeba jim oponovat, následujíce to, co je jasně dáno a ustaveno Prorokem صلى الله عليه و سلم a prvními generacemi.

Kdo se tohoto drží, zažívá nepochopení ze strany svých současníků, zejména hovoříme-li o pozdějších dobách, časově bližších dnešku.

Takoví věrní následovníci cesty prvních generací jsou předmětem opovržení svých soků, následujících jiné cesty. Proto se dotyčný potřebuje vyzbrojit trpělivostí.

 

Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

‫بَدَأََ الإِِِِسلاَمُ غَرِيبًا وَ سَيَـعُودُ غَرِيبًا كَمَا بَدَأََ فََطُوبَى لِلغُرَبَاءِ.

„Islám začal jako cizí a navrátí do stavu, kdy bude cizí jako tehdy, když začal, proto blahoslaveni budiž cizinci.“

A těmito cizinci jsou právě ti, kteří napravují to, co lidé zkazili.

 

Před zblouděním na tomto světě a před Ohněm na světě onom nás vlastně nic jiného, nežli následování cesty prvních generací, nemůže zachránit. Alláh pravil:

وَمَنْ يُطِعِ اللَّهَ وَالرَّسُولَ فَأُولَٰئِكَ مَعَ الَّذِينَ أَنْعَمَ اللَّهُ عَلَيْهِمْ مِنَ النَّبِيِّينَ وَالصِّدِّيقِينَ وَالشُّهَدَاءِ وَالصَّالِحِينَ ۚ وَحَسُنَ أُولَٰئِكَ رَفِيقًا﴿٦٩﴾ذَٰلِكَ الْفَضْلُ مِنَ اللَّهِ ۚ وَكَفَىٰ بِاللَّهِ عَلِيمًا

Ti, kdož poslouchají Boha a posla, budou spolu s proroky, bezúhonnými, mučedníky a zbožnými, jimž všem Bůh prokázal milost. A jak překrásní to budou společníci! Takové je dobrodiní od Boha přicházející – a Bůh plně dostačuje jako vševědoucí! (Nisá´:69-70)

 

Právě proto Alláh uzákonil súru al-Fátihu jako pilíř každé modlitby, ať již povinné, či dobrovolné, a učinil ji nezbytnou součástí každého modlitebního cyklu. Na jejím konci se totiž nachází prosba nesmírné důležitosti:

اهْدِنَا الصِّرَاطَ الْمُسْتَقِيمَ

Veď nás stezkou přímou (Fátiha: 6)

Přímou stezkou, arab. الصِّرَاطُ الْمُستَقِيمُ as-sirátu l-mustakím, je právě tato صِرَاطُ الَّذِينَ أَنْـعَمتَ عَلَْيهِِم siráta llezíne an’amte alejhim, „cesta těch, jež jsi (Bože) zahrnul milostí Svou“¹, protože všechny ostatní jsou křivé a bludné. Proto prosíme Alláha o ochranu před sejitím z cesty a ubíráním se po cestách falši, a to v každé naší modlitbě.

 

A kdo jsou těmi, které Alláh zahrnul Svou milostí?

وَمَنْ يُطِعِ اللَّهَ وَالرَّسُولَ فَأُولَٰئِكَ مَعَ الَّذِينَ أَنْعَمَ اللَّهُ عَلَيْهِمْ مِنَ النَّبِيِّينَ وَالصِّدِّيقِينَ وَالشُّهَدَاءِ وَالصَّالِحِينَ

Ti, kdož poslouchají Boha a posla, budou spolu s proroky, bezúhonnými, mučedníky a zbožnými, jimž všem Bůh prokázal milost. (Nisá:69)

Prosíte-li Alláha, aby vás vedl touto cestou, žádáte Jej, aby vám poskytl ochanu před křivými cestami zbloudilých a vedl vás po cestě přímé:

صِرَاطَ الَّذِينَ أَنْعَمْتَ عَلَيْهِمْ غَيْرِ الْمَغْضُوبِ عَلَيْهِمْ وَلَا الضَّالِّينَ

Cestou těch, jež jsi zahrnul milostí Svou, ne těch, na něž jsi rozněván, ani těch, kdož v bludu jsou(Fátiha:7)

Ti, na něž je Alláh rozhněván, jsou ti, kteří pravdu znají a i přesto ji nenásledují a nejednají podle ní. Alláh se na ně hněvá, protože svou znalost Pravdy neprokazují svým jednáním. Takoví sice převzali znalost, ale nepraktikují ji ve svém životě. Proto každý, kdo nese nauku, ale nejedná podle ní, je stižen hněvem Božím. Zbloudilými jsou potom ti, kteří Alláha uctívají beze znalosti a vědomostí. Snaží se k němu přiblížit způsoby, které nejsou ničím podloženy a cestami jasně ukázanými jako nesprávné. Konají bez jakýchkoli důkazů z Koránu a Sunny, následujíce bludné inovace. Proto každý, kdo uctívá Alláha činem, který není podložen ani Koránem, ani Sunnou, nachází se v bludu a jeho čin není přijat.

Tato prosba na konci súry al-Fátihy je srozumitelná a jasná. Musíme ji proto pochopit, vědět, proč ji odříkáváme a cítit ji svým srdcem. Potom bude i přijata.

Poté, co odrecitujeme al-Fátihu, sborově pronášíme slovo آمِين ámín. Vlastně tak prosíme Všemohoucího: „Ó Alláhu, vyslyš naši prosbu!“

 

Kdo se vydá cestou těch, kterým Alláh požehnal a zahrnul je svou milostí, bude znevažován a nazýván sektářem mezi sektáři, vystavován ústrkům a perzekuci. Lidé mu budou házet klacky pod nohy. Proto musí zůstat trpělivý, protože mu v konečném důsledku nikdo nemůže uškodit.

 

Mnozí dnes tuto cestu opouštějí, jak lze vidět z novin, časopisů i knih. Sunnu znevažují, stejně jako její lid. Je tomu tak proto, že sami zašli do extrémů v mnoha různých záležitostech.

Jiní vnímají následovníky prvních generací jako jen další uskupení mezi nepřeberným množstvím jiných uskupení a nevidí důvod, proč by se měli přidat zrovna k nim.

Další otevřeně popírají nutnost následování cesty zbožných předků a jejich chápání víry, snažíce se vybudovat naprosto nové, vlastní chápání náboženství, s nově vydedukovanými pravidly. Cesta zbožných předků je pro ně zastaralá a neaktuální, protože dnešní doba se dle nich v mnoha ohledech odlišuje od jejich časů.

Tento předpoklad je klamný, neboť islámké zákonodárství je použitelné v každé době na každém místě, až do Dne soudného. Stejně tak je pro každý čas a každé místo vhodná i metodologie selef.

 

Imám Málik ibn Anas praví:

‫لا يصلح آخر هذه الأمة إلا ما أصلح أولها‬

„Poslední z této ummy nemohou být napraveni ničím jiným, nežli tím, čím byli napraveni ti první.”

A tímto není nic jiného, nežli Korán, Sunna a cesta prvních generací muslimů.

Toto bylo připodobněno k Noemově arše. Kdokoli je na ní, zachrání se, kdokoli na ni odmítne nastoupit, toho odplaví potopa bludu.

Proto musíme tuto cestu následovat, držet se jí a vyzývat k ní i ostatní, s důkladnou a hlubokou znalostí všeho, co si od nás žádá. Nikoli vzít si ji pouze jako symbol a prázdný slogan.

 

Alláh pravil:

اتَّبَعُوهُمْ بِإِحْسَانٍ

Následovali je ve zbožných skutcích (Tewba: 100)

Tedy následujte ji přesně. A přesně nelze následovat to, o čem nic nevím. A neexistuje žádná jiná cesta, vedoucí do ráje, nežli jen a pouze tato.

 

Vznešený Alláh praví:

فَاتَّبِعُوهُ ۖ وَلَا تَتَّبِعُوا السُّبُلَ فَتَفَرَّقَ بِكُمْ عَنْ سَبِيلِهِ

Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. (An’ám:153)

Všechny ostatní cesty vedou leda k věčnému zatracení. Na začátku každé z nich stojí alespoň jeden šejtán, který k ní láká, jak učil Posel Božíصلى الله عليه و سلم.

 

Co se týče těch, kteří říkají, že každý, kdo sám sebe bere jako muslima, je také muslimem, pak tito představují další nesprávné chápání víry. Pokud by to byla pravda, pak by ke spáse stačilo jen nosit muslimské jméno a následovat cokoli, co se mi zlíbí. Nelze se prohlašovat za muslima a přitom následovat zcela odlišnou věrouku, než první generace této ummy, hovoříce o islámu bez nejmenší znalosti. A tuto znalost opět nelze získat jinak, nežli přejímáním od prvních generací muslimů.

 

Dnes existuje velké množství samouků, kteří si nárokují znalost a pochopení náboženství. Svou nauku však nečerpali z původního pramene, ale z popisných knih, nebo, jak říkají, z kultury lidí, od jedinců, kteří se jim v mnohém podobají. Tento způsob získávání znalosti však nevede k žádnému dobru, ani k přímé cestě.

 

Následujte proto cestu prvních generací této ummy, cestu zbožných předků muslimů. Učte se ji, konejte podle ní a nenechte se oklamat řečmi o tom, že je zastaralá, staromódní a neaktuální. Kdykoli se objeví jakákoli nejasnost, hledejte na ni odpověď v Sunně Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم a v tom, co se dochovalo od prvních generací této ummy. Jedině takto lze dosáhnout spásy a toto je jediná bezpečná cesta. Nespokojte se se studiem samouků. Přebírejte nauku přímo od učenců, známých a vyhlášených svou naukou, následováním Pravdy a svou zbožností. A bludných, křivých cest se vyvarujte.

 

Dnes velmi potřebujeme následovat přímou a správnou cestu, zejména díky obrovskému množství rozkolů a těžkých zkoušek, valících se na nás ze všech stran. Lidé jsou i v bezpečí vlastních domovů pokoušeni k činům překračujícím všechny meze přístojnosti, ke hříchu a k odchýlením se z přímé cesty pod rouškou otevřenosti myšlení a kultivovanosti chování, v protikladu k ostouzenému konzervativizmu.

 

Jenže cesta zbožných předků je mnohem moudřejší, bezpečnější a mnohem méně povrchní, nežli cesty pozdějších generací. Je čistá a převzatá přímo z Koránu a Sunny, zatímco cesty pozdějších generací jsou znečištěny dodatečnými příměsmi. Proto, podíváte-li se na knihy, pak obecně platí, že čím starší jsou, tím jsou jasnější a srozumitelnější. Tohoto si všiml i velký učenec Ibn Redžeb al-Hanbelí a napsal knihu Přednosti nauky zbožných předků nad naukou pozdějších generací. Napsal v ní: „Slova selef jsou stručného znění, ale moudrost v nich je ohromná, zatímco slova pozdějších jsou přeobsáhlá svou délkou, ale moudrosti je v nich pramálo.“

 

Prosíme Alláha Vznešeného, aby nám zaručil úspěch v konání dobrých skutků a zasazování se o pravdu. Prosíme Jej o sílu a trpělivost setrvat na Přímé cestě.

 

 

 

Autor: šejch Sálih ibn Fewzán al-Fewzán, redakčně kráceno.

 

Zdroj: Převzato z přednášky, přednesené ve čtvrtek 3. Muharremu 1435. Přednášku si lze poslechnout v arabštině na http://www.alfawzaan.af.org.sa/node/15030