Pravil šejchu l-islám Takíjuddín Ahmed ibn Tejmíjja, Alláh mu budiž milostiv:
Pravil šejchu l-islám Takíjuddín Ahmed ibn Tejmíjja, Alláh mu budiž milostiv:
„Nenalezneš ani jednu osobu odvrhující něco ze Sunny Božího Posla صلى الله عليه و سلم, co je nezbytné potvrdit a co je nezbytné vykonat, aniž by takový dotyčná předtím nezapadl v inovace (arab. bida‘), čili aby nebyl z lidu inovace. A také nenalezneš nositele inovace, aniž by nezanechal něco ze Sunny, jak bylo řečeno: „Ani jeden národ neuvedlv život inovaci, aniž by předtím nezanechal něčeho tomu podobného ze Sunny.“
Pravil Vznešený:
وَمِنَ ٱلَّذِينَ قَالُوٓاْ إِنَّا نَصَـٰرَىٰٓ أَخَذۡنَا مِيثَـٰقَهُمۡ فَنَسُواْ حَظًّ۬ا مِّمَّا ذُڪِّرُواْ بِهِۦ فَأَغۡرَيۡنَا بَيۡنَهُمُ ٱلۡعَدَاوَةَ وَٱلۡبَغۡضَآءَ إِلَىٰ يَوۡمِ ٱلۡقِيَـٰمَةِۚ وَسَوۡفَ يُنَبِّئُهُمُ ٱللَّهُ بِمَا ڪَانُواْ يَصۡنَعُونَ
I od těch, kdož říkají „Jsme křesťany“, jsme přijali úmluvu jejich, avšak i oni zapomněli část z toho, co bylo jim připomenuto, a vyvolali jsme mezi nimi nepřátelství a nenávist až do dne zmrtvýchvstání – a tehdy jim Bůh oznámí, co vlastně provedli. (Máida:14)
Když tedy potom zanechali dobrou část toho, co jim bylo připomínáno, vydali se za něčím mimo toho a výsledkem toho byl nárůst nenávisti a nepřátelství, které je potkalo. Alláh Vznešený pravil:
وَمَن يَعۡشُ عَن ذِكۡرِ ٱلرَّحۡمَـٰنِ نُقَيِّضۡ لَهُ ۥ شَيۡطَـٰنً۬ا فَهُوَ لَهُ ۥ قَرِينٌ۬
A tomu, kdo vyhýbá se připomenutí milosrdného, tomu přidělíme satana, jenž bude druhem jeho věrným. (Zuchruf:36)
Tedy ti, kteří budou dělat slepé a budou odvracet hlavu od připomenutí, které zjevil Milostiplný, ty Alláh obtěžká a šejtán jim bude neoddělitelný druh. I pravil Pán všech světů:
وَمَنۡ أَعۡرَضَ عَن ذِڪۡرِى فَإِنَّ لَهُ ۥ مَعِيشَةً۬ ضَنكً۬ا وَنَحۡشُرُهُ ۥ يَوۡمَ ٱلۡقِيَـٰمَةِ أَعۡمَىٰ
zatímco ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný a v den zmrtvýchvstání vzkříšen bude Námi jako slepý (TáHá:124)
A také:
ٱتَّبِعُواْ مَآ أُنزِلَ إِلَيۡكُم مِّن رَّبِّكُمۡ وَلَا تَتَّبِعُواْ مِن دُونِهِۦۤ أَوۡلِيَآءَۗ قَلِيلاً۬ مَّا تَذَكَّرُونَ
On seslal ti Písmo s pravdou, potvrzující pravdivost dřívějšího, a On seslal i Tóru a Evangelium (A’ráf:3)
Tedy, náš Pán nařídil, aby to, co je Jím zjeveno, bylo následováno. A zakázal pravý opak toho, tedy následování „záštitníka“ mimo Něho – tedy ten, který nenásleduje to, co Alláh přenechal (tj. co zjevil), ten bez jakékoli pochybnosti následuje to druhé (tj. to, co následovat zakázal, víra v jiná božstva mimo Něj). Z výše vzpomenutého důvodu Alláh na jiném místě říká:
وَمَن يُشَاقِقِ ٱلرَّسُولَ مِنۢ بَعۡدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ ٱلۡهُدَىٰ وَيَتَّبِعۡ غَيۡرَ سَبِيلِ ٱلۡمُؤۡمِنِينَ نُوَلِّهِۦ مَا تَوَلَّىٰ وَنُصۡلِهِۦ جَهَنَّمَۖ وَسَآءَتۡ مَصِيرًا
A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá´:115)
Komentujíce tento verš, řekli islámští učenci: „Kdo nebude následovat jejich cestu (cestu věřících), ten ve skutečnosti následuje cestu mimo cesty vzpomenuté.“ Tímto veršem také dokazují, že je povinnost (arab. wádžib) následovat cestu věřících a že nikdo nemá právo vystoupit z kruhu toho, na čem se shodli islámští učenci.“
Zdroj: Medžmú‘atu l-Fetawá Ibni Tejmíjja, č. 173/7-174.