Málik ibn Dínár pravil: „Vyvaruj se čarodějníka, který ošálí srdce učených, odváděje je od Vznešeného Alláha, tedy od tohoto světa. Jeho pravá podstata je ještě ohavnější, nežli čarodějnictví, se kterým přišli Hárút a Márút, protože jejich čáry rozdělovaly manžela od manželky, zatímco tento svět rozděluje služebníka od jeho Pána.”
Málik ibn Dínár pravil: „Vyvaruj se čarodějníka, který ošálí srdce učených, odváděje je od Vznešeného Alláha, tedy od tohoto světa. Jeho pravá podstata je ještě ohavnější, nežli čarodějnictví, se kterým přišli Hárút a Márút, protože jejich čáry rozdělovaly manžela od manželky, zatímco tento svět rozděluje služebníka od jeho Pána.”
Také pravil: „Kdokoli se zasnoubí s tímto světem, pak tento svět s ním nebude spokojen, dokud mu dotyčný nedá jako věno svou víru.”
Mutarrif ibn ‘Abdulláh říkával: „Nejsem překvapen tím, že někdo dojde zatracení, avšak jsem překvapen, když někdo dojde spásy. A Alláh nedává žádné dobrodiní větší, než je dar islámu.”
Jahjá ibn Mu‘áz pravil: „Znovu probouzej své srdce vzpomínáním Alláha, protože velmi snadno zapomíná.”
‘Abdulláh ibn Mubárek říkával: „Tento svět je vězením pro věřícího. Nejlepším činem ve vězení je trpělivost a zvládání hněvu. Věřící na tomto světě nemá svou vlastní domovinu. Jeho domovina přijde až zítra, na onom světě.”
Tímto se chce říci, a Alláh ví nejlépe, že věřící po tomto světě nijak netouží, ve shodě se slovy Vznešeného:
تِلْكَ الدَّارُ الْآخِرَةُ نَجْعَلُهَا لِلَّذِينَ لَا يُرِيدُونَ عُلُوًّا فِي الْأَرْضِ وَلَا فَسَادًا ۚ وَالْعَاقِبَةُ لِلْمُتَّقِينَ
A toto je příbytek poslední. My připravíme jej těm, kdož zpupní nechtěli být na zemi a pohoršení nešířili – a věru dobrý bude konec bohabojných.(Kasas:83)
Leč Alláh jej ze Své moci učiní vznešeným jak na tomto, tak i na onom světě.
Jeden ze selef říkával: „Chceš-li být blízko k Alláhu, potom mezi sebe a své tužby postav železnou zeď.“
Al-Hasan al-Basrí pravil „Pokud tě šejtán nalezne ve stálé poslušnosti vůči Alláhu, bude na tebe neustále znovu a znovu útočit. Pokud mu odoláš, ztratí o tebe zájem a zanechá toho. Pokud mu budeš podléhat, začne v tebe vkládat své naděje.”
Sahl at-Tustarí řekl: „Vděčnost vůči Alláhu znamená zanechat vší neposlušnosti v tom, co žádá. Celé tělo je Božím darem a dobrodiním, proto Mu nebuď neposlušen žádnou z jeho částí.”
Muždáhid a Makhúl vyložili Boží slova:
ثُمَّ لَتُسْأَلُنَّ يَوْمَئِذٍ عَنِ النَّعِيمِ
A posléze v ten den na blahobyt tázáni budete! (Tekásur: 8) takto:
„Věru to je chladivý nápoj, příbytek jako domov, nasycení břicha, krása zjevu a radost ze spánku.”
‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه pravil: „Co člověka uspokojuje, je pět věcí – když je jeho manželka vstřícná, když jsou jeho děti oddané, jeho bratři zbožní, jeho sousedé spravedliví a jeho obživa v Rukou jeho Pána.”
Ahmed ibn Harb pravil: „Pokud se v chování ženy sejde následujících šest, její dobro je dokonalé – když dbá na pět denních modliteb, když touží po svém manželovi, když se snaží zavděčit svému Pánu, když střeží svůj jazyk před pomluvami a klevetami, když se zříká tužeb tohoto světa a když trpělivě snáší nesnáze.”
Sufján as-Sewrí pravil: „Nesnažte se získat vůdcovství, leda poté, co jste bojovali sami proti sobě (tj. proti svému egu a svým tužbám) celých sedmdesát let.“ Jeden ze selef o tomtéž prohlásit: „Pokud se pro to nenajde někdo u Alláha lepší, pak se toho zhostěte.“
Vůdce věřících ‘Alí pravil: „Svěžest mládí opouští člověka ve dvaadvaceti letech. Jeho intelekt dosahuje vrcholu své ostrosti v osmadvaceti letech. Vše, co přichází poté, až do konce života, je jen zkouškou a nesnází.”
Wehb ibn Munebbih pravil: „Kdokoli říká, že je chytrý, avšak jeho pozornost se neupírá k onomu světu, ten je pouhým lhářem.”
Jeden ze selef pravil: „Moudrost tkví ve čtvero věcech – v lítosti po spáchání hříchu, připravenosti na smrt, prázdnosti žaludku a společnosti těch, kteří se zřekli tohoto světa.”
Autor: Ahmed Feríd
Zdroj: Achláku s-selef