Šest hledisek uctívání, bez kterých není dosaženo souladu s praxí Proroka صلى الله عليه و سلم

Drazí bratři, je třeba vědět, že následování Sunny (arab. mutábe’a) nemůže být dosaženo, dokud nebude daný čin uctívání plně v souladu se Šarí’ou v těchto šesti klíčových hlediscích:

 

 

Když uctívač uctívá Alláha nějakým aktem uctívání, ale důvod tohoto uctívání není nijak podložen šarí’ou, pak se jedná o inovaci, která se navrací zpět k tomu, který se jí dopouští. Např. když si někdo připomíná nějakým uctíváním, třeba noční modlitbou 27. noc měsíce Redžeb, kdy Boží Posel صلى الله عليه و سلم vystoupal na nebe. Uctívání noční modlitbou je samo o sobě předepsáno a doloženo. Jenže pokud je provázeno takovýmto důvodem, stává se inovací. Je tomu tak proto, že uctívání je provázeno důvodem, jenž není Šarí’ou potvrzen. Soulad uctívání se Šarí’ou v jeho motivu je tedy velmi důležitou a nezbytnou podmínkou, která vysvětluje mnoho inovací, které jsou pokládány za podložené v Sunně a přitom jsou zcela nepodložené.

 

 

Každý čin uctívání musí být nevyhnutelně v souladu se Šarí’ou co se týče jeho druhu. Pokud uctívač koná uctívání nějakého druhu, který není podložen v Šarí’e, toto uctívání není přijato. Pokud například někdo jako obětinu porazí koně, toto není přijato jako správné, neboť toto odporuje šarí’i co do druhu uctívání, neboť jako obětinu lze porazit jedině pastevní dobytek, tedy krávu, velblouda, ovci, nebo kozu.

 

 

Pokud se někdo modlí vícero povinných modliteb, než je stanoveno, pak musíme říci, že jde o inovaci, která není přijata, protože odporuje Šarí’i co do kvantity. Navíc je zde i konsensus (arab. idžmá‘), že když se někdo pomodlí např. polední modlitbu pěti cykly modlitby (arab. rek‘á), je tato modlitba neplatná.

 

 

Např. když člověk vykonává rituální očistu, tedy abdest (arab. wudú´) a začne chodidly namísto rukama, pak omyje hlavu, pak teprve ruce a pak tvář, jeho abdest je neplatný, protože odporuje Šarí’i z hlediska způsobu vykonání.

 

 

Např. pokud by někdo obětoval hned první den měsíce Zú l-hidždža, jeho obětina by nebyla přijata, protože jeho uctívání odporuje Šarí’e z hlediska času vykonání. Dokonce jsem slyšel, že někteří lidé obětují obětiny v Ramadánu, aby se tím přiblížili k Alláhu. Takový čin provedený takovýmto způsobem je inovace, protože není vzpomenuto nic, jak by se šlo přiblížit k Alláhu cestou poražení zvířete, než ve smyslu obětiny, ve smyslu daru, nebo ve smyslu ‘akíky.[1] Pokud někdo porazí obětinu v Ramadánu s úmyslem přiblížit se tak k Alláhu stejně jako poražením obětiny na Svátek oběti (‘Ídu l-Adhá), toto není přijato, leda že by dotyčný zamýšlel porazit zvíře na maso jen tak a to věnovat jako dar.

 

 

Např. pokud někdo vykonává i’tikáf na jiném místě, než je mešita, pak toto není přijato. Je tomu tak proto, že i’tikáf nemůže nastat nikde jinde, nežli v mešitě. Pokud např. nějaká žena řekne, že chce vykonat i’tikáf v modlitebně v jejím vlastním domě, pak takový i’tikáf není přijat, neboť odporuje Šarí’e co do místa provedení. Nebo pokud chce někdo rituálně obcházet (arab. tawwáf) cokoli jiného, než Ka’bu, nebo chce okolo Ka’by obcházet vně chrámového okrsku Mekky, pak tento tawwáf není přijat, protože Šarí’a jej přikazuje provádět pouze v Mekce a pouze uvnitř chrámového okrsku.

 

Alláh pravil Ibráhímovi:

A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni. (2:157)

 

Tedy akt uctívání nemůže být považován za správný, dokud není splněna podmínka upřímnosti a podmínka následování Proroka صلى الله عليه و سلم. A podmínka následování Sunny Prorokovy nemůže být splněna, dokud není čin v souladu se Šarí’ou Ze všech těchto šesti hledisek.[2]

---