Pokud lidský jedinec nebo společnost ve svém životě naplní osobní přesvědčení, že nic není hodno uctívání, kromě Jediného a Jedinečného Stvořitele a Pána celého univerza, povede to k těm nejlepším možným výsledkům. K nim patří následující:
Pokud lidský jedinec nebo společnost ve svém životě naplní osobní přesvědčení, že nic není hodno uctívání, kromě Jediného a Jedinečného Stvořitele a Pána celého univerza, povede to k těm nejlepším možným výsledkům. K nim patří následující:
1.
Tato víra osvobozuje svého nositele od uctívání čehokoli jiného, kromě Alláha Jediného. Stvoření sama o sobě nejsou schopna nic vytvořit, protože jsou ve skutečnosti sama stvořena. Nejsou sama o sobě schopna nijak uškodit ani nijak prospět, dokonce ani sama sobě. Nemohou sama o sobě přinést ani smrt, ani vdechnout život, ani vzkřísit mrtvé. Výlučná víra v absolutní Boží Jedinost a Jedinečnost (arab. التوحيد at-tewhíd) osvobozuje člověka od toho, aby sloužil jako otrok čemukoli, kromě Jeho skutečného Pána, Jediného, Toho, jenž ho stvořil v nejdokonalejších proporcích. Osvobozuje lidský intelekt od všech podob bludu, klamu a iluze.
2.
Tato víra osvobozuje od nutnosti kořit se v poslušnosti, podřízenosti a ponížení se před kýmkoli jiným, nežli před Alláhem Jediným. Osvobozuje život člověka od toho, aby nad ním kralovali panovníci, věštci, hadači a další, kteří sami sebe staví do pozice božskosti a z boží moci dané nutnosti a vyvolenosti k tomu, aby vládli nad ostatními lidmi, služebníky Božími. Právě díky tomu vůdcové modlářství a přidružování k Jedinému Bohu (arab. الشرك aš-širk) povstávali na odpor proti výzvě všech proroků všeobecně a zejména pak proti výzvě Božího Posla Muhammeda صلى الله عليه و سلم jmenovitě, kvůli tomu, že pochopili slova لا إله إلا الله lá iláhe ille lláh – nic nemá právo na uctívání, kromě Alláha, jako univerzální osvobozující slogan lidstva, svrhávající tyrany z jejich falešných trůnů, jako revoluční osvobozující heslo pozvedající tváře věřících, kteří své tváře nepokládají na zem před nikým jiným, nežli před Alláhem, Pánem všehomíra.
3.
Tato víra činí osobnost člověka vyrovnanou. Přesvědčení, že je nutno uctívat pouze Jediného Skutečného Boha, vede k vyrovnané osobnosti, jasně vytčenému cíli a jednotném směru v lidském životě. Toto přesvědčení konsoliduje energii lidské životní cesty a dává životu člověka smysl. Takový člověk se pro pomoc neobrací k ničemu, kromě k Alláhu, Jedinému, jenž je hoden uctívání, vzývá pouze Jeho jak v soukromí, tak i na veřejnosti, jak v soukromí, tak i na veřejnosti k Němu také ostatní volá. Naproti tomu ten, kdo přidružuje k Bohu Jedinému jiná božstva, napíná své srdce mezi vícero těch, kteří si nárokují jeho uctívání a službu, chvíli se obrací k Živému Bohu a chvíli se obrací k mrtvým lidem a neživým věcem.
Proto podle Koránu radí Prorok Júsuf/Josef svým spoluvězňům:
يَـٰصَـٰحِبَىِ ٱلسِّجْنِ ءَأَرْبَابٌ مُّتَفَرِّقُونَ خَيْرٌ أَمِ ٱللَّـهُ ٱلْوَٰحِدُ ٱلْقَهَّارُ
Přátelé moji vězeňští, jsou snad rozdělení páni lepší než Bůh jediný, vše podmaňující? (Júsuf: 39)
Kdo věří v Jediného Pravého Boha ví, co Ho těší a co Ho hněvá, snaží se vykonávat to, co vede k Jeho spokojenosti a vyhýbat se tomu, co vede k Jeho hněvu. A jeho srdce zůstává v poklidu. Naproti tomu srdce toho, kdo k Jedinému Pravému Bohu přidružuje falešná božstva, tíhne tu k jednomu a tu k druhému, cítí neustálé napětí, cítí vnitřní rozervanost a není schopno nalézt pokoje.
4.
Tato víra je pro lidi zdrojem bezpečí, protože naplňuje duši každého jedince mírem a spokojeností. Kdo uctívá pouze Jediného Pravého Boha a nic a nikoho k Němu nepřidružuje, se kromě Něho nikoho jiného nebojí. Jeho přesvědčení mu brání, aby se bál, že přijde o svou obživu, o svou duši, svou rodinu, brání mu v tom, aby se bál jiných lidí, nebo jiných bytostí, aby se bál smrti, či čehokoli jiného z toho mnoha věcí, jichž se lidé obecně obávají. Věřící, který uctívá výhradně Jediného Boha, se nebojí nikoho a ničeho kromě Něj a proto cítí jistotu, zatímco ostatní lidé propadají obavám, cítí zadostiučinění a spokojenost, zatímco ostatní jsou zneklidnění a znepokojení.
Tuto skutečnost nastiňuje i Korán ve slovech:
ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَلَمْ يَلْبِسُوٓا۟ إِيمَـٰنَهُم بِظُلْمٍ أُو۟لَـٰٓئِكَ لَهُمُ ٱلْأَمْنُ وَهُم مُّهْتَدُونَ
Ti, kdož uvěřili a nepotřísnili víru svou nespravedlností, ti jsou v bezpečí a po správné cestě kráčejí. (An’ám: 82)
Tato neochvějná vnitřní jistota přichází z hloubi duše a nikoli díky práci nějakých bezpečnostních sborů tohoto světa. A co se týče pocitu bezpečí tváří v tvář posmrtnému životu, to je ještě větší a hodnotnější, trvalejší a báječnější pro každého, kdo sebe upřímně odevzdává do vůle Jediného Boha, ke kterému nikoho a nic nepřidružuje. Přidružovat k Němu jiné by totiž znamenalo spáchat nesmírnou křivdu.
5.
Přesvědčení o výhradní jedinosti a jedinečnosti Boží posiluje lidskou duši, neboť lidskému jedinci propůjčuje sílu a rozhodnost mysli. Takový člověk plní své nitro nadějí pramenící od Jediného Boha, důvěrou v Něho a spoléháním se na Něho a spokojeností s Jeho předurčením, získává trpělivost tváří v tvář zkouškám, kterým ho Jediný Stvořitel podrobuje a odpoutává se od okovů závislosti na stvořených osobách a objektech. Jako jedinec je takový člověk pevný a neochvějný jako hora. A když ho postihne cokoli nemilého, obrátí se s prosbou o pomoc a o ulehčení ke svému Jedinému Pánu a ne jako jiní lidé třeba k mrtvým.
Na toto narážel Posel Boží صلى الله عليه و سلم, když pravil:
وَإِذَا سَأَلْتَ فَاسْأَلْ اَللَّهَ
„A když o něco prosíš, tak o to pros Alláha.“1
Vznešený Alláh na jiném místě praví:
وَإِن يَمْسَسْكَ ٱللَّـهُ بِضُرٍّۢ فَلَا كَاشِفَ لَهُۥٓ إِلَّا هُوَ ۖ وَإِن يَمْسَسْكَ بِخَيْرٍ فَهُوَ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ قَدِيرٌ
Jestliže se tě Bůh dotkne nějakým neštěstím, pak tě ho nikdo nezbaví kromě Něho. A jestliže se tě dotkne něčím dobrým – vždyť On nade všemi je mocný. (An’ám: 17)
6.
Přesvědčení o výlučné Jedinosti a Jedinečnosti Boží je základem, na němž je budována rovnost a bratrství všech lidí. Kdo dosvědčuje svou víru v to, že nikdo a nic kromě Jediného Stvořitele nemá právo být uctíváno a nikomu a ničemu kromě Jediného Stvořitele se nelze klanět, bere ostatní lidské bytosti za sobě rovné Boží služebníky. Sám se cítí jako jeden z mnoha jiných lidí, z nichž všech nejlepší je Boží Posel Muhammed صلى الله عليه و سلم, kterého si Jediný Pravý Bůh vybral, aby ukončil a dovršil dějinnou linii proroctví.
Autor: šejch Muhammed ibn Džemíl Zejnú
Zdroj: Menhedžu firkati n-nádžíja, převzato a upraveno.
______________________________________________________