Šest základních sbírek hadísů

V terminologii vědy o hadísech označuje termín „al-ummuhátu s-sitt,“ tj. „šestero matek“ šest nejautentičtějších a nejužívanějších sbírek hadísů, o jejichž autenticitě panuje všeobecná shoda. Obecně lze říci, že obsahují jen velmi malý počet vyprávění, která lze hodnotit jako nevěrohodná. 

 

Tuto šestici tvoří (v pořadí dle důležitosti sbírky a historické přesnosti jejích podání):

 

 

 

Abú Abdulláh Muhammed ibn Ismá’íl ibn Ibráhím ibn Mughíra ibn Bárdizbe al-Buchárí, se narodil v Bucháře v dnešním Uzbekistánu v šewwálu 194 hidžry. Je původem Peršan. Záhy přišel o otce a byl vychováván jako sirotek pouze svou matkou. V roce 210 h. se vydal na cesty, při kterých sbíral hadísy. Takto se dostal do Šámu, Egypta, na Arabský poloostrov i do Iráku. Měl geniální paměť a říká se, že již v sedmi letech si dokázal zapamatovat knihu, kterou přečetl jen jednou jedinkrát. Studoval hadís u Ahmeda ibn Hanbela Byl známý také svou zbožností a tím, že se nevměšuje do záležitostí vládců a mocných, nepodlézá jim, ani u nich nehledá podporu. Al-Buchárí odmítal nepotřebná pozlátka světského života. Z jeho sbírky je také patrno, že byl nadán také nesmírným intelektem a schopností abstrahovat z předaného podání pravidla použitelná v životě. Ibn Chuzajma říká: „Není pod nebesy nikdo, kdo by byl znalejší v hadísech Posla صلى الله عليه و سلم, nebo jich znal zpaměti více, než Muhammed ibn Ismá’íl al-Buchárí.“ Zemřel v noci na Svátek přerušení půstu ve 256. roce hidžry v obci Chatrang nedaleko Samarkandu (dnešní Uzbekistán) ve věku nedožitých šedesáti dvou let a zanechal po sobě řadu děl, z nichž muslimové těží dodnes. Mezi jeho studenty patří imámové Muslim, an-Nesáí, at-Tirmízí, Ibn Huzejma a další.

 

Celý název jeho sbírky je Džámi’u s-Sahíh. Obsahuje 7397 hadísů[1] z asi milionu těch, které si pamatoval. Bez opakování jsou to asi čtyři tisícovky z toho. Další dva tisíce jsou uvedeny samostatně. Ostatní hadísy nepovažoval autor za natolik spolehlivé, aby stály za zaznamenání do knihy, která měla zahrnout jen ty nejjistější, nejnepochybnější a nevyvratitelné. Všechny jím zaznamenané hadísy v této sbírce tak mají spojitý a nepřerušitelný řetězec vypravěčů, kde je každý vypravěč důkladně prověřen a shledán morálně bezúhonným a precizním v předání informace. K práci al-Buchárího povzbudil také významný tehdejší učenec a jeho vlastní učitel Ishák ibn Rahawejh. Al-Buchárí vynaložil ohromné úsilí při editování, kategorizaci, historickém bádání a kritice každého zaznamenaného podání. Vždy se, dříve než jakýkoli hadís zapsal, či nezapsal, pomodlil dvě rek’á s prosbou o pomoc při rozhodnutí. Vypracování sbírky si vyžádalo 16 let imámova života. Poté sbírku al-Buchárí předložil svým kolegům a učitelům Ahmedovi ibn Hanbel, Jahjá ibn Me’ínovi a ‘Alímu al-Medenímu.Všichni ji prověřili a shledali ji autentickou. Učenci hadísu přiřkli al-Buchárího sbírce velkou váženost a označili ji za nejautentičtější a nejdůležitější knihu po Koránu, jak pravil Zehebí.

 

 

Abú Husejn Muslim ibn Hadždžádž ibn Muslim al-Kušejrí an-Nejsábúrí se narodil v perském Nišápúru (ar. Nejsebúr) v roce 204 h. Procestoval Šám, Irák a Egypt, kde hledal nauku. Když al-Buchárí zavítal do Nišápúru, Muslim se přidružil k němu a stal se jeho žákem a věrným druhem, přičemž od něj čerpal znalost hadísů. Také čerpal od imáma Ahmeda. Byl vysoce ceněn svými současníky i následovníky, zanechal po sobě spoustu psaných děl, užitečných do dnešních dní. Zemřel ve věku 57 let v roce 261 h. Z jeho studentů uveďme at-Tirmízího a Ibn Huzejmu.

 

Jeho sbírka Sahíh je ceněna jako nejautentičtější po al-Buchárího sbírce. Zahrnuje celkem 7275 hadísů, z toho asi 4000 bez opakování. Muslim do ní zahrnul z celkového počtu asi 300 000 hadísů jen ty, o jejichž autentičnosti byl přesvědčen. Komentátor této sbírky, imám an-Newewí, prohlásil: „Držel se spousty striktních principů ohledně ostražitosti, správnosti, zbožnosti a pochopení. Jen velmi málo lidí v jeho době mělo tak přísné podmínky.“ Ve sbírce imám Muslim zahrnul rozdílná podání týchž hadísů, odlišné formulace a použití odlišných slov. Celá kniha je přehledně rozdělena na kapitoly a učenci tvrdí, že její organizace je snad ještě preciznější než u al-Buchárího, i když autenticita hadísů samých je o něco slabší.

 

 

 

I přes velký počet zahrnutých hadísů neobsahují al-Buchárího a Muslimova sbírka všechny existující autentické hadísy. Některé do nich nebyly zařazeny z ostražitosti, protože i mezi autentickými oba imámové vybírali jen ty nejlepší, jiné byly zaměněny jinými, lepšími podáními a některé mohly být samozřejmě i lidsky opomenuty.

Co se týče těch hadísů, které zaznamenává jak Buchárí, tak Muslim, můžeme si být takřka zcela jisti, že je Posel Boží صلى الله عليه و سلم skutečně a bezpochyby vyřkl. To tvrdí i Ibn Tejmíjja.

 

 

 

Abú Abdurrahmán Ahmed ibn Šu’ajb ibn ‘Alí an-Nesáí, podle místa Nesá v Chorásánu (dnes severovýchod Íránu), kde se imám v roce 215 h. narodil. Cestoval do Hidžázu (oblast Mekky a Medíny), Šámu, na Arabský poloostrov i jinam, aby se od místních lidí učil hadísy a zaznamenával je. Dlouhý čas strávil v Egyptě, kde se také rozšířily jeho texty. Poté odcestoval do Damašku, kde se věnoval právnické a soudnické činnosti. Zemřel v roce 303 h. ve věku 83 let. Po sobě zanechal především dvě velkolepé sbírky hadísů a knihu o chybách v předávání hadísů.

 

An-Nesáí sepsal svou první velkou sbírku hadísů s názvem Sunen al-Kubrá během svých cest. Do ní zahrnul jak autentické, tak i defektní hadísy. Poté, co se usadil, tuto sbírku přepracoval a zkrátil ji do podoby nové sbírky Sunen as-Sughrá. Sám Nesáí svou novou, revidovanou sbírku nazval Mužtebá´. Do ní pak zahrnul již jen ty hadísy, o kterých se sám přesvědčil, že jsou autentické. Hovoříme-li, že nějaký hadís zaznamenává an-Nesáí, pak je uveden právě v této revidované sbírce. Mudžtebá´ má ze všech čtyřech sbírek Sunen nejnižší počet slabých hadísů a vypráví od nejnižšího počtu kritizovaných tradentů. Kvalitou vypravěčů samých, o které se sbírka opírá, předčí i sbírky Abú Daúda a Tirmízího, ač tyto čerpají od většího počtu lidí. An-Nesáí byl znám svou nebývalou přísností ohledně vypravěčů, která šla dokonce tak daleko, že nevypráví od některých, kteří jsou tradenty i u al-Buchárího a Muslima.

 

 

 

Celé imámovo jméno je Abú Daúd Sulejmán ibn Aš’as ibn Ishák al-Ázádí as-Sídžistání a narodil se roku 202 h. v Sídžistánu. Cestoval a sbíral hadísy od obyvatel Iráku, Šámu, Egypta i Chorásánu. Byl žákem Ahmeda a al-Buchárího. Jeho současníci i pozdější kolegové si jej cenili pro jeho silnou a komplexní paměť i pro jeho zbožnost a skromnost. Zemřel v Basře 275. roku h. ve věku 73 let, zanechávaje po sobě moře znalosti. Jeho žáky byli Tirmízí a Nesáí.

 

Jeho sbírka zahrnuje 4800 hadísů, které imám vybral jako nejautentičtější z asi půl milionu, které si pamatoval. Zaměřil se zejména na hadísy, které upravovaly jednotlivé náboženské úkony a jejich pravidla, čemuž odpovídá i kategorizace díla. Do sbírky zahrnul také některé hadísy, jejichž řetězec tradentů je sice slabý, ale jejichž význam bude zřejmě podložený, neboť je podepřen celou řadou jiných podání. Abú Daúd totiž raději spoléhal na ne zcela autentický hadís, než na prostý lidský názor. Sbírka netraduje od žádného odmítnutého vypravěče. Obsahuje též některé hadísy, které nebyly v al-Buchárího a Muslimově sbírce zahrnuty. Sbírka byla představena imámu Ahmedovi, který ji odsouhlasil. Také Ibn Kajjím se o ní vyjadřoval pochvalně. Dodnes sbírka nachází velkou oblibu zejména u islámských právních odborníků, protože je velmi ucelená a srozumitelná co do argumentů pro islámsko-právní otázky.

 

 

 

Abú ‘Ísá Muhammed ibn ‘Ísá ibn Súra as-Sulámí at-Tirmízí se narodil v Tirmízu 209. roku hidžry. Při sbírání hadísů hodně cestoval, do Hidžázu, Iráku i Chorásánu Odborníci z těchto oblastí také schválili jeho sbírku hadísů. Byl žákem al-Buchárího a Muslima. Učenci hadísu se shodují na tom, že svou velkou znalostí představuje v hadísech autoritu. Tirmízí se zajímal také o osoby, které předávaly nauku od společníků Proroka. I jeho učitel Buchárí si ho velmi vážil a odborné otázky s ním konzultoval. Zemřel také v Tirmízu roku 279 h. ve věku 70 let. Je autorem mnoha děl nejen v oblasti hadísů.

 

Jeho sbírka nese jiný název, Džámi‘ at-Tirmízí, i když vešla v povědomí jako Sunan. Obsahuje 3956 hadísů. Je organizována podle islámsko-právních témat. Tirmízí do sbírky zahrnul většinou hadísy autentické a přijatelné, lze však ve sbírce najít i slabé hadísy a odvržené hadísy, které jsou však za slabé označeny a důvod jejich neautentičnosti je náležitě vyložen. To se týká zejména kapitoly o přednostech činů. Důvodem slabosti je však jednoznačně špatná paměť některých vypravěčů a sklon chybovat při předávání informace, nikoli obvinění z morální závadovosti, či dokonce lži. Na konec své sbírky navíc přiřadil pojednání o vadách v hadísech, které obsahuje některé důležité poznatky. Tirmízího sbírka také obsahuje signifikantní počet cenných informací z hlediska islámské právní vědy, které nikde jinde nenajdeme.

 

 

 

Celým jménem Abú Abdulláh Muhammed ibn Jezíd ibn Abdulláh ibn Mádža al-Kazwíní, je žák Abú Bekra bin Abí Šejby a Ibráhíma ibn Munzira al-Hizámího, který studoval u al-Buchárího. Ibn Mádža se narodil v perském městě Kazvín 209. roku hidžry a za hadísy cestoval do Iráku, Šámu, Egypta i Hidžázu. Zemřel v roce 273 h. ve věku 64 let a zanechal po sobě ohromné dílo.

 

Jeho sbírka obsahuje 4341 hadís a ač její autenticita je nižší než u předchozích tří sbírek Sunen, je považována za šestou nejdůležitější sbírku hadísů. Ve srovnání s předchozími sbírkami obsahuje větší počet slabých, neautentických podání a vypráví dokonce od některých odvržených vypravěčů. Její výjimečnost a přednost však tkví v tom, že obsahuje velmi vysoký počet, přes tisícovku, přijatelných vyprávění, které se v žádné jiné z šesti sbírek neuvádí.

 

Podle knihy šejcha Ibn ‘Usejmína Mustaláh al-hadís. Přeloženo a upraveno.

---