Vznešený Alláh přikazuje:
وَاسْتَغْفِرُوا اللَّهَ ۚ إِنَّ اللَّهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
“A proste Boha za odpuštění, neboť Bůh věru je odpouštějící, slitovný!” (Bekara: 199)
أَنِ اسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ يُمَتِّعْكُم مَّتَاعًا حَسَنًا إِلَىٰ أَجَلٍ مُّسَمًّى وَيُؤْتِ كُلَّ ذِي فَضْلٍ فَضْلَهُ
“Pokud budete prosit Pána svého za odpuštění a potom pokání činit; on poskytne vám pak příjemné užívání světa tohoto až do lhůty stanovené a uštědří přízeň Svou každému, kdo zaslouží si ji.” (Húd: 3)
Prorok Húd, mír s ním, svému lidu pravil:
وَيَا قَوْمِ اسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ ثُمَّ تُوبُوا إِلَيْهِ يُرْسِلِ السَّمَاءَ عَلَيْكُم مِّدْرَارًا وَيَزِدْكُمْ قُوَّةً إِلَىٰ قُوَّتِكُمْ
“Lide můj, proste Pána svého o odpuštění a potom pokání čiňte! On sešle vám z nebe déšť proudem hojným a přidá sílu k vaší síle.” (Húd: 52)
Vznešený Alláh zjevil v poslední súře, kterou seslal Svému Poslu صلى الله عليه وسلم jako celek, tento příkaz:
فَسَبِّحْ بِحَمْدِ رَبِّكَ وَاسْتَغْفِرْهُ ۚ إِنَّهُ كَانَ تَوَّابًا
“Pak oslavuj chválou Pána svého a pros jej o odpuštění, vždyť On věru ke kajícníku je milostivý!” (Nasr: 3)
Tíží tě něco? Cítíš ve svém srdci úzkost? Nedaří se ti? Mohlo by být něco ve tvém životě lepšího? Obrať se k Alláhu, zvedni své dlaně vzhůru k nebesům a řekni:
أستغفر الله!
“Astaghfirulláh!” tj. “Prosím Alláha o odpuštění!”
Pros o odpuštění i jen tak a to co nejhojněji. Toto patřilo k praxi Posla Božího صلى الله عليه وسلم, kterou doporučoval i všem ostatním okolo sebe, jak se dozvídáme z hadísu od Abú Hurejry رضي الله عنه:
إِنِّي لأَسْتَغْفِرُ اللَّهَ وَأَتُوبُ إِلَيْهِ فِي الْيَوْمِ مِائَةَ مَرَّةٍ
“Věru já prosím Alláha o odpuštění a kaji se k Němu za jediný den i stokrát.” 1
Prosba o odpuštění má ohromnou sílu, nejen na onom, ale už i na tomto světě, jak nám to ukazují tyto tři příběhy:
(1)
Slovutný učenec, imám mezhebu a největší znalec hadísů ve své době, Ahmed ibn Hanbel, byl na cestě. Potřeboval někde neodkladně přespat, ale neměl, kam by hlavu složil. Když přišel k mešitě v jednom menším městečku v onom kraji, správce mešity ho nepoznal a z mešity ho vyhodil.
Imám Ahmed trval na svém právu pocestného mít kde vklidu přespat, ale správce byl neoblomný. Imámu Ahmedovi tedy nezbylo nic jiného, než se utábořit na dvorku před mešitou. Ani to se správci nelíbilo. Rozzuřil se a nebohého učence, tou dobou už vetchého stařečka, nemilosrdně z okolí mešity vypoklonkoval.
Celou dramatickou scénu sledoval ze svého obchůdku místní pekař. Nebohého starce se mu zželelo. Nabídl mu proto nocleh a pohoštění u sebe. Avšak ani pekař nevěděl, kdo je onen neznámý pocestný.
Imám Ahmed ibn Hanbel sledoval svého dobrodince při práci. Pekař zadělával těsto, míchal ho a nabíral do rukou, rozdělával oheň, vházel placky dovnitř a vytahoval hotové voňavé bochníky. Při každém kroku vzpomínal Alláha, velebil ho, oslavoval a děkoval. Také neustále opakoval: “astaghfirulláh, astaghfirulláh …”
To vzbudilo v učenci zájem a proto se zbožného pekaře zeptal: “Co tě k tomuto uctívání přimělo?”
“Je to má druhá přirozenost,” odvětil pekař a dodal: “Oslavuji Alláha, velebím Ho, prosím o odpuštění a děkuji Mu za Jeho dary a hlavně za to, že vyslyšel všechny mé prosby. Teda všechny krom jediné.”
“A jaká ti to ještě zbývá?” podivil se Ahmed.
“Spatřit slavného učence Ahmeda ibn Hanbela na vlastní oči!” řekl toužebně pekař.
V tom momentě se slavný imám rozplakal a přes slzy překvapenému pekaři sdělil: “Já jsem Ahmed ibn Hanbel.” A dodal: “Při Alláhu, vyhodili mne z mešity jen proto, abych tě mohl potkat!” 2
(2)
Za zbožným a učený al-Hasanem al-Basrím přišel žádat o radu sedlák, který si ztěžoval, jak jeho úrodu ničí sucho a jak ve svých studních už nemá vodu.
Učenec mu odpověděl: “Pros Alláha o odpuštění!”
Potom za ním přišel chudobný muž a postěžoval si mu na svou beznadějnou nouzi.
Al-Hasanova rada opět zněla: “Pros Alláha o odpuštění!”
A pak přišel třetí muž a al-Hasana požádal: “Pros za mne Alláha, aby mne požehnal potomkem. Nemůžu mít děti.”
“Pros Alláha o odpuštění!” opakoval al-Hasan stejnou radu i potřetí.
Jeho učedníci se velmi podivili, proč třem úplně odlišným lidem s problémy, které naprosto nic nespojuje, radí jednu a tu samou věc.
Al-Hasan jim řekl: “Neodpovídám na základě svého osobního názoru. To Alláh Všemohoucí v súře Núh říká:
فَقُلْتُ اسْتَغْفِرُوا رَبَّكُمْ إِنَّهُ كَانَ غَفَّارًا ﴿١٠﴾ يُرْسِلِ السَّمَاءَ عَلَيْكُم مِّدْرَارًا ﴿١١﴾ وَيُمْدِدْكُم بِأَمْوَالٍ وَبَنِينَ وَيَجْعَل لَّكُمْ جَنَّاتٍ وَيَجْعَل لَّكُمْ أَنْهَارًا ﴿١٢﴾
“A pravil jsem jim:, Proste Pána svého za odpuštění, vždyť On věru je odpouštějící! On sešle na vás nebe deštěm hojným a rozmnoží vám majetky i syny a připraví pro vás zahrady a řeky.” (Núh: 10-12)” 3
(3)
Jistý Abú Júsuf a jeho žena již dlouho žili ve šťastném manželství, avšak stále se jim nedařilo zplodit potomka. Navzdory tomu, že využili všechny možné druhy léčby, které jim nabízela medicína.
Abú Júsuf jednou poslouchal na rozhlase Saúdské Arábie program s názvem “Vznešený Korán.” V tomto programu se dozvěděl o výše citovaných verších ze súry Núh, hovořících o Božích darech každému, kdo prosí Alláha o odpuštění. Alláh takovému člověku poskytne víc a víc požehnání ještě na tomto světě, zvětší jeho obživu a obdaří ho hojným potomstvem. O tom, že prosba o odpuštění může vyřešit neplodnost, slyšel vůbec poprvé.
Se svou ženou se proto domluvil, aby co více prosili o odpuštění s úmyslem vyřešit jejich neplodnost. Ještě téhož měsíce poté, co s touto prosbou započali, Abú Júsufova manželka otěhotněla. Tak se jim narodil syn Júsuf.
Ještě během šestinedělí se oba rozhodli, že s prosbou o odpuštění budou pokračovat. Žena otěhotněla a porodila zdravého chlapce podruhé a pak ještě i potřetí.
Během šestinedělí po porodu třetího syna žena Abú Júsufa poprosila: “Už s tím raději nebudeme pokračovat. Ať si trochu odpočinu.” A tak tomu i bylo.
Jenže tím náš příběh nekončí. Po několika letech se oba manželé rozhodli obnovit to, co mívali ve zvyku, tentokrát s úmyslem, aby se jim narodila i dcera. A z Boží vůle k tomu i došlo a žena porodila zdravou holčičku. 4