Silný věřící je lepší než slabý věřící, leč v obou je dobro

Abú Hurejra vyprávěl, že Boží Posel سلى الله عليه و سلم pravil:

„Silný věřící je lepší a Alláhu milejší, nežli slabý, leč v obou je dobro. Střež si to, co ti prospívá , hledej pomoc u Alláha a nenech se zlákat (arab. lá te’džiz – nenech se zlákat k tomu, co nevede k užitku, může mít více významů). A když tě cokoli zasáhne, pak neříkej: „Kdybych jen udělal to a to,“ ale spíše řekni: „Bůh rozhodl a co chce, to činí. (arab. kaddara lláhu we má šá´ fe‘al),“ neboť slůvko „kdybych jen“ otvírá cestu pro činnost šejtána.“

 

Zaznamenává jej as-Sujútí v al-Džámi’u s-Saghír, al-Albání pod číslem 6650 a oceňuje jej jako hasan. Vystopoval tento hadís až k Muslimově Sahíhu, Ibn Mádžově Sunenu a k Musnedu Ahmeda ibn Hanbala. Uvádí jej ve své zkrácené verzi Muslimova Sahíhu pod č. 1840, ale neudává jeho hodnocení. Zmiňuje se též však v Techrídžu s-Sunneti Ibni Abí ‘Ásim[1], s poznámkou, že as-Sujútí nalezl nedostatek u jednoho z tradentů, u Rabí’i ibn Osmána.

 

Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja, nechť je mu Alláh milostiv, tento hadís uvádí v souvislosti s modlitbou nemocného, ve stoje: „Ohledně modlitby toho, kdo ji nemůže zcela vykonat. V takovém případě je jeho modlitba přijata, lhostejno v jakém stavu ji vykoná, dle jejich možností. To je, co bylo za takových okolností předepsáno, zatímco ten, který je schopen vykonat své modlitby pořádně, pak vykonat je pořádně je lepší a hodnotnější, ve shodě se slovy Božího Posla سلى الله عليه و سلم: „Silný věřící je lepší, než slabý věřící, leč v obou je dobro.“[2]

Zde vidíme, že Ibn Tejmíjja spojil tento hadís s jistým druhem fyzické síly.

 

Šejchu l-islám Ibn Kajjím al-Džewzíjja, nechť je mu Alláh milostiv, pravil: 

„Ten, kdo má vhled do Pravdy a je si jí vědom, ale je slabý a nemá sílu ji aplikovat, nebo k ní vzývat, je v situaci slabého věřícího. Silný věřící je lepší a Alláhu milejší, nežli on.”[3]

Z Ibn Kajjímových slov je patrno, že odvaha patří k síle věřícího.

 

Imám an-Newewí, Alláh mu budiž milostiv, tvrdí: 

„Silou se zde rozumí pevný postoj a vůle pracovat pro onen svět. Ten, který je popisován jako silný věřící je smělejší a v džihádu čelem se staví nepříteli, rychleji a pohotověji vytáhne do boje a vyhledává ho, je daleko pevnější v přikazování dobrého a zakazování zavrženíhodného, je více trpělivý a vytrvalý vzhledem k nepříjemnostem a ústrkům, kterých se mu za to dostává a je silnější ve vykonávání obtížných úkolů pro věc Boží. Miluje modlit se, postit se, vzpomínat Alláha a vykonávat ostatní činy uctívání, aktivně je vyhledává a pečlivě dodržuje jejich vykonávání.”[4]

 

Šejch Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín, Alláh mu budiž milostiv, praví:

„Silný věřící je silný svou vírou, nemyslí se zde fyzická síla.[5] To proto, že fyzická síla škodí, je-li užívána k neposlušnosti Alláhu. Sama o sobě tedy není ani odsouzeníhodná, ani chvályhodná. Je-li užita k užitečnému na tomto i na onom světě, pak je chvályhodná a je-li užita k neposlušnosti vůči Alláhu, pak je odsouzeníhodná.

Význam síly v těchto slovech Proroka صلى الله عليه و سلم je síla víry, protože slovo „silný“ se zde vztahuje ke slovu „věřící“. Podobně, jako když se řekne „silný muž,“ evokuje to sílu v jeho mužnosti. Silný věřící má tedy silnou víru, jež mu umožňuje vykonat to, co mu Alláh přikázal a ještě vykonat tohoto nad rámec, v podobě nepovinných dobrých skutků, které jsou Alláhu milé. Slabý věřící má jen slabou víru, která ho omezuje v konání jeho povinností a zamezuje ho ve vyhýbání se tomu, co je zakázáno, takže do toho neustále upadá.“[6]

 

Šejch Sálih al-Fewzán, Alláh ho ochraňuj, pravil:

„Věřící, který je silný svou vírou, silný fyzicky, silný svými činy, je lepší, než slabý věřící, který má slabou víru, je slabý tělesně, nebo je slabý činem. Protože silný věřící je produktivní a zajišťuje důležité věci pro ostatní muslimy, kteří tímto profitují z jeho tělesné síly, činů a silné víry. Profitují z tohoto značným způsobem v džihádu na cestě Boží, ale i v ostatních záležitostech, jež muslimům prospívají, v obraně islámu a muslimů.

 

Přináší porážku nepřátelům a vyzývá je, odpovídá na jejich výzvy. To je něco, co slabý věřící nedokáže. Z tohoto pohledu je tedy silný věřící lepší, nežli slabý, ale dobro je v obou, neboť ímán, víra, je ve své podstatě dobrem, přítomným i u slabého věřícího. Ale silný věřící v sobě obsahuje dobra více, dobra jak pro sebe, tak i pro Náboženství, tak i pro své bratry muslimy.

 

Hadís nás povzbuzuje, abychom byli silní, neboť islám je náboženstvím síly, cti a prestiže! Muslimové vždy měli sílu, jak říká Alláh vznešený:

 

Připravte tedy proti nim všechno, co schopni jste postavit ze síly a oddílů jezdeckých, abyste zastrašili nepřátele Boží i nepřátele své. (Anfál: 60)

 

Avšak moc náleží Bohu a poslu Jeho a věřícím (Munáfikún: 8)

 

Neochabujte, nermuťte se, vždyť přece budete mít vrch, jste-li věřící! (Álu ’Imrán: 139)

 

Síla, která je zde myšlena, je silou ímánu a ‘akídy, stejně jako silou činu a těla, protože toto vše přináší užitek muslimům.“[7] 

 

Pokud se někdo podívá na text hadísu jako takový, spatří velmi zajímavou věc. Posel Boží صلى الله عليه و سلم začal slovy „silný věřící je lepší a Alláhu milejší, nežli slabý věřící, leč v obou je dobro …“ a zdá se, že se téma hadísu posouvá kamsi dále. Hadís je však od začátku do konce povzbuzením k tomu, aby člověk byl věřícím silným.  

Poté, co jsme obeznámeni s předností silného věřícího, nás Prorok صلى الله عليه و سلم  učí několik rad, jak se stát silnými věčícími. Dává nám několik doporučení vztahujících se k ímánu:

1.       Střež si to, co ti prospívá.

2.       Hledej pomoc u Alláha

3.       Nenechej se zlákat k věcem, které tě odvracejí od užitku.

4.       Řekni: „Kaddare ´lláhu we má šá´ fe’al“ – „Bůh rozhodl a co chtěl, i učinil,“ když tě potká neštěstí.

 

Vše toto jsou prostředky k posílení víry, kterými se můžeme stát silnějšími věřícími. Posel Boží صلى الله عليه و سلم  tedy neodběhl k jinému tématu, spíše nám poradil několik kroků, jež nám mají pomoci stát se silnějšími věřícími.

Prvním doporučením Posel Boží صلى الله عليه و سلم vlastně též vysvětlil, co znamená silný věřící a jak se jím stát. Je to zde vše, v jednom jediném stručném hadíse.

 

Silný věřící je ten, který, vedle jiných věcí, které jsou pro sílu víry nezbytné, si hledí toho, co je mu ku prospěchu, hledá pomoc u Alláha, nenechá se odvést k věcem, které mu nejsou prospěšné a pevně je přesvědčen, že cokoli se stane, je z Alláhova předurčení. Rozumí tomu a říká: „Bůh rozhodl a co chtěl, i učinil.“

 

Věřící silný vírou má též tendenci zachovávat svůj dobrý zdravotní stav a formu. To proto, že rozumí důležitosti džihádu na cestě Boží a přípravy na něj. Špatný věřící také snáze zleniví a přejídá se. Tak se může fyzická síla stát důsledkem síly víry.

 

Naopak, někdo může být kulturistou a atletem, ale ani není schopen ráno vstát na modlitbu. A Alláh je Ten, Jehož je pomoc viditelná. Síla tohoto člověka jej nečiní lepším ani milovanějším u Alláha. Jak by potom mohl být silným věřícím?[8]

 

A Alláh ví nejlépe.

 

Zdroj: www.bakkah.net

---