Praxí našich zbožných předků napříč generacemi už od dob Božího Posla a jeho prvních následovníků bylo šířit dobro a přát ostatním to nejlepší, což se odráželo i na skutečnosti, že na ostatní nezapomínali ani ve svých prosbách. Když se obraceli k Alláhu Jedinému, svému Pánu, když z nitra svého srdce směřovali nad sedmero nebes netajnější své modlitby, nezapomínali na ostatní. Když za nocí padali na tvář, měli při sobě seznam jmen osob, za které jmenovitě prosili. A nečinili tak jen tajně, ale i zcela veřejně, aby k témuž pobídli i všechny ostatní okolo sebe.
Byli si totiž vědomi existence hadísů, jako je ten, v němž Abú Zerr رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
مَا مِنْ عَبْدٍ مُسْلِمٍ يَدْعُو لأَخِيهِ بِظَهْرِ الْغَيْبِ إِلاَّ قَالَ الْمَلَكُ وَلَكَ بِمِثْلٍ
“Není Božího služebníka muslima, který by prosil Alláha za svého bratra za jeho zády, aniž by mu anděl neodpovídal: “Ámín a tobě to stejné!“1
Ummu d-Derdá vyprávěla, že její manžel Abu d-Derdá رضي الله عنه měl seznam tři sta šedesáti blízkých přátel, které měl pro Tvář Boží nesmírně rád a moc si jich cenil. Během svých modliteb za ně za všechny jmenovitě prosíval. Ummu d-Derdá byla tímto jeho konáním naprosto ohromená: “Přistoupila jsem k němu a ptala jsem se ho, co pro něj ten seznam představuje. Odpověděl mi: “Není nikdo, kdo poprosí v nepřítomnosti za svého bratra, aniž by mu Alláh neposlal anděla či dva anděly, kteří říkají: “A tobě to samé.” Nemám snad chtít, aby za mne o totéž prosili andělé?“2
Mezi lidmi snad není vztahu turbulentnějšího, v němž je více konkurence a žárlení, nežli je vztah mezi různými manželkami jednoho a téhož muže. Jenže v případě manželek Posla Božího صلى الله عليه وسلم došlo k výjimečné situaci, kterou popisuje matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها: “Když umírala na své smrtelné posteli Ummu Habíba رضي الله عنها, zavolala si mne k sobě a řekla mi: “Mezi námi občas docházelo k věcem, které se mezi spolumanželkami někdy prostě stávají. Ať Alláh mně i tobě vše toto odpustí!” Řekla jsem: “Ať ti Alláh všechno odpustí a promine ti vše tak, že na to vůbec ani nebudeš tázána!” “Potěšilas mě, ať Alláh i tebe potěší,” řekla Ummu Habíba. A pak si dala zavolat Ummu Selemu رضي الله عنها a jí řekla totéž, co mně.“3
Naši zbožní předkové zvláště prosívali i za své rodiče a učitele i žáky.
Abú Hanífa, imám této ummy v islámsko-právní nauce, vypověděl: “Nemodlil jsem se po smrti svého učitele Hammáda ibn Abí Sulejmána jedinou modlitbu, aniž bych v ní nepoprosil i za něho, zrovna tak, jako prosím i za svoje rodiče. Já věru pravidelně prosím za všechny, od nichž jsem získával znalosti o své víře. A také prosím za všechny ty, které vyučuji.“4
Bývalo zvykem vespolek prosit za novorozené dítě svého bratra.
Mu’áwíja ibn Kurra vzpomíná: “Když se mi narodil Ijjás, pozval jsem skupinku společníků Posla Božího صلى الله عليه وسلم, ať je s nimi všemi Alláh spokojen, pohostil jsem je jídlem a oni pak pronesli prosby k Alláhu. Řekl jsem: “Všichni jste prosili Alláha, já vás teď prosím, abyste dovolili prosit Alláha teď mně. A prosím, na každou mou prosbu odpovídejte ámín.” Prosil jsem tedy pro svého novorozeného synka, aby byl zbožný muslim, moudrý a vzdělaný. A věru tyto vlastnosti, za něž jsem tehdy toho dne prosil, na něm pozoruji dodnes.“5
Avšak naši zbožní předkové nezapomínali ani na nemuslimy, s nimiž sdíleli stejný životní prostor.
‘Ukba ibn ‘Ámir al-Džuhení رضي الله عنه jednou prošel okolo muže, o němž se domníval, že je muslimem. Připadal mu tak podle oblečení. Proto ho pozdravil pozdravem míru. “Mír, Boží milost a požehnání i s tebou,” odpověděl mu onen dotyčný. Avšak nedaleko stojící chlapec ‘Ukbu upozornil: “Ale to je křesťan!” ‘Ukba se otočil zpět a onomu muži, kterého předtím pozdravil, řekl: “Milost a požehnání Boží se týká věřících, nicméně tobě přeju, aby ti Alláh dal dlouhý život, pevné zdraví a mnoho majetku a dětí!“6
Toto podání dokládá, že zvykem prvních generací muslimů bylo přát svým nemuslimským známým, souputníkům a kolegům, kteří nemají vůči muslimům nepřátelské úmysly a chtějí s nimi v míru žít, jen to nejlepší a prosit za ně Alláha.
Nechejme se příkladem našich zbožných předků inspirovat i my dnes a šiřme do svého okolí do všech směrů duch pozitivity a vřelé prosby k Pánu všech světů, který každou prosbu vyslyší!
Prosím Alláha o to nejlepší za všechny, ke kterým se dostane tento text. Ámín!
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2732.
- Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 2/351.
- Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 2/223.
- Zaznamenal az-Zehebí v Táríchu Baghdád, 13/334.
- Zaznamenal al-Buchárí v al-Adabu l-mufred, hadís č. 1255. Al-Albání ho ocenil jako sahíh v Sahíhu l-Adebi l-mufred, hadís č. 950.
- Viz Sahíhu l-adebi l-mufred, str. 444.