Odpovězte na výzvu Alláha, ó vyzyvatelé! Toho, který nařizuje, aby se činilo dobro a zakazuje, aby se činilo zlo. To je v podstatě odevzdání se Alláhu, Jednomu, Jedinému. Alláh říká:
Odpovězte na výzvu Alláha, ó vyzyvatelé! Toho, který nařizuje, aby se činilo dobro a zakazuje, aby se činilo zlo. To je v podstatě odevzdání se Alláhu, Jednomu, Jedinému. Alláh říká:
لَهُ دَعْوَةُ الْحَقِّ وَالَّذِينَ يَدْعُونَ مِنْ دُونِهِ لا يَسْتَجِيبُونَ لَهُمْ بِشَيْءٍ إِلا كَبَاسِطِ كَفَّيْهِ إِلَى الْمَاءِ لِيَبْلُغَ فَاهُ وَمَا هُوَ بِبَالِغِهِ وَمَا دُعَاءُ الْكَافِرِينَ إِلا فِي ضَلالٍ
Jen Jemu patří vzývání pravé; ti, kdož vzývají něco jiného kromě Něho, nebudou v ničem vyslyšeni, stejně jako voda nedospěje k ústům toho, jenž po ní dlaně své vztahuje, ona však není v dosahu jeho, vždyť vzývání nevěřících jen bludem je.(Ra’d:14)
Naše umma je pečetí všech předešlých náboženských občin, nicméně nebude vůdčí, nebude šťastná, nebude hrdá, ani nebude dosahovat vítězství, pokud opustí princip výzvy lidí k Alláhu (arab. da‘wa), nebo pokud princip odvracet od zla a nabádat k dobru zanedbá. Alláh říká:
كُنْتُمْ خَيْرَ أُمَّةٍ أُخْرِجَتْ لِلنَّاسِ تَأْمُرُونَ بِالْمَعْرُوفِ وَتَنْهَوْنَ عَنِ الْمُنْكَرِ وَتُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَلَوْ آمَنَ أَهْلُ الْكِتَابِ لَكَانَ خَيْرًا لَهُمْ مِنْهُمُ الْمُؤْمِنُونَ وَأَكْثَرُهُمُ الْفَاسِقُونَ
Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha . A kdyby uvěřili vlastníci Písma, bylo by to pro ně lepší; jsou sice mezi nimi věřící, avšak mnozí z nich jsou hanebníci. (Álu ‘Imrán:110)
Kdykoli muslimové zanedbali imperativ islámské osvěty, přikazování dobra a odvracení od zla a kdykoli byla zastavena porada v této věci, muslimové jakožto jedinci i jako společnost kriminalita rostla a pro nepřátele se stali nicotnými, což je učinilo snadnou kořistí pro všechny hrdlořezy v okolí. Zanechání islámské výzvy bylo důvodem, že muslimové dnes se ocitli na tak nezáviděníhodné pozici.
Mezi následky neexistence islámské osvěty patrné už na tomto světě patří zejména:
1. Nedostatek duševního klidu a ztráta veřejné bezpečnosti. Cílem šarí’y není nic menšího, nežli ochrana zachování lidské víry, života, cti, majetku, rozumu a původu. Když člověk odmítne přijmout Islám a Šarí’u, který právě toto má za cíl a který je tím jediným, co dokáže vzpomenuté hodnoty zcela zachovat, sama sebe svýma rukama uvrhne v sebezničení.Výzva k Alláhu je výzva k víře, k dlouhému a zdravému životu, ke cti a zachování vlastní tváře, k bohatství duše, ale i kapsy, výzva k vědě a intelektu, k dobru a zachování vědomí původu a předků. Alláh říká:
وَمَنْ أَعْرَضَ عَنْ ذِكْرِي فَإِنَّ لَهُ مَعِيشَةً ضَنْكًا وَنَحْشُرُهُ يَوْمَ الْقِيَامَةِ أَعْمَى قَالَ رَبِّ لِمَ حَشَرْتَنِي أَعْمَى وَقَدْ كُنْتُ بَصِيرًا قَالَ كَذَلِكَ أَتَتْكَ آيَاتُنَا فَنَسِيتَهَا وَكَذَلِكَ الْيَوْمَ تُنْسَى وَكَذَلِكَ نَجْزِي مَنْ أَسْرَفَ وَلَمْ يُؤْمِنْ بِآيَاتِ رَبِّهِ وَلَعَذَابُ الآخِرَةِ أَشَدُّ وَأَبْقَى
zatímco ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný a v den zmrtvýchvstání vzkříšen bude Námi jako slepý a řekne: „Pane, proč jsi mne vzkřísil jako slepého, když dříve byl jsem vidoucí?“ I odpoví Bůh: „Tak jako k tobě přicházela Naše znamení a tys na ně zapomněl, stejně tak jsi ty dnes zapomenut!“ Takto odměňujeme přestupníky a ty, kdož ve znamení Pána svého nevěřili. A věru je trest v životě budoucím nejtvrdší a nejtrvalejší! (TáHá:124-127)
2. Šíření bezpráví a chaosu na zemi, které se stává nebezpečnějším každým dalším okamžikem. Pokud zanecháme zlo se šířit, nebudeme mu bránit a nebudeme s maximální moudrostí a ohleduplností konat dobro a nařizovat jej, pokud se budeme zabývat obchodem s Koránem a věnovat se v jeho pohledu více mrtvým, nežli živým, pak se rozšíří kriminalita, která bude v každém okamžiku ohrožovat společnost více a více. Rozšíří se nezaměstnanost, sociální parazitizmus, korupce, úroky, krádež, znehodnocování, podvody a obchod se zakázanými komoditami. Objeví se nezodpovědní a neschopní politici a vlády, dezorientované ideologie a společnost se začne rozpadat na množství stran a partají, navzájem se osočujících a nepřátelských. Prorokصلى الله عليه و سلم to popsal metaforou o dvoupatrové lodi. Od Nu’mána ibn Bešíra se traduje, že Boží Prorok صلى الله عليه و سلم řekl: „Alláh pravil: Příkladem osoby, která nepřekračuje Mé hranice a příklad toho, kdo je překračuje, je příkladem lidí na lodi. Jedni zaujali místa na palubě a druzí v podpalubí. Ti zespod celou dobu plavby chodí nahoru pro vodu. Pak přišel návrh udělat malou dírku v lodi, aby stále nemuseli chodit nahoru a dolů. Kdybychom je nechali záměrně to udělat, všichni by utonuli a kdybychom jim tomto činu zabránil, všichni by se zachránili.“[1]
3. Sucho, hlad, nedostatek a ztráta požehnání. Hříchy a šíření nepořádku s sebou nesou neplodnost a nedostatek. Dokud se hřeší skrytě, následky si nese jen ten, kdo hřeší. Jakmile se však začne hřešit veřejně a lidé si na hřích zvyknou a nikdo se proti němu nebude stavět, pak se následky projeví na všech a Boží požehnání je odňato. Boží milost se pak nespouští na taková místa hříchu. Boží spokojenosti lze dosáhnout jedině skrze pokoru a poslušnost Jemu Jedinému a střežením Jeho hranic. Toto je neměnný Boží zákon, trvající od začátku až do konce světa. Alláh praví:
وَمَا أَرْسَلْنَا فِي قَرْيَةٍ مِنْ نَبِيٍّ إِلا أَخَذْنَا أَهْلَهَا بِالْبَأْسَاءِ وَالضَّرَّاءِ لَعَلَّهُمْ يَضَّرَّعُونَ ثُمَّ بَدَّلْنَا مَكَانَ السَّيِّئَةِ الْحَسَنَةَ حَتَّى عَفَوْا وَقَالُوا قَدْ مَسَّ آبَاءَنَا الضَّرَّاءُ وَالسَّرَّاءُ فَأَخَذْنَاهُمْ بَغْتَةً وَهُمْ لا يَشْعُرُونَ وَلَوْ أَنَّ أَهْلَ الْقُرَى آمَنُوا وَاتَّقَوْا لَفَتَحْنَا عَلَيْهِمْ بَرَكَاتٍ مِنَ السَّمَاءِ وَالأرْضِ وَلَكِنْ كَذَّبُوا فَأَخَذْنَاهُمْ بِمَا كَانُوا يَكْسِبُونَ أَفَأَمِنَ أَهْلُ الْقُرَى أَنْ يَأْتِيَهُمْ بَأْسُنَا بَيَاتًا وَهُمْ نَائِمُونَ أَوَأَمِنَ أَهْلُ الْقُرَى أَنْ يَأْتِيَهُمْ بَأْسُنَا ضُحًى وَهُمْ يَلْعَبُونَ أَفَأَمِنُوا مَكْرَ اللَّهِ فَلا يَأْمَنُ مَكْرَ اللَّهِ إِلا الْقَوْمُ الْخَاسِرُونَ
A neposlali jsme nikdy do žádného města proroka, aniž bychom předtím byli postihli obyvatele jeho neštěstím a bídou, doufajíce, že snad stanou se pokornými. Pak jsme jim zaměnili zlé dobrým, takže zapomněli a řekli: „Otcové naši také byli postiženi střídavě neštěstím a štěstím.“ A uchvátili jsme je znenadání, aniž o tom měli tušení. Kdyby byli obyvatelé měst těchto uvěřili a bohabojní byli, byli bychom pro ně zajisté požehnání nebes i země otevřeli. Ale oni to vše za lež prohlašovali a potrestali jsme je za to, co si vysloužili. Jsou si obyvatelé těchto měst jisti tím, že na ně nedopadne přísnost Naše během doby noční, když do spánku jsou pohrouženi? Jsou si obyvatelé těchto měst jisti tím, že na ně nedopadne přísnost Naše během dne jasného, když zábavám se oddávají? A jsou si jisti před lstí Boží? Nikdo si není před lstí Boží jist, leda lid, jenž ztrátě své jde vstříc! (A‘ráf:94-99)
4. Boží trest. Alláh říká:
وَمَا أَصَابَكُمْ مِنْ مُصِيبَةٍ فَبِمَا كَسَبَتْ أَيْدِيكُمْ وَيَعْفُو عَنْ كَثِيرٍ
A nepostihne vás neštěstí žádné, leda za to, co ruce vaše si vysloužily, však On mnohé odpouští. (Šúrá:30)
5. Boží prokletí, které padá na velké a těžké hříšníky. Prokletí je oddálení od milosti a odpuštění Božího. Na mnoha místech jsme v Koránu a v Sunně varováni, že neexistence odporu ke zlu vede k Božímu prokletí. Od Ibn Mes’úda se traduje, že Boží Posel صلى الله عليه و سلمpravil: „První chybou, kterou učinili Izraelité, bylo, že když by někdo z nich spatřil svého druha, řekl by mu: „Hej! Boj se Alláha a nedělej to! To není povoleno.“ Jenže pokud by tohoto člověka ve stejném hříchu i nazítří, pak by s ním normálně jedl a pil, jako by se ani nic nestalo. Když takto činili, Alláh otočil srdce jedněch proti druhým.“ Potom Prorok صلى الله عليه و سلم citoval verš: Kdyby byli věřili v Boha, v proroka a v to, co mu bylo sesláno, nebyli by se s nimi přátelili, avšak mnozí z nich jsou věru hanebníci
لُعِنَ الَّذِينَ كَفَرُوا مِنْ بَنِي إِسْرَائِيلَ عَلَى لِسَانِ دَاوُدَ وَعِيسَى ابْنِ مَرْيَمَ ذَلِكَ بِمَا عَصَوْا وَكَانُوا يَعْتَدُونَ كَانُوا لا يَتَنَاهَوْنَ عَنْ مُنْكَرٍ فَعَلُوهُ لَبِئْسَ مَا كَانُوا يَفْعَلُونَ تَرَى كَثِيرًا مِنْهُمْ يَتَوَلَّوْنَ الَّذِينَ كَفَرُوا لَبِئْسَ مَا قَدَّمَتْ لَهُمْ أَنْفُسُهُمْ أَنْ سَخِطَ اللَّهُ عَلَيْهِمْ وَفِي الْعَذَابِ هُمْ خَالِدُونَ وَلَوْ كَانُوا يُؤْمِنُونَ بِاللَّهِ وَالنَّبِيِّ وَمَا أُنْزِلَ إِلَيْهِ مَا اتَّخَذُوهُمْ أَوْلِيَاءَ وَلَكِنَّ كَثِيرًا مِنْهُمْ فَاسِقُونَ
(Máida:78-81) Pak řekl: „Ne, při Alláhu! Buď budete přikazovat, aby se činilo dobro a odvracet od zla, násilníka chytíte za ruku a navrátíte jej k právu a pravdě, nebo Alláh otočí vaše srdce, jedněch proti druhým a potom vás prokleje, jako proklel i ty před vámi.“[2]
6. Vytrácení se islámu a znaků vedení. To je nejhorší škodlivý následek špatné, nebo neexistující islámské osvěty. To, kam muslimové propadli, je výsledkem toho, že nevyzývají lidi k islámu a navíc sami na tuto výzvu nereagují. Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Řetěz islámu se zpřetrhá, kroužek po kroužku, jako se rozklíží lano.“[3]
Dále pak vězte, že pravým životem je až život posmrtný, kde je ráj, peklo a není třetí možnosti. Blaze tomu, kdo uspěje a stane se obyvatelem ráje a těžce tomu, kdo selže. Lhostejnost vyzyvatelů k islámu i těch, kteří jsou vyzýváni, s sebou na onom světě nese zhoubné následky.
Vězte, že budete na váš vztah k islámské osvětě dotazováni Nejvyšším:
فَلَنَسْأَلَنَّ الَّذِينَ أُرْسِلَ إِلَيْهِمْ وَلَنَسْأَلَنَّ الْمُرْسَلِينَ
A zajisté se budeme tázat těch, k nimž poslové byli vysláni, a budeme se ptát i vyslanců Božích (A’ráf:6)
Všichni vyzyvatelé i vyzývaní budou tázáni na tuto vznešenou povinnost a všichni budou povoláni k odpovědnosti za své činy. Trest padne na ty, kteří měli vyzývat k islámu a nečinili tak, ač měli možnost a byli toho schopni, stejně jako na ty, kteří měli tuto výzvu uposlechnout a neuposlechli ji, ač měli možnost a byli toho schopni.
Alláh praví:
وَيَوْمَ يُنَادِيهِمْ فَيَقُولُ مَاذَا أَجَبْتُمُ الْمُرْسَلِينَ فَعَمِيَتْ عَلَيْهِمُ الأنْبَاءُ يَوْمَئِذٍ فَهُمْ لا يَتَسَاءَلُونَ فَأَمَّا مَنْ تَابَ وَآمَنَ وَعَمِلَ صَالِحًا فَعَسَى أَنْ يَكُونَ مِنَ الْمُفْلِحِينَ
V ten den Bůh je zavolá a řekne: „Co jste poslům Mým odpovídali?“ A zahalí se pro ně v ten den příběhy temnotou a nebudou se na ně vzájemně vyptávat. A co týká se toho, jenž pokání činil, uvěřil a zbožné skutky konal, ten snad bude mezi blaženými.
(Kassas:65-67)
Autor: Sead ef. Jasavić, Islámská univerzita v Medíně, KSA.
[1] Sahíhu l-Buchárí, 2493; Sunenu t-Tirmízí, 2173.
[2] Zaznamenal Tirmízí pod č.3047 a Ibn Mádža pod č. 4006.
[3] Zaznamenal Bejhekí, 4/326 (č. 5277). Hakím v Mustedreku 4/516 že jeho řetězec vypravěčů je sahíh.