Skutečné štěstí

Al-Hasan al-Basrí pravil: “Kdokoli je šťasten s tím, co mu Alláh předurčil a vystačí si s tím, Alláh mu v tom dopřeje požehnání. A kdokoli s tím však není spokojen, Alláh mu nedá zasytit se a ani mu v tom nedopřeje požehnání.“¹

‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه řekl: “Součástí pevného přesvědčení (arab. اليقين al-jekín) je nesnažit se vlichotit lidem za cenu Božího Hněvu a nevinit nikoho za to, že nám Alláh něco nevěnoval. To proto, že Alláh už předurčil obživu a ta se nedá získat ani úlisností úlisných a ani nenávist nenávistníků jí nezabrání, aby k tomu, komu je určena, také dospěla. A věru Alláh ve Své Spravedlivosti učinil skutečné štěstí pevně sepjaté s oddaností vůči Němu a starosti a smutky spojil s pochybami a nespokojeností.“²

Jeden z našich zbožných předků pravil: “Když si přečtu tři koránské verše, je mi co se týče vezdejšího světa úplně jedno, s jakou ráno vstanu a s jakou večer ulehnu. Jsou to tyto čtyři verše:

مَّا يَفْتَحِ اللَّهُ لِلنَّاسِ مِن رَّحْمَةٍ فَلَا مُمْسِكَ لَهَا ۖ وَمَا يُمْسِكْ فَلَا مُرْسِلَ لَهُ مِن بَعْدِهِ ۚ وَهُوَ الْعَزِيزُ الْحَكِيمُ

“Cokoliv Bůh otevře lidem z milosti Své, to nikdo jim nemůže zadržet, však cokoliv On zadrží, to nikdo nemůže poslat kromě Něho. A On mocný je i moudrý.” (Fátir: 2)

وَإِن يَمْسَسْكَ اللَّهُ بِضُرٍّ فَلَا كَاشِفَ لَهُ إِلَّا هُوَ ۖ وَإِن يُرِدْكَ بِخَيْرٍ فَلَا رَادَّ لِفَضْلِهِ ۚ يُصِيبُ بِهِ مَن يَشَاءُ مِنْ عِبَادِهِ ۚ وَهُوَ الْغَفُورُ الرَّحِيمُ

“A když se tě Bůh dotkne zlým, nikdo kromě Něho tě toho nezbaví. A když bude pro tebe chtít dobré, nic nemůže odvrátit od tebe milost Jeho, neboť On prokazuje ji těm, komu chce ze služebníků Svých. A On odpouštějící je i slitovný.” (Júnus: 107)

ۚ سَيَجْعَلُ اللَّهُ بَعْدَ عُسْرٍ يُسْرًا

“A Bůh po těžkostech přinese ulehčení.” (Talák: 7)

وَمَا مِن دَابَّةٍ فِي الْأَرْضِ إِلَّا عَلَى اللَّهِ رِزْقُهَا وَيَعْلَمُ مُسْتَقَرَّهَا وَمُسْتَوْدَعَهَا ۚ كُلٌّ فِي كِتَابٍ مُّبِينٍ

“A není na světě zvířete jediného, jehož obživa by od Boha nezávisela; a On zná spočinutí jeho i složení jeho a to vše je v Knize zjevné zapsáno.” (Húd: 6)”³

A jak vystihl další ze zbožných předků: “Synu Adamův! Přeješ-li si poznat Boží nevýslovné dary vůči tobě, stačí jen zavřít oči!“⁴

Muhammed Sálih ibn ‘Usejmín poznamenal:

“Kolik jen je lidí, kteří na tomto světě vlastní jen málo, avšak uvnitř svých domů si žijí v záviděníhodném pohodlí! Věru jim Alláh požehnal ve všem, i v tom málu věcí, co vlastní.“⁵

Skončím dvěma hadísy, které popisují prosby, jimiž možno Alláha žádat o požehnání v tom, co nám bylo dáno.

Od ‘Abdulláha ibn Ghannám al-Bejjádího رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

من قال حين يصبحُ: اللهمَّ ما أصبحَ بي من نعمةٍ أو بأحدٍ من خلقِك فمنك وحدكَ لا شريكَ لك فلك الحمدُ ولك الشُّكرُ فقد أدى شكرَ يومِه، ومن قال ذلك حين يُمسي فقد أدى شكرَ ليلتِه.

“Kdokoli zrána odrecituje: “Ó Bože, všechna dobrodiní, kterými jsi zahrnul mne či kohokoli ze svých stvoření, pochází jedině od Tebe Jediného, který nemáš společníka, Tobě patří všechna chvála i dík,” ten Alláhu poděkoval za ten den úplně. A kdokoli řekne totéž navečer, ten Alláhu úplně poděkoval za tu noc.“⁶

Od Mu’áze ibn Anase رضي الله عنهما se dochovalo, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

من أكلَ طعاما فقال الحمدُ للهِ الذي أطعمنِي هذا ورزقنيهِ من غيرِ حولٍ مني ولا قوةٍ غُفِرَ لهُ ما تقدّمَ من ذنبهِ.

“Kdo sní své jídlo a pak řekne: “Všechna chvála Alláhu, který mne tímto nakrmil a dal mi z toho obživu, aniž bych toho byl sám schopen či to sám dovedl,” tomu budou odpuštěny předchozí hříchy.“⁷

1. Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v Kitábu r-ridá ‘ani lláhi bi kadáihi, podání č. 95.
2. Zaznamenal Hannád ibnu s-Sárí v az-Zuhd, podání č. 535.
3. Zaznamenali Ibn Abi d-Dunjá v Kitábu r-ridá, 1/451; a as-Sujútí v ad-Durru l-mensúr, 7/5.
4. Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v al-Mewsú’a, 1/524.
5. Viz Šerhu l-mumti’ ‘alá Zádi l-mustekni’, 4/26.
6. Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 5073; an-Nesáí v ‘Amelu l-jewmi wel-lejla, hadís č. 7; Ibnu s-Sunní v ‘Amelu l-jewmi wel-lejla, hadís č. 41; a Ibn Hibbán v Sahíhu, hadís č. 2361. Jako sahíh ho doložil Ibn Báz v Medžmú’u l-fetáwá, 30/26. Nicméně Šu’ajb al-Arnáút v něm nalézá sporného vypravěče ‘Abdulláha ibn ‘Anbesu, kterého uznává jen Ibn Hibbán, viz Techrídžu Zádi l-me’ád, 2/339. Jako slabý ho proto oceňuje al-Albání v Da’ífu l-Džámi’, hadís č. 5730.
7. Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4023 v delší verzi; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3457; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3285; a Ahmed v Musnedu, hadís č. 15632 v lehce odlišné verzi. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6086.