بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Bohu, požehnání a mír Jeho Poslu.
بسم الله الرحمان الرحيم
Chvála Bohu, požehnání a mír Jeho Poslu.
Připomeňme několik pravidel, veršů a vyprávění vztahujících se k svátkům v islámu a sátkům významným dnům u nevěřících, neboť se jedná o frekventované a často nejasné téma pro muslimy zde, v zemích nevěřících. Je žalostné, že se mnoho muslimů těmito předpisy neřídí a podléhají v nich nátlaku okolí. Není to snad tím, o čem hovoří Posel صل الله عليه و سلم v obecně přijímaném hadísu: Budete následovat ty, kteří byli před vámi. Píď po pídi, loket po lokti, až tak, že kdyby vlezli do ještěří díry, budete je tam následovat." Řekli jsme: "Jsou-li to židé a křesťané, ó Posle Boží?" "Kdo jiný," odvětil on صل الله عليه و سلم Svátek – arabsky عيد "íd" je den, který se periodicky opakuje, jako svátek přerušení půstu, nebo pátek, lidé se v něm schromažďují a vykonávají postupy zahrnující akty uctívání a obyčeje. Může být vázán k nějakému konkrétnímu místu, anebo brán všeobecně.[1]
1. Islámské svátky
Svátky (dle uvedené definice) jsou v islámu povoleny v podstatě pouze tři – pátek a oba ‘ídy – svátky přicházející vždy po splnění nějakého náboženského předpisu, rituálu z pěti tzv. pilířů islámu. Je to ‘ídu l-fitr (svátek přerušení půstu, po ramadánu) a ‘ídu l-adhá (svátek oběti, po vykonání každoroční poutě do Mekky, hadždže). V těchto dnech je povoleno, by přímo povinno, užívat si blaha Božího v těchto svátcích a veselit se. Bůh řekl: Rci: "Nechť radují se z dobrodiní a milosrdenství Božího a z toho všeho a to lepší je než to, co shromažďují." (Júnus:58) Od Áiše, v obou sbírkách sahíh: Vešel do mého domu Abú Bekr a u mne byly dvě dívenky z ansár, které zpívaly to, nač se odvolávali ansár v den Buwasá[2]" Říká: "Ale nezpívaly pěkně." Pak Abú Bakr řekl: "Což jsou v domě Posla šejtánovy hlasy" Byl svátek. A Posel صل الله عليه و سلم odvětil: "Nech je, Abú Bekre, každý národ má svůj svátek a tohle je náš svátek"
1.1 Opření pátku ve zdrojích (Korán a Sunna)
Bůh řekl: Vy, kteří věříte! Když voláno je k modlitbě v den páteční, pospíchejte vzpomínat Boha a zanechte obchodování! To bude pro vás lepší, jste-li vědoucí. (Džumu’a:9). Ibn Omar a Abú Hurejra slyšeli Posla Alláhova صل الله عليه و سلم když řekl na jeho minbaru: Necht přestanou někteří lidé chybět na pátečních modlitbách než Alláh zapečetí jejich srdce a budou mezi lhosteními. Od Abú Lubáby, že Posel صل الله عليه و سلم řekl:"Pátek je pánem všech dnů a nejvznešenější z nich u Alláha a on je vznešenější u Alláha než dny svátků Al-Adha a Al-Fitr a je v něm pět vlastností: 1. Byl v něm stvořen Adam 2. V něm sestoupil Adam na zemi 3. V něm zemřel Adam 4. V něm je hodina ve které Alláh vyslyší všechny prosby služebníka pokud nežádá o zakázanou věc 5. V něm nastane soudní den – není anděla z těch nejbližších Alláhu, není nebesa ani zemi, není větru ani hor a není moře které by se neobávali dne pátku"
Podle Abú Hurejry a Huzejfy Posel صل الله عليه و سلم řekl: "Alláh odvedl od pátku ty kteří byli před námi a byla židům dána sobota, křesťanům neděle a byli jsme díky Alláhu a On nás přived k tomuto dni – a je pátek po ni je sobota a po ní je neděle a tak též oni přijdou po nás v den soudu, přišli jsme jako poslední v pozemském a první budeme v den soudu kterým bude odsouzeno před ostatními stvoření a budeme první kdo vstoupí do ráje"[3]
1.2 Opření svátku přerušení půstu a svátku oběti ve zdrojích
Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: "Když přijde den svátku ‘íd el-fitr, postaví se andělé do bran všech cest a volají: "Pojďte, muslimové, vstříc Štědrému Pánu, připomíná vám Své nezměrné dobro a potom vám přiděluje ohromné odměny. Bylo vám přikázáno postit se a postili jste se. Bylo vám přikázáno, abyste povstali k nočním modlitbám a povstali jste. A byli jste poslušni svému Pánu. Vemte si tedy své odměny." A když se pomodlí, zvolá volající: "Váš Pán vám odpustil. navraťte se do svých domovů správně vedení. To je Den Odměny." A tento den je v nebi pojmenován Dnem Odměny."
Ukba ibn Ámir od Posla صل الله عليه و سلم: "Den Arafát, den porážky obětin a dni údolí Miná jsou našimi svátky, ó následovníci islámu, to jsou dny jídla a pití." Hadís sahíh.
2. Jakékoli další svátky nejsou z islámu a jsou odmítnuty
Vznešený Bůh ustanovil ve své víře mezi jinými tři základní pravidla:
Prvním je, že základem všech činů je povolenost, neprokáže-li se ze zdrojů opak. Bůh vytkl svému Poslu صل الله عليه و سلم: Proroku, proč ve snaze uspokojit své ženy zakazuješ to, co Bůh ti dovolil? (Tehrím:1) Vysvětlení tohoto verše je všeobecně známé, příběh zmiňuje hádku mezi dvěmi z manželek Proroka صل الله عليه و سلم a jeho následný čin, kdy sám sobě zakázal jíst med, aby již nikdy hádky ve své rodině nevyvolal.
Druhým pravidlem je, že jakýkoli způsob uctívání Boha je v základu odmítnut a zakázán, neprokáže-li se ze zdrojů opak. Bůh řekl: Váš Bůh je Bůh jediný a není božstva kromě Něho (Bekara:163) Ve slovech "lá iláhe ille lláh" (není božstva kromě Boha) ohraničení "kromě Boha" přichází až po předchozí všeobecné záporce "není božstva". To zahrnuje dva významy, a to, že nikomu nepatří uctívání, než Bohu Jedinému a že toto uctívání musí být v souladu s Jeho Vůlí a Zákonem.
Třetím pravidlem je zákaz napodobovat modloslužebníky, ty, kteří zbloudili poté, co jim bylo dáno písmo, které pokřivili a ty, kteří se dopouštějí křivd a hanebnosti. Bůh oznamuje: Nenalezneš žádné lidi, věřící v Boha a v den poslední, přátelit se s těmi, kdož se protiví Bohu a poslu Jeho, byť to byli otcové jejich či synové jejich anebo bratři jejich či rod jejich. Do srdcí těchto vepsal Bůh víru a podpořil je duchem od Něho pocházejícím. A uvede je do zahrad, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou. Bůh nalezl v nich zalíbení a oni nalezli zalíbeni v Něm – a tito tvoří stranu Boží! A což nebudou ti, kdož ke straně Boží patří, blažení? (Mudžádela:22) Výraz "přátelit se" zde označuje jakýkoli druh loajality k tomu, na čem se oni nacházejí ve svých stanoviscích ohledně víry, uctívání Boha, rovněž zakazuje brát si je jako důvěrníky a jako záštitníky, či spojence proti muslimům. Posel Boží صل الله عليه و سلم v obecně přijímaných hadísech zakázal jakékoli napodobování nevěřících: "Kdo se připodobní jednomu národu, on k němu přísluší" a "Odlišujte se od modloslužebníků." Oba sahíh. Tento zákaz je patrný také v předpisech půstu, modliteb, vnějšího vzhledu apod. A naši zbožní předkové na něj dbali, např. Abdulláh bin Amr řekl: "Kdo si postaví dům v zemi modloslužebníků, slaví jejich festivaly a svátky a připodobní se jim, až do smrti, ten bude v Den Soudný oživen s nimi."[4] Kníže věřících Omar ibn al-Chattáb, druhý chalífa po smrti Prorokově, řekl: "Neučte se cizí jazyk a nevcházejte do kostelů modloslužebníků v den jejich svátků. Hněv se na ně spouští."[5]
Věz, že slavit svátky nevěřících jako jsou velikonoce, vánoce, slunovrat, svátky svatých, nebo ctít památné dny jako Den žen či svátek práce patří k tomuto zakázanému konání. Buď si jist, že každý svátek či památný den v sobě obsahuje mimo jiného vždy také něco z jejich lživé ideologie nebo falešného kultu. Uznáváním tohoto se snižuje váha islámu a roste postavení modloslužebnictví. Je to souhlas s nimi na bludu, pomáhání bludu a zrada Pravdy, což je těší a veselí: A přáli by si, abyste se stali nevěřícími, jako jsou oni, a abyste byli stejní. (Nisá´:89) Nebudou s tebou spokojeni ani židé, ani křesťané, pokud nebudeš následovat náboženství jejich. Rci: "Vedení Boží je jediné správné vedení!" Budeš-li však následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění, nenalezneš pak proti Bohu ani ochránce, ani pomocníka žádného. (Bekara:120)
A také, je-li v otázce zákaz napodobovat zbloudilé národy, pak buď přesvědčen, že každý národ necharakterizují a nevymezují od jiných jen jeho víra jako taková, jazyk, či území, na kterém žije, ale i svátky, jaké slaví a tradice, které udržuje.
Není na místě útočit na ty, kteří nepřijmou Boží víru, naopak, na nás je upozornit, dostavit poselství a dbát na to, abychom se jej drželi my: I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo. A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu. (Máida:48)
O odvržení neislámských svátků a postoji muslima k nim hovoří následující verše: A ti, kdož faleš nesvědčí, a když kolem řečí hnusných jdou, míjejí je důstojně (Furqán:72) Vyhýbejte se špíně model, vystříhejte se řeči falešné! (Hadždž:30) Služebníci Milosrdného jsou ti, kdož pokorně chodí po zemi, a když jsou osloveni lidmi pošetilými,odpovídají: "Mír s vámi!" (Furqán:63) Použitý arabský termín زور "zúr" označuje cokoli, co je zkrášleno a vyzdobeno, aby se ukázal opačným, než je ve skutečnosti. Naši zbožní předkové jmenovali mnoho rozdílných věcí, které toto slovo může označovat a všechna tato vysvětlení jsou platná. Muhammed Ibn Sirín říká: "To je Květná neděle." Mudžáhid a Rabi’a ibn Anas: "To jsou svátky modloslužebníků." Ikrima: "To je zábava z dob nevědomosti (džáhilíje)" Dahhák: "Řeč modloslužebnictví." Jiní je vysvětlili jako "pohostinství k sezení" či "místa, kde se zpívá." Amr ibn Murra popisuje ty, kteří míjejí důstojně a ty, kteří odpovídají na výzvy pošetilých, jako: "ty, kteří nemají náklonnost k modloslužebníkům v jejich modloslužebnictví a ani se s nimi nedruží." Omar ibn al-Chattáb přímo přikazuje následovníkům Pravdy: "Vyhýbejte se Božím nepřátelům v jejich svátcích."[6]
Je důležité si připomenout, co zdůraznil šejchu l-islám a obnovitel víry Ibn Tejmíjja, že "zákaz se nevztahuje výhradně na svátky, nýbrž na vše, co oni velebí, na místa, která nemají základy ve víře islámu. A to, co vnesou z činů spadá do tohoto rámce."[7] Jinými slovy, je zakázáno zúčastňovat se jejich ceremonií a oslav, stejně jako se zapojovat do jejich příprav, či příprav pokrmů či specifických symbolů a výzdob, které oni vyhrazují pro tyto příležitosti. Učenci muslimům povolili, jakožto ruhsa, tj. šarí’atské ulehčení, účastnit se trhů pořádaných v době takových svátků, prodávat na nich i kupovat. Je zde důležitý vzájemný respekt a tolerance a zároveň na stejném místě důraz na "ubírání se vlastní cestou".
Posel صل الله عليه و سلم a jeho následovníci z řad prvních generací dbali na důležitost zákazu neislámských svátků. Anas ibn Málik vypráví, jak "Posel صل الله عليه و سلم přišel do Medíny, kde měli lidé dva dny,ve kterých se bavili a tak se zeptal: "Co jsou tyto dva dny?" "V nich jsme se bavili v době nevědomosti (džáhilíje)," odpověděli. Odvětil: "Alláh vám je věru zaměnil lepšími, ‘ídu l-adhá a ‘ídu l-fitrem."[8] Rovněž dbali, aby nebyl některý z neislámských svátků přimísen k Božímu náboženství, oděn šatem pravdy, jako inovace. Sára bint Miksam traduje slova Mejmúny bint Kardam: "Vyšla jsem se svým otcem na Poslovu صل الله عليه و سلم pouť a viděla Posla Božího صل الله عليه و سلم a slyšela lidi hovořit: "Posel Boží!" Pozorovala jsem jej, až dokud se mu můj otec nepřiblížil. Jel na velbloudu a v ruce měl bič, jako je bič učitele, slyšela jsem beduíny i ostatní lidi volat: "Bič, bič!" Můj otec se k němu přiblížil a chytil jej za chodidlo." Řekla: "Neodmítl jej, zastavil se a vyslyšel jej. Pak řekl můj otec: "Posle Boží, přísahal jsem, že dá-li Bůh a narodí mi se chlapec, porazím u Buwány od Akaby, nedaleko Senaje, více ovcí." Řekla: "Nevím, kolik pověděla. Padesát. Posel Boží صل الله عليه و سلم se otázal: "Je tam něco z těchto model?" "Ne," odpověděl. "Pak tedy splň svou přísahu, kterou jsi Bohu přísahal." Vyprávěla: "Pak je schromáždil a začal porážet. Jedna ovce mu unikla, on ji hledal a pravil: "Bože, plním svou přísahu." Pak ji chytil a porazil."[9]
Na tomto místě bych ještě dodal, že jakýkoli svátek vnesený do islámu jako inovace, např. oslava Prorokových صل الله عليه و سلم narozenin, jeho noční cesty, životních dat a počinů zbožných předků, učenců, Bohu blízkých atd. je odvržen. Zde je zákaz ještě daleko tvrdší, neboť zahrnuje jakoukoli spoluúčast na těchto prokletých bohoslužbách a bludech, konzumaci jídel připravených pro tyto příležitosti i jakýkoli druh očividné pomoci a sympatizování s takovými praktikami. O tom existují četná vyprávění, jmenujme alespoň známý hadís od Áiše: Pravil Posel Boží صل الله عليه و سلم: " Kdo vnese do této naší věci nějakou novotu, která není z ní, nebude mu to přijato." A v hadísu zaznamenaném Buchárím říká صل الله عليه و سلم: "Všichni mí následovníci vejdou do ráje, kromě těch, kteří to odmítnou.""Jak mohou odmítnout?" podivili se přítomní. "Ten, kdo se mi pokoří, ten vejde do ráje a ten, kdo mi bude odporovat, ten nikoliv."
A Bůh je Všeznající, Jemu se kajeme a u Něho hledáme útočiště.
[1] Podle Ibn Tejmíjja: Iqtidáu s-siráti l-mustaqím
[2] Dny války mezi dvěma největšími medínskými kmeny Aws a Chazredž, které Posel sjednotil Milostí Boží a učinil z nich ansár.
[3] Sahíh Muslim č. 856
[4] Bejhekí, Sunnenu l-kubrá, 9/234
[5] Bejhekí, Sunnenu l-kubrá, 9/234
[6] Bejhekí, Sunnenu l-kubrá, 9/234
[7] Ibn Tejmíja: Iqtidá´u s-siráti l-mustaqím
[8] Sunnen Abú Daúd č. 1134, sahíh
[9] Sunnen Abú Daúd č. 2835, sahíh dle Albáního