بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, jen Jeho uctíváme, o pomoc a o správné vedení žádáme. Kdo veden je Alláhem, nebude nikým sveden z cesty a bloudícího nevyvede nikdo, než On. Dosvědčuji, že není božstva kromě Boha Jediného, který nemá společníka a dosvědčuji, že Muhammed صلى الله عليه وسلم je jeho Služebník a Posel, vždy pravdomluvný a důvěryhodný. Bůh žehnej jemu, jeho rodu, společníkům, pravověrným chalífům a všem jeho následovníkům.
Připomínejme si bohabojnost, dodržujme všechny příkazy naší víry a jděme přímo. Alláh dž.š. zjevil nejlepším slovem:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ حَقَّ تُقَاتِهِۦ وَلَا تَمُوتُنَّ إِلَّا وَأَنتُم مُّسْلِمُونَ
“Vy, kteří jste uvěřli, bojte se Boha skutečnou bohabojností a neumírejte jinak, než do Jeho vůle odevzdáni” (Álu ‘Imrán: 103).
A nejlepším vedením je Muhammedovo صلى الله عليه وسلم, jenž pravil:
… وَشَرَّ الأُمُورِ مُحْدَثَاتُهَا وَكُلَّ مُحْدَثَةٍ بِدْعَةٌ وَكُلَّ بِدْعَةٍ ضَلاَلَةٌ وَكُلَّ ضَلاَلَةٍ فِي النَّارِ
“…A nejhorší věcí jsou novoty ve víře a každá novota ve víře je zhoubná inovace, každá zhoubná inovace je bludem a každý blud je v ohni.“1
Milí bratři v islámu!
Správné vedení od Alláha a dokonalý Boží Zákon, ke kterému není třeba nic dodávat, z něhož není třeba nic ubírat a který není třeba nikterak měnit je největším darem, kterého se nám dostalo:
وَاذْكُرُوا نِعْمَةَ اللَّهِ عَلَيْكُمْ وَمِيثَاقَهُ الَّذِي وَاثَقَكُم بِهِ إِذْ قُلْتُمْ سَمِعْنَا وَأَطَعْنَا
“Pomněte tedy dobrodiní Božího vůči vám i úmluvy, kterou s vámi uzavřel, když jste pravili: “Slyšeli jsme a poslechli jsme!” (Máida:7)
Al-Kurtubí uvádí, že úmluvou se zde podle většiny učenců myslí úmluva o poslušnosti Zjevenému Zákonu, která započala přísahou prvních prorokových společníků na ‘Akabě.2 Tam sahábové رضي الله عنهم أجمعين Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم přísahali, že se při plnění Božích příkazů nebudou bát ničích výčitek.
Vznešený Alláh na jiném místě přikázal:
فَاتَّقُوا اللَّهَ مَا اسْتَطَعْتُمْ وَاسْمَعُوا وَأَطِيعُوا
“Bojte se tedy Boha, jak jen můžete! Slyšte a uposlechněte!” (Taghábun: 16)
Podle Katády je toto “slib poslušnosti, nakolik bude člověk moci.” Al-Hasan al-Basrí pravil: “S maximálním úsilím.“3
Podstata pravé bohabojnosti, tak jak Alláhu náleží, tkví právě v tomto uposlechnutí.
Ibn Kesír ho vysvětluje:
“Uposlechněte to, co vám přikazuje Alláh a Jeho Posel صلى الله عليه وسلم a neuhýbejte z toho ani napravo, ani nalevo. Nevynášejte ani stanovisko, ani rozhodnutí ve věci, v níž Alláh a Jeho Posel už vyjádřili stanovisko, či rozhodli. Neignorujte to, co vám bylo přikázáno a nečiňte to, co vám bylo zakázáno.“4
Vznešený Alláh poté, co ustavil některá nařízení Svého Zákona, včetně trestů za smilstvo a nactiutrhání, předpisu hidžábu a vstupování do cizích domů apod.,5 kritizuje ty, kteří se obrátili zády poté, co jim byla jasně vysvětlena pravda:
إِنَّمَا كَانَ قَوْلَ الْمُؤْمِنِينَ إِذَا دُعُوا إِلَى اللَّهِ وَرَسُولِهِ لِيَحْكُمَ بَيْنَهُمْ أَن يَقُولُوا سَمِعْنَا وَأَطَعْنَا ۚ وَأُولَٰئِكَ هُمُ الْمُفْلِحُونَ
“Vždyť řečí věřících, když zavoláni jsou před Boha a posla Jeho, aby mezi nimi rozsoudil, budiž jedině: “Slyšeli jsme a uposlechli jsme.” Takoví pak budou úspěšní.” (Núr: 51)
Povšimni si, že je řečeno لِيَحْكُمَ li-jahkume – v singuláru, protože co přikáže Prorok, přikázal i Alláh, Korán i Sunna tvoří totiž jediný celek, není použit duál ليحكما li-jahkumá.6
Katáda vyprávěl, že když ‘Ubáda ibnu s-Sámit رضي الله عنه, účastník přísahy na ‘Akabě a bitvy na Bedru, jeden z vůdců medínských muslimů, umíral, zavolal si svého synovce Džunádu ibn Abí Umejju a řekl mu: “Nemám ti říci, co jsou tvé nároky a co tvé povinnosti?” “Ovšem,” odpověděl Džunáda. ‘Ubáda pravil: “Slyš a uposlechni v časech lehkých i těžkých, když je ti to po vůli, i když si to nepřeješ a cítíš v sobě sobeckost. Navykávej svůj jazyk spravedlivým slovům . Nebuř se proti těm, kterým byla dána autorita, leda že ti přikazují hřích a neposlušnost vůči Alláhu. Kdykoli ti přikážou spáchat něco proti Knize Boží, následuj Knihu Boží.”
Také vyprávěl slova Abu d-Derdá´ رضي الله عنه: “Není islámu mimo poslušnost vůči Alláhu. A není dobra, leda na straně Společenství (arab. الجماعة al-džemá’a) muslimů. Přímost náleží Alláhu a Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم, chalífovi a všem muslimům.”
A od Omara ibnu l-Chattáb رضي الله عنه zachoval Katáda slova: “Vazbami islámu je, že nic kromě Alláha není hodno uctívání, dodržení modlitby, odvádění zekátu a poslušnost vůči představitelům muslimů.“7
Slova “slyšeli jsme a uposlechli jsme” vyložil Mukátil ibn Sulejmán jako poslušnost vůči Koránu a Sunně.8 Tj. slyšeli jsme, co Korán říká a uposlechneme ho v tom, co přikazuje a zakazuje.9 Tj. slyšeli jsme příkaz a odpovídáme jeho splněním.10
Právě díky uposlechnutí budují svou bohabojnost a díky němu dosáhnou úspěchu.11 Vyhnou se tomu, co se dělat nemá a drží se toho, co se má, čímž se vyhnou nebezpečí na tomto i na onom světě.12
Tímto přístupem se liší praví věřící od pokrytců a malověrných, kteří svou víru jen vyhlašují slovy. Naopak o nich Alláh zjevil:
وَيَقُولُونَ آمَنَّا بِاللَّهِ وَبِالرَّسُولِ وَأَطَعْنَا ثُمَّ يَتَوَلَّىٰ فَرِيقٌ مِّنْهُم مِّن بَعْدِ ذَٰلِكَ ۚ وَمَا أُولَٰئِكَ بِالْمُؤْمِنِينَ
“A říkají: “Uvěřili jsme v Boha a posla Jeho a jsme poslušní!” Potom se však skupina z nich obrátí zády a takoví nejsou věřící!” (Núr: 47)13
O takových pokrytcích je řečeno:
مَّا هُم مِّنكُمْ وَلَا مِنْهُمْ وَيَحْلِفُونَ عَلَى الْكَذِبِ وَهُمْ يَعْلَمُونَ
“Ti nepatří ani k vám, ani k nim a přísahají křivě, ačkoliv dobře jsou si toho vědomi.” (Mudžádela: 14)
Praví věřící se od nich liší proto, že také potvrdili svou deklarovanou víru činem a na Boží výzvu odpověděli poslušností. A to, co vykonali, vykonali shodně svým možnostem úplně a nikoli ledabyle, tak, že jim nelze nic vytknout.14
Tím se liší i od nevěřících z řad následovníků dřívějších zjevení, o nichž Alláh řekl:
يُحَرِّفُونَ الْكَلِمَ عَن مَّوَاضِعِهِ وَيَقُولُونَ سَمِعْنَا وَعَصَيْنَا
“Překrucují smysl slov Písma a říkají „Slyšeli jsme a neuposlechli jsme.“ (Nisá: 46)
Takoví jsou jako rybáři z dávných Izraelitů, kteří poskvrnili příkaz světit sobotu:
وَاسْأَلْهُمْ عَنِ الْقَرْيَةِ الَّتِي كَانَتْ حَاضِرَةَ الْبَحْرِ إِذْ يَعْدُونَ فِي السَّبْتِ إِذْ تَأْتِيهِمْ حِيتَانُهُمْ يَوْمَ سَبْتِهِمْ شُرَّعًا وَيَوْمَ لَا يَسْبِتُونَ ۙ لَا تَأْتِيهِمْ ۚ كَذَٰلِكَ نَبْلُوهُم بِمَا كَانُوا يَفْسُقُونَ ﴿١٦٣﴾ وَإِذْ قَالَتْ أُمَّةٌ مِّنْهُمْ لِمَ تَعِظُونَ قَوْمًا ۙ اللَّهُ مُهْلِكُهُمْ أَوْ مُعَذِّبُهُمْ عَذَابًا شَدِيدًا ۖ قَالُوا مَعْذِرَةً إِلَىٰ رَبِّكُمْ وَلَعَلَّهُمْ يَتَّقُونَ ﴿١٦٤﴾ فَلَمَّا نَسُوا مَا ذُكِّرُوا بِهِ أَنجَيْنَا الَّذِينَ يَنْهَوْنَ عَنِ السُّوءِ وَأَخَذْنَا الَّذِينَ ظَلَمُوا بِعَذَابٍ بَئِيسٍ بِمَا كَانُوا يَفْسُقُونَ
“A zeptej se jich na město, jež poblíže moře položeno bylo, a jak to bylo, když znesvěcovali obyvatelé jeho den sobotní! Přicházely k nim ryby v den jejich soboty a vyplouvaly nahoru, zatímco v den, kdy sobotu nesvětili, k nim nepřicházely. A takto jsme je v pokušení uváděli za to, že byli nespravedliví. A hle, řekla jedna skupina z nich: “Proč napomínáte lid, který Bůh beztak zahubí anebo jej potrestá trestem krutým?” Odpověděli: “Abychom měli omluvu před Pánem svým, a doufajíce, že snad se stanou bohabojnými!” Když pak zapomněli to, co jim bylo připomenuto, zachránili jsme ty, kdož zabraňovali zlému, a uložili jsme těm, kdož nespravedliví byli, trest krutý za to, že hříšníky byli.” (A’ráf: 163-165)
Mysleli si, že obejdou Boží přikázání, když natáhnou své sítě a nastraží pasti v pátek večer a v neděli ryby vyloví. Avšak s výjimkou těch, kteří dbali na příkaz a nehledali z něho úlev, je Alláh všechny za jejich obcházení zákazu a nečestné jednání potrestal:
فَلَمَّا عَتَوْا عَن مَّا نُهُوا عَنْهُ قُلْنَا لَهُمْ كُونُوا قِرَدَةً خَاسِئِينَ
“A když přestoupili to, co jim bylo přikázáno, pravili jsme jim: “Buďte opicemi odpornými!” (A’ráf: 166)
Alláh je nechal několik dní v podobě šeredných opic a potom je usmrtil.
Hadísů hovořících o nutnosti poslouchat a následovat Korán a Sunnu je celá řada, bylo by zbytečné je všechny citovat. Zmíníme jen ty, které se přímo týkají slov “slyšeli jsme a uposlechli jsme.”
V prvním Abú Hurejra رضي الله عنه vyprváví, že poté, co Posel Boží صلى الله عليه وسلم sbratřil dvě velké skupiny svých společníků – muhádžiry z Mekky a ansáry z Medíny, nechť je se všemi Alláh spokojen, tázali se ho ti první na rozdělení medínských datlových sadů mezi nimi. Nicméně Prorok صلى الله عليه وسلم odpověděl:
تَكْفُونَا الْمَؤُونَةَ، وَنُشْرِكُكُمْ فِي الثَّمَرَةِ
“Ušetřte nás práve okolo jejich udržování, vezmeme si jen podíl z úrody.”
A jeho společníci odpověděli: “Slyšeli jsme a uposlechli jsme.”15
V tomto rozhodnutí byla moudrost, jež nemusela být jasná každému. Medíňané byli schopní zemědělci a Mekkánci zdatní obchodníci a řemeslníci, kteří o palmách moc nevěděli. Namísto těžké dřiny se mohli věnovat tomu, v čem vynikali a proměnit Medínu ze sítě vesnic a osad v pulzující město.
Ve druhém rovněž Abú Hurejra رضي الله عنه vypráví, že když byl zjeven předcházející verš obsahující i tato slova:
وَإِن تُبْدُوا مَا فِي أَنفُسِكُمْ أَوْ تُخْفُوهُ يُحَاسِبْكُم بِهِ اللَّهُ
“A ať již dáváte najevo to, co je v duších vašich, či to skrýváte, Bůh požádá vás o počet z toho.” (Bekara: 284)
Sahábové tato slova shledali obtížnými. Přišli za Poslem Božím صلى الله عليه وسلم, klekli před ním na kolena a pravili: “Posle Boží, byly nám uloženy některé povinnosti, které jsme s to plnit, jako je modlitba, půst, džihád na cestě Boží, almužny … A po tom všem ti byl ještě navíc zjeven tento verš. Je nad naše síly žít i podle něj.”
Posel Boží صلى الله عليه وسلم je pokáral slovy:
أَتُرِيدُونَ أَنْ تَقُولُوا كَمَا قَالَ أَهْلُ الْكِتَابَيْنِ مِنْ قَبْلِكُمْ سَمِعْنَا وَعَصَيْنَا بَلْ قُولُوا سَمِعْنَا وَأَطَعْنَا غُفْرَانَكَ رَبَّنَا وَإِلَيْكَ الْمَصِيرُ
“Chcete snad říci to, co řekli následovníci obou písem před vámi: Slyšeli jsme, a neuposlechli jsme?” Spíše řekněte: “Slyšeli jsme a uposlechli jsme, o odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe je konečný cíl náš!”
A jaká byla jejich reakce? Pokorně po něm zopakovali: “Slyšeli jsme a uposlechli jsme, o odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe je konečný cíl náš!” A poté je Alláh pochválil, když tato slova v Koránu zvěčnil už napořád:
وَقَالُوا سَمِعْنَا وَأَطَعْنَا ۖ غُفْرَانَكَ رَبَّنَا وَإِلَيْكَ الْمَصِيرُ
“I řekli: “Slyšeli jsme a uposlechli jsme; o odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe je konečný cíl náš!” (Bekara: 285)16
Muslimové!
Věřící se navzájem liší ve své bohabojnosti a jádro tohoto rozdílu je v míře naplnění slov “slyšeli jsme a uposlechli jsme.” V tom je rozdíl mezi sahába a námi.
Lidé se v pohledu poslechnutí Božích příkazů dělí do tří skupin. Jedna příkaz uposlechne. Druhá ho odmítne. A třetí hledá kličky a okliky, jak ho splnit a zároveň ho obejít, váhajíce a kolébajíce se mezi první a druhou. Takoví se cítí nepohodlně ve vlastní kůži, pokoušejí se sedět na dvou židlích a v konečném důsledku se dostávají do rozporu s tím, co jim Alláh přikazuje. Ať nás Alláh učiní těmi prvními a uchrání nás toho, abychom se ocitli mezi druhými či třetími. A kolik jich jen mezi dnešními muslimy je.
Věřící! Jedna věc je spáchat hřích – ani to není zanedbatelná věc. Ale ještě mnohem horší je hřích si omlouvat a snažit se ohnout Zjevení tak, aby hřích v našich očích přestal být hříchem. Toto už není velký prohřešek, ale problém přímo gigantické závažnosti, pouvající nás k samé hranici toho, co to znamená být ještě muslimem.
V dnešní době se nám v naší komunitě rozmáhá nešvar spekulací a výkladové gymnastiky, kdy se diskutuje o neoddiskutovatelném a mění se neměnitelné. Toto je v přímém rozporu s učením islámu, kterému se máme přizpůsobit a nikoli si ho přizpůsobovat sobě. Kdo si islám přizpůsobuje svým tužbám, je ubožák, který k vůni pravého islámu ani nepřičichl.
A ještě větší chudák je ten, který islám deformuje shodně vyřčeným či nevyřčeným přáním těch, ke kterým se lísá. Ani nedostojí závazku víry, ani neokusí svobodu rozhodovat si o vlastním životě sám. Existují věci, o nichž nelze debatovat a v nichž nelze uzavírat kompromisy. Islám je pružný, ale není beztvarý. Stejně jako má obsah, tak v některých případech musí mít i formu.
Popis Alláha přívlastky a atributy, které Sobě On Sám přiřkl, zázraky proroků, život v záhrobí, vzkříšení, Ráj a Peklo jsou skutečností, kterou zažijeme tělesně i ne-tělesně. Modlitba a další skutky uctívání jsou nutností, stejně jako předpisy halál stravování, zákazy týkající se alkoholu a drog, příkazy islámského oděvu dle jeho předpisů apod. Úlohy, nároky a povinnosti mužů a žen ve společnosti jsou jasně dány. Smilstvo, sodomie a odhalování nahoty či braní úroků jsou zakázány, podobně jako konzumace vepřového či napodobování nevěřících v tom, co je pro ně typické. Všechny tyto kapitoly zahrnují věci očividné, známé všem muslimům (arab. المعلوم بالضرورة al-ma’lúmu bid-darúra), o nichž nikdy v historii islámu nebylo sporů. Pochybnosti o nich vyvstaly až v postmoderní době relativizace hodnot, v myslích některých pošetilců oslněných pozlátkem západní dominance, zdeptaných komplexem méněcenosti a nakažených chorobou defétizmu.
Sami jsme si zvolili cestu islámu a dosvědčili její pravdu. Když se ocitneme v situaci, že nám najednou není stanovisko islámu v nějaké věci po vůli, o čem to svědčí? Představte si, že někoho dovedete k lékařskému specialistovi, k němuž sami chodíte, avšak následně začnete rozporovat jeho odborné závěry, pokud se dotknou něčeho, co vám není po vůli. Je toto jednání rozumného člověka?
Vznešený Alláh říká:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تُقَدِّمُوا بَيْنَ يَدَيِ اللَّهِ وَرَسُولِهِ ۖ وَاتَّقُوا اللَّهَ ۚ إِنَّ اللَّهَ سَمِيعٌ عَلِيمٌ
“Vy, kteří věříte! Nesnažte se předejít Boha a posla jeho! Buďte bohabojní, vždyť Bůh věru je slyšící, vševědoucí!” (Hudžurát: 1-2)
Nezapomínejte. Pokud nebudou pevné naše postoje, pokud si nebudeme vážit našeho vlastního přesvědčení, nemůžeme se divit, že si ostatní neváží ani islámu, ani nás!
Prosím Alláha, aby nás učinil těmi, kteří slyší a poslouchají a nikoli těmi, kteří neslyší a neposlouchají. Ámín!
- Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1578 na autoritu Džábira ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه.
- Viz al-Džámi’u li-ahkámi l-Kur’án, 6/108-109.
- Zaznamenal Ibn Džerír at-Taberí v al-Džámi’u l-bejánu ‘an te´wíli áji l-Kur´án, 19/23.
- Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, 8/164.
- Viz az-Zemechšerí v al-Keššáfu, 3/249.
- Viz al-Ferrá’ v Me’ání al-Kur´án, 2/258.
- Všechna tři Katádova podání zaznamenal Ibn Abí Hátim v Tefsíru, 8/2634.
- Viz Tefsíru Mukátil ibn Sulejmán, 3/205.
- Zaznamenal Ibn Abí Hátim v Tefsíru, 8/2624.
- Viz al-Beghawí v Me’álimu t-tenzíl, 6/56.
- Viz Wehba az-Zuhejlí v at-Tefsíru l-munír, 18/275.
- Viz al-Bejdáwí v Anwáru t-tenzíl, 4/112.
- Viz Ibn ‘Ášúr v at-Tahríru wet-tenwír, 18/273.
- Viz as-Se’dí v Tejsíru l-Kerími r-Rahmán, str. 572.
- Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, hadís č. 561. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu l-Adebi l-mufred, hadís č. 437.
- Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 125.