Sňatek s křesťankou a výchova dětí jako muslimů

 

Ve jménu Alláha Milostiplného, Smilovného, požehnání a mír Jeho Poslu.

Předně, šarí’a povoluje sňatek muslima toliko s muslimkou, křesťankou anebo židovkou, ve shodě se slovy Božími:

A dovoleny jsou vám muhsany z věřících žen a muhsany z těch, jimž dostalo se Písma před vámi, jestliže jste jim dali jejich odměnu a chováte-li se jako muži spořádaní, nikoliv jako cizoložníci nebo ti, kdož si berou milenky. (Máida:5)

Tento verš přichází jako specifikace jiného koránského verše, který zakazuje veškeré ostatní kombinace smíšených manželství:

Nevstupujte ve sňatek s modloslužebnicemi,A pokud neuvěří; a věřící otrokyně je věru lepší než modloslužebnice, i když se vám tato více líbí. Neprovdávejte dcery své za modloslužebníky, pokud tito neuvěří; a věřící otrok je věru lepší než modloslužebník, i když se vám tento více líbí. Takoví lidé vás zvou do ohně pekelného, zatímco Bůh vás zve do ráje a k odpuštění, s dovolením Svým, a objasňuje znamení Svá lidem – snad si to připomenou! (Bekara:221)

Manželství s jinými vyznáními, jako zoroastrovci, modloslužebníci a další je zakázáno podáním od Ibn Omara.[1] Podmínkou přijetí takového svazku jako validního je uzavření šarí’atského sňatku, kde je jasně dáno:

1.       Věno

2.       Zástupce ženy

3.       Dva svědkové.

Toto platí i pro manželství muslima a nemuslimsky-křesťanky. Muslim má povinnost řídit se tam, kde je mu to místem jeho pobytu umožněno, šarí’atskými zákony. Ustálenou praxí v České republice je šarí’atský sňatek v mešitě, za splnění všech jmenovaných podmínek, následující po sňatku civilním. Civilní sňatek sám o sobě není šarí’atsky platný. Korán stanovuje:

Ti pak, kdo nesoudí podle toho, co seslal Bůh, ti věru jsou nespravedliví. (Máida:45)

Zákaz, aby se muslimka provdala za nemuslima je potvrzen idžmá’em. Idžmá‘ také potvrzuje nutnost výchovy dětí jako muslimů, tj. že dítě dědí víru svého otce. Toto platí jak v situaci, kdy je člověk muslim již při vstupu do manželství, tak i když přijme islám později, třeba když je už dítě narozeno. Ohledně tohoto není mezi učenci jiného názoru, což zaznamenává i al-Mawerdí.[2] Dítě ze smíšeného manželství vždy ve víře následuje otce muslima.[3]

Toto potvrzuje i všeobecný koránský příkaz:

Vy, kteří věříte! Střezte sebe i rodiny své před ohněm, jehož palivem budou lidé a kamení. Na něj dohlížejí andělé přísní a silní, kteří se neodváží neuposlechnout Boha v ničem, co jim přikázal, a vykonají vše, co jim bylo poručeno. (Tehrím:6)

V podobném duchu je i hadís, kde Posel Boží, mír a požehnání s ním, řekl: „Každý z vás je pastýř a každý z vás má odpovědnost za své stádo. Vládce je pastýř, odpovědný za své stádo. Muž je pastýřem své rodiny, odpovědným za své stádo, a žena je pastýřka, odpovědná v domě svého manžela. Sluha je pastýřem majetku svého pána, odpovědným za své stádo, a muž je také pastýřem majetku svého otce, odpovědným za své stádo. A tak je každý z vás odpovědným pastýřem.“[4]

Potvrzuje to i praxe zbožných předků. Ibn ‘Abbás pravil: „Zaveďte poslušnost vůči Alláhu, držte se pryč od neposlušnosti vůči němu a přikažte svým rodinám vzpomínat Alláha, možná vás to vyvede z ohně…“ Katáda pravil: „Přikažte jim poslušnost k Alláhu a zakažte jim neposlušnost k Alláhu. Veďte je Božím příkazem a pomáhejte jim v jeho naplnění. Když je uvidíte v neposlušnosti vůči Alláhu, pokárejte je a držte je na uzdě.“

A Alláh ví nejlépe.

---