OTÁZKA: Může se praktikující muslimka, která islám přijala, provdat za rodilého muslima, který však svou víru nepraktikuje, např. se nemodlí pět povinných denních modliteb apod.
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Může se praktikující muslimka, která islám přijala, provdat za rodilého muslima, který však svou víru nepraktikuje, např. se nemodlí pět povinných denních modliteb apod.
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Jeho صلى الله عليه و سلم.
Vztah muslima k jeho náboženství se v prvé řadě poměřuje podle dodržování modlitby. Modlitba je sloupem islámu. Kdo dodržuje pět denních povinných modliteb, dodržuje i náboženství islámu, kdo modlitby zanedbává, zanedbává i svůj islám. Kdo odvrhne modlitbu, podle správnějšího názoru, který zvolili imámové Ahmed, Ibn Hazm a šejchu l-islám Ibn Tejmíjja, ztrácí se odvržením modlitby islám jako takový, což byl i názor velké většiny z prvních generací muslimů, kteří nepovažovali prosté zanechání žádného činu za nevíru, s jedinou výjimkou – kromě zanechání modlitby.
Existuje i další názor, podle kterého nejde v případě zanechání o nevíru, ale o velmi těžký hřích.
Důkazem správnosti prvního jmenovaného názoru jsou četné hadísy Božího Posla صلى الله عليه و سلم, zejména podání zaznamenané imámem Muslimem v jeho Sahíhu, že “mezi člověkem na straně jedné a modloslužebnictvím a nevírou na straně druhé je zanechání modlitby.”
Imámové Ibn Hibbán v Sahíhu a Ahmed v Musnedu zaznamenali slova Proroka صلى الله عليه و سلم: “Islám se bude vytrácet díl po dílu, kdykoli se jeden díl vytratí, lidé se přimknou k následujícímu. Prvním, co se z islámu vytratí, bude vláda podle islámu a posledním, co zůstane, je modlitba.” Hadís existuje v několika dalších podobných verzích, např. “…Prvním, co se mezi lidmi vytratí, bude spolehlivost a posledním, co z víry zůstane, je modlitba.” Tuto verzi zaznamenává imám at-Tirmizí v Sunenu a al-Albání ji oceňuje jako sahíh.
Prvním, nač bude věřící služebník Boží v Soudný Den tázán, je modlitba – pokud bude správná, budou správné a přijaté i všechny ostatní činy, pokud správná nebude, nebudou přijaty ani ostatní dobré činy, i kdyby jich bylo jako mořské pěny.
Posel Boží صلى الله عليه و سلم upozornil na nebezpečí odvržení modlitby také v hadísu: “Hranicí mezi námi a pokrytectvím je modlitba. Kdo jí zanechá, dopustil se nevíry.” Hadís zaznamenávají imámové an-Nesáí a at-Tirmízí ve svých sbírkách Sunen.
Imám Ibn Hazm al-Andalúsí konstatoval: “Po modloslužebnictví není většího hříchu, nežli zanechání modlitby, takže člověk se nepomodlí, dokud čas modlitby neuplyne.”
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja pravil: “Kdo odvrhne modlitbu, je horší, než zloděj, cizoložník, nebo ten, kdo konzumuje alkohol či opojné látky.” Také napsal: “Kdo nevykoná denní modlitby do západu slunce, ať už kvůli zaneprázdněnosti prací, nebo lovem, nebo službou svému učiteli a odmítne se kát, odpadá od islámu.“
Podle imáma az-Zehebího není člověk, který nepraktikuje modlitbu, nevěřícím, ale velmi těžkým hříšníkem: “Kdo zanechá modlitby je stejný jako ten, kdo pije alkohol a dopouští se chlípnosti. (…) Kdo vytrvale zanechává modlitby, je velkým nešťastníkem, ztracencem a hříšníkem.“
Na základě uvedených argumentů a citací odpovědí klasických a uznávaných islámských učenců lze vidět, v jak velikých nesnázích se ocitá ten, kdo nedodržuje modlitbu. Proto se věřící a oddaná muslimka v žádném případě a za žádných okolností nemůže provdat za člověka, který se nemodlí, lhostejno, který z uvedených názorů učenců budeme následovat. Pouhá úcta k víře, krásná duše a dobré srdce jsou sice nádherné, ale ty samy o sobě ještě nestačí, dokud nebudou potvrzeny skutečnými činy. Jejich opravdovost je totiž podmíněna žitým a prožívaným praktikováním islámem předepsaných náboženských obřadů. V islámu neexistuje důvod, kvůli kterému je dovoleno zanechat modlitby. Modlitba je předepsána vždy, dokonce i vojsku na bitevním poli. Avšak šejtán některé lidi velmi umně svádí z přímé cesty a ponouká jim zdání nějakých oprávněných důvodů.
Pokud existuje naděje, že dotyčného lze Vaší snahou a působením navrátit na přímou cestu, obrátit k modlitbě a pokání, pak by bylo vhodné se o to pokusit. Možná, že u něj dojde k nápravě a Alláh otevře, očistí a usměrní jeho srdce k pravému náboženství.
Alláha Všemohoucího prosíme o správné vedení, podporu a o vytrvalost v konání dobra. Ámín.