OTÁZKA: Mnozí dnes v naší zemi i po celém světě napadají koncept selefíje a obviňují selefíjskou da’wu z extremizmu, fundamentalizmu, radikálnosti a nenávisti vůči nemuslimům a konkrétně Západu, z toho, že redukuje islám na doslovné chápání textů a je původcem chaosu a teroru v muslimských i nemuslimských zemích. Mohli byste upřesnit, co pod selefíjou rozumíte vy a kde mají tato vaše tvrzení opření v Koránu?
ODPOVĚĎ:
Chvála Alláhu, požehnání a mír Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم, jeho společníkům a všem jejich upřímným a věrným následovníkům.
Díky Bohu za každého nepředpojatého člověka, který nedá na pomluvy, které okolo sebe slyší a snaží se ověřovat si fakta přímo u zdrojů.
Co se nás týče, my nevyzýváme k ničemu jinému, nežli k islámu jako takovému. Voláme ostatní, muslimy i nemuslimy, k následování Zákona zjeveného Jediným Stvořitelem, vedle Něhož není jiného, kdo by byl hoden uctívání, objasněného ústy Božího Milovaného Muhammeda صلى الله عليه و سلم, shodně slovům Božím:
قُلْ هَـٰذِهِۦ سَبِيلِىٓ أَدْعُوٓا۟ إِلَى ٱللَّـهِ ۚ عَلَىٰ بَصِيرَةٍ أَنَا۠ وَمَنِ ٱتَّبَعَنِى ۖ وَسُبْحَـٰنَ ٱللَّـهِ وَمَآ أَنَا۠ مِنَ ٱلْمُشْرِكِينَ
Rci: “Toto je cesta má. Volám vás k Bohu viditelným důkazem, já i ti, kdož mne následují. Sláva Bohu, že nejsem jedním z modloslužebníků!” (Júsuf: 108)
My se prioritně a více než čehokoli jiného držíme Božího jména, které pro své služebníky On Sám zvolil, tedy říkáme, že jsme v prvé řadě pouze muslimové, shodně Jeho slovům:
هُوَ سَمَّىٰكُمُ ٱلْمُسْلِمِينَ مِن قَبْلُ
A On nazval vás muslimy již dříve (Hadždž: 78)
Toto je základ a také námi preferované označení, vedle kterého jsou všechna ostatní označení jen podružnými, upřesňujícími a více méně synonymickými popisy.
Jedním z těchto dalších, upřesňujících popisů je vedle např. názvu následovníci Sunny a společenství (arab. أهل السنة و الجماعة ahlu s-sunneti we l-džemá’a), následovníci podání (أهل الآثار ahlu l-ásár) apod. i السلفية as-selefíjave smyslu následování praxe, cesty a tradice, stezky vyšlapané zbožnými předky (arab. سلف الصالح selefu s-sálih) prvními generacemi muslimů – společníky Božího Posla صلى الله عليه و سلم a jejich následovníky, nechť je se všemi Alláh spokojen a smiluje se nad nimi.
Vznešený Alláh praví:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱدْخُلُوا۟ فِى ٱلسِّلْمِ كَآفَّةً وَلَا تَتَّبِعُوا۟ خُطُوَٰتِ ٱلشَّيْطَـٰنِ ۚ إِنَّهُۥ لَكُمْ عَدُوٌّ مُّبِينٌ
Vy, kteří věříte, vejděte všichni v mír a nenásledujte kroky satanovy, vždyť on je pro vás nepřítelem zjevným! (Bekara: 208)
Toto je ten pravý islám, čistý od pozdějších nepotřebných, falešných příměsí a znečišťujících dodatků, který se snažíme následovat a jediné správné pochopení islámu, které existuje a ke kterému se snažíme přiblížit, aniž bychom popírali právo na následování zbožných předků komukoli jinému mimo nás, který možná v některých méně podstatných detailech dospěje na základě svých důkazů a svého pochopení k závěrům trochu odlišným, nežli jsou ty naše.
Zbožné předky následujeme ve věrouce, způsobech uctívání, chápání islámu i morálce. Následujeme je nikoli planými proklamacemi, nikoli bezduchým napodobováním v nejdrobnějších detailech, ale pídíme se po pointě jejich odkazu, kterou se snažíme pochopit a aplikovat ji v naší historicky jedinečné situaci tak, jak je to nejlepší a nejadekvátnější, v intencích smysluplnosti islámského učení, shodně základním pravidlům naší víry.
Vznešený Alláh toto zmiňuje jako nutnost ve svých slovech:
وَمَن يُشَاقِقِ ٱلرَّسُولَ مِنۢ بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ ٱلْهُدَىٰ وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ ٱلْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِۦ مَا تَوَلَّىٰ وَنُصْلِهِۦ جَهَنَّمَ ۖ وَسَآءَتْ مَصِيرًا
A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá: 115)
Proto smýšlíme, že kdo se od tohoto imperativu odchýlí, odchyluje se směrem k bludu.
Zbožnými předky jsou Prorokovi صلى الله عليه و سلم společníci, jejich následovníci a následovníci jejich následovníků a všichni další muslimové, kteří následovali a následují jejich cestu a islám chápou tak, jako oni. Oni mají garanci nejlepších generací v četných hadísech Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Proto taková chápání islámu, která nejsou dohledatelná do jejich doby či která nejdou sladit se známými principy, jež oni ustavili, odmítáme jako chybná a neodpovídající skutečné podstatě islámu.
Zbožnými předky jsou v našem chápání všichni, kteří navazují na toto chápání islámu, jako:
– Imámové mezhebů islámsko-právního myšlení: Abú Hanífa (zemřel roku 150 hidžry), Málik (179 h.), Šáfi’í (204 h.) a Ahmed ibn Hanbel (241 h.) a jejich následovníci z řad předních učenců jednotlivých mezhebů, ale i jejich současníci a kolegové, jako al-Awzá’í (z. 157 h.), as-Sewrí (161 h.), al-Lejs ibn Se’ad (175 h.), Abdulláh ibnu l-Mubárek (181 h.), Sufján ibn ‘Ujejna (198 h.), Ishák ibn Ráhawejh (238 h.) a další.
– Patří k nim i přední učenci hadísu a autoři jejich základních sbírek, jako např. al-Buchárí (z. 256 h.), Muslim (261 h.) a mnozí další.
– Jsou jimi přední autority na výklad Koránu, jako at-Taberí (z. 310 h.) Ibn Kesír (774 h.) a mnozí další.
– Jsou jimi i imámové věrouky, kteří dokázali ubránit islám v časech náboženských rozkolů, jako např. Abú Dža’fer at-Taháwí (321 h.), Ibn Tejmíja (728 h.) a mnozí další.
– Jsou mezi nimi i ti, kteří se zabývali niternou stránkou islámu, jako Hasan al-Basrí (z. 110 h.), Džunejd, ‘Abdulkádir al-Džejlání a mnozí další přední záhidové.
– Patří sem i pozdější učenci, jako Ibn Tejmíjovi žáci az-Zehebí (748 h.) a Ibnu l-Kajjim (751 h.), dále Ibn ‘Abdilwehháb (1206 h.) aš- Šewkání (1255 h.) a bezpočet dalších.
– V dnešní době můžeme jako příklad za všechny uvést tři veliké učence 20. století: ‘Abdul’azíze ibn Báze, Muhammeda al-‘Usejmína a Násiruddína al-Albáního.
A patří k nim mnoho, mnoho dalších.
Uvádět jména všech by bylo nekončícím počinem, neboť oni tvoří drtivou většinu a hlavní těleso muslimské ummy napříč prostorem i časem v dobách dávných i dnešních, oni formují onu spasenou frakci (arab. الفرقة الناجية al-firkatu n-nádžíja) a podpořenou skupinu (arab. الطائفة المنصورة at-táifetu l-mensúra), zmíněné v početných hadísech od Božího Posla صلى الله عليه و سلم.
Připisujeme se k nim jako k celku, aniž bychom kohokoli z nich upřednostňovali nad zbytkem zbožných předků, anebo vylučovali kohokoli jiného z okruhu jejich následovníků, dokud ho jeho vlastní přesvědčení a činy samy jasně a nepochybně neusvědčí z jeho omylu a odchýlení.
Nejsme jako jiní, kteří následují pouze jediného šejcha, vidí islám jen jeho očima a dále od něj nedohlédnou. Nejsme jako ti, kteří množinu zbožných předků a relevantních islámských učenců zúžili na skupinku pouhých několika jmen. Nejsme jako ti, kteří smýšlí, že jen následovníci jejich šejcha jsou pravými muslimy. Naopak soudíme, že každý muslim následuje čistý islám, dokud se jasně nedokáže opak.
Smýšlíme, že existence mezhebů v islámském myšlení není vždy nutně závazná a samospásná, ale zároveň ani není nepotřebným břemenem, které je nutno odvrhnout. Mezheby jsou nástrojem sloužícím k pochopení islámu a nikoli islámem samy o sobě. Nesouhlasíme s těmi, kdo stanovují jejich následování za povinné a důkazy z Koránu a Sunny podřizují názorům svých mezhebů, ani s těmi, kteří je odmítají jako celek. Při studiu islámu se mezhebům nedá vyhnout. Jsme přesvědčeni, že islámské nauky je třeba studovat pod vedením zkušeného učitele a že nemají být vykládány rychlokvašenými samouky, učícími se pouze z knih, kteří nemají žádné spojení s relevantními islámskými učenci a nemají svého šejcha. Stejným způsobem nelze memorovat Korán před někým, kdo se jej nenaučil zpaměti pod vedením svého učitele – muhaffiza.
Jsme toho názoru, že mezheb takového učitele má být – alespoň v počátcích studia – i mezhebem jeho žáka. Také se vyslovujeme pro nutnost následovat ve veřejných záležitostech muslimských komunit mezheb toho, kdo je za jejich správu v komunitách muslimů zodpovídá. Nerespektování tohoto pravidla vede jen k rozkolům mezi muslimy a podlamuje jejich jednotu. A jsme toho názoru, že mezheb představuje pouze ucelenou a nezbytnou metodiku, jak se dívat na důkaz z Koránu a Sunny, který je sám oním rozhodujícím argumentem, shodně slovům imáma této ummy v islámsko-právní nauce a zakladatele nejstaršího dodnes užívaného mezhebu, Abú Hanífy: „Pokud je v dané otázce k nalezení autentický hadís, pak se tento hadís stává mým mezhebem.“ [1]
Smýšlíme, že hříchy, inovace i bludy se liší co do své závažnosti. Nejsme jako ti, kteří jsou ochotni prohlásit jiné muslimy za nevěřící kvůli sebenepatrnější odchylce od jejich chápání, povolujíce prolévání jejich krve a loupeže jejich majetku. A nejsme ani jako ti, kteří, vymlouvajíce se na shovívavost a udržení jednoty muslimů, ignorují i ty nejočividnější omyly a říkají, že všechny interpretace jsou stejně hodnotné. Nejsme jako ti, kteří prahnou po násilí a změnách poměrů cestou vzpoury. My politické násilí zcela odmítáme, stejně jako zabíjení kohokoli, kdo sám nenosí zbraň a na muslimy s ní neútočí. Nehodláme však tolerovat ničí zlo, ani o něm mlčet, nicméně odmítáme zlu odporovat zlem ještě větším, s výmluvou, že se jen snažíme o dobro.
Jsme pevně přesvědčeni, že účel nikdy nesvětí prostředky, že dobrého cíle nelze v žádném případě dosáhnout cestou páchání zla a také zdůrazňujeme, že neomylný Boží Zákon v mnoha případech nejenže stanovuje cíl, ale vymezuje i samu cestu, jak tohoto cíle dosáhnout.
Smýšlíme, že obecně o žádné skupině lidí nelze hovořit paušálně a že mezi všemi existují významné rozdíly. Nikoho není možno házet do jednoho pytle. Spatřujeme rozdíl mezi obyčejnými lidmi, kteří pouze následují pokřivené interpretace jiných a těmi, kteří k bludům a inovacím záměrně a otevřeně vyzývají.
Činíme rozdílu mezi nemuslimy, kteří vystupují proti islámu nepřátelsky a těmi, kteří tak nečiní, nebo se dokonce muslimů při různých příležitostech z různých důvodů zastávají, nebo s nimi sdílejí stejné názory v některých otázkách. Vyzýváme k dobrým sousedským vztahům a mírovému soužití s každým, kdo o to alespoň trochu jeví zájem. Zároveň nehodláme svou víru a své představy o ní komukoli přizpůsobovat či v zájmu vzájemných lichotek ustupovat od některého z našich neměnných principů, shodně Božím slovům:
قُلْ يَـٰٓأَيُّهَا ٱلْكَـٰفِرُونَ لَآ أَعْبُدُ مَا تَعْبُدُونَ وَلَآ أَنتُمْ عَـٰبِدُونَ مَآ أَعْبُدُ وَلَآ أَنَا۠ عَابِدٌ مَّا عَبَدتُّمْ وَلَآ أَنتُمْ عَـٰبِدُونَ مَآ أَعْبُدُ لَكُمْ دِينُكُمْ وَلِىَ دِينِ
Rci: „Nevěřící! Já nebudu uctívat to, co vy uctíváte, a vy nejste ctitelé toho, co já uctívám, a já nejsem ctitelem toho, co vy jste uctívali, a vy neuctíváte to, co já uctívám. Vy máte své náboženství a já své náboženství mám.“ (Káfirún: 1-6)
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما o těchto slovech praví: „Nic v Koránu Iblíse nehněvá více nežli toto, neboť toto je pravé učení Boží Jedinosti, které je nejdále od všech podob modloslužebnictví.“ [2]
Voláme a vyzýváme k přesvědčení o Boží Jedinosti, Jedinečnosti a výlučném nároku na uctívání, které je středobodem jediného pravého náboženství, vedle něhož jiného pravdivého náboženství není. A bez kompromisů tvrdíme, že není jiné cesty k Alláhu, nežli té, po níž kráčel Posel Božíصلى الله عليه و سلم, jakožto poslední v dlouhé linii proroků lidstva, mír s nimi všemi:
قُلْ إِن كُنتُمْ تُحِبُّونَ ٱللَّـهَ فَٱتَّبِعُونِى يُحْبِبْكُمُ ٱللَّـهُ وَيَغْفِرْ لَكُمْ ذُنُوبَكُمْ ۗ وَٱللَّـهُ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
Rci: “Milujete-li Boha, pak mne následujte a Bůh vás za to bude milovat a odpustí vám viny vaše, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný.” (Áli ‘Imrán: 31)
لَّقَدْ كَانَ لَكُمْ فِى رَسُولِ ٱللَّـهِ أُسْوَةٌ حَسَنَةٌ لِّمَن كَانَ يَرْجُوا۟ ٱللَّـهَ وَٱلْيَوْمَ ٱلْـَٔاخِرَ وَذَكَرَ ٱللَّـهَ كَثِيرًا
A věru máte nyní v poslu Božím příklad překrásný pro každého, kdo doufá v Boha a v den poslední a kdo Boha hojně vzpomíná. (Ahzáb: 21)
Co souhlasí s jeho učením, je pravda, která se přijímá bez ohledu na to, kdo ji zastává či nezastává. A to co jeho učení protiřečí, je lež, která se odvrhuje, bez ohledu na to, kdo ji zastává či nezastává.
Toto je základní princip, který podle nás nelze obejít a který jako jediný může posloužit coby společný jmenovatel, okolo nějž možno sjednotit celou ummu islámu a nakonec i celé lidstvo:
قُلْ إِنَّمَآ أَنَا۠ بَشَرٌ مِّثْلُكُمْ يُوحَىٰٓ إِلَىَّ أَنَّمَآ إِلَـٰهُكُمْ إِلَـٰهٌ وَٰحِدٌ ۖ فَمَن كَانَ يَرْجُوا۟ لِقَآءَ رَبِّهِۦ فَلْيَعْمَلْ عَمَلًا صَـٰلِحًا وَلَا يُشْرِكْ بِعِبَادَةِ رَبِّهِۦٓ أَحَدًۢا
Rci: “Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!” (Kehf: 110)
Odmítáme se klanět, o něco prosit, či žádat, utíkat se, hledat pomoc, obětovat, přísahat, spoléhat se na kohokoli jiného, nežli na Alláha, či prokazovat loajalitu, lásku či distanc a odpor na základech jiných, nežli těch, které stanovil On, shodně jeho slovům:
وَٱعْبُدُوا۟ ٱللَّـهَ وَلَا تُشْرِكُوا۟ بِهِۦ شَيْـًٔا ۖ وَبِٱلْوَٰلِدَيْنِ إِحْسَـٰنًا وَبِذِى ٱلْقُرْبَىٰ وَٱلْيَتَـٰمَىٰ وَٱلْمَسَـٰكِينِ وَٱلْجَارِ ذِى ٱلْقُرْبَىٰ وَٱلْجَارِ ٱلْجُنُبِ وَٱلصَّاحِبِ بِٱلْجَنۢبِ وَٱبْنِ ٱلسَّبِيلِ وَمَا مَلَكَتْ أَيْمَـٰنُكُمْ ۗ إِنَّ ٱللَّـهَ لَا يُحِبُّ مَن كَانَ مُخْتَالًا فَخُورًا
Ctěte Boha a nepřidružujte k Němu nic! Chovejte se vlídně k rodičům, příbuzným, sirotkům, chudým, sousedovi pokrevně spřízněnému i cizímu, příteli ze sousedství a jdoucímu po cestě Boží a těm, jimiž vládne vaše pravice! Bůh věru nemiluje ty, kdož jsou domýšliví a vychloubační (Nisá: 36)
وَأَنَّ ٱلْمَسَـٰجِدَ لِلَّـهِ فَلَا تَدْعُوا۟ مَعَ ٱللَّـهِ أَحَدًا
A modlitebny patří Bohu; nevzývejte v nich tedy spolu s Bohem nikoho! (Džinn: 18)
Prohlašujeme, že Jím seslaný Zákon platí všude, ve všem a po všechny časy, ať už jako společenský a státní zákoník, či osobní přesvědčení každého jedince, ať už ve sféře uctívání, tak i ve sféře mezilidských vztahů. Není žádné jiné cesty k Alláhu, žádného jiného způsobu uctívání, žádného způsobu provedení aktu zbožnosti, žádného posvátného místa, náboženského svátku apod., nežli jen toho, co je stanoveno Koránem a Sunnou před koncem života Posla Božího صلى الله عليه و سلم, jemuž byla nedlouho před smrtí zjevena od Alláha slova:
ٱلْيَوْمَ أَكْمَلْتُ لَكُمْ دِينَكُمْ وَأَتْمَمْتُ عَلَيْكُمْ نِعْمَتِى وَرَضِيتُ لَكُمُ ٱلْإِسْلَـٰمَ دِينًا
Dnešního dne jsem pro vás dovršil vaše náboženství a naplnil nad vámi Své dobrodiní a zlíbilo se mi dát vám islám jako náboženství. (Máida: 3)
K argumentům Koránu a Sunny se navracíme vždy, kdykoli vyvstane spor a pomocí něho posuzujeme pravdivost toho, co lidé tvrdí:
بَصِيرًا ﴿٥٨﴾ يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوٓا۟ أَطِيعُوا۟ ٱللَّـهَ وَأَطِيعُوا۟ ٱلرَّسُولَ وَأُو۟لِى ٱلْأَمْرِ مِنكُمْ ۖ فَإِن تَنَـٰزَعْتُمْ فِى شَىْءٍ فَرُدُّوهُ إِلَى ٱللَّـهِ وَٱلرَّسُولِ إِن كُنتُمْ تُؤْمِنُونَ بِٱللَّـهِ وَٱلْيَوْمِ ٱلْـَٔاخِرِ ۚ ذَٰلِكَ خَيْرٌ وَأَحْسَنُ تَأْوِيلًا
Vy, kteří věříte! Poslouchejte Boha a poslouchejte posla a ty, kdož mezi vámi mají autoritu! A jste-li ve sporu o nějakou věc, předejte její rozhodnutí Bohu a poslu – jestliže věříte v Boha a v den soudný! A to bude nejlepší a povede k nejkrásnějšímu výsledku. (Nisá: 59)
Nedáváme přednost slovům nikoho z učenců nad slovy Božího Posla صلى الله عليه و سلم, shodně Božím slovům:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَا تُقَدِّمُوا۟ بَيْنَ يَدَىِ ٱللَّـهِ وَرَسُولِهِۦ ۖ وَٱتَّقُوا۟ ٱللَّـهَ ۚ إِنَّ ٱللَّـهَ سَمِيعٌ عَلِيمٌ يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ لَا تَرْفَعُوٓا۟ أَصْوَٰتَكُمْ فَوْقَ صَوْتِ ٱلنَّبِىِّ وَلَا تَجْهَرُوا۟ لَهُۥ بِٱلْقَوْلِ كَجَهْرِ بَعْضِكُمْ لِبَعْضٍ أَن تَحْبَطَ أَعْمَـٰلُكُمْ وَأَنتُمْ لَا تَشْعُرُونَ
Vy, kteří věříte! Nesnažte se předejít Boha a posla jeho! Buďte bohabojní, vždyť Bůh věru je slyšící, vševědoucí! Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův a neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení. (Hudžurát: 1-2)
Nejsme jako ti, kteří v náboženství křečovitě lpějí na formě na úkor podstaty, ani jako ti, kterým se, zatímco se odvolávají na podstatu, bez patřičné formy do prázdna rozplizne i celá víra a rozlije její obsah do té míry, že ho už nelze uchopit a navrátit zpět. Uznáváme nutnost jasně dané formy, avšak zdůrazňujeme, že prioritní je její obsah, tedy to, k čemu dochází v srdci, na úrovni lidského niterného prožívání:
لَقَدْ مَنَّ ٱللَّـهُ عَلَى ٱلْمُؤْمِنِينَ إِذْ بَعَثَ فِيهِمْ رَسُولًا مِّنْ أَنفُسِهِمْ يَتْلُوا۟ عَلَيْهِمْ ءَايَـٰتِهِۦ وَيُزَكِّيهِمْ وَيُعَلِّمُهُمُ ٱلْكِتَـٰبَ وَٱلْحِكْمَةَ وَإِن كَانُوا۟ مِن قَبْلُ لَفِى ضَلَـٰلٍ مُّبِينٍ
Věru Bůh již prokázal přízeň věřícím, když k nim vyslal posla z řad jejich, jenž sděluje jim znamení Jeho, očišťuje je a učí je Písmu a moudrosti, zatímco předtím byli v bludu zjevném. (Áli ‘Imrán: 164)
وَنَفْسٍ وَمَا سَوَّىٰهَا فَأَلْهَمَهَا فُجُورَهَا وَتَقْوَىٰهَا قَدْ أَفْلَحَ مَن زَكَّىٰهَا وَقَدْ خَابَ مَن دَسَّ
Při duši a při tom, kdo dal jí vyrovnanost a vdechl jí hříšnost i bohabojnost! Kdo ji očistí, ten jistě vydělá, a kdo ji zanedbá, ten jistě prodělá. (Šems: 7-10)
Individuální kultivace má podle nás přednost nad společenským aktivizmem, avšak odmítáme přehánění těch, kteří vyměnili víru za politickou agitaci, jakož i těch, kteří svou víru žijí jako poustevníci izolovaní od společnosti, nedbalí a neznalí jejích reálných požadavků a jejích palčivých problémů.
Svého Pána uctíváme s láskou, nadějí i bázní, vědomi si jak své malosti, tak i Jeho velikosti, Jeho transcendence i Jeho imanence. Nejsme jako ti, kteří ke Stvořiteli a Pánu přistupují jako k milujícímu a poněkud naivnímu kamarádovi, nebo ti, kteří si Ho vykreslují jako hnidopišského a trestajícího mocipána:
وَٱدْعُوهُ خَوْفًا وَطَمَعًا ۚ إِنَّ رَحْمَتَ ٱللَّـهِ قَرِيبٌ مِّنَ ٱلْمُحْسِنِينَ
A vzývejte Jej s bázní a touhou, neboť věru milosrdenství Boží jest blízké pro ty, kdož dobro konají.(A’ráf: 56)
Nechceme být jako ti, kteří se už vidí v ráji a přehlížejí své hříchy a nedostatky, ani jako ti, kteří se třesou před Božím trestem, jímž děsí sami sebe i své druhy. My chceme být jako ti, kteří jsou popsáni zde:
تَتَجَافَىٰ جُنُوبُهُمْ عَنِ ٱلْمَضَاجِعِ يَدْعُونَ رَبَّهُمْ خَوْفًا وَطَمَعًا وَمِمَّا رَزَقْنَـٰهُمْ يُنفِقُونَ
Boky jejich se lůžkům vyhýbají, neboť oni Pána svého z bázně i z touhy vzývají, a z toho, co jsme jim uštědřili, rozdávají. (Sedžda: 16)
Tento přístup kombinace všech těchto tří faktorů je patrný i v posloupnosti těchto tří veršů al-Fátihy:
ٱلْحَمْدُ لِلَّـهِ رَبِّ ٱلْعَـٰلَمِينَ ٱلرَّحْمَـٰنِ ٱلرَّحِيمِ مَـٰلِكِ يَوْمِ ٱلدِّينِ
Chvála Alláhu, Pánu světů, Milostiplnému, Smilovnému, vládci Dne Soudu (Fátiha: 2-4)
Chvála odkazuje na lásku, velebení Boží milosti na naději a poukaz na Soudný den vzbuzuje posvátnou bázeň. Vše to je spojeno v jediné prosbě.
O Svém Pánu hovoříme a smýšlíme pouze v intencích toho, jak o Sobě Sám hovoří a jak Sám Sebe popisuje, aniž bychom cokoli z toho popírali, pokřiveně vysvětlovali či porovnávali s čímkoli ze stvořeného světa. Neptáme se jak je to možné, neboť možnosti našeho pochopení jsou omezené. Boží popis přijímáme tak, jak je Stvořitelem vyřčen. Vše je to absolutní, ryzí a pravé, takové, jak přísluší Jedinému Bohu:
لَيْسَ كَمِثْلِهِۦ شَىْءٌ ۖ وَهُوَ ٱلسَّمِيعُ ٱلْبَصِيرُ
A není nic, co by podobné Mu bylo a On slyšící je i jasnozřivý. (Šúrá: 11)
Nejsme jako ti, kteří podřizují Alláha své omezené a subjektivní logice, díky níž popírají to, jak Alláh popsal Sám Sebe, protože pro jejich omezené rozumy z toho plynou nepřípustné dopady. A nejsme ani jako ti, kteří připisují Stvořiteli charakteristiky stvořených. Alláh je větší než obě jejich nesprávné vize. Obě skupiny odsuzuje Korán zde:
وَمَا قَدَرُوا۟ ٱللَّـهَ حَقَّ قَدْرِهِۦٓ
A neocenili Boha pravou hodnotou Jeho. (An’ám: 91)
Aniž zavíráme oči před chybnými pochopeními některých muslimů, snažíme se o jednotu celé ummy, shodně slovům Božím:
وَٱعْتَصِمُوا۟ بِحَبْلِ ٱللَّـهِ جَمِيعًا وَلَا تَفَرَّقُوا۟
Přidržujte se pevně provazu Božího všichni a nerozdělujte se! (Áli ‘Imrán: 103)
Jsme přesvědčeni, že nejednotnost a rozkol je zlem daleko spíše, nežli milostí a drobné neshody jsou možné jen ve vedlejších otázkách, jen tam, kde to implikuje existující možnost vyložit text více než jedním smysluplným způsobem. V takovém případě neshody je pak třeba takovou mnohoznačnou věc vnímat ve světle toho, co je jednoznačné a jednohlasně přijímané:
هُوَ ٱلَّذِىٓ أَنزَلَ عَلَيْكَ ٱلْكِتَـٰبَ مِنْهُ ءَايَـٰتٌ مُّحْكَمَـٰتٌ هُنَّ أُمُّ ٱلْكِتَـٰبِ وَأُخَرُ مُتَشَـٰبِهَـٰتٌ ۖ فَأَمَّا ٱلَّذِينَ فِى قُلُوبِهِمْ زَيْغٌ فَيَتَّبِعُونَ مَا تَشَـٰبَهَ مِنْهُ ٱبْتِغَآءَ ٱلْفِتْنَةِ وَٱبْتِغَآءَ تَأْوِيلِهِۦ ۗ وَمَا يَعْلَمُ تَأْوِيلَهُۥٓ إِلَّا ٱللَّـهُ ۗ وَٱلرَّٰسِخُونَ فِى ٱلْعِلْمِ يَقُولُونَ ءَامَنَّا بِهِۦ كُلٌّ مِّنْ عِندِ رَبِّنَا ۗ وَمَا يَذَّكَّرُ إِلَّآ أُو۟لُوا۟ ٱلْأَلْبَـٰبِ
On je ten, jenž seslal ti Písmo, v němž některé verše jsou pevně stanovené, a ty jsou podstatou Písma, zatímco jiné jsou víceznačné. Ti, v jejichž srdcích je odchýlení, následují to, co je v něm víceznačné, usilujíce tak o rozkol a snažíce se o svévolný výklad toho; však nezná výklad toho nikdo kromě Boha. Ti však, kdož pevni jsou ve vědění, hovoří: “My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je!” A připomínají si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni. (Áli ‘Imrán: 7)
Smýšlíme, že zlo rozkolů, které mezi muslimy po celém světě (a nakonec i v celém lidském pokolení) vstoupilo, pramení z odstupování od výše uvedených základních principů a proto se mu snažíme přehradit cestu už v samotných základech. Snažíme se poznávat našeho Stvořitele a Jeho nároky na nás. Snažíme se studovat život a odkaz Posla Božího صلى الله عليه و سلم a věrně následovat jeho cestu v podmínkách své společnosti každý den v každé situaci. Snažíme se odlišovat pravý islám od falešných pseudoislámů a autentickou Sunnu od toho, co je Poslu Božímu صلى الله عليه و سلم lživě připisováno. Snažíme se být oddanými služebníky Pána a mudrci Jeho Písma (arab. الربانيون ar-rabbáníjún), jak přikazuje Korán zde:
كُونُوا۟ رَبَّـٰنِيِّـۧنَ بِمَا كُنتُمْ تُعَلِّمُونَ ٱلْكِتَـٰبَ وَبِمَا كُنتُمْ تَدْرُسُونَ
Buďte naopak mudrci v tom, že učíte Písmu, a v tom, že v něm studujete. (Áli’ Imrán: 79)
Velké nebezpečí proto vidíme i ze strany falešných učenců, ignorantů a neznalců, kteří se jali hovořit o islámu a odpovídat v jeho jménu. Kohokoli, kdo něco tvrdí, proto vyzýváme, aby předložil k posouzení svůj důkaz, shodně slovům Božím:
هَاتُوا۟ بُرْهَـٰنَكُمْ إِن كُنتُمْ صَـٰدِقِينَ
Přineste mi důkazy své, jste-li pravdomluvní! (Bekara: 111)
Bude-li číkoli tvrzení v souladu s výše uvedeným základním principem, rádi ho přijmeme. Bude-li mu však odporovat, bez váhání ho odmítneme, ať by pocházelo od kohokoli, dokonce i někoho, koho máme rádi, koho si ceníme a vážíme.
Naše pochopení víry staví na pochopení jejích pramenů, jakož i světa, ve kterém žijeme. Nečerpáme svou víru ani z extáze mystického zážitku, ani ze sofistikovanosti filozofické spekulace. Smýšlíme, že vesmír okolo nás i vesmír náboženského textu odkazuje k jednomu a témuž původu – ke Vznešenému Stvořiteli:
تَنزِيلُ ٱلْكِتَـٰبِ مِنَ ٱللَّـهِ ٱلْعَزِيزِ ٱلْحَكِيمِ إِنَّ فِى ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضِ لَـَٔايَـٰتٍ لِّلْمُؤْمِنِينَ
Seslání Písma od Boha mocného, moudrého pochází. Na nebesích i na zemi jsou věru pro věřící znamení. (Džásíja: 2-3)
Náš postoj je postoj proroků, mír s nimi všemi, plně podrobených vůli Jediného Stvořitele:
قُلْ إِنِّىٓ أُمِرْتُ أَنْ أَعْبُدَ ٱللَّـهَ مُخْلِصًا لَّهُ ٱلدِّينَ وَأُمِرْتُ لِأَنْ أَكُونَ أَوَّلَ ٱلْمُسْلِمِينَ
Rci: “Bylo mi poručeno, abych sloužil Bohu, upřímně mu zasvěcuje víru, a bylo mi poručeno, abych byl prvním z těch, kdož do vůle Jeho se odevzdávají.” (Zumer: 12-13)
Naše výzva postrádá jiných ambic, než je nasycení vrozené spirituální potřeby člověka a jeho úspěšné dovedení z dočasného útočiště do příbytku věčnosti. Je sdílenou myšlenkou. Nezávisí na struktuře či organizaci nějakého hnutí. Nejde nám o agendu společenské změny, ani o program politické strany, organizace či formace. Naše výzva není propagandou žádné specifické země, vlády či geopolitického celku. Není omezena ani rasou, ani pohlavím, ani věkem či etnickou, národní, státní, politickou nebo jinou příslušností jejich následovníků. Je otevřena naprosto komukoli.
Jsme muslimové. Snažíme se pochopit islám tak, jak je a jak má být chápán, a žít ho tak, jak je, ve svém životě. Vyzýváme k islámu jako jednotnému fungujícímu celku a nikoli pouze k jeho dílčím aspektům a částkovým složkám, jak to činí mnozí jiní. Takové neúplné pochopení pak vede k přehánění v jedněch otázkách a k laxnosti v otázkách jiných. Obojí odmítáme.
Přejeme si sloužit Alláhu, snažit se o dobro islámu a jeho ummy a vychovávat oddané muslimy, popsané veršem:
ٱلَّذِينَ إِن مَّكَّنَّـٰهُمْ فِى ٱلْأَرْضِ أَقَامُوا۟ ٱلصَّلَوٰةَ وَءَاتَوُا۟ ٱلزَّكَوٰةَ وَأَمَرُوا۟ بِٱلْمَعْرُوفِ وَنَهَوْا۟ عَنِ ٱلْمُنكَرِ ۗ وَلِلَّـهِ عَـٰقِبَةُ ٱلْأُمُورِ
On pomůže těm, kteří – když jsme je upevnili na zemi – dodržují modlitbu a dávají almužnu a nařizují vhodné a zakazují zavrženíhodné. A Bohu patří konečné rozhodnutí o věcech všech. (Hadždž: 41)
Svou existencí a činností dokazujeme omyly těch, jejichž přístup se odchyluje od výše uvedených základních tezí:
إِنَّ ٱلَّذِينَ فَرَّقُوا۟ دِينَهُمْ وَكَانُوا۟ شِيَعًا لَّسْتَ مِنْهُمْ فِى شَىْءٍ ۚ إِنَّمَآ أَمْرُهُمْ إِلَى ٱللَّـهِ ثُمَّ يُنَبِّئُهُم بِمَا كَانُوا۟ يَفْعَلُونَ
S těmi, kdož rozštěpili náboženství své a stali se sektáři, ty věru nemáš nic společného! Věc jejich patří jedině Bohu, jenž jim pak oznámí, co učinili. (An’ám: 159)
My jsme muslimové v nejúplnějším smyslu tohoto slova. Snažíme se následovat své zbožné předky a první generace muslimské ummy. Nejsme ani radikální a extrémní, ani umírnění a vlažní, ani pokrokáři, ani zpátečníci, ani levicoví, ani pravicoví, ani fundamentalisté, ani volnomyšlenkáři.
Jdeme tam, kam nás vedou požadavky skutečného učení islámu tak, jak ho chápeme a jak mu rozumíme, shodně Božím slovům:
ثُمَّ جَعَلْنَـٰكَ عَلَىٰ شَرِيعَةٍ مِّنَ ٱلْأَمْرِ فَٱتَّبِعْهَا وَلَا تَتَّبِعْ أَهْوَآءَ ٱلَّذِينَ لَا يَعْلَمُونَ
A potom jsme tě umístili na cestě zákona z rozkazu Našeho vycházející. Následuj ji a nenásleduj sklonů těch, kdož nevědí o ničem! (Džásíja: 18)
Jsme muslimové, jsme si vědomi, odkud jsme přišli, koho následujeme a víme kam směřujeme a co je naším cílem, shodně slovům Vznešeného:
أَلَمْ تَرَ كَيْفَ ضَرَبَ ٱللَّـهُ مَثَلًا كَلِمَةً طَيِّبَةً كَشَجَرَةٍ طَيِّبَةٍ أَصْلُهَا ثَابِتٌ وَفَرْعُهَا فِى ٱلسَّمَآءِ تُؤْتِىٓ أُكُلَهَا كُلَّ حِينٍۭ بِإِذْنِ رَبِّهَا ۗ وَيَضْرِبُ ٱللَّـهُ ٱلْأَمْثَالَ لِلنَّاسِ لَعَلَّهُمْ يَتَذَكَّرُونَ
Což neviděls, jak Bůh uvádí podobenství o slovu dobrém? Je jako strom výtečný, jehož kořen je pevný a k nebesům se pne jeho větvoví, a plody v každé době přináší z Pána tvého dovolení. A Bůh uvádí lidem podobenství – snad se vzpamatují. (Ibráhím: 24-25)
Nechť Alláh vede správnou cestou nás všechny a nedá naším srdcím odchýlit se v blud poté, co nás uvedl na správnou cestu. Ámín.
Odpovídal: Alí Větrovec
_________________________________________________________________
[1] Uvádí Ibn ‘Ábidín v al-Hášija, 1/63.
[2] Uvádí al-Kurtubí v al-Džámi’u li-ahkámi l-Kur´án, 20/199.