Stanovisko islámu ve věci euthanasie

         V Koránu se na vícero místech hovoří, že život i smrt jsou pod Boží kontrolou. V Koránu se praví: “Všichni, kdož na zemi jsou, dočkají se konce svého a zůstane jen tvář Pána tvého, majestátnosti a velkomyslnosti plného.” (55 sura*: 26-27 ajáti**)[1] Tj. vše, co existuje, jednou zemře. “Bůh život vám dává a pak i smrt; a posléze vás shromáždí pro den zmrtvýchvstání, o němž pochybnosti není.” (45:26)[2]

 

Hlavními prameny šarí’y (islámského náboženského zákona) jsou:

 

 

 Islám zastává svátost života, avšak islámský zákon předepisuje trest smrti pro ty, kteří se dopustí určitých hrdelních zločinů. Např. Korán předepisuje trest smrti za úmyslné zabití: „Vám, kteří věříte, jest předepsán zákon odplaty za zabití: muž svobodný za muže svobodného, otrok za otroka, žena za ženu. A bude-li komu sleveno něco bratrem jeho, pak nechť následován je zvyk uznaný a budiž zaplacení přijato s dobrou vůlí. A toto je ulehčení a milost od Pána vašeho; kdo pak přestoupí toto nařízení, tomu dostane se trestu bolestného.“ (2:178)[3]

Avšak I zde je třeba připomenout, že rodina zabitého má dvě možnosti – buď vrahovi odpustí, nebo přijme odplatu za smrt.[4]

Korán upozorňuje: „A nezabíjejte osoby, jež Bůh zakázal zabíjet, leda podle práva. A byl-li někdo zabit nespravedlivě, dali jsme jeho nejbližšímu pravomoc jej pomstít, nechť však při zabití nepřehání, vždyť zajisté mu bude pomoženo.“ (17:33)[5]

Z tohoto verše je jasně vidět, že lidský život je posvátný a proto nemůže být skončen jinak, než kvůli spravedlivé příčině, tj. při vykonání právního rozsudku, ve spravedlivé válce, nebo v samoobraně. Ukončit život těžce nemocného, nevyléčitelného pacienta nespadá do tohoto rámce „spravedlivé příčiny,“ proto, kdyby lékař vědomě ukončil život svého pacienta, byl by vinen zabitím. Život a smrt jsou výhradně v doméně Alláha, jak hovoří Korán: „Vy, kteří věříte! Nebuďte jako ti, kdož neuvěřili a říkají o bratřích svých, když cestují po zemi nebo vydají se do boje: „Kdyby byli zůstali doma, nebyli by zemřeli a nebyli by zabiti!“ Kéž by to Bůh učinil zármutkem v srdcích jejich! A Bůh dává život i smrt a Bůh jasně zří vše, co děláte.” (3:156) [6]

 

Z tohoto verše se může vyvodit, že i když lékař zvolí zvětšit dávku medikamentů, jsouce si přitom vědom, že tento čin zapříčiní smrt, bude pokládán odpovědným za smrt svého pacienta, což se podle šarí’atského zákona ztotožňuje se zabitím. Zde je úmysl lékaře mimo kompetenci soudu a zákona, leč úmysl lékaře nemůže uniknout Božímu Vědění. Korán zjevuje v tomto ohledu následující: „Bůh dobře zná proradnost očí i vše, co v hrudích je skryto.“(40:19)[7] I když lékař nemusí být odsouzen soudem na tomto světě, bude odpovědný Bohu za spoluúčast v ukončení pacientova života.

Korán také odvrhuje eutanázii i v případě, že ji od lékaře vyžaduje sám pacient: „A nepřivozujte si smrt! A věru Bůh je vůči vám Milostiv.“ (4:29)[8]

Sebevražda vykonaná sebou samým, nebo s dopomocí jiné osoby je podle šarí’y zločinem a podle toho také představuje hřích. Následující hadís hovoří o osudu toho, který ukončí svůj život: „Před vámi byl raněný muž. Jeho bolest se stala nesnesitelnou, tak vzal nůž a odřízl si s ním ruku. Začala mu vytékat krev a on takto zemřel. “Vznešený Bůh pravil „Můj služebník si ke Mně pospíšil a takto jsem já pro něj učinil ráj zakázaným.“ [9]

Tímto je jasně řečeno, že i když záměrná eutanázie pacienta zbaví bolesti  a utrpení na tomto světě, v posmrtném životě bude trestán a o ráj bude zkrácen.

Těžká a nevyléčitelná nemoc a její stavy mají v islámu své objasnění.

Také každý věřící muslim je si ho vědom a ví, že bude podrobován nejrůznějším způsobům zkoušek, jak je řečeno v Koránu: “Budeme vás zkoušet trochu strachem a hladem a ztrátou na majetku i lidech a plodech – avšak oznam zvěst radostnou trpělivým kteří, když postihne je neštěstí, hovoří: „My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme!“ A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni.“ (2:155-157) [10]

Muslimové věří, každá nemoc, chudoba, utrpení a zlo je pokušení vůči jejich víře a pravdivý smír s úradkem Božím je povinností. Povinností muslima je, aby při takových pokušeních vytrval, protože Bůh mu za to dává odměnu, což lze vidět na následujícím hadíse*: “Kdykoli je muslim zkoušen nemocí těla, andělu je řečeno: “Zapisuj mu dobré činy, které měl ve zvyku vykonávat. A vyléčí-li jej Bůh, pak jej osvobozuje od hříchů a když mu On vezme život následkem oné nemoci, odpouští mu a spouští na něj milost.”[11]

Neexistuje tedy ospravedlnění pro ukončení života jedince, aby tak byl osvobozen od utrpení, protože Korán jasně říká: “Bůh ukládá každému jedinci jen to, co je pro něj možné” (2:286)[12]

Muslimové věří v posmrtný svět, v pravý a věčný život a právě tato víra je činí schopnými snést svou bolest a utrpení za pomoci toho, co Korán nazývá strpěním (sabr).

 

Dále jsou uvedeny hadísy a verše týkající se smrti:

1) ”Ani jediného muslima nezasáhne bolest, nemoc, starost, stesk či neklid, dokonce ani bolest od vpichu trnu, aniž by mu za to Alláh neodpustil hříchy.“[13]

2) ”Vznešený Alláh řekl: «Když člověka obtížím nemocí dvou jeho nejdražších a on se strpí při tom, vynhradím mu to tak, že po jeho očích zatouží ráj.“[14] Myslí se na oči.

3) Prorokův společník Bešír ibn ‘Abdulláh vypráví: ”Posel Boží navštívil jistého nemocného, který náležel k ansárům. Nemoicný se k němu otočil a řekl: «Boží Posle, již sedm dní jsem kvůli bolestem nezavřel oči. Ani se mnou nikdo není!» »Můj bratře!, buď trpělivý, buď trpělivý, dokud se nezbavíš hříchů, které jsi učinil. Hodiny ztrávené v bolestech odnímají hříchy.”[15]

 

Zpracoval: bratr “BIOMEDICÍNA 30”. Autor článku je gerontolog.

---