بسم الله الرحمان الرحيم
Sláva Alláhu, požehnání a mír jeho Poslu.
Alláh přikázal ve Své Knize:
بسم الله الرحمان الرحيم
Sláva Alláhu, požehnání a mír jeho Poslu.
Alláh přikázal ve Své Knize:
Vy, kteří věříte! Když voláno je k modlitbě v den páteční, pospíchejte vzpomínat Boha a zanechte obchodování! To bude pro vás lepší, jste-li vědoucí. A když bude modlitba skončena, rozejděte se po zemi a usilujte o část přízně Boží! A vzpomínejte často Boha, snad budete úspěšnými.
(Džumu’a:9-10)
Chvála Alláhu, který nás poučil o přednostech pátečního dne skrze slova Svého Posla, mír a požehnání s ním, vyprávěná Abú Hurejrou: “Pánem dnů je Pátek, v něm byl stvořen Adam, v něm vstoupil do ráje, v něm vyšel z něj, a konec světa nastane v pátek.” Dále v něm je hodina ve které jsou vyslyšené prosby a o ní řekl Prorok, mír a požehnání Boží s ním: “V den pátku je hodina, kterou když zastihne Služebník přímo během své modlitby prosíce Boha o cokoliv, tak jemu bude vyplněna jeho prosba.” Vážnost Pátku je větší než vážnost obou Bajramů – Svátků.
Chvála Alláhu, který nás přivedl ke dni Pátku a dal nám zůstat při něm poté, co od něj odvedl jiné národy. Podle hadísu Posla Božího, mír a požehnání s ním, „ti, kteří byli před námi nepochopili význam pátku. Židé vybrali sobotu, křesťané neděli a my byli jsme díky Alláhu přivedeni k tomuto dni – a je pátek po něm je sobota a po něm je neděle a tak též oni přijdou po nás v den soudu, přišli jsme jako poslední v pozemském a první budeme v den soudu kterým bude odsouzeno před ostatními stvořeními a budeme první kdo vstoupí do ráje.“ Hadís sahíh.
Alláh přikázal ve Své Knize páteční modlitbu a Posel Jeho, mír a požehnání s ním, vysvětlil: “Páteční modlitba je povinností každému muslimu v obci, s výjimkou čtyř, otroka, ženy, dítěte a nemocného.” Zaznamenal Abú Daúd. Povinností je tedy pro všechny, tj. pro každého jednotlivého muže, který se nachází v místní obci (džematu).
Posel Boží podle Abdulláha ibn Omara varoval před vyhýbáním se této povinnosti: “Lidem, kteří zanechají páteční modlitby, Alláh jistě zapečetí srdce a bezpochyby, stanou se jedněmi z rozvratníků!” Zaznamenal Muslim. Podle jiného podání, „Kdo se nedostaví na páteční modlitbu třikrát za sebou bez udání důvodu, bude zapsán mezi pokrytce.“ Posel Boží, mír a požehnání s ním, byl natolik rozlícen na ty, kteří vynechávají páteční modlitbu, že měl v úmyslu podpálit domy i s těmi, kteří nechodí na džumu. Dokonce, začít cestovat v pátek dopoledne před džumou je mekrúh.
Součástí páteční modlitby je také sváteční promluva – chutba. Je zakázáno během ní nedávat pozor, hrát si s kamínky na zemi, s oblečením atd. a už vůbec ne hovořit! Podle hadísů: „Kdo promluví během pátečního kázání je jako osel který nosí knihy a i ten který jej umlčuje tak ztratil odměnu pátku“ a „ten který se nesoustředí na kázání nebo se rozptyluje jakýmkoliv předmětem, ztrácí odměnu pátku.“
Tento významný den však nestojí a nepadá pouze chvílí kázání a společné sváteční modlitby. Provází jej celá řada drobných zvyklostí a úkonů, z nichž mnoho je pozapomenutých. Na tomto místě uvádíme některé z nich:
– sváteční okamžik pátku započíná již ranní modlitbou. Podle Ibn Abbáse měl Posel Boží, mír a požehnání s ním, ve zvyku vždy v pátek na ranní modlitbě recitovat súry Sedžda a Insán.
– Je ze sunny po ranní modlitbě se vysprchovat, navonět, obléci nejlepší šat a pospíchat do mešity. Posel Boží řekl: “Kdo se vykoupal v den pátku, očistil své zuby miswákem a navoněl se, pokud má voňavku, oblékl si to nejlepší co má a potom vyšel v klidu až do mešity, nepřecházel přes řady (modlících se) a potom se modlil tolik, kolik mu Alláh dopřeje, a potom vyslechl Imáma a nemluvil až konči svou modlitbu, tomu bude odpuštěno vše do dalšího Pátku.” Dále vybízel k časnému příchodu do mešity: „V den pátku postaví se anděly u dveří mešit a zapisují pořadí příchodu modlících se, a příkladem toho který přijde první jako ten který obětuje velblouda, po něm jako by obětoval krávu, po něm jakoby berana, po něm jakoby kuře a po něm jakoby obětoval vejce. Když si sedne Imám na Minbar tak andělé uzavřou své spisy a dostaví se dovnitř poslouchat zikr.”
– Je potvrzenou sunnou modlit se před začátkem chutby čtyři rak’á.
– Je potvrzenou sunnou činit hojně du’á, vzpomínat Alláha a prosit o požehnání pro Božího Posla, mír a požehnání s ním.
– Je sunnou setrvat do odpolední a dalších modliteb v mešitě a věnovat se uctívání Alláha, pro toho, kdo má čas a možnost.
Nyní uvedeme čtyři dobré důvody, proč Posel, mír a požehnání s ním, tolik naléhal na dodržování pátečních modliteb. Tři užitky, které z nich pramení.
1. Džuma je výrazem společné poslušnosti a pokory vůči příkazu Alláha a Jeho Posla, mír a požehnání s ním. Ten, kdo nedodržuje džumu, se protiví Koránu a Sunně a je velkým hříšníkem. Kdo vykoná, co se odněj žádá, získá odměnu a má možnost odpuštění svých hříchů, menších, nevyžadujících pokání.
2. Skrze džumu lze docílit zlepšení jak sebe, tak celého společenství. Lze pomocí ní vzdělávat, vychovávat, zdokonalovat, informovat o aktuálních záležitostech, apelovat na lidi, povzbudit a varovat, přikazovat vhodné a zakazovat zavrženíhodné, což je rovněž povinností. To ovšem není záležitost půlhodiny v pátek. Takový úkol nutně musí probíhat nepřetržitě sedm dní v týdnu, aby měl žádoucí účinek.
3. Džuma je manifestací místní společnosti muslimů, její jednoty, bratrství, nedělitelnosti a vzájemnosti. Je důkazem živosti a aktivity islámu v daném místě. Ukazuje, že Boží Zákon má v srdcích těch, kteří se ji modlí, významné a nezpochybnitelné postavení.
4. Džuma umožňuje vzájemné setkávání se muslímů v daném místě, kteří by se jinak, kvůli zaměstnání, zaneprázdněnosti a vzdálenosti jeden od druhého těžko potkávali, obzvláště zde, kde jsme menšinou roztroušenou v oceánu nevěřících. Umožňuje vzájemný kontakt a možnost dozvědět se o sobě, pomáhat si a starat se jeden o druhého a jeho problémy. Ve shodě s potvrzenými slovy Posla, mír a požehnání s ním: „Kdo se nestará o záležitosti muslimů, není jedním z nich.“