بسم الله الرحمان الرحيم
بسم الله الرحمان الرحيم
Sláva Bohu, který zjevil následující slova: A takovýmto způsobem jsme vás učinili obcí vzdálenou krajností, abyste byli svědky o lidech a aby posel byl svědkem o vás. (Bekara:143) Požehnání a mír Poslu, který řekl: Důležitost znalosti je větší než běžného povinného činu a nejlepší z vašeho náboženství je uměřenost.[1] Hadís sahíh.
V koránském verši je použité arabské slovo "wásitan", znamenající "ze samého středu, nejvybrannější, uměřený, vytříbený nad ostatní". Abú Saíd al-Chudrí vyprávěl následující slova Posla صل الله عليه و سلم: "Na soudném dni bude vyzván Noe a bude mu řečeno: "Předal jsi poselství?" a on odpoví: "Ano." A pak bude vyzván jeho lid a bude mu položena otázka: "Předal vám zjevení?" a oni odpoví: "Nepřišel k nám žádný posel ani kdokoliv jiný." A pak bude řečeno Noemu: "Koho máš jako svědka?" "Muhammeda a jeho národ (ummu)" odpoví on. Přivedena bude Muhammedova umma a bude dotazována: "Předal tento svému lidu poselství?" a oni odpoví: "Ano." Pak jim bude řečeno: "A jak to můžete vědět?" "Přišel k nám náš Posel a oznámil nám, že všichni poslové před ním též doručili svá poselství" odpovědí oni."[2]
Je třeba mít neustále na paměti zakončení súry, kterou každý z nás recituje minimálně sedmnáctkrát denně, tj. el-fátihy: ne těch, na něž jsi rozhněván, ani těch, kdož v bludu jsou (Fátiha:7) Tato slova znamenají: a ne na cestu těch, na které zasahuje Tvůj hněv, protože "ti, na něž jsi rozhněván" jsou zajisté ti, jejichž úmysly jsou špatné, kteří znají pravdu, avšak ji i přesto opouštějí. Stejně tak ne na cestu těch, kteří jsou v bludu, kteří zbloudili a ztratili svoje poznání. Oni bloudí dalekým blouděním, nenalézajíce pravou cestu k pravdě. Zápor zde má funkci zesílení významu, aby se tak ukázalo, že existují dvě ztracené, pokřivené cesty – cesta židů a cesta křesťanů.
Cesta věřících předpokládá poznání pravdy a konání podle tohoto poznání. Jelikož židé ztratili praxi, vztahuje se na ně hněv, a na křesťany blud. Protože zajisté ten, kdo má znalost a nepostupuje podle ní, zasluhuje hněv. Ten, kdo znalost nemá, potácí se v bludu. Proto křesťané, kdykoliv si přejí učinit něco, nejsou ve stavu najít pravou cestu, neboť nemají odpovídající přístup, který by zajistil cestu k pravdě a tak bloudí. Jak jedni tak druzí kvůli tom zasluhují hněv, když se vztahuje především zejména na židy, ve shodě se slovy Vznešeného Boha: Ti, které Bůh proklel a na něž se rozhněval… (Má´ida:60) a na křesťany bloudění, ve shodě se slovy: nenásledujte scestná učení lidí, kteří zbloudili již před vámi a dali zbloudit mnoha jiným – a ti věru zbloudili z cesty rovné!" (Má´ida:77) Hammad ibn Salama vypráví od Ádí ibn Hátima: Ptal jsem se Posla Božího , mír a požehnání s ním, na slova "ti, na něž jsi rozhněván" a on řekl: "To jsou židé." A já dodal "ani těch, kdož v bludu jsou" a on řekl:"To jsou křesťané." [3]
Zijád ibn Lebíd vyprávěl, že Posel Boží صل الله عليه و سلم vzpomenul něco a pak řekl: "A to je čas, kdy nebude znalosti." Zeptali jsme se: "Ó Posle Boží, jak to, že nebude znalost? Vždyť mi čteme Korán, čtou jej i naši synové a budou jej číst i synové jejich synů až do Dne Soudu?" Odvětilصل الله عليه و سلم:"Matka tě rodila, ó Ibn Lebíde, věru jsem tě považoval za nejrozumnějšího člověka Medíny, což židé a křesťané nečtou Tóru a Evangelium a nepoužívají nic, co je v nich?"[4]
Existují tedy dvě špatné cesty, dvě krajnosti a cesta přímá, Bohem vyvolená, se nachází mezi nimi. Nyní uvedeme několik příkladů z Koránu a Sunny, kde Bůh hovoří o přehánění v náboženství co do obou extrémů a kárá ty, kteří se takového prohřešku dopouštějí.
Anas ibn Málik vyprávěl: "Trojice zbožných přišli do domu Poslových صل الله عليه و سلم žen a vyptávali se na Poslovoصل الله عليه و سلم uctívání. Když byli zpraveni, jako by ho znevážili. Nuž řekli: "Kde jsme my v pohledu uctívání Poslova? A jemu Bůh odpustí učiněné hříchy i ty, jež učiní." Jeden z nich řekl: "Já se budu každou noc pořád modlit." Druhý řekl: "Budu se postit celý život." "Já se budu vyhýbat ženám a nikdy se neožením!" řekl třetí. Přišel Posel Božíصل الله عليه و سلم a odvětil: "Vy jste ti, kteří řekli tak a tak? Avšak, při Bohu, já se více než vy obávám Boha a jsem bohabojnější. Ale postím a půst přerušuji, modlím se i spím. A žením se s ženami. Ten, který si nepřeje mou sunnu, ten není ode mne"[5] Tento hadís je velmi poučný obzvláště v dnešní době návratu k hodnotám islámu.
A od Ibn Abbáse se traduje následující vyprávění: "Řekl Posel Božíصل الله عليه و سلم brzo ráno na Akabě: "Přines mi kamínky." Sesbíral jsem mu tedy a přinesl sedm malých kamínků, oblázků. Začal jimi potřásat v dlani a řekl: "Takové házejte i vy." A pak dodal: "Ó lidé, střezte se přehánění ve víře. Ty, kteří byli před vámi, zničilo přehánění ve víře."[6] I ono ostře kontrastuje s nynější realitou, kdy poutníci metají na sloupy všemožné předměty od velkých valounů, přes papuče až po konve na zalévání, jak vám potvrdí mnoho z těch, kteří hadždž již vykonali.
A Abú Umáma prosil Posla صل الله عليه و سلم: "Posle Boží, dovol mi putovat po zemi! Posel Božíصل الله عليه و سلم odvětil: "Putování mé ummy budiž v džihádu na cestě Boží"[7] Putování zde uvedené se vztahuje na kroky potulných žebravých mnichů a asketů, kteří se bezcílně potloukají krajinou pod rouškou falešné skromnosti a odpoutanosti od vezdejšího světa. Ve skutečnosti marní svůj čas a nepřispívají svou prací blahu celé společnosti, nýbrž naopak cizopasí na její úkol. Také se může vztahovat na jakoukoli cestu bez cíle, která není naplněna džihádem na cestě Boží v pomoci druhým, získávání znalosti a poznání, v upevňování vzájemných vztahů mezi komunitami anebo získáváním prostředků pro zaopatření sebe i svých bratří a sester.
Posel Boží صل الله عليه و سلم velmi dbal na zachování čisté a neposkvrněné přímé stezky středu, která je daleka od veškerého extremizmu a krajností. Varoval před takovými počínáními a oznámil, že Soudný den nenastane dříve, než skupiny z ummy Muhammedovy صل الله عليه و سلم nesklouznou k některému z typů přehánění ve víře. Posel صل الله عليه و سلم ve známém hadísu pravil: "Budete následovat ty, kteří byli před vámi. Píď po pídi, loket po lokti, až tak, že kdyby vlezli do ještěří díry, budete je tam následovat." Řekli jsme: "Jsou-li to židé a křesťané, ó Posle Boží?" "Kdo jiný," odvětil on.صل الله عليه و سلم [8
Také první generace se měli mnoho na pozoru před šejtánovými lstmi víru na jedné straně překroutit, zanedbat a brát na lehkou váhu a na straně druhé ji pošpinit fanatizmem, mučivým odříkáním a sebe trýznící askezí.
Abú Dardá, známý společník Božího Poslaصل الله عليه و سلم, řekl: "To, čeho se bojím nejvíc pro mou ummu jsou vůdcové bludu."[9] A Sufján es-Sewrí, jeden z učenců nejrannějších generací, řekl: "Utíkám se k Bohu před zlem zkaženého učence a zbožného neznalce.[10]"
Proto ten z muslimů, který zneváží svou víru, bude hledat cesty jak si ji přizpůsobit pro své touhy, následuje cestu hříšníků z řad židů a ten z muslimů, který bez znalosti bude se snažit přiblížit se Bohu tím, o čemž On nezjevil oprávnění, vydává se cestou zbloudilců z řad křesťanů.
Bůh varoval před pokušením cesty všech těch, kteří znají Boží zákon, ale záměrně jej pokřivili, zatajili z něj vědění a uzpůsobili si jej vlastním požedavkům, zájmům a chtíčům: A mezi nimi je vskutku skupina, jež překrucuje jazyky svými Písmo, abyste to pokládali za Písmo, ačkoliv to Písmo není, a říkají: "Toto přichází od Boha!", a přitom to vůbec není od Boha. A pronášejí tak vědomě o Bohu lež. (Álu ‘Imrán:78) Ti, v jejichž srdcích je odchýlení, následují to, co je v něm víceznačné, usilujíce tak o rozkol a snažíce se o svévolný výklad (Álu ‘Imrán:7) Imrán ibn Husejn vyprávěl, že Posel صل الله عليه و سلم řekl: "To, čeho se bojím nejvíc po mé smrti je pokrytec učeného jazyka"[11]
Protože se nikdy ve svých ambicích a tužbách nemohoun shodnout, rozdělili se na množství skupin, navzájem znepřátelených. To jsou ti, kteří vytvořili soustavy nesmyslných a neopodstatněných příkazů a zákazů, částí pokřivením Písma, kterého se jim dostalo a částí trestem za své prohřešky, svůj nevděk, opovrhování Pravdou a přílišné vyptávání se svých proroků. Zavedli komplikované předpisy ohledně jídla, jako např. zákaz skladování a konzumace mléka a masa dohromady, Bůh je napomíná ve svých slovech: Vy, kteří věříte! Nezakazujte výtečné pokrmy, jež vám Bůh dovolil, a nepřestupujte Jeho příkazy – vždyť Bůh věru nemiluje přestupníky. (Máida:87)
Své soukromé životy a vztah ke svým manželkám učinili složitým a ženy samy degradovali na nečisté bytosti, mají-li menstruaci. Tehdy jim nedovolují dokonce ani se dotknout mužů, pobývat v jejich blízkosti a dokonce ani používat k jídlu stejné nádobí jako oni. Chválen a slaven budiž Milostivý Alláh, který nám ukázal správnou cestu středu a vyjasnil nám tuto otázku, když zjevil: A dotazují se tě na menstruaci. Rci: ;,To je neduh; zdržujte se tedy žen svých po dobu menstruace a nepřibližujte se k nim, dokud se neočistí. A když se očistí, přicházejte k nim tak, jak Bůh vám to přikázal. A Bůh věru miluje ty, kdož se kají, a miluje ty, kdož se očišťují!" Ženy vaše jsou pro vás polem; vcházejte tedy na pole své, odkud chcete, však učiňte předtím něco pro duše své a bojte se Boha a vězte, že se s Ním setkáte! Oznam tuto zvěst radostnou věřícím! (Bekara:222-223) Zakázán je pouze pohlavní styk s nimi během menstruace a ony samy nemohou být za nečistotu považovány.
Zavedli též množství ospravedlnění a oklik, kterými se pokrytecky vysmívají Boží Znalosti a Dohledu. Sami sebe zpupně nazvali vyvoleným lidem a miláčky Božími, nezávisle na činech jejich srdcí, jazyka a údů a sami pro sebe si uzurpovali možnost spásy.
Bůh řekl: A potom jsme vypravili v jejich stopách jiné posly své a vypravili jsme Ježíše, syna Mariina, a dali jsme mu Evangelium a vložili do srdcí těch, kdož jej následovali, mírnost a slitování; a mnišství si oni zavedli jako novotu – a nepředepsali jsme jim je – usilujíce zalíbit se Bohu. Avšak oni to nedodrželi vhodným dodržováním. A dali jsme těm z nich, kdož uvěřili, odměnu jejich, avšak mnozí z nich byli hanebníci. (Hadíd:27) Bůh také hovoří ke křesťanům: Vlastníci Písma! Nepřehánějte v náboženství svém a mluvte o Bohu jedině pravdu! Vskutku Mesiáš Ježíš, syn Mariin, je pouze poslem Božím a slovem Jeho, které vložil do Marie, a duchem z Něho vycházejícím. A věřte v Boha a posly Jeho a neříkejte: "Trojice!" Přestaňte, a bude to tak pro vás lepší. Bůh vskutku je jediným Bohem, On povznesen je nad to, aby měl dítě, vždyť náleží Mu vše, co na nebesích je i na zemi; a Bůh dostatečným je ochráncem. (Nisá´:171) To jsou tedy ti, kteří se odchýlili ze správné cesty ztrátou jasnou věrouku, stmelujícího zákona a předpisu a nyní bloudí bez cíle, poděleni na frakce. Do zjeveného zákona přimíchali nejrůznější pohanské tradice a víry.
Není těžké vidět spojitost mezi celou plejádou křesťanských světců a Pantheonem antických pohanů. Také katolický kult bohorodice je možné z historického kontextu vysvětlit pouze jako pokračování dávného kultu matky a bohyň plodnosti, který se historií vine jako červená nit od dob Věstonické Venuše, přes staroegyptskou bohyni Isis a bohyně starého Řecka a Říma. Není od věci vidět historickou paralelu mezi pannami vestálkami v antickém Římě a ženskými řeholními řády křesťanských církví. To potvrzuje fakt, že se řády jeptišek příliš neuchytili na křesťanském Východě, kde vliv římské kultury nebyl nikdy dostatečně silný, aby převrstvil starší vlivy místní a řecké. A sám koncept křtu a ukřižování spasitele je velmi podobný tzv. mithraizmu, staroperskému kultu, rozířenému v severních okrajových regionech sásánovského Íránu. Významným způsobem také pomohl k šíření křesťanství v zakavkazských zemích v Gruzii a zejména Arménii.
Písmo, na které se odvolávali, nebylo písmem původním. Definovali vlastní věrouku metodou filozofické disputace, kdy po sérii koncilů nakonec zvítězil jediný názor, na kterém pak takřka doslovně lpěli. Teologickým dogmatem legalizovali de facto kastovní systém pracujících nevolníků,vládnoucí šlechty a modlících se duchovních. Zatímco se politická moc, monopol na pravdu a neomezovaný vliv na mysl lidí hromadil u úzké skupiny obyvatelstva, na druhé straně se otvírala propast chudoby, nevzdělanosti a pověr. Zakazovali, co Bůh povolil, z věcí jako je např. rozvod atd. Bůh říká: A vzali si učence své a mnichy své za pány vedle Boha a stejně tak i Mesiáše, syna Mariina, ačkoliv jim bylo přikázáno uctívat toliko Boha jediného. A není božstva kromě Něho, jenž slávou Svou povznesen je nad ty, kdož jsou k Němu přidružováni! (Tewba:31) ‘Ádí ibn Hátim traduje slova Posla صل الله عليه و سلم: "Dovolovali zakázané a lid je poslouchal. Zakazovali povolené a lid je následoval."[12]
Proto se dostali do stavu, kdy svou víru pevně svázali s určitou dobou a místem, čímž postavili značné překážky svému dalšímu rozvoji v oblastech vědy, poznání a racionality. Aby neztratili kontakt se světem, následně museli křesťané radikálně redefinovat vlastní teologické postuláty. To vše vytvořilo kolem křesťanského myšlení klec, kterou bylo možno rozebrat jedině postupným omezením moci duchovenstva a úlohy religiozity ve veřejném životě, což nakonec vedlo k současné atmosféře sekularizmu a materializmu, kterou na Západě shledáváme dnes. Náboženství se stalo buďto pouze soukromou záležitostí, anebo prostředkem společenské sebeidentifikace jednotlivců, skupin a národů, což se stalo hnacím motorem nejrůznějších nacionalizmů a agresivních šovinizmů.
Jeden z klíčů štěstí a úspěchu na světě tomto i onom tkví v rozpoznání prostředku a vytýčení cíle. Dalším je pak střídmost. Bůh vyvolil tuto ummu a naložil na záda jejích příslušníků jen tolik, co lze unést. Nepředepsal jim nic těžkého a nepřirozeného. Bůh varoval před následováním těchto zbloudilých cest: I tobě jsme seslali Písmo s pravdou, aby potvrdilo pravdivost toho, co už před ním bylo zde z Písma, a bylo jeho ochranou. A rozsuzuj mezi nimi podle toho, co seslal Bůh, a nenásleduj jejich učení scestná, vzdaluje se tak od toho, čeho se ti z pravdy dostalo. A každému z vás jsme určili pravidla a dráhu vyšlapanou. Kdyby byl Bůh chtěl, byl by vás věru učinil národem jediným, avšak neučinil tak proto, aby vás vyzkoušel tím, co vám dal. Předstihujte se vzájemně v konání dobrých skutků! K Bohu se uskuteční návrat vás všech, a On vás poučí o tom, o čem jste byli v rozporu. (Máida:48)
Dále Bůh přikázal: A takto konejte! A kdo v úctě bude mít posvátné věci Boží, bude to pro něj lepší u Pána jeho. A jsou vám dovolena zvířata ze stád kromě toho, co bylo již dříve jmenováno. Vyhýbejte se špíně model, vystříhejte se řeči falešné! (Hadždž:30) Posel صل الله عليه و سلم řekl ve známém hadísu od Irbáda ibn Saríji: "Kdo bude žít po mně, uvidí mnoho sporů – držte se mé sunny a sunny pravověrných chalífů po mě, pevně se jí držte zuby špičáky!"[13] a také: "Dán mi je Korán a něco podobné jemu. Přijde čas, kdy někdo z lidí bude nahnut na své posteli a řekne: Držte se toho Koránu, cokoli v něm najdete, že je halál (povoleno), povolte to a cokoliv v něm najdete, že je haram (zakázáno), to učiňte haram a zakažte. Opravdu, to, co zakazuji já je přesně totéž jako je to, co Alláh zakázal."[14]
Bůh přikázal následovat sunnu Proroka صل الله عليه و سلم a pochopení prvních, správně vedených generací a pohrozil těm, kteří je odvrhnou: A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný! (Nisá´:115) Podobných veršů ukazujících na nutnost následovat sunnu a odmítnout jakoukoli inovaci ve víře, je mnoho, stejně jako hadísů vztahujících se na to téma. Džábir ibn Abdulláh vyprávěl: Když Posel Boží صل الله عليه و سلم kázával, zrudly mu oči, hlas mu zesílil a jeho hněv zesiloval, jako by varoval před nějakým vojskem, a pravíval: "Přichází k vám zrána a přichází k vám zvečera." A říkával: "Já a Hodina jsme byli vysláni jako tyhle dva," a dával k sobě svůj ukazováček a prostředníček. A říkával: "A dále pak: nejlepším vyprávěním je Písmo Alláhovo a nejlepším vedením je vedení Muhammeda صل الله عليه و سلم. A nejhorší věcí je každá věc do toho vnesená, neboť každá novota je bludem a každý blud je v ohni." Pak pravil: "Já jsem pro každého věřícího přednější než on sám. Kdo zanechal nějaké jmění, je jeho rodiny, a kdo zanechal dluh nebo ztrátu, je pro mne a na mne."[15] A Gadíf ibn Háris vypráví, že Posel صل الله عليه و سلم měl říci: "Žádný z národů neuvede inovaci, aniž by Bůh od nich odňal jednu sunnu jí podobnou."[16]
A věz, že není přehánění ve víře pro toho, který se snaží dozvědět se co možná nejvíce o své víře a každou byť i maličkost, co se dozví, se snaží natrvalo usídlit ve svém srdci a aplikovat ve svém každodenním životě. Říká Posel Boží صل الله عليه و سلم: "Neprojdou dvě chodidla Božího služebníka, aniž by nebyl v Den Zmrtvýchvstání tázán na čtyři. Svůj život, jak jej strávil, jeho mládí, jak jej využil, jeho majetek, jak jej získal a jak s ním naložil a na jeho znalost, co s ní učinil." [17]
Buď si jist, že znamením Božího vedení je cesta zlatého středu, naopak blud se pozná po sklonu ke krajnostem. Kdo zná dějiny Evropy a Ameriky, jistě si povšimnul jejich podobnosti s pohybem kyvadla. Když zde bloudící lidé v době osvícenství pochopili svou bolestnou realitu, kterak byli celé věky sešněrováni nesmyslnými omezeními ve vztahu k tomuto světu, k rozumu a lásce mezi lidmi, v následujících staletích postupně vychýlili celou společnost do extrému opačného, který vidíme dnes. Tato cesta se také odráží na místě zcela nečekaném – na obrazu islámu v tzv. západním světě. Nejprve, ve středověku jsou muslimové zobrazováni jako bezbožní zhýralci a požitkáři, trnem v oku je zejména islámský koncept mnohoženství. V moderní době jsme naopak svědky toho, že muslimové jsou obviňováni z rigidity, náboženského fanatizmu a sterilního determinizmu. Alláh dž.š. vysvětluje tento jev ve verši: A to proto, že nenáviděli to, co seslal Bůh, a marné bude jejich konání (Muhammed:9)
Je proto na nás, muslimech, abychom se vždy řídili osvědčeným pravidlem zlatého středu, neboť je to pravidlo islámu! Abychom nenásledovali cesty těch, kteří před námi zbloudili z Boží cesty tím, že Boží zákon znali, leč ho pozměnili, zmrzačili, zrelativizovali a odvrhli jej, jako to učinili židé. Anebo přeháněli ve svém náboženství, vydali se cestou nepřirozeného omezování se, jako sešli z cesty křesťané. A Bůh vede správnou cestou, koho On chce.
[1] Sahíhu t-Terghíbu we t-Targhíb, hadís č. 65
[2] Musnád Ahmed
[3] Muchtesar fí t-tefsíri Ibni Kesír, zkráceno a upraveno
[4] zaznamenali Tirmizí, Darímí a Hakím, hasan dle el-Hajsemího
[5] Sahíh Buchárí č. 5063, muttefikún alejhi
[6] Nesáí 5/268, Ibn Mádža 3029. Sahíh dle Ibn Tejmíjje
[7] Sunnen Abú Daúd č. 2486, sahíh dle Zehebího
[8] Nesáí v el-Kubrá č. 11185; Tirmizí č. 2180 jako hasan sahíh
[9] Taberání, Kebír
[10] El-Adábu š-šarí’a 2/65
[11] Taberání v Kebíru a Bejhekí v Šu’bu l-ímán
[12] Sunen Tirmizí, č. 3059, hasan dle Albáního
[13] Abú Daúd, Ibn Mádža, Tirmizí, sahíh dle Ibn Hibbána
[14] podle Abú Daúda
[15] Sahíh Muslim
[16] Musnád Ahmeda ibn Hanbala 4/105, daíf dle Albáního
[17] v této formě zaznamenal Taberání od Mu’áze ibn Džabal; el-Bazzár; hadís sahíh