OTÁZKA: Můžete mi sdělit nějaké informace o stromu sidr a jeho medicínském využití? Prý je zmíněn v Koránu a Sunně.
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Můžete mi sdělit nějaké informace o stromu sidr a jeho medicínském využití? Prý je zmíněn v Koránu a Sunně.
ODPOVĚĎ:
Tento strom, známý v koránské arabštině jako سدر sidr anebo سدرة sidra je podle všeho znám botanikům jako cicimek mauricijský (Zizyphus mauritiana) z čeledi řešetlákovitých (Rhamnaceae) a populární literatura jej zná jako jojobu. Někteří moderní komentátoři Koránu sice označují za sidr také libanonský cedr (Cedrus sp.) [1] a I. A. Hrbek jej ve svém překladu označuje za „lotosový strom“ bez bližší specifikace, většina klasických učenců výkladu Koránu a hadísů se ovšem shoduje na jojobě (cicimku), což je pravdě nejblíže.
Jojoba (cicimek) je strom vysoký 9-15 m, roste divoce anebo jako kultivar na suchých a skalnatých místech v jižní polovině Asie, v Africe a v Austrálii. Má silný kmen, širokou korunu převislých větví posetých trny dlouhými 5-7 mm. Má eliptické 6-9 cm dlouhé listy, od července do září kvete drobnými žlutozelenými květy, 2-3 mm v průměru, s pětičetným kalichem a zevním pestíkem, 5 delšími tyčinkami obloukovitě ohnutými. Plody jsou žlutozelené, kulaté či vejčité, šťavnaté, 1,5 – 3,5 x 1,5-2,5 cm velké.
Jako léčivá droga se užívají listy, plody i kůra a kořeny. Ze semen se lisuje jojobový olej, používaný v kosmetice. Pastu z rozemletých listů možno smíchat s trochou mýdla a třtinového cukru a přiložit zevně pro léčbu abscesů a vředů. Obklad se mění každých 24 hodin a užívá 3-4 dny. Na rány lze aplikovat zevně i šťávu z plodů. Plody je možno užívat i vnitřně, jsou dobrým zdrojem kyseliny askorbové (vitamínu C) a monosacharidů. Pojídají se čerstvé i sušené, jsou dužnaté až hlenovité, chladivě příjemné chuti, čistí krev a podporují dobré zažívání. Listy se suší a využívají v tradiční medicíně na léčbu svrabu a jiných kožních nemocí. Kouř z pálených listů pomáhá při rýmě a nachlazení, odvar z kořene pomáhá proti horečce a kořen rozemletý na prášek může být využit jako zásyp na hnisající rány a vředy. Kůra je lékem proti průjmu, [2] stejně jako plody, které kromě toho také působí proti nevolnosti, jak uvádí i Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja ve svém díle o Prorokově صلى الله عليه و سلم medicíně. [3]
V Koránu se jojoba vzpomíná v kontextu pouštního rostlinstva anebo naopak v kontextu ráje a odměny, ve verších (překlad významu veršů dle I. A. Hrbka):
فَأَعْرَضُوا۟ فَأَرْسَلْنَا عَلَيْهِمْ سَيْلَ ٱلْعَرِمِ وَبَدَّلْنَـٰهُم بِجَنَّتَيْهِمْ جَنَّتَيْنِ ذَوَاتَىْ أُكُلٍ خَمْطٍ وَأَثْلٍ وَشَىْءٍ مِّن سِدْرٍ قَلِيلٍ
Avšak odvrátili se od Nás a poslali jsme na ně záplavu hráze a vyměnili jsme jejich dvě zahrady za jiné dvě s plody hořkými, tamaryšky a s několika málo stromy lotosovými. (Sabá:16)
عِندَ سِدْرَةِ ٱلْمُنتَهَىٰ عِندَهَا جَنَّةُ ٱلْمَأْوَ إِذْ يَغْشَى ٱلسِّدْرَةَ مَا يَغْشَىٰ…
poblíže lotosového stromu u okraje nejzazšího, u něhož je zahrada příbytku věčného. A když přikrylo lotosový strom to, co jej krylo… (Nedžm:14-16)
فِى سِدْرٍ مَّخْضُودٍ
Ti budou mezi lotosovými stromy bezostnými (Wáki’a: 28)
Četné zmínky o něm nalezneme i v Sunně.
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم doporučil třikrát omýt jistého zemřelého poutníka výluhem z jojobových listů. [4] Tímto výluhem podle Umm ‘Atíjji رضي الله عنها poručil omýt i jednu ze svých zemřelých dcer lichým počtem omytí, s tím, že poslední omytí má být provedeno kafrem. [5] Katáda uvádí, že od ní se naučil umývat zemřelé – třikrát, z toho dvakrát výluhem z jojobových listů a potřetí z kafru. [6]
Kajs ibn ‘Ásim رضي الله عنه uvádí, že když přijal islám, přikázal mu Prorok صلى الله عليه و سلم provést koupel a doporučil mu výluh z jojobových listů. [7]
Az-Zehebí uvádí, že jojobový plod byl prvním ovocem, které po sestoupení na zem okusil prorok Adam, mír s ním. [8]
A ‘Abdulláh ibn Habeší رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم proklel kohokoli, kdo tento strom porazí, či zničí. [9]
________________________________________________________________
[1] Viz Farooqi, Ismail. 1992. Plants of the Quran. Lahore: Sheikh Muhammad Bashir & sons, str. 62-84; Farooqi, Ismail. 1998. Ahádísu l-letí mezkúruni n-nabátátu fíhá. Lahore: ‘Ilmu l-‘irfán Publishers, str. 231; Chughtai, T. M. 2000. Nabátátu l-Kur´án. Karáčí: Dáru l- iš’át, str. 449.
[2] Viz Arshad, M.; Rao, A. 2001. „Medicinal Plants of Cholistan Desert.“ in: Medicinal Plants of Pakistan, str. 1.
[3] Viz Tibbu n-nebewí, citováno přes Ghaznavi, K. 2000. Tib-i-Nabvi and Modern science. Lahore: Al-Faisal Nashiran Wa Tajiran-i-Kutab, 2/70.
[4] Hadís o tom je muttefakun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1265; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 1206.
[5] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1885.
[6] Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3147.
[7] Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 189.
[8] Viz Chughtai, T. M. 2000. op. cit., str. 449.
[9] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 5239.