Příliš přísné a kruté praktiky
Ohledně příliš přísných praktik pak hovoří i následující velmi zajímavé a krásné podání, přímo související se začátky súfizmu po 2. století hidžry, následujícím po 1. století, jenž je obecně známo pro svou dobrotu. Byla to doba aš-Ša’ráního a dalších jemu podobných. První súfíjové byli známi tím, že si oblékali hrubé vlněné oděvy, že se koupali ve studených řekách za velmi chladného počasí, načež se sušili na chladném větru na návětrných stranách domů. Když se jich tázali, proč tak činí, odpovídali by: „Abych zušlechtil své ego.“
Ale toto není zušlechťování. Toto je týrání.1
A Posel Boží صلى الله عليه وسلم, který hovoří na základě pravdy, kterou my musíme mít potřebu uznat a pochopit její dopady na naše učení islámu, řekl:
ما تركت شيئاً يقربكم إلى الله إلا وأمرتكم به، وما تركت شيئاً يبعدكم عن الله ويقربكم إلى النار إلا ونهيتكم عنه
„Nezanechal jsem nic, co vás přibližuje k Alláhu, aniž bych vám to nepřikázal. A nezanechal jsem nic, co vás od Alláha oddaluje a přibližuje k Ohni, aniž bych vám to nezakázal.“2
Kdo touží po čemkoli jiném, nežli po mé Sunně, ten ke mně nepatří
O tomtéž hovoří i dva hadísy zaznamenané al-Buchárím i Muslimem v jejich sbírkách, z nichž prvním je hadís Anase ibn Málika رضي الله عنه, dle nějž skupina lidí přišla k Poslu Božímu صلى الله عليه وسلم, ale nezastihla jej. Proto se jeho rodiny tázali, jak Posel Boží صلى الله عليه وسلم uctívá svého Pána, jak se modlí ve dne i v noci, jak žije se svými ženami. Jeho manželky odpovídaly shodně tomu, co věděly a řekly: „On se postí, ale také přerušuje svůj půst. V noci se modlí, ale také spí. A žení se se ženami.“
Anas říká: „Když si to vyslechli, začali jeho skutky uctívání považovat za ne až tolik významné.“
Tj. začali vnímat jeho uctívání jako nepříliš velké intenzity. Představovali si totiž, že se Posel Boží صلى الله عليه وسلم určitě modlí celou noc. Nedokázali si představit, že možná také spí. A podobně i s půstem. Určitě nikdy svůj půst nepřerušuje. A samozřejmě i jeho vztah k manželství. Jejich mysl nedokázala pochopit, že se Posel Boží صلى الله عليه وسلم může věnovat také manželskému životu a to hned s několika ženami zaráz.
Proto si někteří z nich řekli: „To bude asi tím, že je Poslem Božím a Alláh mu již odpustil jeho minulé i budoucí hříchy.“ A takové je pochopení lidí, kteří se nedokážou ve svém pochopení víry vyrovnat pochopení Posla Božího صلى الله عليه وسلم, které on zprostředkovává ve svých velkolepých slovech a které dochovaly hadísy. Proč se Posel Boží صلى الله عليه وسلم žení se ženami? Proč má potřebu spát? Proč má potřebu přerušit svůj půst? Alláh mu nakonec odpustil jeho hříchy, tak pročpak by ne. Taková slova by se sice neměla říkat, nicméně toto se stalo.
Co je však důležitější, oni lidé začali uvažovat o sobě samých. „To je Posel Boží, tomu jsou jeho minulé i budoucí hříchy odpuštěny,“ rozmýšleli ti lidé, „avšak my nesmíme ve svém uctívání polevovat až do chvíle, kdy nám Alláh odpustí.“
A jakou cestou je tyto jejich úvahy vedly? První z nich řekl: „Já se budu už pořád jen postit a svůj půst nikdy nepřeruším.“ Druhý řekl: „Co se mne týče, v noci už se budu jen modlit a nikdy už nebudu spát.“ A třetí dodal: „A já se už nikdy neožením.“
Poté, co odešli, vrátil se zanedlouho i Posel Božíصلى الله عليه وسلم. Řekli mu, co se odehrálo. Posel Boží صلى الله عليه وسلم pak pronesl stručné kázání, v němž uvedl:
ما بال أقوام يقولون كذا وكذا وكذا، أما إني أتقاكم لله وأخشاكم لله، أما أني أصوم وأفطر، وأقوم الليل وأنام، وأتزوج النساء فمن رغب عن سنتي فليس مني
„Co je s těmi lidmi, že říkají tak a tak, vždyť já jsem mezi vámi ten nejbohabojnější, který před Alláhem cítí tu největší bázeň, avšak co se mne týče, postím se, ale také půst přerušuji, modlím se v noci, ale také v noci spím a žením se se ženami. A kdo touží po něčem jiném, nežli po mých zvyklostech, ten ke mně nepatří.“3
Jasně zde stojí: „Kdokoli touží po něčem jiném, nežli mých zvyklostech, ten ke mně nepatří.“ Tedy tito súfisté, současníci aš-Ša’ráního a jiných jemu podobných, se neprovinili tím, že by vyznávali bludná přesvědčení, jako Jedinost Bytí a tomu podobné doktríny, nýbrž tím, že rozporovali vedení Posla Božího صلى الله عليه وسلم. Nahradili je způspoby přejatými od buddhistů a starých Indů, jež od nich zdědili. Patřili totiž k nearabům, kteří přijímali islám. A i když nakonec islám pochopili, cestou k němu přimysleli mučivé asketické praktiky trestající lidské ego, jimiž chtěli toto ego očistit a zušlechtit. Z tohoto důvodu už i sám Posel Boží صلى الله عليه وسلم upozorňoval: „Kdo potom touží po něčem jiném, nežli po mých zvyklostech, ten ke mně nepatří.“
Soulad mezi tělesnem, duševnem a duchovnem
Posel Boží صلى الله عليه وسلم toto pochopení nastínil i v dalším příběhu. V něm se Prorok صلى الله عليه وسلم dozvídá, že ‘Abdulláh ibn ‘Amr ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما, vznešený sahábí, syn sahábího, Prorokova صلى الله عليه وسلم společníka, odmítá své manželky, urozené Kurejšovky, v loži. Jednoho dne za nimi jeho otec zašel a zeptal se jich na jejich manžela. Odpověděly mu: „On jakoby tu nebyl. Ani nemá potřebu. Ani k nám na lůžko neulehne. Ve dne se postí a v noci se modlí.“ Tj. jakoby ony byly vdané a nebyly vdané zároveň. ‘Amr si tedy na syna postěžoval u Posla Božího صلى الله عليه وسلم.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم si dal ‘Abdulláha zavolat a řekl mu:
يا عبد الله! بلغني عنك أنك تقوم الليل وتصوم النهار ولا تقرب النساء
„‘Abdulláhu, dozvěděl jsem se o tobě, že se promodlíš celou noc a ke svým ženám se ani nepřiblížíš.“
„Ano je to tak,“ odpověděl Prorokovi صلى الله عليه وسلم ‘Abdulláh.
Hadís pokračuje dál, je delší a proto ho zkrátím. Posel Boží صلى الله عليه وسلم mu pak ukázal cestu, jak správně postupovat dál, jak se věnovat jak uctívání Alláha, tak i manželskému životu, nebo jak se dnes říká, jak spojit mezi nároky těla a nároky duše a ducha. Jak a kolik se modlit, postit, či recitovat Korán. Pro každou z těchto věcí dal Posel Boží صلى الله عليه وسلم ‘Abdulláhovi jistou směrnici. Všechny je zachovává tento hadís.
Například ohledně recitace Koránu mu Prorok صلى الله عليه وسلم poradil
اقرأ القرآن في ثلاث ليال، فمن قرأ القرآن في أقل من ثلاث لم يفقه.
„Přečti celý Korán nanejvýš za tři noci, protože kdo ho přečte za kratší čas, než za tři noci, nepochopí ho.“
Co se týče půstu, dal mu následující radu:
صم من كل شهر ثلاث أيام، والحسنة بعشرة أمثالها، فكأنهما صمت الشهر كله
„Posť se z každého měsíce tři dny. A odměna se desetinásobí, tedy jakoby ses postil celý měsíc.“
‘Abdulláh namítal: „Posle Boží, ale já jsem silný mládenec, sil mám dost! Zvládnu ještě víc.“
A v tom je rozdíl mezi nimi a námi dnes. ‘Abdulláha ibn ‘Amra jeho otec zasnoubí s urozenými děvčaty z kmene Kurejš, ale on se za dne jen postí a za nocí jen modlí, což se děje u každé z nich. Posel Boží صلى الله عليه وسلم, aby trochu ubral, on mu namítne, že je silný mladý muž a zvládne víc, než to, co mu radí. Ale dnes je to naopak. Mladý člověk, když je ponoukán k pokornosti vůči Alláhu, spatřuje v tom omezení a není schopen ani plnit to, co mu jeho otec a jeho matka v této věci radí, když mu říkají, že už vyrostl a zesílil natolik, aby se věnoval také uctívání. Jak velký rozdíl je mezi jejich dobou a dobou naší.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم tedy na jeho poznámku o tom, že je silný mládenec, radí aspoň toto:
صم يوماً وأفطر يوماً، فإنه صوم داود عليه السلام، وكان لا يفر إذا لاقى
„Pak se tedy jeden den posť a další den půst přeruš. Věru toto je půst Dáwúda, mír s ním. A nepřeháněj víc nad tuto mez.“
„Posle Boží,“ pravil ambiciózně ‘Abdulláh, „chtěl bych něco ještě lepšího.“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم však pravil:
لا أفضل من ذلك
„Nic lepšího není.“4
Pokud není nic lepšího, kde berou súfíjští asketové podporu pro své praktiky, odporující Knize Boží a Sunně Posla Božího صلى الله عليه وسلم?
Břitvou Koránu a Sunny
A proto my ve věci súfizmu zkoumáme záležitosti dopodrobna. Díváme se, zda je daná věc opravdu v souladu s Knihou Boží a Sunnou Posla Božíhoصلى الله عليه وسلم. Pokud ano, přijímáme to a nepotřebujeme tomu dávat nové jméno, protože zůstáváme věrni Koránu, Sunně a pochopení našich zbožných předků.
Avšak v případě, že daná věc Koránu, Sunně a praxi našich zbožných předků odporuje, odmítáme ji a odvrhujeme, vmetaje ji zpět do tváře těch, kteří danou věc vymysleli.
Autor: Muhammed Násiruddín al-Albání
Zdroj: Silsiletu l-hudá wen-núr, páska č. 632. Přepis přednášky viz Mewsú’atu l-Albání fi l-‘akída, 5/560-562.
Překlad a komentář: Lukáš Alí Větrovec
- Pozn. překladu: K takovým sebetrýznícím praktikám patří i sebepoškozování některých súfistů, jako jsou extatické praktiky rufá’íjské taríky, zahrnující rituální probodávání těl a obličejů. Spíše než cokoli jiného jde o divadlo, mající za cíl dokazovat pravdivost taríkatských tezí a sílu přesvědčení následovníků této taríky, jak uvádí al-Albání na jiném místě: „Když se tito súfisté sekají a bodají, činí tak jen na místech, kde to neohrožuje život a zdraví.“ Viz Silsiletu l-hudá we n-núr, páska č. 29.
- Zaznamenali Ahmed v Musnedu, 5/153 a 162; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-kebír, hadís č. 1647. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1803.
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3469; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 4776.
- Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 4765.