Víra ve svět andělů je součástí šesti pilířů muslimské věrouky, určujících pro prohlášení jedince za muslima. Jde o pevné přesvědčení o existenci andělů a o tom, že je Alláh stvořil ze světla způsobem, jehož podstatu zná jedině Alláh. Pevné přesvědčení o tom, že andělé nikdy nejsou nepokorni v tom, co jim Alláh nařídí a vykonávají nařízené. Víra v to, že vykonávají povinnosti, které jim Alláh přikázal. Andělů je vícero druhů a jsou rozličných vlastností, v krátkosti víra v anděly zahrnuje víru ve vše to, co přišlo v Koránu a Sunně ve vztahu k nim, bez dodatku, odnětí, či pokřivení.
Víra v anděly zahrnuje následující:
a) Víru v jejich existenci.
b) Víru v jejich vznešené postavení, kam je Vznešený Alláh umístil a potvrzení, že oni jsou vznešenými Božími služebníky, podléhajícími nařízení Božímu, zavázanými určitými povinnostmi. Nejsou stavu vykonat nic, než jen to, co jim Alláh umožní.
c) Víru v jejich vlastnosti tradované v Koránu a Sunně, stejně jako i různorodé povinnosti a úkoly, které jim Alláh Nejvyšší uložil.
d) Víru v každého jednotlivého anděla, jehož jméno známe ze Zjevení, jako jsou Džibríl, mír s ním, Mikáíl, Isráfíl (to jsou předáci všech andělů). Džibríl, mír s ním, má za úkol přenos Zjevení, Isráfíl zatroubením na roh, Mikáíl padáním deště, sněhu atd. Málik je strážce Ohně a co se týče jména anděla smrti – Azrá’íl, to není přesné, neboť se nachází pouze ve slabých podáních.
Co se týče andělů, jejichž jména neznáme, věříme v ně všeobecně, stejně jako v jejich povinnosti a úkoly.
Andělé se vyznačují následujícími vlastnostmi:
1. Jsou stvořeni již dávno (před Adamem, mír s ním).
2. Jsou stvořeni ze světla.
3. Mají těla ze světla, která nejsou materiální a liší se od přirozenosti těla lidského. Proto nejí, nepijí, nespí, nežení se, jsou čisti od hříchu a nepokornosti.
4. Alláh dal andělům schopnost ukazovat se v lidské podobě. Taktéž se v Sunně traduje, že Džibríl, mír s ním, na sebe často bral podobu jednoho ze sahába, Dihje al-Kelbího.
5. Andělé mají křídla a jejich počet se liší od jednoho anděla k druhému.
6. Jsou velmi rychlí, jak říká Bůh:
تَعْرُجُ الْمَلائِكَةُ وَالرُّوحُ إِلَيْهِ فِي يَوْمٍ كَانَ مِقْدَارُهُ خَمْسِينَ أَلْفَ سَنَةٍ
Stoupají k němu po nich andělé i duch v den, jehož délka let padesát tisíc měří.
(Me’áridž:4)
a také
قَالَ الَّذِي عِنْدَهُ عِلْمٌ مِنَ الْكِتَابِ أَنَا آتِيكَ بِهِ قَبْلَ أَنْ يَرْتَدَّ إِلَيْكَ طَرْفُكَ
Pak řekl ten, u něhož bylo vědění z Písma: „Já, já ti jej přinesu, dříve než pohled tvůj se k tobě vrátí!“
(Neml:40)
Tento anděl se jmenuje Ásif.
7. Existuje mnoho důkazů, hovořících o jejich veliké síle.
8. Mnoho důkazů k nám promlouvá o tom, že andělé disponují rozumem a znalostí, sluchem, zrakem, mohou hovořit.
9. Milují to, co i Alláh miluje a nenávidí to, co i Alláh nenávidí. Džinové a šejtáni jsou jim v opozici.
10. Ze Sunny víme, že nevstupují do místností a domů, kde jsou sochy, obrázky a fotografie na stěnách, do domů kde je uvnitř pes. Proto je muslimům zakázáno mít podobné věci v domech, aby neztráceli odměnu spojenou s pobytem andělů. Andělům je také nepříjemný zápach, proto je zavrženíhodné, aby muslimové před vstupem do mešity jedli syrovou cibuli či česnek, obzvláště v pátek, nebo kdykoli jindy když se jde do mešity.
11. Andělé jsou přítomni sezením, kde se vzpomíná jména Božího a kde se získává znalost a prosí o odpuštění pro věřící, obzvláště pro ty v prvních řadách.
Andělů je velmi velký počet. Posel صلى الله عليه و سلم řekl: „V soudný Den bude přivlečeno Peklo za sedmdesát tisíc lan a každé bude taženo sedmdesáti tisíci anděly.“[1] Každého člověka provází čtyři andělé. Taktéž je zaznamenáno od Abú Zerra, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Vidím to, co nevidíte vy a slyším to, co vy neslyšíte. Nebesa zaskřípala – a jakpak by ne, když na nich není místa ani na čtyři prsty, aby na něm anděl nepronášel tesbíh. Když byste věděli to, co vím já, málo byste se smáli a hodně byste plakali. Neužívali byste si v postelích se ženami a vyšli byste do širých rovin, vzývaje svého Pána Vznešeného.“[2] Říká Abú Zerr: „Kdybych býval stromem, oni by mne skáceli.“
Vztah andělů k člověku se odráží v jejich neustálé pozornosti při hlídání člověka od všeho zlého a povzbuzování jej k dobru a pokornosti Vznešenému Pánu:
1. Andělé pověření doručením Zjevení od Alláha k Poslům. Odpovědným za to je jejich vůdce Džibríl, mír s ním.
2. Andělé inspirují člověka pravdou a dobrem, na rozdíl od šejtánů[3], kteří činí opačně. Proto každý člověk v sobě pociťuje vnitřní boj mezi dvěma silami – silami zla a dobra. Častokrát pociťuje člověk těžkosti a různé potíže při následování cesty dobra a pravdy, důvodem toho je právě šejtán a jeho odvracení od pravdy.
3. Andělé prosí za věřící a prosí Vznešeného Pána o milost pro ně, jsou přítomni sezením, kde se vzpomíná Alláh.
4. Podporují člověka v konání dobra a povzbuzují ho v tom, zejména při boji na cestě boží a při získávání šarí’atské znalosti.
5. Provázejí člověka a chrání ho před zlem. Andělé jsou zaměstnáni člověkem od momentu, kdy je kapkou semene až do chvíle, kdy mu Alláh vezme jeho duši. Potom jejich vztah s člověkem přetrvává i po smrti, v životě v záhrobí, kde někteří andělé mají na starost muka v hrobě, zatímco jiní užívání v hrobě. Po záhrobním životě jsou někteří andělé odpovědni za trestání obyvatel Pekla a jiní jsou zaměstnáni přípravou Ráje pro věřící a službou jeho obyvatelům.
Andělé jsou bytostmi cti a jejich přednosti jsou:
1. Že víra v anděly je druhý nedělitelný pilíř ímánu.
2. Alláh je stvořil ze světla, což také ukazuje na jejich čest a hodnotu.
3. Na znamení cti je Alláh připisuje sám Sobě, když říká:
آمَنَ الرَّسُولُ بِمَا أُنْزِلَ إِلَيْهِ مِنْ رَبِّهِ وَالْمُؤْمِنُونَ كُلٌّ آمَنَ بِاللَّهِ وَمَلائِكَتِهِ وَكُتُبِهِ وَرُسُلِهِ لا نُفَرِّقُ بَيْنَ أَحَدٍ مِنْ رُسُلِهِ وَقَالُوا سَمِعْنَا وَأَطَعْنَا غُفْرَانَكَ رَبَّنَا وَإِلَيْكَ الْمَصِيرُ
Uvěřil posel v to, co od Pána jeho mu bylo sesláno, a uvěřili všichni věřící v Boha, anděly Jeho i Písma Jeho i posly Jeho – a My neděláme rozdíl mezi posly Jeho – a řekli: „Slyšeli jsme a uposlechli jsme; o odpuštění Tvé prosíme, Pane náš, a u Tebe je konečný cíl náš!“
(Bekara:285)
4. Alláh je popisuje vlastnostmi cti a váženosti, když říká:
بِأَيْدِي سَفَرَةٍ كِرَامٍ بَرَرَةٍ
rukama písařů vznešených, neposkvrněných.
(‘Abasa:15-16)
5. Dogmatikové, či lidé rozpravy (ahlu l-kelám) rozvedli dilema a diskuzi okolo otázky, jsou-li andělé lepší než lidé[4] a na druhou stranu zcela zanedbali užitečnou výuku tohoto nedělitelného pilíře víry a mimoto, tato otázka je zcela nepotřebná a bezpředmětná. Znalost o tom je nepotřebnou znalostí, kterou nás Alláh nezatěžuje a ve které Jeho Posel صلى الله عليه و سلم nedošel s neúplným důkazem, či názorem. Kdyby v této znalosti bylo skryto nějaké dobro pro lidstvo, Posel صلى الله عليه و سلم by nás o tom zpravil. Je obecnou vlastností lidí disputace, že rozprávějí o druhořadých otázkách, zanechávaje přitom základní otázky víry, na kterých se tato zakládá.
Lidská víra v anděly s sebou nese následující plody a užitky:
1. Zvětšení víry (ímán) v Boha a poznání Jeho velikosti a moci, protože velikost a moc stvoření odkazuje na velikost Stvořitele. Prokazování díku a vděku Vznešenému Alláhu, který stvořil tato veliká stvoření, aby byla ke službě člověku, aby jej chránila od zla a zapisovala jeho dobré činy.
2. Láska vůči těmto stvořením, ctěným Božím služebníkům, kteří Mu jsou pokorni a činí jen to, co je jim nařízeno.
3. Vzrůst bohabojnosti a posvátné bázně vůči Alláhu a setrvalost na Boží cestě, protože kdo je přesvědčen o existenci andělů, kteří žijí okolo něj a sledují ho, stydí se učinit hřích, či pohoršení, bez ohledu na to, bylo-li by to veřejně, či skrytě.
4. Trpělivost a setrvalost na cestě džihádu, odvržení benaděje. Dodává pocitu klidu a jistoty. I když muslim žije ve svém okolí jako cizinec a podivín, ve stálém boji s nositeli bludu a zla, není na této cestě sám. Naopak, s ním je největší počet andělů, kteří opravdově slouží Alláhu a pomáhají člověku setrvat na cestě víry. Není důvodu, aby člověk pociťoval strach, osamění a porážku, dokud je pod Boží ochranou a záštitou, podporován vznešenými anděly, kteří jej chrání.
POZNÁMKA: DŽINOVÉ. Jsou bytosti neviditelného světa, které Alláh stvořil z plamene bez dýmu ještě dříve než lidi. Ibn Tejmíja říká: „Nikdo v žádném z muslimských uskupení nepopírá existenci džinů a to, že Alláh poslal Muhammeda صلى الله عليه و سلم také jim.“ Popírání existence džinů je naopak jedním ze znaků heretiků, jako byli džehmíja a mu’tezila. Alláh řekl: zatímco džiny jsme již dříve vytvořili z ohně prudce spalujícího.(Hidžr:27) a rovněž řekl: a džiny z plamene bezdýmného vytvořil.(Rahmán:15) Tyto bytosti jsou stvořeny, podobně jako lidé, k tomu, aby uctívali svého Pána a Stvořitele. Alláh řekl:
A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali, (Záriját:56). I k nim byli sesíláni poslové a proroci s poselstvím o Alláhu a o konečném zúčtování, někteří v ně uvěřili, jiní nikoli: Ó shromáždění džinů a lidí! Zdaž k vám nepřišli poslové z vašich řad vzešlí,přednášejíce vám znamení Naše a varujíce vás před setkáním s tímto vaším dnem?(An’ám:130) Jsou mezi nimi jak nevěřící, tak i muslimové. Alláh zjevil o džinech, kteří uvěřili: A hle, vypravili jsme k tobě houfec džinů, aby naslouchali Koránu. A když přítomni byli jeho přednášení, řekli „Slyšte!“, a když bylo skončeno, navrátili se k lidu svému jako varovatelé (Ahkáf:29) A o nevěřících z nich: A stvořili jsme věru pro peklo množství džinů i lidí, kteří mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší – a to jsou ti, kdož jsou lhostejní! (A’ráf:179) Nejhorším džinem je prokletý vůdce zla Iblís, který se odmítl poklonit Adamovi, mír s ním, ačkoli mu to nařídil jeho Pán. Z pýchy a nadutosti, která jej stála věčný život v Boží přízni a místo mezi vyvolenými. Alláh o tom vypráví: A padli na zem všichni kromě Iblíse, jenž mezi džiny patřil a rozkazu Pána svého se zprotivil. (Kehf:50) Džinové na sebe mohou brát cizí podoby, jak zvířecí (mohou se zjevovat jako hadi, štíři, velbloudi, ovce, kozy, koně, osli, či ptáci). Někteří z nich také vstupují do model, promlouvají k modloslužebníkům a mágům. Mohou jim též v něčem pomáhat, čímž utvrzují jejich nevíru a zvyšují jejich nenávist vůči muslimům. Nevěřící z džinů budou spolu s lidskými nevěřícími obyvately pekla.
[1] Od Ibn Mes’úda zaznamenal imám Muslim.
[2] Podle Tirmízího, Ibn Mádže a Bezzára.
[3] Šejtáni. Ti mohou být z lidí i z džinů, tj. bytostí, které jsou součástí neviděného světa. Jako jsou andělé stvořeni ze světla a lidé z hlíny, oni jsou z plamene bez dýmu.
[4] A mnozí dospěli k závěru, že ano, neboť vlastností člověka je rozumné vědomé uctívání, tedy že člověk se pro dobro rozhoduje ze své svobodné vůle, nikoli z vrozeného příkazu. Jiní lidé rozprav dokonce popřeli existenci andělů a ztotožnili je s idejemi v učení Platónově.