Všechna chvála a dík Alláhu náleží, neboť Vznešený Alláh jest Dárcem nejštědřejším. On připravil pro Své oddané věřící služebníky ty nejkrásnější a nejdokonalejší podoby odměny, o nichž se zmínil v příslibu, jenž nám od Něj zprostředkoval prostřednictvím Jeho Zjevení Posel Boží Muhammed صلى الله عليه وسلم. Mír a požehnání s ním, jeho rodinou, jeho ctihodnými společníky a všemi, kteří kráčejí jejich cestou až do Dne Zmrtvýchvstání, kdy všichni a každý jeden z nás nade vší pochybnost zří, že pravdu děl Alláh Nejvyšší i Jeho pravdomluvný a důvěryhodný Posel صلى الله عليه وسلم.
My, jakožzo muslimové následující věrouku stoupenců Sunny a prvotního společenství muslimů, pevně věříme ze zvěstí o onom světě naprosto ve vše, co Alláh vykreslil a popsal ve Vznešeném Koránu, anebo vysvětlil a vylíčil jazykem Svého Posla صلى الله عليه وسلم. Věříme v ně přesně tak, jak jsou řečeny, aniž bychom k nim cokoli dodávali, či od nich cokoli odnímali, anebo se cokoli z nich snažili křivě vykládat oproti jejich zjevným významům.
Slasti i strasti posmrtného života jsou i duchovní i fyzické
Obyvatelé Ráje budou zakoušet slasti, rozkoše a potěšení tělem i duší. Budou pít nejvybranější nápoje z nejbystřejších a nejčistších pramenů, pojídat nejlahodnější pokrmy, nosit nejluxusnější oděvy, žít v těch nejprostornějších příbytcích, kochat se řekami křišťálově čisté vody, čerstvého mléka, slaďoučkého medu i vína, které neopíjí a naopak je potěchou pijícím. A budou z nich moci i pít, kolik jen hrdlo ráčí. Vítat je budou přenádherné rajské družky a společnice, bujné děvy, čekající na to, aby neúnavně plnily i ta nejintimnější jejich mužská přání. A tohoto potěšení se nikdy nezasytí, ani nepřejí. A nade vše toto přijde odměna ještě nevýslovnější. Taková, jejíž podstatu žádná mysl na tomto světě nedokáže pochopit.
Všemohoucí Alláh o Sobě praví:
نَحْنُ أَوْلِيَاؤُكُمْ فِي الْحَيَاةِ الدُّنْيَا وَفِي الْآخِرَةِ ۖ وَلَكُمْ فِيهَا مَا تَشْتَهِي أَنفُسُكُمْ وَلَكُمْ فِيهَا مَا تَدَّعُونَ
„My ochránci jsme vašimi v pozemském i budoucím životě; a budete mít v něm to, po čem duše vaše touží, a dostane se vám tam, oč požádáte, všeho.“ (Fussilet: 31)
Vznešený Alláh ohledně Ráje říká také:
وَفِيهَا مَا تَشْتَهِيهِ الْأَنفُسُ وَتَلَذُّ الْأَعْيُنُ ۖ وَأَنتُمْ فِيهَا خَالِدُونَ
„A budou mít všeho, po čem duše touží a co očím lahodí; a tam budete nesmrtelní.“ (Zuchruf: 71)
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
قَالَ اللهُ أَعْدَدْتُ لِعِبَادي الصَّالِحِينَ مَا لَا عَيْنٌ رَأَت وَ لَا أُذُنٌ سَمِعَتْ وَلَا خَطَرَ عَلَى قَلْبِ بَشَرٍ فاقْرأُوا إنْ شِئْتُمْ
„Alláh řekl: „Připravil jsem pro své ctnostné služebníky to, co žádné oko nevidělo, žádné ucho neslyšelo a co srdci žádného smrtelníka na mysl nepřišlo.“ Chcete-li, recitujte:
فَلَا تَعْلَمُ نَفْسٌ مَّا أُخْفِيَ لَهُم مِّن قُرَّةِ أَعْيُنٍ جَزَاءً بِمَا كَانُوا يَعْمَلُونَ
„Žádná duše neví, co z radostí skryto je pro ně odměnou za skutky jejich.“ (Sedžda: 17)“1
A to samé zrcadlově obráceně ve veskrze negativním smyslu platí samozřejmě i o Pekelném ohni a jeho trestu.
Jistý muž se otázal ‘Abdulláha ibn Mes’úda رضي الله عنه: „Pověz mi, jaký je Pekelný oheň?“ Dostalo se mu odpovědi: „Pokud bys ho teď spatřil, tvé srdce by se ihned vypařilo z místa, kde se nachází!“2
Vznešený Alláh o „životě“ v mukách Pekla praví:
إِنَّهُ مَن يَأْتِ رَبَّهُ مُجْرِمًا فَإِنَّ لَهُ جَهَنَّمَ لَا يَمُوتُ فِيهَا وَلَا يَحْيَىٰ
„A věru pro toho, kdo k Pánu svému jako hříšník přijde, je určeno Peklo, v němž ani nezemře a ani žít nebude.“ (TáHá: 23)
الَّذِي يَصْلَى النَّارَ الْكُبْرَىٰ ﴿١٢﴾ ثُمَّ لَا يَمُوتُ فِيهَا وَلَا يَحْيَىٰ ﴿١٣﴾
„Koho spalovat bude oheň největší, v něm potom nezemře a ani nebude žít.“ (A’lá: 12-13)
Život v nekončícím utrpení, daleko intenzivnějším, než je jakékoli mučení tohoto světa, daleko za hranicemi té nejvíce sadistické a nejperverznější lidské fantazie, zakoušené jak tělem, tak i duší zbaveným jakýchkoli limitů a mezí cítění, totiž nelze ani při nejlepší vůli nazývat životem.
Vztah mezi intenzitou pozemského užívání a utrpení v porovnání s užíváním a utrpením posmrtným barvitě líčí hadís Anase ibn Málika رضي الله عنه, v němž Posel Boží صلى الله عليه وسلم říká:
يُؤْتَى يَوْمَ الْقِيَامَةِ بِأَنْعَمِ أَهْلِ الدُّنْيَا مِنَ الْكُفَّارِ فَيُقَالُ اغْمِسُوهُ فِي النَّارِ غَمْسَةً . فَيُغْمَسُ فِيهَا ثُمَّ يُقَالُ لَهُ أَىْ فُلاَنُ هَلْ أَصَابَكَ نَعِيمٌ قَطُّ فَيَقُولُ لاَ مَا أَصَابَنِي نَعِيمٌ قَطُّ . وَيُؤْتَى بِأَشَدِّ الْمُؤْمِنِينَ ضُرًّا وَبَلاَءً . فَيُقَالُ اغْمِسُوهُ غَمْسَةً فِي الْجَنَّةِ . فَيُغْمَسُ فِيهَا غَمْسَةً فَيُقَالُ لَهُ أَىْ فُلاَنُ هَلْ أَصَابَكَ ضُرٌّ قَطُّ أَوْ بَلاَءٌ فَيَقُولُ مَا أَصَابَنِي قَطُّ ضُرٌّ وَلاَ بَلاَءٌ
„V Den Zmrtvýchvstání bude přiveden nevěřící, který si na tomto světě ze všech nejvíce užíval. Bude přikázáno: „Smočte jej jedinkrát v Pekle!“ Poté, co bude do něj jen lehounce ponořen a ihned vytažen, bude mu položena otázka: „Ó ty a ty, zažils kdy někdy nějaké potěšení?“ Dotyčný odpoví: „Ne! Nikdy jsem žádné potěšení ani nezažil!“ Pak bude přiveden věřící, který na tomto světě ze všech nejvíce trpěl a zakusil nejvíce životních pohrom. Bude řečeno: „Smočte jej jedinkrát v Ráji!“ Potom, co do něj bude jen lehounce ponořen a ihned vytažen, bude mu položena otázka: „Ó ty a ty, pocítil jsi kdy někdy nějaké utrpení?“ Dotyčný odpoví: „Ne, nikdy jsem žádné utrpení ani nepocítil!“3
To co bylo řečeno o Ráji a Pekle platí i pro život v Záhrobí (arab. البرزخ al-berzech). Také užívání či trest v Záhrobí probíhá na způsob známý toliko Alláhu a to formou nejen duchovní, ale i tělesnou.
Soudobý učenec ‘Abdul’azíz ibn Báz o tom pravil:
„Hrob je buď rajskou zahradou nebo dírou do pekla, utrpení či užívání je v hrobě pociťováno duší i tělem a totéž platí i pro onen svět. Slasti Ráje zakouší člověk duší i tělem a také utrpení Pekla zakouší člověk i duší i tělem. I pokud člověk utone či uhoří, nebo ho roztrhá a pozře divá zvěř, stále cítí svůj podíl utrpení či užívání a i ten, jehož tělo skončilo na dně moře, nebo shořelo na popel anebo se ocitlo v útrobách divé zvěře také pocítí svůj podíl užívání či utrpení, způsobem známým toliko Alláhu, budiž oslavován a veleben.“4
Pouze toto je správná a autentická věrouka následovníků Sunny a prvotního společenství muslimů (arab. أهل السنة والجماعة ahlu s-sunneti we l-džemá’a). Opírá se o nepřeberné množství kategorických a nedvojznačně formulovaných důkazů (arab. دلائل القطعية deláilu l-kat’íja) jak v podobě veršů z Koránu, tak v podobě autentických hadísů. Na tomto je konsenzus (arab. الإجماع al-idžmá’) všech relevantních islámských učenců od prvních staletí islámu až po současnost. Kdokoli by popíral skutečnost vzkříšení ve smyslu duchovním i tělesném, popírá tímto i svůj islám jako celek. Zcela přestává být příslušníkem muslimské ummy a stává se nevěřícím shodně konsenzu muslimských učenců, neboť vznešený Alláh praví:
وَمَن يُشَاقِقِ الرَّسُولَ مِن بَعْدِ مَا تَبَيَّنَ لَهُ الْهُدَىٰ وَيَتَّبِعْ غَيْرَ سَبِيلِ الْمُؤْمِنِينَ نُوَلِّهِ مَا تَوَلَّىٰ وَنُصْلِهِ جَهَنَّمَ ۖ وَسَاءَتْ مَصِيرًا
„A kdo odpadne od posla poté, co mu bylo jasně ukázáno správné vedení, a sleduje pak cestu jinou než věřící, k tomu obrátíme se zády, tak jako on se obrátil, a necháme jej hořet v pekle a jak hnusný je to cíl konečný!“ (Nisá: 115)
Většina učenců, včetně čtyř imámů uznaných islámsko-právních škol (arab. المذاهب الأربعة al-mezáhibu l-arbe’a) – Abú Hanífy, Málika ibn Anase, Muhammeda aš-Šáfi’ího a Ahmeda ibn Hanbela smýšlí, že kdokoli popírá něco ze skutečností, které se uvádí o odměně a trestu na onom světě, například skutečnost intimního života na onom světě, stává se nevěřícím, protože popřel bod věrouky, ohledně kterého panuje konsenzus všech relevantních autorit z řad islámských učenců, jejichž názor je brán v potaz. Tento souhlas všech čtyř mezhebů a velkého množství raných učenců islámu z generací našich zbožných předků uvádí al-Wá’iz Abú Zekeríjá as-Selemásí ve svém díle Menázilu l-aimmeti l-arbe’a, jež je jedním z prvních prací, která kdy byla sepsána ohledně článků víry, na nichž se shodnou všichni čtyři velcí imámové. V tomto díle jeho autor praví:
„Kdokoli, kdo odporuje a rozporuje jakoukoli z těchto skutečností [mezi nimiž výše uvedl i pohlavní život na onom světě], opouští islám, protože tímto svým přesvědčením protiřečí Koránu, Sunně a konsenzu učenů.“5
Proč Alláh odměňuje i smyslovými a fyzickými potěšeními?
Někteří, které oklamaly neislámské filozofie a ideologie či teologie nevěřících, mohou pochybovat a tázat se, proč se Alláh na onom světě neomezil jen na odměnu či trest duchovní podstaty. Proč jsou tělesné požitky a útrapy v kontextu posmrtného života ve Zjevení vůbec vzpomínány?
Nevěřící, otroci vymyšlených model a zajatci falešných ideologií odnepaměti podsouvali muslimům námitku, že jejich věrouka a to, co hovoří Korán a Sunna o onom světě, je až příliš frivolní, lascivní, ba přímo obscéní. Pohoršovali se nad výjevy opulentních hostin a smyslných intimních radovánek.
Ptali se: Proč vůbec islám omezuje lidské chtíče na tomto světě, když jim na onom světě dává úplně volný průchod? Jakou duchovní disciplínou to vlastně muslimští věřící vůbec prochází, když stále touží po takových rajských odměnách, které podněcují všechny stránky lidské žádostivosti? Jsou tedy svou žádostivostí motivováni k zanechání své žádostivosti? Není to protimluv? A není to dokonce i pokrytecké?
Islámská odpověď na tuto opovážlivou námitku je jednoduchá, elegantní a logická, jako je i islámská věrouka a učení Koránu a Sunny samo o sobě.
Člověk je bytostí složenou jak z duše, tak i těla. Obsahuje pomíjivou složku materiální i složku neumírající, která je nad hmotou a převyšuje ji. Obě jsou v dokonalém souladu a neoddělitelném propojení, které nazýváme životem lidského organizmu, onoho stvoření, jež mělo být korunou všeho tvorstva a zlatým hřebem Božího stvořitelského díla, před nímž měli na tvář padnout i sami nebeští andělé, jak vypráví Vznešený Alláh Sám:
وَإِذْ قَالَ رَبُّكَ لِلْمَلَائِكَةِ إِنِّي خَالِقٌ بَشَرًا مِّن صَلْصَالٍ مِّنْ حَمَإٍ مَّسْنُونٍ ﴿٢٨﴾ فَإِذَا سَوَّيْتُهُ وَنَفَخْتُ فِيهِ مِن رُّوحِي فَقَعُوا لَهُ سَاجِدِينَ
„A hle, pravil Pán tvůj andělům: “Já smrtelníka stvořím z hlíny suché, vzaté z bláta poddajného, a až jej vyrovnám a vdechnu mu něco z ducha ode Mne, padněte na zem, před ním se klaníce!“ (Hidžr: 28-29)
Věříme-li v dokonalou skutečnost posmrtného vzkříšení, automaticky musí nejdokonalejším vzkříšením být právě a jedině to, které je jak duchovní, tak i tělesné, které se odehrává jak duchem, tak i tělem. Byl-li by vzkříšen duch bez těla, nebo tělo bez ducha, nebylo by takové vzkříšení úplné a tudíž ani dokonalé. Je-li život dokonalým spojením obou složek a nepřivedlo-li by vzkříšení k životu obě z nich zároveň, nebylo by stav, do nějž by byla vzkříšená bytost svým vzkříšením přivedena, možno nazývat skutečným životem v pravém smyslu tohoto pojmu.
Jenže Vznešený Alláh o této velkolepé události vzkříšení dává příslib:
كَمَا بَدَأْنَا أَوَّلَ خَلْقٍ نُّعِيدُهُ ۚ وَعْدًا عَلَيْنَا ۚ إِنَّا كُنَّا فَاعِلِينَ
„A jako jsme začali již prvním stvořením, tak opakovat to budeme podle slibu Námi daného. A My tak učiníme!“ (Anbijá´:104)
- Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3244; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2824.
- Viz Mewsú’atu Ibni Abi d-Dunjá, 6/411.
- Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4321 a toto je jeho znění; ‘Abdulláh ibn Mubárek v az-Zuhd, hadís č. 622; a Abú Nu’ajm v Sifetu l-Dženna, hadís č. 33. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu, hadís č. 3506.
- Viz Fetáwá Núru ‘ale d-derb, 4/304.
- Viz Menázilu l-aimmeti l-arbe’a, str. 126.