Vznešený Alláh praví:
وَلِلَّهِ مَا فِي السَّمَاوَاتِ وَمَا فِي الْأَرْضِ ۚ وَإِلَى اللَّهِ تُرْجَعُ الْأُمُورُ
„Bohu náleží vše, co na nebesích je i na zemi, a k Bohu se všechno navrátí.“ (Áli ‘Imrán: 109)
قُلْ مَن يَرْزُقُكُم مِّنَ السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ أَمَّن يَمْلِكُ السَّمْعَ وَالْأَبْصَارَ وَمَن يُخْرِجُ الْحَيَّ مِنَ الْمَيِّتِ وَيُخْرِجُ الْمَيِّتَ مِنَ الْحَيِّ وَمَن يُدَبِّرُ الْأَمْرَ ۚ فَسَيَقُولُونَ اللَّهُ ۚ فَقُلْ أَفَلَا تَتَّقُونَ
„Rci: „Kdo uštědřuje vám obživu z nebes a země? Kdo vládcem je sluchu a zraku? Kdo dává vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze živého a kdo řídí rozkazy všechny?“ I odvětí: „Bůh!“ Rci jim tedy: „Proč tedy nechcete být bohabojní?“ (Júnus: 31)
يَا أَيُّهَا النَّاسُ اذْكُرُوا نِعْمَتَ اللَّهِ عَلَيْكُمْ ۚ هَلْ مِنْ خَالِقٍ غَيْرُ اللَّهِ يَرْزُقُكُم مِّنَ السَّمَاءِ وَالْأَرْضِ ۚ لَا إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ ۖ فَأَنَّىٰ تُؤْفَكُونَ
„Lidé, pomněte dobrodiní Božího vůči vám! Je snad nějaký stvořitel kromě Boha, který uštědřuje vám obživu z nebes i ze země? A není božstva kromě Něho – jak mohli jste se tak odvrátit?“ (Fátir: 3)
أَمَّنْ هَٰذَا الَّذِي يَرْزُقُكُمْ إِنْ أَمْسَكَ رِزْقَهُ ۚ بَل لَّجُّوا فِي عُتُوٍّ وَنُفُورٍ
„A kdo je ten, jenž obživu vaši vám uštědří, jestliže On štědrost svou zadrží? Však naopak oni setrvávají ve vzpurnosti a odmítání!“ (Mulk: 21)
Staří životopisci a kronikáři uvádí, že Hišám ibn ‘Abdilmelik ibn Merwán, v pořadí desátý z umejjovských chalífů, jednou vyrazil do Mekky na hadždž.
Při tawáfu, když rituálně obcházel okolo Ka’by, spatřil Sálima ibn ‘Abdilláh ibn Omara, vnuka Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه druhého pravověrného chalífy a jednoho z nejvěrnějších druhů Posla Božího صىلى الله عليه وسلم. Tento Sálim byl významný islámský učenec a slavný asketa, který se věnoval věcem náboženským a zříkal se nejen tohoto světa, ale o to více i mocných a vlivných.
Sálim v ruce držel svou ošumtělou obuv a byl oblečen jen velmi skromně. Podobné oblečení by se prý dalo koupit jen za tři dirhamy a ještě by vám zbylo. Když to chalífa uviděl, usmyslel si, že mu trochu přilepší svou almužnou. Přiblížil se k němu a řekl šeptem: „Sálime, nechtěl bys něco ode mě třeba?“
Sálim se na něj ohlédl a v jeho obličeji se zračila směsice udivení, nevole a hněvu. Chalífovi odvětil: „Že ti není hanba takto mi tohle říci a navíc přímo zde? Chceš snad ode mne, abych se přímo v Domě Božím svěřoval se svými potřebami komukoli jinému krom Něho, Alláha Vznešeného?“
Výraz v chalífově tváři se ihned změnil. Cítil se velmi nepříjemně. Zastyděl se a přišlo mu to líto. Nechal proto Sálima na pokoji a dál se věnoval svému tawáfu a dalšímu uctívání, stejně jako i samotný Sálim. Nicméně chalífa Hišám i potom Sálima neustále bedlivě pozoroval.
Když Hišám spatřil, že Sálim už svůj tawáf skončil a odešel z mekkánské posvátné mešity pryč, vydal se potají za ním. Dostihl ho a otázal se ho ještě jednou: „Sálime, rozumím, žes odmítl poprosit mne o něco, zatímco si se věnoval uctívání v Posvátné mešitě. Ale teď už jsme mimo mešitu, tak si přece o něco řekni. Potřebuješ něco?“
„Máš na mysli, ó velebný chalífo, nějakou potřebu z tohoto, anebo nějakou potřebu z onoho světa?“ opáčil Sálim.
Chalífa odpověděl: „Samozřejmě mám na mysli potřeby tohoto světa. Vždyť přece ty ze světa onoho se žádají jen od Alláha!“
„Ach, Hášime,“ povzdechl si dobrý Sálim, „při Alláhu, já i o potřeby tohoto světa prosím vždy a pouze jen Toho Jediného, komu celý tento svět tak jako tak patří. Jakpak bych je mohl hledat u někoho, kdo je v konečném důsledku ani nevlastní a nevládne jimi?“ ukončil velký asketa svůj dialog s chalífou.1
Ti, kteří byli obdařeni skutečným poznáním Boží velikosti a vznešenosti víry, kterou seslal lidstvu, přistupovali tímto způsobem jak k tomuto světu, tak i k vládnoucí moci. Věděli, že obojí je nestálé a pomíjivé.
Jak moc se od nich lišíme my dnes, když jsme připraveni zpřetrhat své bratrské svazky, hádat se, soupeřit spolu, hledat spojenectví u zlovolníků a jít si pak po krku kvůli těm nejmizernějším a nejmalichernějším důvodům. Proč podmiňujeme svou lásku a náklonnost a započínáme svou zášť a nenávist kvůli něčemu tak přehlíženému, jako jsou světské zájmy?
Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنهما vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم jednou procházel tržnicí a okolo něho stáli lidé u svých stánků. Opodál u smetí nalezl mršinu kůzlete se zakrnělýma ušima. Vzal ji za ucho a otázal se:
أَيُّكُمْ يُحِبُّ أَنَّ هَذَا لَهُ بِدِرْهَمٍ
„Kdo ode mne toto koupí za jeden dirhem?“
Přítomní odpověděli: „Nikdo by za něj nedal ani dirhem, co bychom s ním dělali.“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم se zeptal:
أَتُحِبُّونَ أَنَّهُ لَكُمْ
„Chtěl by ho někdo z vás?“
„Při Alláhu,“ odpověděli lidé, „i kdyby žilo, nikdo by ho nechtěl pro jeho vadu, zakrnělé uši. A co s ním, když je mrtvé?“
Posel Boží صلى الله عليه وسلم tehdy řekl:
فَوَاللَّهِ لَلدُّنْيَا أَهْوَنُ عَلَى اللَّهِ مِنْ هَذَا عَلَيْكُمْ
„Při Alláhu, věru je tento svět u Alláha ještě mnohem méně ceněn, než toto kůzle u vás.“2
Jenže naše ambice stoupat a dosáhnout nejvyšších pozic ve vztahu k Alláhu a k onomu světu opadly na minimum. Díky tomu nás vzala pod svá křídla chtivost a hrabivost po pozlátcích vezdejšího světa. Z toho důvodu naše prahnutí po světských užitcích nemá hranic, stejně jako i naše velikášství a chorobná touha vlastnit a mít nad někým nadvládu, stejně jako i snaha zajistit si pro sebe světské výhody na úkor ostatních, třeba v podobě konexí s mocnými lidmi.
Avšak správný přístup k tomuto světu je vyjádřen v Božích Slovech:
وَابْتَغِ فِيمَا آتَاكَ اللَّهُ الدَّارَ الْآخِرَةَ ۖ وَلَا تَنسَ نَصِيبَكَ مِنَ الدُّنْيَا ۖ وَأَحْسِن كَمَا أَحْسَنَ اللَّهُ إِلَيْكَ ۖ وَلَا تَبْغِ الْفَسَادَ فِي الْأَرْضِ ۖ إِنَّ اللَّهَ لَا يُحِبُّ الْمُفْسِدِينَ
„Naopak usiluj pomocí toho, co ti Bůh daroval, o dosažení příbytku posledního! Nezapomínej na úděl svůj v životě pozemském a čiň dobré tak, jak Bůh učinil dobré tobě! A neusiluj o pohoršení na zemi, vždyť Bůh nemá rád ty, kdož pohoršení šíří!“ (Kasas: 77)
Jak pravil i třetí pravověrný chalífa této ummy, Osmán ibn ‘Affán رضي الله عنه ve svém posledním pátečním kázání: „Věru Alláh vám daroval tento svět jedině proto, abyste skrze něj usilovali o svět onen. A nedal vám ho proto, abyste se k němu upínali. Věru tento svět pomine, ale svět onen přetrvá. Proto se nevrhejte směle za tím, co je pomíjivé a nenechejte se tím zaměstnat v neprospěch toho, co je trvající. Dejte přednost tomu, co přetrvá, nad tím, co je pomíjivé. Věru tento svět přece jednou skončí a vy poputujete k Alláhu!“3
Kdo upřednostní onen svět před tímto, toho i Alláh upřednostní, připraví mu nesmírnou odměnu na onom světě a nádavkem mu přidá i na světě tomto. A kdo se zachová opačně, tomu Alláh odepře vše na světě onom a ani mu nedá sil dosáhnout v tomto životě všeho, co zamýšlel. Vždyť Vznešený Alláh říká:
مَن كَانَ يُرِيدُ حَرْثَ الْآخِرَةِ نَزِدْ لَهُ فِي حَرْثِهِ ۖ وَمَن كَانَ يُرِيدُ حَرْثَ الدُّنْيَا نُؤْتِهِ مِنْهَا وَمَا لَهُ فِي الْآخِرَةِ مِن نَّصِيبٍ
„Kdokoliv si přeje pěstovat pole života budoucího, tomu rozmnožíme pole jeho; a kdokoliv si přeje obdělávat pole života pozemského, tomu z něho dáme část, avšak nebude mít podílu žádného v životě budoucím.“ (Šúrá: 20)
Proto ten nejlepší okamžik v životě je takový, kdy se upřímně oddáš Alláhu a spolehneš se pouze na Něho. Když se staneš někým, kdo kráčí cestami dobra s čistým srdcem a odmítá špatnou společnost, pomíjivé tužby a roztodivné hříchy. To bude chvíle, kdy tě tvůj Vznešený Pán uvede na stezku spásy, štěstí a úspěchu, naplní tvé srdce světlem správného vedení a vnitřní spokojeností. Tehdy Přeštědrý Pán ze Své nekonečné Milosti rozptýlí všechny tísně, těžkosti a starosti, které uvnitř sebe pociťuješ.
On slibuje, že až vstoupíš do Ráje, ty sám řekneš:
الْحَمْدُ لِلَّهِ الَّذِي هَدَانَا لِهَٰذَا وَمَا كُنَّا لِنَهْتَدِيَ لَوْلَا أَنْ هَدَانَا اللَّهُ ۖ لَقَدْ جَاءَتْ رُسُلُ رَبِّنَا بِالْحَقِّ ۖ وَنُودُوا أَن تِلْكُمُ الْجَنَّةُ أُورِثْتُمُوهَا بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
„Chvála Bohu, jenž nás sem uvedl! My sami bychom nebyli nalezli správnou cestu, kdyby nás Bůh nebyl na ni zavedl; a přinesli nám poslové Pána našeho pravdu.“ A bude na ně zavoláno: „Ráj tento byl vám dán v dědictví za to, co jste konali.“ (A’ráf: 43)
Prosím Alláha, aby nás všechny přesměroval z toho, co je pomíjivé na to, co je věčné a aby tento svět nenechal naším největším cílem a starostí. Ámín!