To nejcennější už máš, tak co ještě chceš?

V posledním pojednání byla řeč o přínosu tewhídu při střetu věřícího člověka s nepřízní osudu. Nyní budeme hovořit o daru víry a vděku za něho.

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín, jeden z největších učenců minulého století, řekl:

„Zamysli se nad Božími dobrodiními a dary, kterými tě On zahrnuje. Jsou to dalekosáhlé podoby přízně duchovní i světské a nedají se spočítat. Tímto rozjímáním pochopíš pravdivý smysl slov Božích:

وَإِنْ تَعُدُّوا نِعْمَةَ اللَّهِ لاَ تُحْصُوهَا إِنَّ الإِنْسَانَ لَظَلُومٌ كَفَّارٌ

A kdybyste chtěli spočítat projevy laskavosti Boží, nikdy je nespočítáte, vždyť člověk je věru nespravedlivý a nevděčný. (Ibráhím: 34)“ ¹

Vznešený Alláh praví:

ثُمَّ جَعَلْنَـٰكَ عَلَىٰ شَرِيعَةٍ مِّنَ ٱلْأَمْرِ فَٱتَّبِعْهَا وَلَا تَتَّبِعْ أَهْوَآءَ ٱلَّذِينَ لَا يَعْلَمُونَ

A potom jsme tě umístili na cestě zákona z rozkazu Našeho vycházející. Následuj ji a nenásleduj sklonů těch, kdož nevědí o ničem! (Džásíja:18)

Největší znalec Koránu mezi Prorokovými společníky, ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما prosíval: „Ó Bože, dej mi, abych byl spokojen s tím, co jsi mi uštědřil a požehnej mi v tom, co jsi mi daroval.“ ²

Jahjá ibn Mu’áz pravil: „Nehovoří pravdu ten, kdo tvrdí, že miluje Alláha, avšak překračuje limity, které Alláh stanovil.“ ³

‘Abdulwáhid ibn Zejd pravil: „Spokojenost s tím, co Alláh přikázal, zakázal a předurčil představuje největší bránu ke štěstí a úspěchu. Je rajskou zahradou už na tomto světě a je příjemným útočištěm, v němž může spočinout každý věřící.“ ⁴

Jednoho dne podle al-Firábrího, žáka slovutného al-Buchárího, nadiktoval al-Buchárí mnoho a mnoho hadísů, až z toho bylo jeho písaři trochu těžko. Na to mu al-Buchárí řekl: „Buď spokojený a šťastný, protože ti, kteří hledají zábavu, jsou zaměstnáni svou zábavou a zahálkou, řemeslníci svým řemeslem, obchodníci svým obchodem a ty – ty jsi s Prorokemصلى الله عليه و سلم a s jeho společníky!“ ⁵

Ibnu l-Kajjim pravil:

„Není pochyb, že kdokoli nevidí Boží požehnání v tom, co mu bylo dáno k jídlu a pití, či ho nevidí ve svém tělesném zdraví, postrádá jakoukoli soudnost a intelekt. Avšak požehnání v daru islámu a silné víry je zajisté ještě větším požehnáním Božím směrem k člověku. Užívat si pokornosti vůči Němu je tím největším požehnáním. Avšak pochopit to dokáží jen skutečně moudří, vedení k úspěchu.“ ⁶

Také řekl:

„Starosti, smutky a chmury přicházejí zejména ze dvou důvodů. Buď člověk touží a dychtí po tomto světě, anebo má nedostatky ve skutcích zbožnosti a poslušnosti vůči Alláhu.“ ⁷

Velký učenec minulého století Mukbil ibn Hádí al-Wádi’í pravil:

„Věcí, která nám škodí ze všeho nejvíc, je neznalost našeho vlastního náboženství.“ ⁸

A naopak, jak moc prospívá jeho znalost a oddannost vůči ní!

Vděk za víru pomáhá při životních těžkostech

Vděk za víru se projevuje nejen znalostí víry, ale i spokojeností s jejím učením a následováním toho, k čemu tato víra věřícího zavazuje.

Vznešený Alláh na jiném místě říká:

وَمَا كَانَ لِمُؤْمِنٍ وَلَا مُؤْمِنَةٍ إِذَا قَضَى ٱللَّـهُ وَرَسُولُهُۥٓ أَمْرًا أَن يَكُونَ لَهُمُ ٱلْخِيَرَةُ مِنْ أَمْرِهِمْ ۗ وَمَن يَعْصِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ ضَلَّ ضَلَـٰلًا مُّبِينًا

A ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Boha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním. (Ahzáb: 36)

Toto je ztělesnění toho, co v pravdě znamená pojem islámu – podřízení své osobní vůle vůli Stvořitele, který ti tuto tvou osobní vůli daroval, tak, jak nás to naučil poslední z proroků, mír a požehnání s nimi všemi. Za to je třeba být vůči Němu vděčný, držet se jeho cesty a odmítnout bludné a falešné cesty, kterými se holedbají následovníci lživých model a vymyšlených idolů.

Talk ibn Habíb pravil: „Kdykoli se objeví pohroma, čelíme jí svou bohabojností.“ Na otázku, co potom znamená bohabojnost, odpověděl: „Následovat poslušně Boží příkaz, ve světle toho, co Alláh zjevil, s nadějí na Jeho odměnu a zanechat neposlušnosti vůči Alláhu, ve světle toho, co Alláh zjevil, z obavy před Jeho trestem.“ ⁹

Toto je cesta Sunny spočívající na pevných základech, které popsal Ibn Tejmíja:

„Cesta Sunny spočívá na znalosti, spravedlivosti a správném vedení, zatímco cesty nově vymyšlené se zakládají na ignoranci, útisku a následování tužeb.“ ¹⁰

Ibnu l-Kajjim pravil:

„Kdokoli se odchýlí od důkazů, ten se odchýlí od přímé cesty. Není jiného důkazu vedoucího k Alláhu a k Ráji, nežli důkazu z Koránu či Sunny. Každá cesta, která není vydlážděna důkazy z Koránu a Sunny, je cestou vedoucí k Pekelnému ohni, cestou prokletého šejtána.“ ¹¹

Zcela přijmout a oddaně následovat svou víru se pak odráží v následujícím:

Věnovat svou víru Alláhu Jedinému a v ničem k Němu nikoho a nic nepřidružovat, protože jinak by šlo o modloslužebnictví.

Držet se v tom pohromadě a nerozdělovat se.
Tomu dopomůže neprotivit se autoritám, byť zavrhovaným.
Je třeba disponovat skutečnou znalostí a skutečným porozuměním a toto odlišovat od něčeho, co je toho falešnou náhražkou.
Dbát na skutečné pochopení toho, kdo jsou a čím se od sebe odlišují ti oddaní, ryzí a zbožní na straně Boží od těch na druhé straně.
Odvrhnout šejtánem vnášené pochybnosti ohledně toho, že příkazy Koránu a Sunny už neplatí a že je třeba následovat nějaký lidský názor či koncept nebo tužbu.

Ti, kteří toto dokáží, patří ke straně Boží, o níž je řečeno:

أَلَآ إِنَّ حِزْبَ ٱللَّـهِ هُمُ ٱلْمُفْلِحُونَ

A což nebudou ti, kdož ke straně Boží patří, blažení? (Mudžádela:22)

Zásadní charakteristikou těch na straně Boží je právě toto správné pochopení víry, slovy velikána mezi učenci moderní doby, ‘Abdul’azíze ibn Báze:

„Správné pochopení náboženství patří k těm nejlepším charakterovým vlastnostem, k nejdůležitějším rysům dobrých mravů, dobroty a nejdůležitějším důvodům přinášejícím štěstí.“¹²

Naopak o těch, kteří se snaží mermomocí prosazovat své zcestné dojmy a zbloudilé názory a překřičet jimi Korán a Sunnu, je zjeveno:

يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا لَا تَرْفَعُوا أَصْوَاتَكُمْ فَوْقَ صَوْتِ النَّبِيِّ وَلَا تَجْهَرُوا لَهُ بِالْقَوْلِ كَجَهْرِ بَعْضِكُمْ لِبَعْضٍ أَنْ تَحْبَطَ أَعْمَالُكُمْ وَأَنْتُمْ لَا تَشْعُرُونَ

Vy, kteří věříte! Nezvedejte hlas svůj nad hlas prorokův a neobracejte se k němu s řečí hlučnou, tak jak to děláte mezi sebou, aby se skutky vaše nestaly marnými, aniž o tom budete mít tušení (Hudžurát: 2)

Ibnu l-Kajjim praví:

„Pokud bylo důvodem zneplatnění jejich skutků to, že jen zvedali své hlasy nad hlas Proroka صلى الله عليه و سلم, co potom s lidmi, kteří dávají přednost svým vlastním názorům, úsudku, chutím, politice, kultuře a staví to nad cokoli, co on přinesl i nad něho samého? Nejsou snad jejich činy ještě přednější pro to, aby se staly marnými?“ ¹³

Neprodávej to, čehož cenu nelze vyčíslit

Naše cesta je cestou Koránu a Sunny a všeho, co učí. Ohledně této cesty nesmlouváme a neděláme v ní kompromisy. Od začátku dní se vede boj na život a na smrt, boj mezi silami světla a silami temnoty, mezi silami víry a silami nevíry, silami dobra a silami zla. Na nás je, abychom vždy stáli na té správné straně a neocitli se nikdy na té špatné. Alláh nás před tím varuje, když říká:

إِنَّ رَبَّكَ هُوَ أَعْلَمُ بِمَن ضَلَّ عَن سَبِيلِهِۦ وَهُوَ أَعْلَمُ بِٱلْمُهْتَدِينَ فَلَا تُطِعِ ٱلْمُكَذِّبِينَ وَدُّوا۟ لَوْ تُدْهِنُ فَيُدْهِنُونَ

Pán tvůj nejlépe zná, kdož z cesty jeho zbloudili, a dobře ví i o těch, kdož správně jsou vedeni. Neposlouchej ty, kdo za lháře tě prohlásili! Rádi by, aby ses jim vlichocoval, a pak i oni by ti lichotili. (Kalem:7-9)

Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem. Nechť si proto každý raději vybere společnost, do které bude patřit. Vznešený Alláh praví:

وَٱصْبِرْ نَفْسَكَ مَعَ ٱلَّذِينَ يَدْعُونَ رَبَّهُم بِٱلْغَدَوٰةِ وَٱلْعَشِىِّ يُرِيدُونَ وَجْهَهُۥ ۖ وَلَا تَعْدُ عَيْنَاكَ عَنْهُمْ تُرِيدُ زِينَةَ ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا ۖ وَلَا تُطِعْ مَنْ أَغْفَلْنَا قَلْبَهُۥ عَن ذِكْرِنَا وَٱتَّبَعَ هَوَىٰهُ وَكَانَ أَمْرُهُۥ فُرُطًا

Buď neochvějný v duši své spolu s těmi, kdož Pána svého zrána i navečer vzývají po Jeho tváři toužíce! A neodvracej oči své od nich v žádosti po krásách života pozemského a neposlouchej toho, jehož srdce jsme učinili lhostejným k připomenutí Svému, ani toho, jenž jen vášně své následuje a jehož chování míru překračuje! (Kehf: 28)

Muhammed ibn Idrís aš-Šáfi’í pravil: „Není nikoho, kdo by nebyl jedněmi milován a jinými nenáviděn. Proto nechť člověk bude s těmi, kteří jsou poslušní a pokorní vůči Alláhu Vznešenému a Všemohoucímu.“ ¹⁴ V podobném smyslu dodal: „I pokud byste napřáhli veškerá svá úsilí k tomu, abyste získali potěchu lidí, nikdy toho nedosáhnete, proto upřímně věnujte své činy i své záměry jedině Alláhu.“¹⁵

Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja uvádí od imáma aš-Šáfi’ího i následující verše:

رضا الناس غاية لا تُدرك

ورضا الله غاية لا تُترك

فاترك مالا يدرك لأجل مالا يترك

فالله يملك كل مالا يدرك.

„Spokojenost lidí jest cílem, jehož nedosáhneš

leč spokojenost Boží cílem, který neodvrhneš

to, čeho nedosáhneš, proto odhoď stranou,

vždyť Bůh vládne i vším tím, nač lidé nedosáhnou.“

Pokud si toto uvědomíme, budeme moci vést spokojený a snadný život. Dobrý život, který definuje Fudajl ibn Ijjád jako: „islám, ve smyslu podřízení své vůle vůli Všemohoucího Boha, dle učení a příkladu Posla Božího, mír a požehnání s ním.“ ¹⁶

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín praví:

„Věru dobrého a spokojeného života, jakož i vnitřního klidu, nelze dosáhnout jinak, nežli skrze víru a vykonávání zbožných činů.“ ¹⁷

Chceš opravdu dosáhnout skutečného štěstí?

Vznešený Alláh dává jasně na vědomí:

وَمَن يَبْتَغِ غَيْرَ ٱلْإِسْلَـٰمِ دِينًا فَلَن يُقْبَلَ مِنْهُ وَهُوَ فِى ٱلْـَٔاخِرَةِ مِنَ ٱلْخَـٰسِرِينَ

Kdo touží po jiném náboženství než po islámu, nebude to od něho přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. (Álu ‘Imrán: 85)

Není důležité, zda zůstaneme v tom, co je naplněním našeho života, sami, dokud je Alláh s námi. Nepomůže nám totiž, pokud se přidáme k ostatním i za cenu toho, že opustíme Alláha. Jediným přijatým náboženstvím je ten islám, který Alláh zjevil. A nikoli jeho narůžovo nalakovaná a přefiltrovaná verze, která se líbí těm či oněm lidem.

‘Abdulwehháb ibnu l-Werd vyprávěl od jistého Medíňana, že Mu’áwíja ibn Abí Sufján رضي الله عنه jednou napsal dopis matce věřících ‘Áiši رضي الله عنها, v němž stálo: „Odepiš mi nějakou radu, ale nepřetěžuj mne s nimi.“ ‘Áiša mu tedy odpověděla: „Mír s tebou. Co se rady týče, já věru slyšela Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci:

مَنِ الْتَمَسَ رِضَاءَ اللَّهِ بِسَخَطِ النَّاسِ كَفَاهُ اللَّهُ مُؤْنَةَ النَّاسِ وَمَنِ الْتَمَسَ رِضَاءَ النَّاسِ بِسَخَطِ اللَّهِ وَكَلَهُ اللَّهُ إِلَى النَّاسِ ‏

„Kdokoli hledá Boží spokojenost i za cenu toho, že si pohněvá lidi, tomu Alláh proti lidem postačí. A kdokoli hledá spokojenost lidí i za cenu toho, že si vyslouží Boží hněv, toho Alláh přenechá lidem napospas.“

Ať tě mír provází.“¹⁸

Když se jednou Ibn ‘Awn loučil se svým přítelem, řekl mu: „Buď bohabojný. Kdo je bohabojný, toho nikdy nepřemůže osamělost.“ ¹⁹

Sálih al-Fewzán pravil:

„Kdokoli se ubírá toutéž cestou, jakou se ubírají davy, jde kamkoli, kam ho ony táhnou, do té míry, že je jejich slepým následovníkem, který kriticky nereflektuje to, za čím jdou, stává se následovníkem tužeb.“ ²⁰

Proto si ujasni své priority a vyber si, co vlastně chceš, zda zábavu a slávu, tento svět a jeho pozlátka, anebo blízkost Boží. Protože na tomto nedokonalém světě nikdy nemůžeš mít vše a nikdy nebudeš moci sedět na obou židlích zároveň.

Vznešený Alláh praví:

وَلَوْ بَسَطَ ٱللَّـهُ ٱلرِّزْقَ لِعِبَادِهِۦ لَبَغَوْا۟ فِى ٱلْأَرْضِ وَلَـٰكِن يُنَزِّلُ بِقَدَرٍ مَّا يَشَآءُ ۚ إِنَّهُۥ بِعِبَادِهِۦ خَبِيرٌۢ بَصِيرٌ

Kdyby Bůh dal služebníkům Svým obživu v hojnosti, věru by se stali nestoudnými na zemi, avšak On sesílá s mírou to, co chce. On věru je o služebnících Svých dobře zpraven a dobře je vidí. (Šúrá: 27)

Také řekl:

إِن تَكْفُرُوا۟ فَإِنَّ ٱللَّـهَ غَنِىٌّ عَنكُمْ ۖ وَلَا يَرْضَىٰ لِعِبَادِهِ ٱلْكُفْرَ ۖ وَإِن تَشْكُرُوا۟ يَرْضَهُ لَكُمْ ۗ وَلَا تَزِرُ وَازِرَةٌ وِزْرَ أُخْرَىٰ ۗ ثُمَّ إِلَىٰ رَبِّكُم مَّرْجِعُكُمْ فَيُنَبِّئُكُم بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ ۚ إِنَّهُۥ عَلِيمٌۢ بِذَاتِ ٱلصُّدُورِ

Jestliže jste vy nevděční, je Bůh věru soběstačný i bez vás a nelíbí se mu nevděk u služebníků Jeho. Jste-li vděční, pak ve vás nalezne zalíbení. A neponese žádná duše břímě duše jiné; posléze navrátíte se k Pánu svému a On vás poučí o tom, co jste dělali, vždyť On dobře zná, co hrudi vaše skrývají. (Zumer: 7)

Ibnu l-Kajjim pravil:

„Učenci se shodují, že pravý úspěch spočívá v tom, že Alláh Svého služebníka nenechá napospas jemu samému. Naopak skutečné neštěstí je být napospas sobě samému. Pokud jde vše dobře, není to díky tobě, ale díky pomoci Boží, která je v Jeho Rukou a nikoli v rukou služebníků. Klíčem k ní je upřímně Alláha prosit, uznat, že jsem na Něm závislý a že se bez Něho neobejdu, upřímně Ho prosit o ochranu, vkládat do Něho své naděje a cítit vůči Němu posvátnou bázeň. Pokud je služebníku dán tento klíč, znamená to, že je mu přáno úspěšně vejít dále. Pokud mu klíče od bran veškerého dobra není dáno, potom je takový zanechán na pospas naprosto čemukoli.“ ²¹

Takto jsou postavena skutečná měřítka štěstí, která popisuje aš-Šátibí:

„Ke znakům, že služebník užívá skutečného štěstí, patří, že:

vykonává s radostí své povinnosti vůči Alláhu;
jeho skutky uctívání jsou plně v souladu se Sunnou;
jeho druhové patří ke zbožným Božím služebníkům;
je dobrotivý vůči ostatním;
má ohledy na ostatní muslimy;
neztrácí svůj čas něčím, co mu neprospívá.“ ²²

Zpředmětni své strachy

Materializuj své negativní emoce, popiš svůj strach, vykresli, co přesně tě děsí, rmoutí, z čeho máš obavu.

Dětští psychologové radí svým malým klientům stíhaným úzkostnými a panickými stavy, aby toho bubáka, kterého se tolik bojí, nakreslili na čtvrtku papíru. Tedy aby uchopili a popsali svůj strach. Potom se s ním totiž mnohem lépe pracuje. Udělej to i ty a pak své obavy řeš.

Ke stejnému nás vede i Vznešený Alláh, když pravil ohledně strachu z našich nepřátel z řad lidí, uskupení, kolektivů, formací či států:

إِنَّمَا ذَٰلِكُمُ ٱلشَّيْطَـٰنُ يُخَوِّفُ أَوْلِيَآءَهُۥ فَلَا تَخَافُوهُمْ وَخَافُونِ إِن كُنتُم مُّؤْمِنِينَ

Hle, toto je satan, který často vám nahání strach svými přáteli, však nebojte se jich, nýbrž bojte se Mne, jste-li věřící. (Áli ‘Imrán: 175)

Mějme se na pozoru i před nezhmotnitelnými strachy, které nám šejtán našeptává do našeho vlastního nitra. Šejtán totiž slíbil Alláhu:

فَبِمَآ أَغْوَيْتَنِى لَأَقْعُدَنَّ لَهُمْ صِرَٰطَكَ ٱلْمُسْتَقِيمَ ثُمَّ لَـَٔاتِيَنَّهُم مِّنۢ بَيْنِ أَيْدِيهِمْ وَمِنْ خَلْفِهِمْ وَعَنْ أَيْمَـٰنِهِمْ وَعَن شَمَآئِلِهِمْ ۖ وَلَا تَجِدُ أَكْثَرَهُمْ شَـٰكِرِينَ

Řekl Iblís: “Za to, žes mne odvrhl, budu věru na ně číhat na přímé stezce Tvé a pak je budu pokoušet zepředu i zezadu, zprava i zleva, takže většinu z nich shledáš nevděčnými!” (A’ráf: 16-17)

Učenci vysvětlili pokušení přicházející zepředu jako strach z budoucnosti, z toho, co přijde, co je před námi. Pokušení zezadu je naopak strachem z minulosti, z toho, co už uplynulo, co je za námi. Pokušení zprava pak odkazuje na falešné naděje a marné holedbání se svou údajnou výjimečností bez ohledu na své limity a chyby, zatímco pokušení zleva je toho přesným opakem – člověk při něm spoutává sám sebe negativními myšlenkami ohledně vlastní neschopnosti, nedostatečnosti a ubohé nízkosti. Za zmínku stojí, že šejtán ve výčtu směrů, ze kterých k lidem přichází, nezmínil vertikální rovinu, rovinu našeho vztahu se Stvořitelem, protože tam nás seshora chrání naše prosby, které k Němu směřujeme, a zdola povzbuzení a podpora, kterou nám poskytuje Samotný Stvořitel, protože říká:

فَٱذْكُرُونِىٓ أَذْكُرْكُمْ وَٱشْكُرُوا۟ لِى وَلَا تَكْفُرُونِ

Buďte Mne pamětlivi a já budu pamětliv vás, děkujte Mi a nebuďte nevděční. (Bekara:152)

A také:

يُثَبِّتُ ٱللَّـهُ ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ بِٱلْقَوْلِ ٱلثَّابِتِ فِى ٱلْحَيَوٰةِ ٱلدُّنْيَا وَفِى ٱلْـَٔاخِرَةِ

Bůh povzbuzuje ty, kdož uvěřili, slovem pevným v životě pozemském i budoucím (Ibráhím: 27)

‘Abdurrahmán as-Si’dí pravil:

„Kdokoli zůstane na tomto světě pevným a neochvějným na přímé cestě, toho Alláh učiní pevným i po jeho smrti v jeho hrobě. Alláh mu oznámí radostnou zvěst spásy a rajských slastí.”²³

Pokud je na naší straně Všemohoucí, neuškodí nám nic, co je před námi a ani nás nedožene nic, co je za námi. Pokud je na naší straně Všemohoucí, nedovolí nám, ani abychom propadli sebeklamu vlastní pýchy, ani aby nás odzbrojil šejtán pocity nedostatečnosti a komplexy méněcennosti – kdybychom byli skutečně tak beznadějní, Alláh by nás nikdy nepřijal do Svého tábora a navíc spolu s Ním není hříchu, který by nešlo překonat.

Pozor na slaměné strašáky a papírové tygry

Mějme se dále na pozoru před pojmy a koncepty, které jsou dnes módní a aktuální, avšak jsou bezobsažné, neboť nemají své opření v Koránu a Sunně.

Jedním z takových prázdných nesmyslů, jehož jediným úkolem je nahnat muslimům strach a tím je paralyzovat, je i termín islamofobie a obava z ní.

To, co ze svého náboženství známe, se jednoduše jmenuje nenávist (arab. البغضاء al-baghdá´) vůči pravdě a jejím následovníkům. Alláh o ní praví:

قَدْ بَدَتِ ٱلْبَغْضَآءُ مِنْ أَفْوَٰهِهِمْ وَمَا تُخْفِى صُدُورُهُمْ أَكْبَرُ ۚ قَدْ بَيَّنَّا لَكُمُ ٱلْـَٔايَـٰتِ ۖ إِن كُنتُمْ تَعْقِلُونَ

A již se stala nenávist jejich zjevnou v jejich ústech, však to, co skrývají hrudi jejich, je ještě horší. A učinili jsme vám znamení jasnými, jste-li rozumní. (Áli’Imrán: 118)

Kdo jsou potom ti, kteří nás tak sveřepě nenávidí? A nejsou to snad všichni ti zpupní tyrani, bezostyšní hříšníci a fanatičtí popírači pravdy? Pokud mne nenávidí právě takoví, je to samo o sobě důkazem mé bezúhonnosti a správnosti cesty, kterou se ubírám. My jsme si stranu už vybrali a dobře víme proč. Máme-li v tom jasno, jejich zášť a zlo se po nás sveze jako blesk po hromosvodu.

Proto Vznešený ve Své knize hned na čtyřech místech řekl:

فَٱصْبِرْ عَلَىٰ مَا يَقُولُونَ

Snášej trpělivě to, co oni hovoří (TáHá:130 …)

Jistý muž řekl Abu d-Derdovi: „Řekni mi něco, v čem mi Alláh daruje užitek.“ Abu d-Derdá tomuto muži odpověděl: „Svěř svou důstojnost Alláhu. Kohokoli, kdo ti zlořečí, hanobí tě, nebo tě bude proklínat, přenechej Alláhu.“ ²⁴

‘Abdurrahmán ibn Násir as-Si’dí k tomu uvedl:

„K velmi důležitým věcem, které třeba znát patří i to, že snaha některých lidí ti ubližovat, zejména pak svými zlými slovy, ti nijak neuškodí a naopak uškodí jim a to tak dlouho, dokud tomu nezačneš věnovat přílišnou pozornost a nezaměstnáš se tím natolik, že to ovládne tvé emoce. Pak ti to začne ubližovat zrovna tak, jako to ubližuje i jim. Avšak neublíží ti to, dokud tomu nezačneš věnovat pozornost.“ ²⁵

My naopak vytrvejme na svém a mějme jistotu, že nás Alláh ochrání před jejich úklady, neboť přece řekl:

وَإِذَا قَرَأْتَ الْقُرْآنَ جَعَلْنَا بَيْنَكَ وَبَيْنَ الَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ بِالْآخِرَةِ حِجَابًا مَّسْتُورًا

Když přednášíš Korán, spouštíme mezi tebe a ty, kdož nevěří v život budoucí, závěs zahalující (Isrá´:45)

Tak tedy tento, anebo onen svět?

V neposlední řadě si konečně ujasněme – chceme tedy tento vezdejší svět, který jednou skončí, anebo chceme nekonečný svět onen?

Vznešený Alláh kritizuje Své netrpělivé služebníky těmito slovy:

بَلْ تُؤْثِرُونَ ٱلْحَيَوٰةَ ٱلدُّنْيَا وَٱلْـَٔاخِرَةُ خَيْرٌ وَأَبْقَىٰٓ

Vy však přednost životu pozemskému dáváte, ač život budoucí lepší a trvalejší máte. (A’lá: 16-17)

Život na tomto světě sice může být krásný a pohodový, ale tato krása a pohoda není věčná. Život není peříčko a nepříjemné věci se vždy stávají. Ráj neexistuje na tomto nedokonalém světě, avšak leží až na druhém břehu.

Ibn ‘Abdulberr v tomto kontextu každodenních světských starostí pravil: „Jsou tři vlastnosti, které když se u někoho sejdou, pak jde bezpochyby o rozumného a dobrého člověka: když je chválen svým sousedem, svými příbuznými a svými přáteli. A jsou tři další, které činí život nesnesitelným: zlý soused, nezdárné dítě a uštěpačná, nepoučitelná manželka.“ ²⁶

Muhammed ibn Sálih al-‘Usejmín řekl:

„Jednou z největších Božích přízní vůči služebníkovi je i to, že mu zaručí spokojenost s tím, co má, ať už se to týká místa, kde přebývá, oblečení, které nosí, prostředků, kterými se přepravuje, anebo jeho potomstva. Dokud je člověk spokojen s tím, co pro něho Alláh předurčil a co mu dal, dotud zůstane bohatým.“ ²⁷

Také řekl:

„Nebuďte nespokojení s něčím, co pro vás Alláh zvolil, protože věru cokoli pro vás Alláh zvolil, vám také nakonec přinese mnoho užitku. Akorát to zatím ještě netušíte.“ ²⁸

Současný učenec ‘Abdurrezzák al-Bedr pravil:

„V Ráji se nachází i dům zvaný Domem chvály. Tento dům je určen výhradně pro ty, kteří chválí Alláha jak v časech hojnosti, tak i v časech nouze. To jsou ti, kteří trpělivě snáší svůj osud, který jim Alláh předurčí.“ ²⁹

Sami sobě nyní odpovězme, kolik toho splňujeme dobrého a kolik máme z toho, co skutečně činí život zlým a těžkým. Upřímně – je to s naší situací opravdu tak beznadějně špatné?

(…)

1 Viz aš-Šerhu l-mumti’, 1/99.

2 Zaznamenal al-Buchárí v al-Adebu l-mufred, podání č. 681.

3 Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u l-‘ulúwi we l-hikem, str. 86.

4 Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u l-‘ulúmi we l-hikem, str. 209.

5 Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 12/445.

6 Viz Medáridžu s-sálikín, 1/277.

7 Viz ‘Uddetu s-sábirín, str. 512.

8 Viz as-Sujúfu l-bátira, str. 322.

9 Zaznamenali ‘Abdulláh ibn Mubárek v az-Zuhd, podání č. 1443; Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, podání č. 20347; Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 3/64 a další.

10 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 10/568.

11 Viz Medáridžu s-sálikín, 2/439.

12 Viz Šerhu Kitábi l-džámi’ min Bulúghi l-merám, str. 169.

13 Viz I’lámu l-muwekki’ín, 1/51.

14 Zaznamenal Ibn Hibbán v Bústánu l-‘árifín, str. 42.

15 Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, podání č. 6922.

16 Zaznamenal al-Herewí v Zemmu l-kelám, str. 237.

17 Viz ad-Dijá al-lámi’, str. 126.

18 Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2414. Hadís je hasan.

19 Uvádí Ibnu l-Kajjim v al-Fewáid, str. 74-75.

20 Viz Itháfu l-kárí, 2/220.

21 Viz al-Fewáid, str. 181.