Tři lidé a slova Prorokova صلى الله عليه وسلم

Logo XXL

 Abú Wákid al-Lejsí رضي الله عنه vyprávěl:

 Abú Wákid al-Lejsí رضي الله عنه vyprávěl:

أن رسول الله – صلى الله عليه وسلم – بينما هو جالس في المسجد ، والناس معه إذ أقبل نفر ثلاثة ، فأقبل اثنان إلى الرسول – صلى الله عليه وسلم – وذهب واحد ، فلما وقفا على مجلس رسول الله – صلى الله عليه وسلم – سلما ، فأما أحدهما فرأى فرجة في الحلقة فجلس فيها ، وأما الآخر فجلس خلفهم ، وأما الثالث فأدبر ذاهبا ، فلما فرغ رسول الله – صلى الله عليه وسلم – قال : ” ألا أخبركم عن النفر الثلاثة ؟ أما أحدهم فأوى إلى الله ، وأما الآخر فاستحيا فاستحيا الله منه ، وأما الآخر فأعرض فأعرض الله عنه
Zatímco Boží Posel صلى الله عليه وسلم seděl v mešitě a promlouval (ke svým společníkům) přišli naráz tři muži. První z nich se otočil a uviděl v kroužku Božího Posla صلى الله عليه وسلم mezeru a tak se posadil. Druhý ze zbývajících též spatřil mezeru a usadil se za něj (tj. za toho prvního), zatímco třetí odkráčel ze shromáždění pryč. Když Prorok صلى الله عليه وسلم skončil, řekl:Nemám vás zpravit o těch třech? Co se prvního týče, hledal úkryt a Alláh na oplátku poskytl úkryt jemu. Druhý se před Alláhem zastyděl a naoplátku se mu dostalo od Něj téhož. Třetí se od Alláha odvrátil a Alláh se též odvrátil od něj.[1]
 
Z nesmírných přínosů tohoto hadísu je též varování komukoli, kdo odkráčí pryč od znalosti, když má možnost a schopnosti, jak ji získat. Pokud se Alláh odvrátí od někoho, kdo odejde od kroužku, kde se vyučuje užitečná znalost jen jedinkrát, co potom s někým, kdo zavrhne učení se Koránu a vedení Proroka  صلى الله عليه وسلمjako celek? A co pak s někým, kdo odvrhne chování v souladu s učením islámu?
 
Pokud ukáží svůj nezájem o islámskou nauku, obracejí se, pokud už vůbec, jen k naukám světským. Pokud se scházejí, scházejí se jen za světskými účely. Když už naslouchají, naslouchají jen kvůli aktuálním záležitostem. Pokud vůbec čtou, nečtou nic více, nežli bulvární časopisy, které je ještě více svádějí v jejich odchýlení. V našich časech je fenomén odvrácení se od Koránu a Sunny obzvláště rozšířen. Odkud má potom přijít správné vedení od takto zbloudilých lidí, jež se odvrátili?
 
Kdokoli si přeje plně pochopit tuto látku, tedy nauku víry, nechť následuje karavanu putujících k Alláhu. Pokud tato cesta není jasně viditelná, nechť pak spěchá za pravdou (doslova i přeneseně), o které není sporu.[2]
Alláh se ve Své milosti a Svém odpuštění odvrací od toho, kdo se odvrátí od kroužků nauky. Andělé nebudou sklánět svá křídla nad ním, jako nad hledačem nauky. Ibnu l-Kajjím رحمه الله تعالى praví: „Shromáždění, která jsou plna tlachání a neznají mezí jsou shromážděními ďáblů. Nechť se sami služebníci Boží rozhodnou, které z těchto dvou shromáždění je příjemnější a důležitější pro něj a jeho stav v životě tomto i budoucím.”[3]
 
V krásném hadísu kudsí čteme, že Abú Hurejra vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
 
إِنَّ لِلَّهِ تَبَارَكَ وَتَعَالَى مَلَائِكَةً سَيَّارَةً فُضُلًا(1)، يَتَتَبَّعُونَ مَجَالِسَ الذِّكْرِ، فَإِذَا وَجَدُوا مَجْلِسًا فِيهِ ذِكْرٌ، قَعَدُوا مَعَهُمْ، وَحَفَّ بَعْضُهُمْ بَعْضًا بِأَجْنِحَتِهِمْ، حَتَّى يَمْلَئُوا مَا بَيْنَهُمْ وَبَيْنَ السَّمَاءِ الدُّنْيَا، فَإِذَا تَفَرَّقُوا عَرَجُوا وَصَعِدُوا إِلَى السَّمَاءِ، قَالَ (2) : فَيَسْأَلُهُمْ اللَّهُ عَزَّ وَجَلَّ وَهُوَ أَعْلَمُ بِهِمْ: مِنْ أَيْنَ جِئْتُمْ؟ فَيَقُولُونَ: جِئْنَا مِنْ عِنْدِ عِبَادٍ لَكَ فِي الْأَرْضِ، يُسَبِّحُونَكَ وَيُكَبِّرُونَكَ وَيُهَلِّلُونَكَ وَيَحْمَدُونَكَ وَيَسْأَلُونَكَ، قَالَ: وَمَا يَسْأَلُونِي؟ قَالُوا يَسْأَلُونَكَ جَنَّتَكَ، قَالَ: وَهَلْ رَأَوْا جَنَّتِي؟ قَالُوا: لَا أَيْ رَبِّ، قَالَ: فَكَيْفَ لَوْ رَأَوْا جَنَّتِي! قَالُوا: وَيَسْتَجِيرُونَكَ، قَالَ: وَمِمَّ يَسْتَجِيرُونَنِي؟ قَالُوا: مِنْ نَارِكَ يَا رَبِّ، قَالَ: وَهَلْ رَأَوْا نَارِي؟ قَالُوا: لَا، قَالَ: فَكَيْفَ لَوْ رَأَوْا نَارِي! قَالُوا: وَيَسْتَغْفِرُونَكَ، قَالَ (1) فَيَقُولُ: قَدْ غَفَرْتُ لَهُمْ، فَأَعْطَيْتُهُمْ مَا سَأَلُوا، وَأَجَرْتُهُمْ مِمَّا اسْتَجَارُوا، قَالَ(1) يَقُولُونَ: رَبِّ فِيهِمْ فُلَانٌ، عَبْدٌ خَطَّاءٌ إِنَّمَا مَرَّ فَجَلَسَ مَعَهُمْ، قَالَ(1): فَيَقُولُ: وَلَهُ غَفَرْتُ؛ هُمْ الْقَوْمُ، لَا يَشْقَى بِهِمْ جَلِيسُهُمْ
 
Alláh Velebený a Vznešený má četné anděly, kteří pročesávají zemi, hledaje shromáždění, kde je jména Božího vzýváno. S nimi usedají a sklánějí svá křídla nad každým z přítomných tak, že pokrývají vše, co je mezi nimi (tj. lidmi na takovém naučném shromáždění) a nejnižším nebem. Když se tito rozejdou, vystoupají andělé do nebes.“ Posel Boží صلى الله عليه وسلم pak řekl: „Poté se jich Alláh Velebený a Vznešený zeptá: „Odkud jste přišli?“ a oni odpovědí: „Vracíme se od jistých Tvých služebníků na zemi. Slavili Tě (tj. slovy subhánalláh –sláva Alláhu), vyvyšovali Tě (slovy Alláhu akbar – Alláh je Největší), dosvědčovali, že není božstva kromě Tebe, chválili tě (tj. slovy al-hamdu lilláh – chvála Alláhu) a prosili Tě.“ Otáže se Alláh: „A oni mne prosili?“ řeknou: „Prosili o Tvůj Ráj.“ Řekne: „Cožpak oni viděli Můj Ráj?“ Odpovědí andělé: „Nikoli, ó Pane, nikdy.“ „A jak by teprv bylo,“ řekne Alláh, „kdyby ho teprve viděli!“ Řeknou andělé: „A žádali Tě o Tvou ochranu.“ Řekne Alláh: „Žádali Mne o ochranu před čím?“ „Před Tvým Ohněm,“ odvětí andělé. Řekne Alláh: „Cožpak oni viděli Můj Oheň?“ řeknou andělé: „Nikoli, ó Pane, nikdy.“ „A jak by teprv bylo,“ řekne Alláh, „kdyby Můj Oheň viděli.“ Řeknou andělé: „A prosili Tě o Tvé odpuštění.“ Pak,“ pokračuje Prorok صلى الله عليه وسلم, „řekne Alláh: „Odpustil jsem jim a ustavil nad nimi to, oč Mne žádali. A učinil jsem jim útočiště před tím, před čím prosili o Mou ochranu.“ Prorok صلى الله عليه وسلم k tomu dodal: „Řeknou andělé „Pane, mezi nimi je i takový a takový, mnoho hřešící Tvůj služebník, který jen náhodou šel kolem a přisedl si k nim. Na to,” pravil Prorok صلى الله عليه وسلم, „řekne Alláh: „A i jemu jsem odpustil. Kdokoli se posadí s takovými lidmi, nechť netrpí.“ Zaznamenán v  Sahíh Muslim, č. 2689 a další.

Ibn Abdulberr říká: „Tím je ukázáno na Boží milost a na starost Božího Posla صلى الله عليه وسلم o všechny své následovníky. Neznamená to, že by se tento vzpomenutý hříšník automaticky stával lepším člověkem. Spíše to vykresluje hloubku milosti Boží a nikoli, že by nebylo vyžadováno pokání.“[4]



[1] Zaznamenáno v Sahíhu l-Buchárí, č. 66; Sahíh Muslim, č. 2176; Sunen at-Tirmízí, č. 2724.
[2] Upraveno, na základě slov šejcha Abú Nasra Muhammeda ibn Abdulláha al-Imáma v „Upozornění syna Adamova ohledně původu zla.“
[3] Viz Ábilu s-Sajjib mine l-Kellimi t-Tajjib.
[4] Viz al-Istizkár, 1/144, č. 1797.