Třemi podmínkami, které musí jakýkoli dobrý čin splnit, aby byl Alláhem přijat a odměněn na onom světě, jsou:
1. islám toho, kdo ho koná,
2. upřímnost jeho úmyslu a
3. vykonání onoho činu v souladu s Božím Zákonem.
Třemi podmínkami, které musí jakýkoli dobrý čin splnit, aby byl Alláhem přijat a odměněn na onom světě, jsou:
1. islám toho, kdo ho koná,
2. upřímnost jeho úmyslu a
3. vykonání onoho činu v souladu s Božím Zákonem.
První nezbytná podmínka znamená, že Alláh nepřijme a na onom světě neodmění dobrý skutek nevěřícího, byť mu může dát část odměny ještě na tomto světě, během jeho pozemského života. Ale na onom světě přijme a odmění jen dobré skutky upřímného věřícího.
Vznešený Alláh praví:
وَمَن يَبْتَغِ غَيْرَ ٱلْإِسْلَٰمِ دِينًا فَلَن يُقْبَلَ مِنْهُ وَهُوَ فِى ٱلْءَاخِرَةِ مِنَ ٱلْخَٰسِرِينَ
Kdo touží po jiném náboženství než po islámu, nebude to od něhopřijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí. (Álu ‘Imrán: 85)
مَن كَانَ يُرِيدُ حَرْثَ ٱلْـَٔاخِرَةِ نَزِدْ لَهُۥ فِى حَرْثِهِۦ ۖ وَمَن كَانَ يُرِيدُ حَرْثَ ٱلدُّنْيَا نُؤْتِهِۦمِنْهَا وَمَا لَهُۥ فِى ٱلْـَٔاخِرَةِ مِن نَّصِيبٍ
Kdokoliv si přeje pěstovat pole života budoucího, tomu rozmnožíme pole jeho; a kdokoliv si přeje obdělávat pole života pozemského, tomu z něho dáme část, avšak nebude mít podílu žádného v životě budoucím. (Šúrá: 20)
Abú Se’íd al-Chudrí رضي الله عنه pravil, že Posel Boží صلىالله عليه و سلم řekl:
إِذَا أَسْلَمَ الْعَبْدُ فَحَسُنَ إِسْلاَمُهُ يُكَفِّرُ اللَّهُ عَنْهُ كُلَّ سَيِّئَةٍ كَانَ زَلَفَهَا، وَكَانَ بَعْدَ ذَلِكَ الْقِصَاصُ، الْحَسَنَةُ بِعَشْرِأَمْثَالِهَا إِلَى سَبْعِ مِائَةِ ضِعْفٍ، وَالسَّيِّئَةُ بِمِثْلِهَا إِلاَّ أَنْ يَتَجَاوَزَ اللَّهُ عَنْهَا.
„Kdokoli upřímně přijme islám, tomu Alláh odpustí všechny jeho předcházející hříchy a teprve poté mu začne znovu vážit dobré a špatné skutky. Za každý dobrý skutek obdrží deseti až sedmi set násobnou odměnu, avšak každý hřích mu bude, pokud ho Alláh neodpustí, počítán jako jeden.“ [1]
Jak špatný pak musí být ten, koho jednotlivé hříchy převáží nad jeho znásobenou odměnou za dobré skutky!
Druhou nezbytnou podmínkou přijetí dobrých skutků a jejich odměnění na tomto světě je upřímnost a čistota úmyslu při jejich vykonání. To znamená, že nebude přijat a odměněn čin, který je motivován zištností, přetvářkou, snahou o získání postavení a o zviditelnění se před ostatními, touhou po vlivu nebo bohatství, anebo čin, který je směřován ke komukoli jinému, nežli k Alláhu.
Vznešený Alláh přikazuje Prorokovi صلى الله عليه و سلم:
قُل إِنَّمَآ أَنَا۠ بَشَرٌ مِّثْلُكُمْ يُوحَىٰٓ إِلَىَّ أَنَّمَآ إِلَـٰهُكُمْ إِلَـٰهٌ وَٰحِدٌ ۖ فَمَن كَانَ يَرْجُوا۟لِقَآءَ رَبِّهِۦ فَلْيَعْمَلْ عَمَلًاصَـٰلِحًا وَلَا يُشْرِكْ بِعِبَادَةِ رَبِّهِۦٓ أَحَدًۢا
Rci: “Já pouze smrtelník jsem jako vy a bylo mi vnuknuto, že božstvem vaším je Bůh jediný. A kdo doufá v setkání s Pánem svým, ať zbožné skutky koná a nechť v uctívání nepřidružuje nikoho k Pánu svému!” (Kehf: 110)
O činech těch, kteří se tomuto principu zpronevěřili a tuto podmínku nedodrželi, Vznešený Alláh říká:
وَقَدِمْنَآ إِلَىٰ مَا عَمِلُوا۟ مِنْ عَمَلٍ فَجَعَلْنَٰهُ هَبَآءً مَّنثُورًا
A My posoudíme skutky, které konali, a učiníme z nich prach rozptýlený. (Furkán: 23)
Třetí nezbytnou podmínkou je, aby byl způsob vykonání dobrého činu po všech stránkách v souladu se zjeveným Božím Zákonem. To znamená, že nebude přijat a odměněn takový čin, který je v rozporu s jasnými argumenty Koránu, Sunny a konsenzu učenců muslimské ummy.
Ohledně toho Vznešený Alláh praví:
ثُمَّ جَعَلْنَٰكَ عَلَىٰ شَرِيعَةٍ مِّنَ ٱلْأَمْرِفَٱتَّبِعْهَا وَلَا تَتَّبِعْ أَهْوَآءَٱلَّذِينَ لَا يَعْلَمُونَ إِنَّهُمْ لَن يُغْنُوا۟ عَنكَ مِنَ ٱللَّهِ شَيْـًٔاۚ وَإِنَّ ٱلظَّٰلِمِينَ بَعْضُهُمْ أَوْلِيَآءُ بَعْضٍۖ وَٱللَّهُ وَلِىُّ ٱلْمُتَّقِينَ
A potom jsme tě umístili na cestě zákona z rozkazu Našeho vycházející. Následuj ji a nenásleduj sklonů těch, kdož nevědí o ničem! Vždyť tihle nikterak ti proti Bohu neprospějí; nespravedliví jsou si navzájem přáteli, však Bůh bohabojných je přítelem. (Džásija: 18-19)
وَمَاكَانَ لِمُؤْمِنٍ وَلَا مُؤْمِنَةٍ إِذَا قَضَى ٱللَّـهُ وَرَسُولُهُۥٓ أَمْرًا أَن يَكُونَ لَهُمُ ٱلْخِيَرَةُ مِنْ أَمْرِهِمْ ۗ وَمَن يَعْصِ ٱللَّـهَ وَرَسُولَهُۥ فَقَدْ ضَلَّ ضَلَـٰلًا مُّبِينًا
A ani věřícímu, ani věřící není dána volba v záležitostech jejich, jakmile Bůh a posel Jeho věc jednou rozhodli; a kdo neposlouchá Boha a posla Jeho, ten zbloudil zjevným zblouděním. (Ahzáb: 36)
Tyto tři podmínky shrnul Fudajl ibn Ijjád v těchto slovech: „Vznešený Alláh přijímá jen takové skutky věřících, které jsou jak správné, tak i upřímné, vykonané s čistými úmysly. Pokud je čin vykonán správně, ale nikoli s čistým úmyslem, nebude přijat. Pokud je vykonán upřímně s čistým úmyslem, ale nikoli správně, nebude přijat.“
Zeptali se ho: „Jaký skutek je upřímný i správný zároveň, Abú ‘Alí?“
Odpověděl: „Upřímný a s čistým úmyslem vykonaný skutek je ten, kter
ý je konán jen pro Alláha Vznešeného. A správně vykonaný skutek je ten, který je vykonán v souladu se Sunnou.” [2]
Imám al-Awzá’í pravil: „Víra není v pořádku, dokud není podložena správnými slovy. Víra a slova nejsou v pořádku, dokud nejsou podpořeny správnými činy. A víra, slova i činy nejsou v pořádku, dokud za sebou nemají upřímný úmysl a nenásledují Sunnu. Naši zbožní předkové před námi od sebe víru a činy neoddělovali. Činy jsou součástí víry a víra je taktéž činem. Víra je to, co je vyjádřeno slovy a uvedeno v život činy, které sjednocují tyto aspekty náboženství a potvrzují konáním to, v co člověk věří. Pokud člověk věří nějakým slovům, cítí jejich pravdivost ve svém srdci a jedná v souladu s těmito slovy. Potom se drží té nejpevnější rukojeti, která se nikdy neutrhne. A kdokoli jen opakuje slova, avšak ve svém srdci nic necítí a jeho činy tato slova nikterak nepotvrzují, toto od něj nikdy nebude přijato a v životě budoucím bude mezi těmi, kdož ztrátu utrpí.“ [3]
Ibn Tejmíja celou věc shrnul takto:
„Toho nejskvělejšího, co člověk může dosáhnout, nelze dosáhnout pouhou přemírou snažení, nýbrž daleko spíše následováním toho nejlepšího vedení a tím nejsprávnějším konáním podle něj. Jak se uvádí v podáních: Kdokoli si vymyslí inovaci a usilovně ji vykonává, tato mu nepřinese nic jiného, nežli že ho od Alláha ještě více oddálí.“ [4]
___________________________________________________________________
[1] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 41.
[2] Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 8/95.
[3] Zaznamenal Ibn Batta v al-Ibánetu l-kubrá, čl. č. 1097.
[4] Viz al-Fetáwá al-kubrá, 6/617.