Od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما se uvádí slova: „Kdybych byl věděl, že Alláh ode mne přijal byť i jediné padnutí na tvář, neočekával bych nedočkavěji ze své neznámé budoucnosti nic, nežli smrt.“
Od ‘Abdulláha ibn Omara رضي الله عنهما se uvádí slova: „Kdybych byl věděl, že Alláh ode mne přijal byť i jediné padnutí na tvář, neočekával bych nedočkavěji ze své neznámé budoucnosti nic, nežli smrt.“
Tato slova se vztahují k jednomu určitému zvláštnímu způsobu přijetí dobrého činu Vznešeným Alláhem. Takovému, kdy je Alláh spokojen s činem samotným i s tím, kdo tento čin vykoná. A co se týče prostého přijetí dobrého činu Alláhem, za něž následuje jistá odměna shodně vykonanému činu, to je něco, čeho se většině těch, kteří daný dobrý skutek provádějí, dostane.
Způsoby přijetí dobrého skutku u Alláha jsou totiž tři:
Prvním způsobem přijetí je přijetí dobrého skutku takové, kdy je Alláh spokojen s tím, jak je tento dobrý skutek proveden, miluje ho a chválí toho, kdo tento skutek vykoná, u Svých andělů. Ti lidé, kterým Alláh jejich skutky přijme tímto způsobem, budou odměněni Boží spokojeností. Alláh bude spokojen s jejich skutky i s nimi samotnými. Odměnou za své činy budou přiblíženi k Němu a dostane se jim těch nejvyšších úrovní a pozic. A odměněni budou bez počítání. Právě na tento druh přijetí odkazují Ibn Omarova slova.
Druhým způsobem přijetí dobrých skutků Alláhem je případ těch lidí, kteří budou za své dobré skutky odměněni. Takovým lidem Alláh přijme jejich dobré skutky a odmění je za ně stvořenými věcmi v podobě různých a nepřeberných druhů rajské odměny – paláci, jídlem, pitím a dalšími požitky Ráje. Navzdory tomu však představují poněkud nižší stupeň, nežli lidé z první kategorie.
Třetím způsobem přijetí dobrých skutků Alláhem je situace, kdy za dobré činy lidí od nich Alláh odkloní nějaký trest, jako například ten, kdo se modlí, ale modlitba jeho srdce nijak nedojímá, bude i přesto za tuto modlitbu odměněn alespoň v míře té, v jaké se na ni soustředil. Tím, že se pomodlil, splnil svou povinnost, takže se vyhl trestu za její nesplnění, nicméně odměněn za takovou modlitbu nebude (či alespoň nikoli v plné výši). Podobná situace je i v případě osoby, která navštíví věštce a využije jeho služeb. Texty naznačují, že modlitbu takového člověka Alláh nepřijme, avšak navzdory tomu pro něj není předepsáno, aby ji opakoval. To proto, že modlitba takových nebude přijata způsobem, který za ni přináší odměnu, avšak toto se nevztahuje na samotné splnění uložené povinnosti pomodlit se.
Autor: Šemsuddín Muhammed Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja
Zdroj: kniha al-Menáru l-muníf.