Budeme hovořit o jedné chvályhodné vlastnosti, kterou by měl disponovat každý skutečný věřící. Je jí sabr – trpělivost.
Ibn Kajjím vysvětluje: „Kořen slova sabr v arabštině odkazuje na zabránění, na zbavení se. Tak bychom mohli sabr definovat jako bránění duši, aby upadla v beznaděj, bránění jazyku v naříkání, bránění rukám v bití se do tváře, trhání oděvu atd.“
Na jiném místě přechází po zhodnocení jazykového významu k významu praktickému a říká: „Toto slovo označuje vznešené vlastnosti duše, které člověku zabraňují činit to, co není krásné a vhodné. To je jedna z duševních sil, která vede k dobru a správnému postupování.“
Seíd ibn Džubejr říká: „Trpělivost je přiznáním člověka, že od Boha přichází to, co jej postihlo a že jen u Něj je za to zúčtování a odměna. A trpělivost neznamená lhostejnost.“
Alláh přikázal: Buď trpělivý, jako byli trpěliví ti z poslů, kteří byli nadáni rozhodností pevnou. (Ahkáf:35) Bůh dává na vědomí: A věru vás budeme zkoušet, abychom rozpoznali mezi vámi ty, kdož usilovně se snaží a jsou trpěliví (Muhammed:31) Ibn Kajjím vysvětluje: „Trpělivost dle oblasti působení se dělí na tři: 1. trpělivost při vykonání povinností a uctívání; 2. při vyhýbání se zakázanému; 3. při snášení Božích rozhodnutí bez hněvu.“ Existuje i zavrženíhodná trpělivost, kterou Ibn Kajjím definuje jako: „zdržování se Boha, lásky k Němu a bránění srdci, aby k Němu zamířilo.“
Alláh dž.š. přikázal (ve významu): hledejte pomoc v trpělivosti a v modlitbě, vždyť Bůh je věru s trpělivými. (Bekara:153) Ibn Abbás říká: „Při vykonávání Božích povinností, při zanechání činů neposlušnosti vůči němu a při těžkostech. A On pomáhá, chrání a rozradostňuje ty, kteří se strpí při těžkostech.“ Ibn Kajjím říká: „Ptá-li se někdo: „Která trpělivost je nejvyšší, je to trpělivost v nařízení, ve zdržování se zakázaného, nebo v tom, co Bůh přiřkl?“ Odpověď zní, že nejvyšší je trpělivost v příkazech a zákazech, která stojí výše, než trpělivost v nesnázích – ta může být přítomna i u věřícího, i u nevěřícího, i u hříšníka, i u zbožného. Každý musí přetrpět, co jej zastihne, buď po dobrém, nebo silou. Avšak trpělivost v přikázaném a zakázaném je zvolenou trpělivostí, trpělivostí následovníků poslů a proroků.“
Alí ibn Abí Tálib řekl: „Jsou tři druhy trpělivosti. Trpělivost při nesnázích, vytrvalost v uctívání a ve vyhýbání se hříchu. Kdo bude trpělivý v nesnázi a dobře ji přijme, tomu dá Alláh tři sta stupňů. Kdo bude vytrvalý v uctívání a bude je vykonávat tak, jak si Alláh přeje, tomu On dá šest set. A kdo se zdrží hříchu ze strachu před Alláhem, On mu připíše devět set.“
A největší trpělivostí je zdržet se hříchů jazyka a pohlaví. Ibn Kajjim říká: „Proto můžeme nalézt člověka, který se v noci modlí a ve dne postí, který si nepřeje, aby se ani na okamžik opřel o hedvábný polštář, jak pomlouvá lidi, přenáší cizí slova, baví se špiněním cizí cti, nebo se osmělí hovořit zle o dobrých lidech, učencích a věřících, či dokonce o Alláhu bez znalosti. Často potkáváme lidi, kteří si dávají pozor, aby nepřestoupili i nejmenší zákaz, neokusí ani kapičku alkoholu, neušpiní se ani zrnkem nečistoty a – nestřeží se zakázaného pohlavního styku!“
Trpělivost je kvalitou, sjednocující všechny Bohu poslušné od Adama až do konce dnů, odlišující je od těch, kteří jsou uvrženi v hněv Všemohoucího, je sabr – trpělivost. Prorok Jakub, ve chvíli kdy se mu ztratil jeho milovaný syn, prohlašoval: leč trpělivost je překrásná (Júsuf:18) Bylo přikázáno Noemu: Buď tedy trpělivý, vždyť bohabojným patří konec šťastný! (Húd:49) Vojska Daúdova před bojem s Filištíny zvolala: Bůh je věru na straně trpělivých! (Bekara:249) O Ajjúbovi Pán světů konstatoval: A shledali jsme jej trpělivým; služebníkem byl on výtečným, stále kajícným (Sád:44) Prosili o ni také faraónovi kouzelníci: Pane náš, propůjči nám trpělivost a dej nám zemřít jako těm, kdož do vůle Tvé jsou odevzdáni! (An’ám:126) Moudrý Lukmán radil svému synu: Buď trpělivý vůči tomu, co tě postihne, neboť to patří k podstatě věci! (Lukmán:17)
Trpělivost je také sunnou Božího Poslaصل الله عليه و سلم, který se sám vyznačoval trpělivostí, když se mu dostávalo příkoří od Božích nepřátel z řad jeho vlastních lidí i cizinců, když se potýkal s negativními jevy a nářky u svých stoupenců a když na konci svého života trpěl před svou smrtí bolestmi.
V Muweta‘ jsou zaznamenána jeho slova tradovaná Abdurrahmánem ibn Kásimem: „Nechť se muslimové ve svých těžkostech těší těžkostmi mými.“
A Nesáí zaznamenal od Fátimy: „Přišla jsem k Poslu Božímu صل الله عليه و سلم. Byl tak těžce nemocen, že patnáct dní nespal. Bolestí se držel za boky. Ptali jsme se jej: „Proč nepoprosíš Alláha, aby od tebe odklonil muka?“ „Nám, poslům, jsou zvětšeny bolesti, aby nám bylo odpuštěno,“ odpověděl.“
Ahmed zaznamenal od Ibn Abbáse: „Přišli jsme k Poslu Božímu صل الله عليه و سلم, kterým třásla zimnice. Řekli jsme mu: „Ach, daly bychom své matky i své otce za tebe, Posle Boží! Takovou krutou máš zimnici.“ „My, poslové,“ odvětil on, „trpíme dvojnásobnými útrapami.“ „Chvála Bohu,“ řekli jsme. „Slyšeli jste, že jeden z nich zemřel na neštovice?“ „Chvála Bohu,“ řekli jsme. „Slyšeli jste, že největšími útrapami trpí poslové, potom upřímní Boží služebníci a potom ti, kteří je následují?“ „Chvála Bohu,“ řekli jsme znovu. „A víte, že oni se radují z útrap, jako se vy radujete z balhobytu?“
Posel Boží صل الله عليه و سلم častokrát hovořil o velkém významu trpělivosti.
Od Abú Seída al-Chudrího se traduje obecně přijímaný hadís: „Nějací Ansárové požádali Posla Božíhoصل الله عليه و سلم a on jim dal. Pak ho žádali a on jim dal, až se spotřebovalo všechno, co měl. Pravil jim tedy, když vydal vše, co měl: „Pokud mám něco dobrého, nešetřím toho na vás. Kdo prosí, tomu dá Bůh, a kdo se bez toho obejde, toho Bůh obohatí, a kdo prosí o trpělivost, tomu Bůh dá trpělivost. Nikomu nebylo dáno nic lepšího a většího než trpělivost.“
Suhejb ibn Sinán řekl: „Pravil Posel Boží صل الله عليه و سلم: „U věřícího je nádherné, že pro něj je všechno dobro. A to u nikoho jiného než u věřícího není. Potká-li ho radost, poděkuje a je to pro něj dobré. A postihne-li ho újma, je trpělivý a to je pro něj dobré.“ Vyprávěl Muslim.
Posel Boží صل الله عليه و سلم učil trpělivosti.
Anas řekl: „Prorok صل الله عليه و سلم šel kolem ženy, plačící u hrobu, a pravil: „Boj se Boha a buď trpělivá.“ Řekla: Měl bys mne nechat, vždyť tebe mé neštěstí nepostihlo, neboť jej nepoznala. Řekli jí však: To je přece prorok, kéž mu Bůh požehná a dá mu mír. Přišla tedy ke dveřím prorokovým, kéž mu Bůh požehná a dá mu mír, a nenalezla u nich vrátné. I řekla: Nepoznala jsem tě. Pravil: „Trpělivost při tom prvním zármutku!“ Podle Buchárího. V Muslimově vyprávění je: „plačící nad svým synem.“
Posel Boží صل الله عليه و سلم oznámil, čeho se dostane tomu, který trpělivě snáží rány osudu.
Od Abú Hurejry zaznamenal Buchárí slova Posla صل الله عليه و سلم: „Věřícího nikdy nepostihnou nepříjemnosti, těžkosti, nemoc, žal nebo pouhá starost, aniž by tím nebyly odčiněny jeho hříchy.“ Či v jiném podání: „Věřící muž i věřící žena jsou neustále zkoušeni na své duši, svém potomstvu i svém majetku, dokud se nesetkají se Vznešeným Alláhem a již na nich není viny.“
Ibn Omar citoval slova Proroka صل الله عليه و سلم: „Věřící, který se mísí s lidmi a trpí jejich příkoří je lepší než ten, který se s nimi nemísí a ani není jejich příkořím vystaven.“ Podle Tirmízího.
Abdulláh ibn Omar vypráví, že Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Když je člověk na příme cestě služby Bohu a pak onemocní, andělu zodpovědnému za něj je řečeno: „Piš dobré činy, které tento člověk vykonal, dokud byl zdráv – dokud ho Já neosvobodím jako odvázaného velblouda nebo dokud jej nevezmu k Sobě.“ Podle Ahmeda.
Alláh dž.š. přikázal: Poslouchejte Boha a Posla Jeho a nehádejte se, abyste neztratili odvahu a neodvrátil se od vás vítr příznivý! Buďte trpěliví, neboť Bůh stojí na straně trpělivých! (Anfál:46) Ibn Kesír vysvětluje: „Co se týče chrabrosti, vykonávání toho, co nařídil Bůh a Jeho Posel صل الله عليه و سلم, přijímání těchto nařízení a toho, k čemu nadávali, zůstávají Prorokovi druhové nepřekonaní ani jediným národem před nimi, ani po nich. Oni si přisvojili, požehnáním Božího Posla صل الله عليه و سلم, které získávali skrze svou pokoru a poslušnost v tom, co jim přikazoval i v tom, co jim zakazoval, celý svět a islám byl vyzdvihnut nad ostatní náboženství, i když oni sami nebyli četní. Tak se jejich stát rozšířil do všech koutů světa za méně než třicet let. Nechť je s nimi všemi Bůh spokojen a oni s Ním a nechť Nám on svolí, abychom se také přidružili k jejich skupině, vždyť On je Štědrý a přijímá pokání.“
Nyní připomeneme několik podání od prvních, nejlepších generací muslimů, která hovoří o významu trpělivosti.
Alí ibn Abí Tálib řekl: „Trpělivost je jízdní zvíře, které nezradí.“ A také řekl: „Trpělivost pro víru je jako hlava pro tělo. Když se odsekne hlava, tělo umře. Nemá víru ten, kdo není trpělivý.“
Omar bin al-Chattáb řekl: „Nejlepší okamžiky jsme prožili v trpělivosti.“ A také: „Kdyby trpělivost byla člověkem, byla by velmi ctěným a váženým mužem.“
Omar ibn Abdulazíz řekl: „Kdykoli Bůh svému služebníku odejme nějaký blahodar a vynahradí mu ho trpělivostí, pak to, co přijde, vždy bude lepší než to, co tím bylo nahrazeno.“ Hasan řekl: „Alláhu je nejmilejší dvoje, co člověk spolkne. Neštěstí, které spolkne a přetvoří je v trpělivost a zloba, kterou člověk spolkne a přetvoří ji v jemnost.“ Také řekl: „Trpělivost je jednou z pokladnic dobra. Tu Alláh dá jen tomu člověku, který je toho hoden.“
Ibn Mes’úd říká: „Víra má dvě poloviny, první je trpělivost a druhou je vděk.“
Trpělivosti lze dosáhnout jen skrze znalost toho, co způsobuje náš neklid a tvrdou prací na tom, abychom tyto příčiny odstraňovali. Ibn Kajjím popisuje cestu, jak dosáhnout trpělivosti: 1. poznat podstatu tužby a vyvarovat se toho, není-li to možné, pak se postit, protože půst oslabuje tužby; 2. vyvatovat se toho, co tužbu podněcuje; 3. spokojenost v povoleném místo zakázaného; 4. přemýšlení o škodách na tomto světě, které s sebou nese zakázaná věc; 5. zamyšlení se nad špatnou společností, která vede ke hříchu.
Trpělivým náš Pán slibuje: a trpělivým bude dána jejich odměna v míře plné, bez počítání.(Zumer:10) A popisuje ji: u Pána jejich připraveny jsou zahrady, pod nimiž řeky tekou a v nichž nesmrtelní budou, a manželky čisté a zalíbení Boží. (Álu ’Imrán:15)