Vznešený Alláh praví:
إِنَّ الْمُنَافِقِينَ يُخَادِعُونَ اللَّهَ وَهُوَ خَادِعُهُمْ وَإِذَا قَامُوا إِلَى الصَّلَاةِ قَامُوا كُسَالَىٰ يُرَاءُونَ النَّاسَ وَلَا يَذْكُرُونَ اللَّهَ إِلَّا قَلِيلًا
“Pokrytci se snaží oklamat Boha, ale On oklame je. A když vstávají k modlitbě, zvedají se lenivě a jen před lidmi předstírají a vzpomínají na Boha jen nepatrně!” (Nisá: 142)
Zejd ibn Wehb vyprávěl: “Seděli jsme jednou v mešitě s Huzejfou ibn Jemánem رضي الله عنه, společníkem Prorokovým صلى الله عليه وسلم. Dovnitř vstoupil jeden muž, branou, kterou vstupovali členové kmene Kinda. Postavil se k modlitbě a začal se modlit, ale modlil se rychle a zbrkle, ani pořádně nedotáhl pozici předklonu, ani pozici padnutí na tvář. Když svou modlitbu dokončil, Huzejfa se ho zeptal: “Jak dlouho se modlíš takovým způsobem?” “Čtyřicet let,” odpověděl dotyčný. Huzejfa mu opáčil: “Tak to ses za čtyřicet roků nepomodlil ani jedinkrát! A pokud by ses takto modlil i nadále, pak bys zemřel následujíce jiné, než Muhammedovy صلى الله عليه وسلم způsoby!“1
Nezapomeň nikdy na to, že tvůj osobní vztah k Alláhu je nedílnou součástí tvé víry. A nic není lepším měřítkem tvého osobního vztahu k Alláhu, nežli tvá modlitba.
Abú Hurejra, největší znalec hadísů mezi společníky Božího Posla صلى الله عليه وسلم, mezi znaky dokazujícími upřímnost víry služebníka uvedl: “I když se ocitne v pustině, kde ho nikdo z lidí nemůže vidět, vykoná modlitbu, byť ho tam může spatřit jedině Alláh Sám.“2
Naši zbožní předkové modlitbou měřili upřímnost víry lidí a morální integritu těch, od nichž si přáli čerpat poznání svého náboženství.
Abu l-‘Álíja vyprávěl: “Cestoval jsem celé dni za mužem, od něhož jsem měl v úmyslu poslouchat nauku a hadísy. První věcí, kterou bych u dotyčného zkontroloval, byla jeho modlitba. Pokud ji vykonával podle předpisů a svědomitě, zůstal bych u něho a stal bych se jeho posluchačem. A pokud bych viděl, že svou modlitbu zanedbává, vrátil bych se a nic bych si od něho ani nevyslechl. Jen bych si řekl: “To, že zanedbává svou modlitbu, mi říká, že ostatní věci zanedbává ještě více.“3
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja napsal:
“Je šest rysů týkajících se modlitby, které signalizují něčí pokrytectví:
-
- Lenost, s níž dotyčný k modlitbě vstává.
- Jeho touha být viděn lidmi a skrze svou modlitbu se přetvařovat coby lepší věřící, než je ve skutečnosti.
- Odkládání modlitby.
- Modlení se zbrkle a rychle.
- Vzpomínat Alláha jen velmi málo během modlitby a po ní.
- Vynechávat modlitbu vykonanou společně s ostatními věřícími.“4
Naopak naši zbožní předkové, ti, od nichž čerpáme znalosti našeho náboženství, prožívali své modlitby naprosto jinak.
Od Husejna al-Karábísího se uvádí následující popis nepoviné noční modlitby Muhammeda ibn Idríse aš-Šáfi’ího: “Modlíval se zhruba jednu třetinu noci. Jen sotva jsem ho viděl recitovat víc než padesát, nanejvýš sto veršů. Kdykoli dospěl k verši o milosti Boží, prosil Alláha o Jeho Milost pro sebe i pro věřící. Kdykoli dospěl k verši o Božím trestu, utíkal se k Alláhu o ochranu před ním a prosil Ho o spásu před tímto trestem pro sebe i pro věřící. Jakoby k sobě pevně spojoval jak naději na Boží milost, tak i strach z Božího trestu.“5
‘Alí ibnu l-Husejn, pravnuk Božího Posla صلى الله عليه وسلم, známý pro své skutky uctívání také pod přídomkem Zejnu l-‘Ábidín (dosl. Okrasa uctívačů), byl jediným přeživším synem al-Husejna ibn ‘Alí ibn Abí Táliba رضي الله عنهما, Prorokova صلى الله عليه وسلم vnuka. Zatímco se jednou modlil, propukl požár, který se přehnal i jeho domem. Zejnu l-‘Ábidín celou dobu klečel na svém modlitebním koberci tváří k zemi. Ani nezvedl hlavu a oheň ustoupil a vyhasl. Když se ho pak na to ptali, jen suše odpověděl: “Mou mysl zaměstnával oheň zcela jiný.“6
- Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1312. Jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu Suneni n-Nesáí, hadís č. 1311.
- Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, podání č. 51.
- Zaznamenal al-Chatíb al-Baghdádí v ar-Rihletu fí talebi l-‘ilm, podání č. 22; viz také az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 4/209.
- Viz Kitábu s-saláti we hukmi tárikihá, 1/173.
- Zaznamenal al-Bejhekí v Ma’rifetu s-sunen, podání č. 365.
- Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, viz životopis Zejnu l-‘Ábidína.