Vznešený Alláh pravil:
وَإِذْ جَعَلْنَا الْبَيْتَ مَثَابَةً لِّلنَّاسِ وَأَمْنًا وَاتَّخِذُوا مِن مَّقَامِ إِبْرَاهِيمَ مُصَلًّى
A hle, učinili jsme chrám tento místem návštěv i útočištěm pro lidi a řekli jsme: “Učiňte si místo Abrahamovo modlitebnou!” (Bekara: 125)
Vznešený Alláh pravil:
وَإِذْ جَعَلْنَا الْبَيْتَ مَثَابَةً لِّلنَّاسِ وَأَمْنًا وَاتَّخِذُوا مِن مَّقَامِ إِبْرَاهِيمَ مُصَلًّى
A hle, učinili jsme chrám tento místem návštěv i útočištěm pro lidi a řekli jsme: “Učiňte si místo Abrahamovo modlitebnou!” (Bekara: 125)
Na jiném místě Všemohoucí ohledně mekkánského al-Harámu pravil:
فِيهِ آيَاتٌ بَيِّنَاتٌ مَّقَامُ إِبْرَاهِيمَ ۖ وَمَن دَخَلَهُ كَانَ آمِنًا ۗ وَلِلَّـهِ عَلَى النَّاسِ حِجُّ الْبَيْتِ مَنِ اسْتَطَاعَ إِلَيْهِ سَبِيلًا
A v něm jsou znamení jasná: místo Abrahamovo, a kdokoliv tam vstoupí, je v bezpečí. A Bůh uložil lidem pouť k chrámu tomuto pro toho, kdo k němu cestu může vykonat. (Áli ‘Imrán: 97)
Arabský pojem مقام إبراهيم Makámu Ibráhím znamená doslova „místo, kde stál Prorok Ibráhím (Abrahám) عليه السلام.“
Imám Ibn Kesír ve svém výkladu citovaného verše ze súry al-Bekara zmiňuje:
„Makám je kus skály, na kterém stával Prorok Ibráhím عليه السلام, když budoval Ka’bu. Když se její stěny staly až příliš vysokými, přinesl Ismá’íl (Ismael) عليه السلام svému otci Ibráhímovi عليه السلام balvan, na který si mohl stoupnout, když ukládal nahoru další kameny. Pokaždé, když dostavěli jednu stěnu, odvalili balvan k další, Ibráhím عليه السلام se na něj postavil a dobudoval vrchní části stavby.
Na kameni byly zanechány Ibráhímovy عليه السلام stopy a Arabové v době džáhilíje je velmi dobře znali. Poté, co přišlo zjevení, je zastihli a zdokumentovali i muslimové.
Anas ibn Málik رضي الله عنه prohlásil: „Viděl jsem Makám a na něm otisky prstů a otlačky chodidel Ibráhíma عليه السلام, nicméně lidé je neustále stírali (ačkoli toto je zakázáno), až je zcela setřeli.“ [1]
Na otázku, zda jsou dnes patrné otlačky na tomto balvanu pozůstatkem původních Ibráhímových šlépějí, či nikoli, soudobý učenec šejch Ibn ‘Usejmín odpověděl:
„Není pochyb o tom, že Makámu Ibráhím jako takový se dochoval. To, co je uchováno za proskleným víkem je opravdu Makám. Nicméně otisky na něm, jak se zdá, nejsou pravými otisky, spíše jde jen o prohlubně, které byly do kamene vyhloubeny až dodatečně coby značky. Podle toho, co víme o dějinách, se původní otisky setřely již před dávnými časy.“ [2]
___________________________________________
[1] Viz Tefsíru l-Ku´ráni l-‘azím, k verši Bekara:125.
[2] Viz Mesáilun we adžwibetu fí l-hadždž, otázka č. 505.