1. Stanovení termínu a jeho opření ve zdrojích
Islám určuje jako jediný účel, pro který byl člověk Bohem stvořen, tedy aby tento Jej nalezl a uctíval Ho, výhradně jen Jeho a to tím způsobem, jakým On učí a požaduje:
وَمَا خَلَقْتُ الْجِنَّ وَالإنْسَ إِلا لِيَعْبُدُونِ
1. Stanovení termínu a jeho opření ve zdrojích
Islám určuje jako jediný účel, pro který byl člověk Bohem stvořen, tedy aby tento Jej nalezl a uctíval Ho, výhradně jen Jeho a to tím způsobem, jakým On učí a požaduje:
وَمَا خَلَقْتُ الْجِنَّ وَالإنْسَ إِلا لِيَعْبُدُونِ
A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali (Záriját:56). Ibn Tejmíjja řekl: „Uctívání je termín, který zahrnuje vše to, co Alláh miluje a s čím je spokojen, ze slov i činů, skrytých i zjevných.“ A na každé části těla, na každé jeho funkci a na každé oblasti lidského konání je také určitý druh uctívání. To platí i (a především) o rozumu, který je vedle uctívání dalším dělítkem mezi člověkem a zvířetem. Alláh sesílá písmo:
هُدًى وَذِكْرَى لأولِي الألْبَابِ
„aby bylo vedením a připomenutím pro lidi nadané rozumem“ (Gháfir:54) Tj. mající rozum. a takéo něm říká:
وَمَا يَذَّكَّرُ إِلا أُولُو الألْبَابِ
A připomínají si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni. (Álu Imrán:7)Prorok Muhammed صلى الله عليه و سلم řekl: „Vězte, vezdejší svět je prokletý, prokleto je to, co je v něm, kromě vzpomenutí Boha a toho co k němu patří a kromě učeného a hledače znalosti.“ Podle Tirmízího a Ibn Mádži, hasan.
Alláh říká:
كَذَلِكَ يُبَيِّنُ اللَّهُ لَكُمُ الآيَاتِ لَعَلَّكُمْ تَتَفَكَّرُونَ
Takto vám objasňuje Bůh znamení, snad o nich budete rozmýšlet (Bekara:219) Použité sloveso „jetefekkerúne“ překládané jako „rozmýšlejí, uvažují“ zahrnuje myšlení, rozmýšlení, bádání, studování, kontemplaci.
Přikazuje Svému Poslu صلى الله عليه و سلم říci:
قُلْ لا أَقُولُ لَكُمْ عِنْدِي خَزَائِنُ اللَّهِ وَلا أَعْلَمُ الْغَيْبَ وَلا أَقُولُ لَكُمْ إِنِّي مَلَكٌ إِنْ أَتَّبِعُ إِلا مَا يُوحَى إِلَيَّ قُلْ هَلْ يَسْتَوِي الأعْمَى وَالْبَصِيرُ أَفَلا تَتَفَكَّرُونَ
Řekni: „Neříkám vám, že mám u sebe pokladnice Boží. A ani neznám nepoznatelné a ani vám neříkám, že jsem věru andělem. Věru já jen následuji to, co mi bylo zjeveno.“ Řekni: „Což je roven slepý vidoucímu? Což nebudete uvažovat?“ (An’ám:50)
وَسِعَ رَبِّي كُلَّ شَيْءٍ عِلْمًا أَفَلا تَتَذَكَّرُونَ
A můj Pán obepíná Svou znalostí všechny věci. Což si to nepřipomenete? (An’ám:80) Použitý výraz „tetezekkerún“ znamená „připomínají si, jsou něčeho pamětliví“. Rozumí se, že stále mají na paměti určitá fakta, jejich rozumy je opakují a oni je stále berou v potaz. S tím souvisí i termín „‘akl“ a jeho odvozeniny, kroužící okolo významu mít sílu rozumu, používat jej, nalézat souvislosti, východiska, dedukce a aplikovat je. Dalším důležitým termínem je „hikma“ – tj. moudrost, tj. přiřazení každé věci její prioritu, místo a hodnotu. Rozumnost a moudrost neznamená rychlost pochopení, bystrost.
Alláh nařídil Svému Poslu:
فَاقْصُصِ الْقَصَصَ لَعَلَّهُمْ يَتَفَكَّرُونَ
Vyprávěj tedy příběhy, snad budou přemýšlet! (A’ráf:176)
وَأَنْزَلْنَا إِلَيْكَ الذِّكْرَ لِتُبَيِّنَ لِلنَّاسِ مَا نُزِّلَ إِلَيْهِمْ وَلَعَلَّهُمْ يَتَفَكَّرُونَ
A seslali jsme ti připomenutí, abys objasnil lidem to, co je jim zjevováno, snad o tom budou přemýšlet. (Nahl:44) Prorokovi صلى الله عليه و سلم je sesláno Připomenutí – Korán a je mu poručeno objasnit jej, naučit jej lidi a uvést jeho učení do praxe. Tato aplikace Koránu je Sunna Božího Posla صلى الله عليه و سلم. Věřícím je přikázáno hledat v nich, studovat je, rozmýšlet o nich a snažit se je co nejdetailněji pochopit a převést do žité reality. To se neobejde bez účasti lidského intelektu a toto a nic jiného je právě účel, proč byl tento člověku dán.
‘Áiša byla tázána o nějaké situaci ze života Posla Božího صلى الله عليه و سلم, která ji udivila a řekla: „Viděla jsem ho jedné noci stát při modlitbě a plakat, až mu slzy zvlhly vous. Potom se předklonil, nepřestávaje plakat, zvedl se, padl na tvář a pořád bez ustání plakal. Zůstal plakat až do chvíle, dokud nepřišel Bilál svolat na ranní modlitbu. Tehdy se jej Bilál zeptal: „Posle Boží, co tě rozplakalo?“ Posel Boží صلى الله عليه و سلم odvětil: „Bilále, jakpak bych neplakal, když mi jsou zjeveny verše:
إِنَّ فِي خَلْقِ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضِ وَاخْتِلافِ اللَّيْلِ وَالنَّهَارِ لآيَاتٍ لأولِي الألْبَابِ الَّذِينَ يَذْكُرُونَ اللَّهَ قِيَامًا وَقُعُودًا وَعَلَى جُنُوبِهِمْ وَيَتَفَكَّرُونَ فِي خَلْقِ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضِ رَبَّنَا مَا خَلَقْتَ هَذَا بَاطِلا سُبْحَانَكَ فَقِنَا عَذَابَ النَّارِ
Věru ve stvoření nebes a země a ve střídání dne a noci jsou znamení pro rozmysl mající, Kteří vzpomínají Boha stojíce, sedíce i ležíce a rozmýšlejí o stvoření nebes a země: „Pane náš, nestvořil jsi to vše pro nic za nic, sláva Tobě, spas nás tedy před trestem ohně!“(Álu ‘Imrán:190-191)“
Rozjímání tohoto druhu je charakteristikou lidí ráje, vedle lásky k modlitbě, zikru a du’á, kromě vděku, trpělivosti a vytrvalosti také hledání nauky, recitace veršů z Koránu. Tento verš je také ze skupiny veršů, které přímo vybízejí k bádání o přírodě a světě okolo. Skrze poznávání stvoření verš vybízí k poznání Stvořitele.
Charakteristikou lidí tratících, směřujících do zatracení, je naprostá absence tohoto typu rozumové aktivity. Šejtán se zařekl:
سَأَصْرِفُ عَنْ آيَاتِيَ الَّذِينَ يَتَكَبَّرُونَ فِي الأرْضِ بِغَيْرِ الْحَقِّ وَإِنْ يَرَوْا كُلَّ آيَةٍ لا يُؤْمِنُوا بِهَا وَإِنْ يَرَوْا سَبِيلَ الرُّشْدِ لا يَتَّخِذُوهُ سَبِيلا وَإِنْ يَرَوْا سَبِيلَ الْغَيِّ يَتَّخِذُوهُ سَبِيلا ذَلِكَ بِأَنَّهُمْ كَذَّبُوا بِآيَاتِنَا وَكَانُوا عَنْهَا غَافِلِينَ
Odvrátím od Svých znamení všechny ty, kteří se na zemi bezprávně povyšují, když uvidí nějaké znamení, v žádné neuvěří. Když uvidí správně vedoucí cestu, nedají se jí vést, leč když uvidí cestu bludnou, dají se jí vést. To je za to, že prohlásili naše znamení za lež a byli k nim nedbalí. (A’ráf:146) Hasan al-Basrí vysvětluje: „Tj. Alláh říká: „Zabráním jejich srdcím, aby rozmýšlela o Mé moci.“ Kdosi se zeptal imáma al-Awzá’ího: „Co je cílem rozjímání o nich?“ Odpověděl: „Je třeba je recitovat a rozmýšlet o nich.“ To je důkazem, že jde o uctívání. Proto i pro něj platí to, co pro ostatní uctívání – vše v něm je zakázáno, kromě toho, co je výslovně povoleno.
Omar ibn Abdulazíz říká: „Rozjímání nad dobrodiním Vznešeného a Silného je jedním z nejhodnotnějších druhů uctívání.“ Hasan al-Basrí řekl: „Jedna hodina rozmýšlení je lepší než celý rok dobrovolné modlitby.“ Ámir ibn Kajs řekl: „Slyšel jsem jednoho, dvojici, trojici i desatero ashábů říci: „Světlo víry je v rozmýšlení.“ Také řekl: „Nejradostnějšími v Den Vstání budou ti, kteří na tomto nejvíce smutnili. Nejvíce se v Den Vstání budou smát ti, kteří na tomto světě nejvíce plakali. Nejčistší víru v Den Vstání ponesou ti, kteří nejvíce rozjímali.“ Ibn Hazm praví: „Leč ten, jehož je hloubavost velká, znalost ohromná a čin dobrý, nechť se tomu raduje, protože jej v tom překonávají jen andělé a nejlepší z lidí.“ Imám aš-Šáfi‘í řekl: „Jsou čtyři vysoké kvality. První je moudrost, jejímž základem je rozmýšlení. Druhé je odpuštění, jehož základem je opuštění tužeb. Třetí je síla a jejím základem je opuštění hněvu. Čtvrtou je spravedlnost, jejímž základem je rovnoměrné uspořádání duševních sil.“
Rozjímání, které vede ke spáse, je úzce spjato také se znalostí, s naukou. Alláh řekl:
إِنَّمَا يَخْشَى اللَّهَ مِنْ عِبَادِهِ الْعُلَمَاءُ
Zajisté obávají se Boha ze služebníků Jeho ti nejznalejší (Fátir:28)
Fudajl ibn Ijjád říká: „Sulejmán, mír s ním, dostal na vybranou z majetku, moci a vědění. Výběrem vědění dosáhl majetku i moci.“ Mu’áz ibn Džebel říká: „Vyhýbej se společnosti těch, od kterých nemůžeš vzít užitek znalosti.“ Abú Dardá říká: „Co je s vámi, že vás vidím hladové po jídle a nasycené naukou?“Az-Zuhrí říká: „Uctívání Alláha se znalostí nelze porovnat s čímkoli jiným.“ Ibn Hazm říká: „Znalost má úděl v každé přednosti a nevědomost v každém neduhu.“
2. Co patří do rozjímání:
Rozjímání zahrnujeněkolik svých podob:
– Rozmýšlení o významu koránských veršů a Prorokových hadísů zejména a přednostně. Abú Músá al-Aš’arí říká: „Pravil Posel Boží صلى الله عليه و سلم: „Příklad znalosti a vedení, se kterým jsem seslán, je příklad hojného deště padajícího na zem. Zem, která je úrodná, tento déšť vsákne a vzejde z ní mnoho býlí a pastvin. Zem, která je neúrodná, tuto vodu zadrží a Alláh tak dá, aby ji lidé využili k pití, napájení a zalévání. A písčina ani vodu nezadrží, ani ze sebe nedá vyrůst býlí, ani pastvinám. Takový je příklad toho, kdo pochopí tuto víru, vezme užitek z toho, s čím jsem seslán a naučí této víře sebe i druhé. Na konci je příklad toho, který se neobrací a nepřijímá Boží poselství, se kterým jsem poslán.“ Obecně přijatý.
وَإِنَّهُ لَتَذْكِرَةٌ لِلْمُتَّقِينَ
Korán vskutku je připomenutí bohabojným(Hákka:48)
أَفَلا يَتَدَبَّرُونَ الْقُرْآنَ أَمْ عَلَى قُلُوبٍ أَقْفَالُهَا
Což nebudou uvažovat o Koránu či jsou snad na srdcích jejich zámky? (Muhammed:24) Hasan ibn Alí říká: „Korán je zjeven, aby se o něm rozmýšlelo a postupovalo dle něj, proto vězte, že když jej čtete, konáte dobrý čin.“ Posel Boží صل الله عليه و سلم v hadíse zaznamenaném Buchárím od Abú Músáa říká: „Věřící, který recituje Korán a koná dle něj, je jako citrus. Jeho chuť je lahodná a vůně krásná. Věřící, který Korán nerecituje, ale koná dle něj, je jako datle. Jeho chuť je lahodná, ale nevoní. Pokrytec, který Korán recituje, ale nekoná dle něj, je jako bazalka. Krásně voní, ale její chuť je hořká. A pokrytec, který Korán nerecituje a ani nekoná dle něj je jako hořká tykev. Její chuť je odporně hořká a vůně nevábná.“ Obecně přijímaný. Anas říká: „Mnoho je těch, kteří Korán přednášejí, a mezitím je Korán proklíná.“ Ibn Kajjím rozdělil lidi v pohledu rozmýšlení o Koránu na lidi srdce zmrtvělého, kteří jsou vůči němu hluší, na lidi srdce nepřítomného, kteří vůči němu jsou nedbalí a na lidi se srdcem živým, připraveným, přijímajícím, kteří poučení z nich přijmou.
Vlastnosti pokorných, které Alláh vzpomenul, zahrnují i strach před Alláhem přo vzpomenutí Jeho jména, pláč ve strachu před Ním a při naslouchání Jeho slovům, trpělivost, bdělost o modlitbu, velebení Božích svatých míst, pevné přesvědčení o setkání se Vznešeným Alláhem, pospíchání s dobrým činem a prosba k Alláhu. Pokorný věřící se též vyznačuje neutuchající touhou a starostí o Sunnu Božího Posla صل الله عليه و سلم. Ibn Mes’úd říká, že slyšel Božího Posla صل الله عليه و سلم říci: „Nechť Alláh odmění člověka, který od nás slyšel hadís a přenese jej přesně tak, jak jej slyšel, protože možná ten, kterému bude přenesen, mu lépe porozumí nežli ten, který jej slyšel.“ Sahíh podle Abú Daúda. Al-Buchárí zaznamenal na autoritu Džábira ibn Abdulláha: „Za Poslem صل الله عليه و سلم přišli andělé, zatímco on spal. Někteří andělé si řekli, že spí, zatímco jiní opáčili, že oko sice spí, ale srdce bdí. Pak řekli: „Jeho příklad je příkladem člověka, který postavil dům, přichystal hostinu a vyslal mluvčího. Ten, kdo se odezve mluvčímu, vstoupí do domu a nají se z hostiny. A ten, který se mluvčímu neodezve, ten do domu nevstoupí a nepojí z připravené slavnostní tabule ničeho.“ Řekli: „Vyložte mu to, aby pochopil!“ Někteří řekli, že spí, zatímco jiní opáčili, že oko spí, ale srdce bdí. Pak pravili: „Dům je ráj, mluvčí je Muhammed صل الله عليه و سلم. Kdo je poslušný Muhammedu صل الله عليه و سلم, poslušný je i Alláhu. A kdo odporuje Muhammedu صل الله عليه و سلم, odporuje i Alláhu. Muhammed صل الله عليه و سلم rozdělil lidi.“ Tj. svým posláním na věřící, tj. lidi ráje a na nevěřící, tj. lidi pekla.
– Rozjímání v modlitbě, nad tím, co se recituje. A právě noční modlitba je k tomu školou upřímnosti a pokornosti. Abú Huzejfa ibnu l-Jemán vypráví: „Modlil jsem se jedné noci s Poslem Božím صلى الله عليه و سلم. Započal modlitbu recitací súry al-Bekara, načež jsem si řekl, že po odrecitování sta veršů přejde do předklonu, ale on pokračoval. Tak jsem si řekl, že odrecituje na první rek’át al-Bekaru, leč on pak začal recitovat an-Nisá´ a přerecitoval ji. Začal s recitací Álu ‘Imrán a přerecitoval ji. A recitoval zvolna. A kdykoli by recitoval verš, ve kterém je tesbíh, slavil by Jej, řka: „subhánalláh“, kdykoli by narazil na verš, kde se vzpomíná prosba k Alláhu, tu by prosil, kdykoli by narazil na verš, kde je vzpomenuto utíkání se k Alláhu před něčím, utíkal by se…“ Podle Muslima. Ibn Abbás říká: „Modlit se dva rek’á s rozjímáním je lepší nežli celou noc strávit v modlitbách.“ Abú Ajjúb al-Ansárí vypráví: „Za Poslem Božím صل الله عليه و سلم přišel jistý muž a zažádal ho: „Posle Boží, pouč mne, ale buď stručný.“ Prorok صل الله عليه و سلم pravil: „Když nastoupíš k modlitbě, modli se ji jako svou poslední. Nikdy neříkej nic, za co by ses pak chtěl omlouvat a vzdej se jakékoli naděje na to, co již mají druzí lidé.“ Hasan, zaznamenal Ibn Mádža.
– Pozastavení se nad životy upřímných Božích služebníků, živých, či mrtvých, a nad jejich slovy.
– Rozmýšlení o stvoření všehomíra, o jeho kráse, účelnosti. Rozmýšlení o tom, čeho lze dosáhnout lidským poznáním a zkušeností. Pokorný Boží služebník hojně rozmýšlí o Božích stvořeních v každé podobě a stavu.
3. Etapy, kterými prochází srdce při rozmýšlení:
Takto jsou stanoveny podle Ibn Kajjíma al-Džewzíjji v knize Medáridžu s-sálikín a podle Abú Hámida al-Ghazzálího v knize Ihjá ‘ulúmi d-dín:
1. Připomenutí (ar. tezekkur).
2. Rozjímání (ar. tefekkur).
3. Dosažení zamýšleného poznání a zapálení srdce pro danou věc.
4. Proměna předchozího stavu srdce díky světlu získaného poznání.
5. Podřízení ostatních tělesných orgánů srdci v tomto novém, změněném stavu.
Důkazem je, že když Alláh hovoří o předpisech, kterými stanovil zákazy pro své služebníky, hovoří:
ذَلِكُمْ وَصَّاكُمْ بِهِ لَعَلَّكُمْ تَعْقِلُونَ
Toto je vám odkázáno, snad budete rozumní. (An‘ám151)
ذَلِكُمْ وَصَّاكُمْ بِهِ لَعَلَّكُمْ تَذَكَّرُونَ
To je vám odkázáno, snad budete toho pamětlivi. (An’ám:152)
ذَلِكُمْ وَصَّاكُمْ بِهِ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
Toto je vám odkázáno, snad budete bohabojnými. (An’ám:153)
Hasan al-Basrí říká: „Nechť se Alláh smiluje člověku, který pozoruje a pak přemýšlí a z toho přemýšlení následně vyvodí poučení – a když vyvodí poučení, nebo něco pochopí, zůstane vytrvalým.“
4. Povinné typy rozjímání:
Abú Hanífa říká: „Chce-li člověk dosáhnout odměny za rozjímání, nechť rozjímá o pěti věcech. O verších a znameních, o dobrodiní, o odměně, o trestu a o Božím dobrodiní vůči dotyčnému samému a jeho nevděčnosti a lhostejnosti vůči Němu.“ Ibn Kajjim říká: „Rozmýšlení se dělí na dva typy. Prvním je to, které je provázáno s věděním a poznáním a druhé, které je provázáno se žádáním a chtěním. První rozděluje pravdu od lži, rozděluje to, co se potvrzuje od toho, co se popírá. Druhé rozlišuje užitečné od škodlivého.“
A. Rozjímání o činech a situacích – zde jde o činy, které vedou ke spáse, činy, které vedou k zatracení, vlastnosti, které vedou ke spáse a vlastnosti, které vedou k zatracení. Jaký pak byl konec těch, kteří byli Alláhu poslušní a těch,kteří se mu vzepřeli? Jaké pohromy postihly nevěřící národy před námi?
فَكُلا أَخَذْنَا بِذَنْبِهِ فَمِنْهُمْ مَنْ أَرْسَلْنَا عَلَيْهِ حَاصِبًا وَمِنْهُمْ مَنْ أَخَذَتْهُ الصَّيْحَةُ وَمِنْهُمْ مَنْ خَسَفْنَا بِهِ الأرْضَ وَمِنْهُمْ مَنْ أَغْرَقْنَا وَمَا كَانَ اللَّهُ لِيَظْلِمَهُمْ وَلَكِنْ كَانُوا أَنْفُسَهُمْ يَظْلِمُونَ
A uchvátili jsme všechny z nich za hříchy jejich; proti jedněm z nich jsme vyslali vichřici, jiní byli uchváceni křikem, další jsme dali pohltit zemí a jiné jsme pak utopili. A nebyl to Bůh, který jim ukřivdil, leč oni sami sobě ukřivdili. (‘Ankebút:40)
Postup: 1. Jak se Alláh dívá na danou věc? Miluje ji, nebo nenávidí? 2. Jak se před danou věcí uchránit, nebo jak ji dosábnout. 3. Jde o aktuální varování nebo připomínku, jde o výčitku svědomí z minulosti, nebo jde o upozornění pro budoucnost?
Ibn Hazm říká: „Kdyby si byl vědom ten, jehož názor je chybný, toho, jaké následky přinesl jeho špatný soud v minulosti, zajisté by uspěl v budoucnosti tento názor odvrhnout.“ Aš-Šáfi’í říká: „Zdravé rozmýšlení o věcech je spásou před zblouděním, rozhodnost v názoru je spásou před přeháněním a kajícností. Racionalita i rozjímání pochází z rozmyslu a bystrosti. Porada s moudrým činí hrdost v duši a sílu vnitřního zraku. Proto rozmýšlej, než cokoli učiníš a pevně rozhodneš. Dobře rozmýšlej předtím, než se do čehokoli s nadšením vrhneš. Poraď se předtím, než s něčím vystoupíš.“
B. Rozjímání nad stvořením Božím.
قُلْ لَوْ كَانَ الْبَحْرُ مِدَادًا لِكَلِمَاتِ رَبِّي لَنَفِدَ الْبَحْرُ قَبْلَ أَنْ تَنْفَدَ كَلِمَاتُ رَبِّي وَلَوْ جِئْنَا بِمِثْلِهِ مَدَدًا
Rci: „Kdyby bylo moře inkoustem ke psaní slov Pána mého, bylo by moře vyčerpáno dříve, než by se spotřebovala slova Pána mého, i kdybychom inkoustem učinili ještě jedno podobné jemu.“ (Kehf:109)
سُبْحَانَ الَّذِي خَلَقَ الْأَزْوَاجَ كُلَّهَا مِمَّا تُنبِتُ الْأَرْضُ وَمِنْ أَنفُسِهِمْ وَمِمَّا لَا يَعْلَمُونَ
Sláva tomu, jenž stvořil v párech všechny druhy, jež ze země vyrůstají, a stvořil i je samé i to, co ještě neznají. (JáSín:36)
وَالْخَيْلَ وَالْبِغَالَ وَالْحَمِيرَ لِتَرْكَبُوهَا وَزِينَةً وَيَخْلُقُ مَا لا تَعْلَمُونَ
A stvořil koně, mezky a osly, abyste na nich jezdili, i jako ozdobu – a On tvoří i věci jiné, o nichž vy nevíte (Nahl:8)
وَمِنْ آيَاتِهِ أَنْ خَلَقَكُمْ مِنْ تُرَابٍ ثُمَّ إِذَا أَنْتُمْ بَشَرٌ تَنْتَشِرُونَ
A patří k Jeho znamením, že stvořil vás z prachu, a hle, když lidstvem jste se stali, po zemi jste rozptýleni. (Rúm:20)
وَفِي الأرْضِ آيَاتٌ لِلْمُوقِنِينَ وَفِي أَنْفُسِكُمْ أَفَلا تُبْصِرُونَ
Na zemi znamení jsou pro věřící přesvědčené, a také ve vašich duších. Což jasně to nezříte? (Záríját:20-21)
أَلَمْ يَكُ نُطْفَةً مِنْ مَنِيٍّ يُمْنَى ثُمَّ كَانَ عَلَقَةً فَخَلَقَ فَسَوَّى
Což nebyl kapkou semene vystříknutého jen? Potom se kapkou přilnavou stal a Bůh jej stvořil a vyrovnal (Kijáma:37-38)
أَلَمْ نَخْلُقْكُمْ مِنْ مَاءٍ مَهِينٍ فَجَعَلْنَاهُ فِي قَرَارٍ مَكِينٍ إِلَى قَدَرٍ مَعْلُومٍ
Což jsme vás nestvořili z tekutiny nicotné, již vložili jsme na místo bezpečné až do doby předem určené? (Murselát:20-22)
هَلْ أَتَى عَلَى الإنْسَانِ حِينٌ مِنَ الدَّهْرِ لَمْ يَكُنْ شَيْئًا مَذْكُورًا إِنَّا خَلَقْنَا الإنْسَانَ مِنْ نُطْفَةٍ أَمْشَاجٍ نَبْتَلِيهِ فَجَعَلْنَاهُ سَمِيعًا بَصِيرًا إِنَّا هَدَيْنَاهُ السَّبِيلَ إِمَّا شَاكِرًا وَإِمَّا كَفُورًا
Zdaž uběhla nad člověkem chvíle času, kdy nebyl věcí pojmenovanou? Věru jsme člověka stvořili z kapky semene, ze směsí, zkoušejíce jej. A slyšícím a vidoucím jsme jej učinili a na správnou cestu – ať vděčný je, či nevděčný – jsme jej uvedli. (Insán:1-3)
وَلَقَدْ خَلَقْنَا الإنْسَانَ مِنْ سُلالَةٍ مِنْ طِينٍ ثُمَّ جَعَلْنَاهُ نُطْفَةً فِي قَرَارٍ مَكِينٍ ثُمَّ خَلَقْنَا النُّطْفَةَ عَلَقَةً فَخَلَقْنَا الْعَلَقَةَ مُضْغَةً فَخَلَقْنَا الْمُضْغَةَ عِظَامًا فَكَسَوْنَا الْعِظَامَ لَحْمًا ثُمَّ أَنْشَأْنَاهُ خَلْقًا آخَرَ فَتَبَارَكَ اللَّهُ أَحْسَنُ الْخَالِقِينَ
A věru jsme člověka nejdříve z části nejčistší hlíny stvořili a pak jsme jej kapkou semene v příbytku jistém učinili. Potom jsme z kapky semene hmotu přilnavou stvořili a z hmoty přilnavé jsme kousek masa učinili; a z kousku masa jsme kosti stvořili a kosti jsme masem obalili. A potom jsme mu v druhém stvoření vzniknout dali.2874 Požehnán buď Bůh, nejlepší ze stvořitelů! (Mu´minún:12-14)
أَأَنْتُمْ أَشَدُّ خَلْقًا أَمِ السَّمَاءُ بَنَاهَا رَفَعَ سَمْكَهَا فَسَوَّاهَا وَأَغْطَشَ لَيْلَهَا وَأَخْرَجَ ضُحَاهَا
Jste obtížnější pro stvoření vy, anebo nebe? On je vystavěl, v klenbu je vyzvedl a vhodně vyrovnal, temnotou noc jeho zahalil a jasu dennímu z něho vzejít dal (Názi‘át:27-29)
وَالسَّمَاءَ بَنَيْنَاهَا بِأَيْدٍ وَإِنَّا لَمُوسِعُونَ وَالأرْضَ فَرَشْنَاهَا فَنِعْمَ الْمَاهِدُونَ
Nebe jsme důkladně postavili, vždyť My jsme rozšiřovateli, a zemi jsme rozprostřeli – a jak výteční jsme v tom byli! (Záriját:47-48)
هُوَ الَّذِي جَعَلَ لَكُمُ الأرْضَ ذَلُولا فَامْشُوا فِي مَنَاكِبِهَا وَكُلُوا مِنْ رِزْقِهِ وَإِلَيْهِ النُّشُورُ
On je ten, jenž pro vás zemi pokornou učinil; choďte po zádech jejích a jezte z toho, co vám uštědřil a u Něho bude pak vzkříšeni. (Mulk:15)
وَمَا خَلَقْنَا السَّمَاوَاتِ وَالأرْضَ وَمَا بَيْنَهُمَا لاعِبِينَ مَا خَلَقْنَاهُمَا إِلا بِالْحَقِّ وَلَكِنَّ أَكْثَرَهُمْ لا يَعْلَمُونَ
A nestvořili jsme nebesa a zemi, a co je mezi nimi, pro kratochvíli, nýbrž stvořili jsme to jako skutečnost vážnou, však většina z nich to neví. (Duchán:38-39)
C. Rozmýšlení o vlastní malosti, ubohosti a omezenosti, jak tělesné, tak duševní.
قُتِلَ الإنْسَانُ مَا أَكْفَرَهُ مِنْ أَيِّ شَيْءٍ خَلَقَهُ مِنْ نُطْفَةٍ خَلَقَهُ فَقَدَّرَهُ ثُمَّ السَّبِيلَ يَسَّرَهُ ثُمَّ أَمَاتَهُ فَأَقْبَرَهُ ثُمَّ إِذَا شَاءَ أَنْشَرَهُ
Nechť zhyne ten člověk! Ach, jak je nevděčný!Z čeho jej Pán jeho stvořil?Z kapky semene jej stvořil a osud jeho určil a pak cestu mu ulehčil, potom zemřít jej nechá a do hrobu ho vložit dá a posléze, až zachce se mu, z mrtvých vstát mu dá. (‘Abese:17-22)
عَلَى أَنْ نُبَدِّلَ أَمْثَالَكُمْ وَنُنْشِئَكُمْ فِي مَا لا تَعْلَمُونَ
abychom vás nevystřídali vám podobnými a nestvořili vás něčím, o čem potuchy nemůžete mít(Wáki’a:61)
Abú Hurejra vypověděl, že Posel صل الله عليه و سلم řekl: „Kdybyste věděli to, co vím já, málo byste se smáli a mnoho byste plakali.“ Zaznamenal Tirmízí jako sahíh. Rozmýšlení o ubohosti a pomíjivosti tohoto světa. Fudajl ibn Ijjád říká: „Rozjímání je zrcadlo, které ti ukazuje tvé dobré a špatné vlastnosti.“ Abú Šurejh byl jednou spatřen, jak se za chůze zastavil, přikryl se pláštěm a rozplakal se. Když se jej tázali, co mu je, odvětil: „Rozjímal jsem nad svými roky, které prošly, kolik jen málo dobrých činů jsem vykonal, a o blízkosti hodiny mé smrti.“
5. Zakázané konání mysli:
Jako jsme nastínili tři povinnosti rozmýšlení, uvedeme i tři veliké zákazy rozmýšlení. Všechny spolu souvisí a je na ně upozorněno nejdůraznějším varováním. Jako jsou předchozí povinnosti pramenem, který napájí ímán a vnitřní zrak, tak tyto jsou pravou prapříčinou bezvěrectví, hereze, zatvrzelosti a tápání vnitřní slepoty.
A. Rozmýšlení o nepoznatelném, bez důkazů z Koránu a Sunny. Např. o Podstatě Boží a pravé podobě Jeho vlastností, o duši, atd. Amr ibn Murra cituje slova Proroka صل الله عليه و سلم: „Rozmýšlejte o stvořeních a nerozmýšlejte o Stvořiteli. Protože to nejste schopni učinit.“ Podle Taberáního a Bejhekího. Podle obecně přijatého hadísu na autoritu Abú Hurejry říká Posel صل الله عليه و سلم: „Šejtán k někomu z vás přijde a začne se jej ptát: „Kdo stvořil to a to?“ až dokud nevmete otázku: „A kdo pak stvořil tvého Pána?“ A komu taková otázka padne na rozum, nechť se uteče k Alláhu a vzdálí se od toho pomyšlení.“ To je Buchárího verze. A u Muslima je dodatek: „Nechť řekne: „Věřím v Alláha a v Jeho Posla.“ Přijímáme veškerý popis Božích atributů, tak jak je uveden v Koránu a Sunně, bez jakéhokoli vysvětlování, zužování významu, připodobňování, nebo křivého vyložení. Přijímáme je jako oddělené informace a nic z nich nededukujeme. Potvrzujeme cestu selef, jako den jasně vyznačenou Koránem, Sunnou a praxí prvních generací, že pramenem víry je Korán a Sunna, že kdokoli říká něco o Koránu bez znalostí, má hřích, i kdyby uhodl pravdu a kdo zalže o Božím Poslu صل الله عليه و سلم, nechť si připraví místo v Pekle. Buchárí uvádí Prorokův صل الله عليه و سلم hadís na autoritu Abdulláha ibn Amra: „Zajisté, Alláh neodejme znalost, poté, co vám ji dal, naráz. Nýbrž bude jej odnímat smrtí učených s jejich naukou, takže zůstanou jen lidé neznalí. Od nich budou žádána dobrozdání a soudy, budou je tedy vynášet dle svých názorů. Tak uvedou jiné lidi v blud a sami budou v bludu.“
B. Odvrhnutí části víry pro nepochopitelnost rozumem – např. trest v hrobě, Dedždžál, události Soudného Dne. Alláh říká:
أَوَلَمْ يَرَوْا إِلَى الطَّيْرِ فَوْقَهُمْ صَافَّاتٍ وَيَقْبِضْنَ مَا يُمْسِكُهُنَّ إِلا الرَّحْمَنُ
Což neviděli ptactvo nad sebou, jak křídla roztahuje a skládá? Nikdo krom Milostiplného je nedrží (Mulk:19)
Alláh stanovuje: On je ten, jenž seslal ti Písmo, v němž některé verše jsou pevně stanovené, a ty jsou podstatou Písma, zatímco jiné jsou víceznačné. Ti, v jejichž srdcích je odchýlení, následují to, co je v něm víceznačné, usilujíce tak o rozkol a snažíce se o svévolný výklad toho; však nezná výklad toho nikdo kromě Boha. Ti však, kdož pevni jsou ve vědění, hovoří: „My v ně jsme uvěřili; vše, co obsahuje, od Pána našeho je!“ A připomínají si to jedině ti, kdož rozmyslem jsou obdařeni. (Álu ‘Imrán:7) Imám Ahmed říká: „Říkáme, hadisy je třeba chápat v jejich jasném významu (ar. ‘alá záhirihi), tak jak byly řečené Prorokem. Jejich rozebíráni teologickou rétorikou je bida´a. Věříme v ně tak, jak nám byly řečené, v jejich jasný význam a s nikým se o ně nepřeme.“ Ve všech zvěstech, které k nám přicházejí čistou, doložitelnou a nezpochybnitelnou cestou, které zdánlivě odporují logice, je na vině naše omezené chápání a nikoli jejich nesprávnost, lživost, či závadovost. Proto je přijímáme a nediskutujeme o nich.
C. Filozofování ve víře, spekulativní teologická rétorika a náboženská disputace. Abdulláh ibn Omar řekl: „Opravdu, seděl jsem se svým bratrem na shromáždění starších ze společníku Proroka صل الله عليه و سلم. Přišli a sedli u jedněch z jeho (tj. Prorokových) dveří. Nechtěli jsme je rozdělit, usadili jsme se tedy v míru. Oni vzpomněli jeden z veršů v Koránu a začli diskutovat na jeho téma, až zvýšili svůj hlas. Načež Posel صل الله عليه و سلم vyšel rozzloben. Opravdu, jeho tvář byla červená. I řekl k nim: „Uklidněte se lidé! Národy před vámi byly zničené, z důvodu rozdělení se v otázce Proroků a odvržení pevných části knih kvůli jiným částem. Opravdu, Korán není seslán sám proti sobě, ale potvrzuje sebe. Tedy to co z něj znáte, podle toho postupujte, a co nevíte, tehdy se odvolejte k někomu, kdo má o tom znalosti.“ Ibnu l-Kajjím stanovuje: „Znalost je to, co od Vznešeného Pána přinesl Posel Boží.“ V Koránu stojí: „Tomu, kdo se bude s tebou o tom přít poté, co ti bylo dáno vědění,“ (Álu ‘Imrán:61) a na jiném místě: „Budeš-li však následovat učení jejich scestná poté, co dostalo se ti vědění“ (Bekara:120) A Vznešený objasňuje, že se zjevením také znalost přichází: „Avšak Bůh dosvědčí to, co ti seslal ; a seslal to ve vědění Svém“ (Nisá´:166)“ Zakázáno je debatovat a diskutovat o víře proto, abychom před světem ukázali své znalosti, nebo abychom druhého v argumentaci porazili. Víra byla zjevena, aby se žila a následovala, nikoli aby se o ní diskutovalo. Je také zakázáno vymýšlet si hypotetické situace a ty pak řešit a nalézat na ně odpovědi, čímž vystavujeme svůj intelekt a znalosti na odiv. Abú Hurejra vyprávěl: „Slyšel jsem Posla Božího صلى الله عليه و سلم, říci: „Co jsem vám zakázal, toho se střezte a co jsem vám přikázal, vykonejte z toho kolik jen můžete. Zajisté, ty před vámi zničily mnohé otázky a dilema ohledně vyptávání se poslů.“ Obecně přijímaný. Ibn Omar říká: „Neptej se na nic, co se nestalo. Slyšel jsem Omara, jak proklíná lidi, kteří tak činí.“
Prosíme Alláha, aby upevnil naše srdce a usměrnil naše mysli k uctívání rozmýšlením. Ámín.