Základním smyslem existence i samotného stvoření lidí i džinů a zároveň prvotním závazkem pramenícím z náboženství (arab. الدين ad-dín) je podle Koránu uctívání či služba Stvořiteli (arab. عبادة ‘ibáda).
Vznešený Stvořitel pravil:
وَمَا خَلَقْتُ ٱلْجِنَّ وَٱلْإِنسَ إِلَّا لِيَعْبُدُونِ
A džiny a lidi jsem jedině proto stvořil, aby Mne uctívali (Záríját: 56)
Vznik každého z nás je zázračným znamením stvořitelské moci
Stvořitel popisuje lidstvu Sám Sebe v detailech svých znamení a zázraků, aby Ho lidstvo uznalo, uvěřilo v Něj a uvědomili si, že právě On Jediný je Stvořitelem, Tvůrcem a tím, kdo lidstvo vytvořil shodně Své vůli k tomu, aby uctívalo jen Jeho Jediného. A jedním z největších Jeho zázraků je vytvoření každého lidského jedince z pouhé kapky semene až do plně vzrostlé osoby:
وَأَنَّهُۥ خَلَقَ ٱلزَّوْجَيْنِ ٱلذَّكَرَ وَٱلْأُنثَىٰ مِن نُّطْفَةٍ إِذَا تُمْنَىٰ
že On stvořil pohlaví mužské a ženské z kapky semene vystříknuté(Nedžm: 45-46)
إِنَّا خَلَقْنَا ٱلْإِنسَـٰنَ مِن نُّطْفَةٍ أَمْشَاجٍ نَّبْتَلِيهِ فَجَعَلْنَـٰهُ سَمِيعًۢا بَصِيرًا
Věru jsme člověka stvořili z kapky semene, ze směsí, zkoušejíce jej. A slyšícím a vidoucím jsme jej učinili (Insán: 2)
أَيَحْسَبُ ٱلْإِنسَـٰنُ أَن يُتْرَكَ سُدًى أَلَمْ يَكُ نُطْفَةً مِّن مَّنِىٍّۢ يُمْنَىٰ ثُمَّ كَانَ عَلَقَةً فَخَلَقَ فَسَوَّىٰ فَجَعَلَ مِنْهُ ٱلزَّوْجَيْنِ ٱلذَّكَرَ وَٱلْأُنثَىٰٓ أَلَيْسَ ذَٰلِكَ بِقَـٰدِرٍ عَلَىٰٓ أَن يُحْـِۧىَ ٱلْمَوْتَىٰ
Myslí si člověk snad, že sám sobě bude zůstaven? Což nebyl kapkou semene vystříknutého jen? Potom se kapkou přilnavou stal a Bůh jej stvořil a vyrovnal a dvě pohlaví, mužské a ženské, z něho udělal. Což není v moci jeho, aby mrtvým opět život dal? (Kijáma: 36-40)
وَلَقَدْ خَلَقْنَا ٱلْإِنسَـٰنَ مِن سُلَـٰلَةٍ مِّن طِينٍ ثُمَّ جَعَلْنَـٰهُ نُطْفَةً فِى قَرَارٍ مَّكِينٍ ثُمَّ خَلَقْنَا ٱلنُّطْفَةَ عَلَقَةً فَخَلَقْنَا ٱلْعَلَقَةَ مُضْغَةً فَخَلَقْنَا ٱلْمُضْغَةَ عِظَـٰمًا فَكَسَوْنَا ٱلْعِظَـٰمَ لَحْمًا ثُمَّ أَنشَأْنَـٰهُ خَلْقًا ءَاخَرَ ۚ فَتَبَارَكَ ٱللَّـهُ أَحْسَنُ ٱلْخَـٰلِقِينَ
A věru jsme člověka nejdříve z části nejčistší hlíny stvořili a pak jsme jej kapkou semene v příbytku jistém učinili. Potom jsme z kapky semene hmotu přilnavou stvořili a z hmoty přilnavé jsme kousek masa učinili; a z kousku masa jsme kosti stvořili a kosti jsme masem obalili. A potom jsme mu v druhém stvoření vzniknout dali. Požehnán buď Bůh, nejlepší ze stvořitelů! (Mu´minún:12-16)
Stvoření světa je milostí pro nás
Stvořitel dále stvořil nebesa i zemi i vše na nich pro lidi, aby skrze to rozpoznali toto ohromné požehnání i poctu, které je jim dáno, aby díky tomu snadněji a s úctou vykonávali své povinnosti vůči Němu Jedinému:
أَلَمْ تَرَوْا۟ أَنَّ ٱللَّـهَ سَخَّرَ لَكُم مَّا فِى ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَمَا فِى ٱلْأَرْضِ وَأَسْبَغَ عَلَيْكُمْ نِعَمَهُۥ ظَـٰهِرَةً وَبَاطِنَةً ۗ وَمِنَ ٱلنَّاسِ مَن يُجَـٰدِلُ فِى ٱللَّـهِ بِغَيْرِ عِلْمٍ وَلَا هُدًى وَلَا كِتَـٰبٍ مُّنِيرٍ
Což nevidíte, že Bůh vám podmanil vše, co je na nebesích a na zemi, a že zahrnul vás dobrodiním Svým zjevným i skrytým? Však mezi lidmi jsou někteří, kdož ohledně Boha se hádají bez jakýchkoliv znalostí či vedení anebo Písma osvíceného.(Lukmán: 20)
وَسَخَّرَ لَكُم مَّا فِى ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَمَا فِى ٱلْأَرْضِ جَمِيعًا مِّنْهُ ۚ إِنَّ فِى ذَٰلِكَ لَـَٔايَـٰتٍ لِّقَوْمٍ يَتَفَكَّرُونَ
On podmanil vám vše, co na nebesích je i na zemi, a všechno od Něho pochází. A věru jsou v tom znamení pro lid uvažující!(Džásíja: 13)
ٱللَّـهُ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ وَأَنزَلَ مِنَ ٱلسَّمَآءِ مَآءً فَأَخْرَجَ بِهِۦ مِنَ ٱلثَّمَرَٰتِ رِزْقًا لَّكُمْ ۖ وَسَخَّرَ لَكُمُ ٱلْفُلْكَ لِتَجْرِىَ فِى ٱلْبَحْرِ بِأَمْرِهِۦ ۖ وَسَخَّرَ لَكُمُ ٱلْأَنْهَـٰرَ وَسَخَّرَ لَكُمُ ٱلشَّمْسَ وَٱلْقَمَرَ دَآئِبَيْنِ ۖ وَسَخَّرَ لَكُمُ ٱلَّيْلَ وَٱلنَّهَارَ وَءَاتَىٰكُم مِّن كُلِّ مَا سَأَلْتُمُوهُ ۚ وَإِن تَعُدُّوا۟ نِعْمَتَ ٱللَّـهِ لَا تُحْصُوهَآ ۗ إِنَّ ٱلْإِنسَـٰنَ لَظَلُومٌ كَفَّارٌ
Bůh je ten, jenž stvořil nebesa a zemi a z nebe vodu seslal a z ní plodům pro obživu vaši vyrůst dal. A podrobil vám lodi, aby po moři pluly podle rozkazu Jeho, a též řeky vám podmanil; a podčinil vám slunce a měsíc, jež neúnavně obíhají, a též noc a den vám podrobil a vše, oč žádali jste Jej, vám uštědřil. A kdybyste chtěli spočítat projevy laskavosti Boží, nikdy je nespočítáte, vždyť člověk je věru nespravedlivý a nevděčný. (Ibráhím: 32-34)
وَٱلْأَنْعَـٰمَ خَلَقَهَا ۗ لَكُمْ فِيهَا دِفْءٌ وَمَنَـٰفِعُ وَمِنْهَا تَأْكُلُونَ
A stvořil dobytek, z nichž pro vás jsou oděvy i užitek jiný a z nichž i potravu svou máte (Nahl: 5)
Boží dobrodiní je v naší obživě i v pokračování našeho rodu
Stvořitel stanovil manželství mezi mužem a ženou pro rozmnožování a plození dětí, v čemž učinil cestu k pokračování rodu lidských smrtelníků:
هُوَ ٱلَّذِى خَلَقَكُم مِّن طِينٍ ثُمَّ قَضَىٰٓ أَجَلًا ۖ وَأَجَلٌ مُّسَمًّى عِندَهُۥ ۖ ثُمَّ أَنتُمْ تَمْتَرُونَ
On je ten, jenž z hlíny vás stvořil a pak stanovil lhůtu života vašeho – a lhůta u Něho je pevně stanovena – a přece o tom pochybujete. (An’ám: 2)
وَهُوَ ٱلَّذِى يَتَوَفَّىٰكُم بِٱلَّيْلِ وَيَعْلَمُ مَا جَرَحْتُم بِٱلنَّهَارِ ثُمَّ يَبْعَثُكُمْ فِيهِ لِيُقْضَىٰٓ أَجَلٌ مُّسَمًّى ۖ ثُمَّ إِلَيْهِ مَرْجِعُكُمْ ثُمَّ يُنَبِّئُكُم بِمَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
On je ten, jenž vás v noci odvolává a jenž zná, co za dne jste vykonali, a potom vás za dne probudí, aby se dovršila lhůta vám stanovená. A posléze budete k Němu navráceni a On vás zpraví o tom, co jste dělali. (An’ám: 60)
Obživa každého jedince je dopředu určena a vyvážena shodně tomu, aby mu vystačila po dobu, kterou má zde vymezenou k žití a aby mu umožnila vykonat své stanovené povinnosti:
ٱللَّـهُ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ وَأَنزَلَ مِنَ ٱلسَّمَآءِ مَآءً فَأَخْرَجَ بِهِۦ مِنَ ٱلثَّمَرَٰتِ رِزْقًا لَّكُمْ ۖ وَسَخَّرَ لَكُمُ ٱلْفُلْكَ لِتَجْرِىَ فِى ٱلْبَحْرِ بِأَمْرِهِۦ ۖ وَسَخَّرَ لَكُمُ ٱلْأَنْهَـٰرَ
Bůh je ten, jenž stvořil nebesa a zemi a z nebe vodu seslal a z ní plodům pro obživu vaši vyrůst dal. A podrobil vám lodi, aby po moři pluly podle rozkazu Jeho, a též řeky vám podmanil (Ibráhím: 32)
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Vyprávěl nám Posel Boží صلى الله عليه وسلم – a on je ten, který hovoří jen pravdu a jehož opravdovost je potvrzena:
إنَّ أَحَدَكُمْ يُجْمَعُ خَلْقُهُ فِي بَطْنِ أُمِّهِ أَرْبَعِينَ يَوْمًا نُطْفَةً، ثُمَّ يَكُونُ عَلَقَةً مِثْلَ ذَلِكَ، ثُمَّ يَكُونُ مُضْغَةً مِثْلَ ذَلِكَ، ثُمَّ يُرْسَلُ إلَيْهِ الْمَلَكُ فَيَنْفُخُ فِيهِ الرُّوحَ، وَيُؤْمَرُ بِأَرْبَعِ كَلِمَاتٍ: بِكَتْبِ رِزْقِهِ، وَأَجَلِهِ، وَعَمَلِهِ، وَشَقِيٍّ أَمْ سَعِيدٍ
„Věru se každý z vás v lůně své matky po čtyřicet dní nachází v podobě kapky semene, potom po dalších čtyřicet dní jako kapka přilnavá a potom po dalších čtyřicet dní jako hrudka masa. Následně je k němu poslán anděl, který mu vdechne duši a je mu připsáno čtvero: je mu připsána obživa, délka života, jaké bude konat činy a bude-li šťasten, či nešťasten …“ [1]
Boží dobrodiní v lidském nitru, zraku a sluchu
K Božím dobrodiním patří i to, že nás náš Stvořitel obdařil schopnostmi slyšet, vidět a chápat.
Vznešený praví:
قُلْ هُوَ ٱلَّذِىٓ أَنشَأَكُمْ وَجَعَلَ لَكُمُ ٱلسَّمْعَ وَٱلْأَبْصَـٰرَ وَٱلْأَفْـِٔدَةَ ۖ قَلِيلًا مَّا تَشْكُرُونَ
Rci: “On je ten, kdo vzniknout vám dal a daroval vám sluch, zrak i srdce – a jak málo jste vděčni!”(Mulk: 23)
Ibn Tejmíja vysvětlil:
„Alláh Vznešený a Dokonalý stvořil lidské nitro, aby jím člověk mohl chápat věci, zrovna tak, jako stvořil i oči, kterými se může člověk na věci dívat či uši, jimiž může věci slyšet. Podobně stvořil i množství dalších orgánů, smyslů a schopností k jejich specifickým účelům.“ [2]
Lidské nitro bylo stvořeno k poznání Alláha, lidské srdce k tomu, aby si Ho zamilovalo, stalo se bohabojným a vytvořilo v sobě snahu přibližovat se k Němu a hledat Jeho spokojenost. Jeho úkolem je také reflektovat, chápat a přijímat poučení a správné vedení skrze Boží Písma a proroky, mír s nimi všemi, které Alláh k lidstvu posílá:
ٱللَّـهُ نَزَّلَ أَحْسَنَ ٱلْحَدِيثِ كِتَـٰبًا مُّتَشَـٰبِهًا مَّثَانِىَ تَقْشَعِرُّ مِنْهُ جُلُودُ ٱلَّذِينَ يَخْشَوْنَ رَبَّهُمْ ثُمَّ تَلِينُ جُلُودُهُمْ وَقُلُوبُهُمْ إِلَىٰ ذِكْرِ ٱللَّـهِ ۚ ذَٰلِكَ هُدَى ٱللَّـهِ يَهْدِى بِهِۦ مَن يَشَآءُ ۚ وَمَن يُضْلِلِ ٱللَّـهُ فَمَا لَهُۥ مِنْ هَادٍ
Bůh seslal příběh nejkrásnější, knihu alegorickou i opakovaná vyprávění, z nichž husí kůže naskakuje těm, kdož Pána svého se bojí; potom však kůže i srdce jejich se obměkčí vůči připomenutí Božímu. Toto je vedení Boží, jímž On vede, koho chce, však ten, komu dal Bůh zbloudit, ten nebude mít vedoucího žádného! (Zumer: 23)
Bohem vedení jsou popsáni jako:
مَّنْ خَشِىَ ٱلرَّحْمَـٰنَ بِٱلْغَيْبِ وَجَآءَ بِقَلْبٍ مُّنِيبٍ
kteří v tajnosti se Milosrdného obávají a přicházejí se srdcem pokorným. (Káf: 33)
ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ وَتَطْمَئِنُّ قُلُوبُهُم بِذِكْرِ ٱللَّـهِ ۗ أَلَا بِذِكْرِ ٱللَّـهِ تَطْمَئِنُّ ٱلْقُلُوبُ
ti, kdož uvěřili a jichž srdce se uklidňují při vzpomínce na Boha – jak jinak, než vzpomínkou na Boha se mohou srdce uklidnit? (Ra’d: 28)
Je řečeno, že „jsou to uši, co přenášejí slova do srdcí, ale jsou to srdce, která přenášejí znalost.“ [3]
Tím se ona stávají místem záznamu znalosti, shodně slovům Vznešeného:
إِنَّ فِى ذَٰلِكَ لَـَٔايَـٰتٍ لِّقَوْمٍ يَسْمَعُونَ
A věru jsou v tom znamení pro lid slyšící. (Júnus: 67)
إِنَّ فِى ذَٰلِكَ لَـَٔايَـٰتٍ ۖ أَفَلَا يَسْمَعُونَ
A věru jsou v tom znamení – což sluchu tomu nepopřejí? (Sedžda: 26)
لِنَجْعَلَهَا لَكُمْ تَذْكِرَةً وَتَعِيَهَآ أُذُنٌ وَٰعِيَةٌ
abychom ji pro vás připomenutím učinili a aby uši pozorné to podržely. (Hákka: 12)
Podobně byly i oči učiněny nástrojem přenosu poznatků získaných zrakem, které potom naleznou svůj odraz v lidském srdci.
Vznešený praví:
أَوَلَمْ يَرَوْا۟ إِلَىٰ مَا خَلَقَ ٱللَّـهُ مِن شَىْءٍ يَتَفَيَّؤُا۟ ظِلَـٰلُهُۥ عَنِ ٱلْيَمِينِ وَٱلشَّمَآئِلِ سُجَّدًا لِّلَّـهِ وَهُمْ دَٰخِرُونَ
Což neviděli, že věc každá, již Bůh stvořil, stín svůj napravo i nalevo sklání, Boha uctívajíc v pokornosti? (Nahl: 48)
أَوَلَمْ يَرَوْا۟ أَنَّا نَسُوقُ ٱلْمَآءَ إِلَى ٱلْأَرْضِ ٱلْجُرُزِ فَنُخْرِجُ بِهِۦ زَرْعًا تَأْكُلُ مِنْهُ أَنْعَـٰمُهُمْ وَأَنفُسُهُمْ ۖ أَفَلَا يُبْصِرُونَ
Což nepozorují, jak ženeme vodu na zem vyprahlou, takže z ní obilí vzrůstá, jímž živí se jak oni, tak i jejich stáda? Což jasně to nezří? (Sedžda: 27)
أَفَلَا تُبْصِرُونَ
Což jasně to nezříte? (Záriját: 21)
أَوَلَمْ يَسِيرُوا۟ فِى ٱلْأَرْضِ فَيَنظُرُوا۟ كَيْفَ كَانَ عَـٰقِبَةُ ٱلَّذِينَ مِن قَبْلِهِمْ ۚ كَانُوٓا۟ أَشَدَّ مِنْهُمْ قُوَّةً وَأَثَارُوا۟ ٱلْأَرْضَ وَعَمَرُوهَآ أَكْثَرَ مِمَّا عَمَرُوهَا وَجَآءَتْهُمْ رُسُلُهُم بِٱلْبَيِّنَـٰتِ ۖ فَمَا كَانَ ٱللَّـهُ لِيَظْلِمَهُمْ وَلَـٰكِن كَانُوٓا۟ أَنفُسَهُمْ يَظْلِمُونَ
Což necestovali po zemi a neviděli, jaký byl konec těch, kdož před nimi byli? A přece byli mocnější silou a orali zemi a obdělávali ji více, než oni ji obdělávají. A přišli k nim poslové jejich s jasnými znameními. A nebyl Bůh takový, aby jim ukřivdil, leč oni sami na sobě křivdu spáchali. (Rúm: 9)
ٱلَّذِى خَلَقَ سَبْعَ سَمَـٰوَٰتٍ طِبَاقًا ۖ مَّا تَرَىٰ فِى خَلْقِ ٱلرَّحْمَـٰنِ مِن تَفَـٰوُتٍ ۖ فَٱرْجِعِ ٱلْبَصَرَ هَلْ تَرَىٰ مِن فُطُورٍ ثُمَّ ٱرْجِعِ ٱلْبَصَرَ كَرَّتَيْنِ يَنقَلِبْ إِلَيْكَ ٱلْبَصَرُ خَاسِئًا وَهُوَ حَسِيرٌ
Ten, jenž stvořil sedm nebes ve vrstvách. A nespatříš ve stvoření Milosrdného nesouměrnost žádnou! Pozvedni jen zrak svůj, zda uvidíš trhlinu nějakou! A potom obrať svůj zrak ještě dvakrát, a pohled tvůj se k tobě navrátí ponížen a vyčerpán námahou marnou. (Mulk: 3-4)
Co je skutečná znalost a její opravdová reflexe?
Lidské nitro, či – chceme-li – srdce je pravým úložištěm poznání přicházejícího prostřednictvím cesty sluchu a cesty zraku a též místem jeho pochopení a reflektování. [4]
Vznešený praví:
أَفَلَمْ يَسِيرُوا۟ فِى ٱلْأَرْضِ فَتَكُونَ لَهُمْ قُلُوبٌ يَعْقِلُونَ بِهَآ أَوْ ءَاذَانٌ يَسْمَعُونَ بِهَا ۖ فَإِنَّهَا لَا تَعْمَى ٱلْأَبْصَـٰرُ وَلَـٰكِن تَعْمَى ٱلْقُلُوبُ ٱلَّتِى فِى ٱلصُّدُورِ
Což necestovali po zemi a neměli srdce, aby chápali, a uši, aby slyšeli avšak nejsou to oči jejich, jež jsou nevidoucí, nýbrž slepá jsou srdce v hrudích jejich. (Hadždž: 46)
أَفَلَا يَتَدَبَّرُونَ ٱلْقُرْءَانَ أَمْ عَلَىٰ قُلُوبٍ أَقْفَالُهَآ
Což nebudou uvažovat o Koránu či jsou snad na srdcích jejich zámky?(Muhammed: 24)
وَلَقَدْ ذَرَأْنَا لِجَهَنَّمَ كَثِيرًا مِّنَ ٱلْجِنِّ وَٱلْإِنسِ ۖ لَهُمْ قُلُوبٌ لَّا يَفْقَهُونَ بِهَا وَلَهُمْ أَعْيُنٌ لَّا يُبْصِرُونَ بِهَا وَلَهُمْ ءَاذَانٌ لَّا يَسْمَعُونَ بِهَآ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ كَٱلْأَنْعَـٰمِ بَلْ هُمْ أَضَلُّ ۚ أُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلْغَـٰفِلُونَ
A stvořili jsme věru pro peklo množství džinů i lidí, kteří mají srdce, jimiž nic nechápou, a mají oči, jimiž nic nevidí, a mají uši, jimiž nic neslyší. Podobají se dobytku, ba jsou ještě zbloudilejší – a to jsou ti, kdož jsou lhostejní! (A’ráf: 179)
Oči poskytují lidskému srdci zrakové informace o Božím dílu, o Jeho stvořitelských dovednostech a umu, spatřují Jeho znamení a zázraky, které přicházejí k lidstvu a také vidí pusté rozvaliny, které zbyly po národech, jež se protivily Bohu. Uši poskytují lidskému srdci znalost toho, co Alláh Sám o Sobě sděluje ve Svých recitovaných verších, co v nich sděluje o povinnostech lidstva, o tom, co je člověku přikázáno a zakázáno, před čím nás Stvořitel varoval a co nám slíbil, jaká budoucnost nás čeká a co potkalo dávno ztracené národy. Jakmile srdce získá tuto znalost, uvažuje nad ní a reflektuje jí tím způsobem, že se nechá přesvědčit o absolutní Boží Jedinosti a Jedinečnosti a o Božím výhradním nároku na uctívání (arab. التوحيد at-tewhíd), neboť Alláh jest Pánem všehomíra a má jakožto Jediný to právo, aby byl uctíván a aby k Němu nikdo a nic nebylo přidružováno. Pokud toto srdce přijme, všechna znamení, která k tomu vedou a ukazují na to, se mu stanou jasně zřetelnými jako den a noc.
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Všechna pozorovatelná znamení Boží pravdivě svědčí ve prospěch Božích znamení ve verších, které je možno slyšet.“ [5]
Vznešený Alláh praví:
سَنُرِيهِمْ ءَايَـٰتِنَا فِى ٱلْـَٔافَاقِ وَفِىٓ أَنفُسِهِمْ حَتَّىٰ يَتَبَيَّنَ لَهُمْ أَنَّهُ ٱلْحَقُّ ۗ أَوَلَمْ يَكْفِ بِرَبِّكَ أَنَّهُۥ عَلَىٰ كُلِّ شَىْءٍ شَهِيدٌ
Ukážeme jim znamení Svá ve všech světa končinách i v nich samých, dokud se jim jasným nestane, že toto pravdou je. A což Pánu tvému nestačí, že svědkem je všech věcí? (Fussilet: 53)
Tj. Stvořitel jim ukáže znamení v tom, co mohou pozorovat nebo slyšet skrze schopnosti které jsme jim On dal, takže se pro ně stane zřejmou skutečností, že toto je Písmo zjevené Bohem pro ně, které obsahuje Boží znamení a Jeho přímá slova, která oni mohou recitovat a opakovat a která nejsou nic, nežli jen a pouze pravda.
Člověk je plně vybaven všemi předpoklady k tomu, aby si tuto pravdu uvědomil. Navíc je schopen uvědomit si i svou naprostou zanedbatelnost a bezmoc, jakož i Velikost a Vznešenost svého Stvořitele, na Němž zcela a absolutně závisí nejen svou obživou, ale i svým vedením správnou cestou a bez Jehož pomoci se neobejde v žádném aspektu svého žití až do okamžiku, kdy bude s konečnou platností rozhodnuto o jeho nezměnitelném osudu, zda vstoupí do rajských zahrad či do pekelného ohně.
Co znamená vedení správnou cestou?
Vznešený a Milostiplný Stvořitel seslal:
يُنَزِّلُ ٱلْمَلَـٰٓئِكَةَ بِٱلرُّوحِ مِنْ أَمْرِهِۦ عَلَىٰ مَن يَشَآءُ مِنْ عِبَادِهِۦٓ أَنْ أَنذِرُوٓا۟ أَنَّهُۥ لَآ إِلَـٰهَ إِلَّآ أَنَا۠ فَٱتَّقُونِ
On sesílá anděly s duchem zjevení Svého tomu ze služebníků Svých, komu chce, poroučeje: “Varujte, že není božstva kromě Mne, buďte tedy bohabojní!” (Nahl: 2)
وَلَقَدْ بَعَثْنَا فِى كُلِّ أُمَّةٍ رَّسُولًا أَنِ ٱعْبُدُوا۟ ٱللَّـهَ وَٱجْتَنِبُوا۟ ٱلطَّـٰغُوتَ ۖ فَمِنْهُم مَّنْ هَدَى ٱللَّـهُ وَمِنْهُم مَّنْ حَقَّتْ عَلَيْهِ ٱلضَّلَـٰلَةُ ۚ فَسِيرُوا۟ فِى ٱلْأَرْضِ فَٱنظُرُوا۟ كَيْفَ كَانَ عَـٰقِبَةُ ٱلْمُكَذِّبِينَ
A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: “Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!” A byli mezi nimi někteří, jimž Bůh dal vedení, a byli mezi nimi jiní, jimž usouzeno bylo bloudění. Choďte jen po zemi a popatřte, jaký byl konec těch, kdo pokládali to za lživé! (Nahl: 36)
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Nepřísluší Milostiplnému Stvořiteli, aby Své služebníky ponechal tápat bez účelu, zanedbané, aniž by je poučil o tom, co jim prospívá a co jim škodí jak v jejich životě na tomto, tak i v jejich životě na onom světě. Toto by byla křivda v pohledu Jeho panování nad univerzem, stvořitelské moci a udržující péče o celý kosmos. Připisovat něco takového Vznešenému Pánu znamená tvrdit o Něm něco, čeho On není hoden.“ [6]
Také říká:
„Kdo pochopí Boží přívlastek Milostiplný (arab. الرحمن ar-Rahmán), pochopí, že z něho vyplývá i nutnost vyslání proroků, mír s nimi všemi, zvěstujících lidstvu Boží Slovo v Písmech a to dokonce tím spíše, nežli že z toho vyplývá, že Milostiplný Stvořitel sesílá na zem déšť, díky němuž roste býlí a klíčí zasetá semena. Lidská potřeba Boží milosti kvůli tomu, co je potřeba životu srdce je větší, nežli potřeba toho, co dává život tělu ve fyzickém smyslu slova.“ [7]
Milostiplný Stvořitel stvořil také anděly, seslal Písma a vyvolil si proroky coby prostředek, kterým svým služebníkům připomíná jejich původ, smysl a účel jejich života zde a také jejich nevyhnutelný konec. S jejich pomocí je učí tomu, co jim prospívá i škodí na tomto i na onom světě. A jejich prostřednictvím oznamuje radostnou zvěst o Ráji pro poslušné a vděčné, jakož i varování před Peklem pro vzpurné a nevděčné:
وَمَا نُرْسِلُ ٱلْمُرْسَلِينَ إِلَّا مُبَشِّرِينَ وَمُنذِرِينَ ۖ فَمَنْ ءَامَنَ وَأَصْلَحَ فَلَا خَوْفٌ عَلَيْهِمْ وَلَا هُمْ يَحْزَنُونَ
My posíláme posly jen jako hlasatele zvěsti radostné a jako varovatele; ti, kdož uvěří a polepší se, ti nemusí mít strach a nebudou zarmouceni. (An’ám: 48)
Skrze ně Stvořitel učinil pro Své služebníky jasnou cestu správného vedení a bezpečí a vyzval je k jejímu následování. A skrze ně jim také objasnil mnohojaké cesty bludu a zkázy, před jejichž následováním je varoval, jako:
فَإِمَّا يَأْتِيَنَّكُم مِّنِّى هُدًى فَمَنِ ٱتَّبَعَ هُدَاىَ فَلَا يَضِلُّ وَلَا يَشْقَىٰ وَمَنْ أَعْرَضَ عَن ذِكْرِى فَإِنَّ لَهُۥ مَعِيشَةً ضَنكًا وَنَحْشُرُهُۥ يَوْمَ ٱلْقِيَـٰمَةِ أَعْمَىٰ قَالَ رَبِّ لِمَ حَشَرْتَنِىٓ أَعْمَىٰ وَقَدْ كُنتُ بَصِيرًا قَالَ كَذَٰلِكَ أَتَتْكَ ءَايَـٰتُنَا فَنَسِيتَهَا ۖ وَكَذَٰلِكَ ٱلْيَوْمَ تُنسَىٰ
A věru k vám přijde ode Mne správné vedení. A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný, zatímco ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný a v den zmrtvýchvstání vzkříšen bude Námi jako slepý a řekne: „Pane, proč jsi mne vzkřísil jako slepého, když dříve byl jsem vidoucí?“ I odpoví Bůh: „Tak jako k tobě přicházela Naše znamení a tys na ně zapomněl, stejně tak jsi ty dnes zapomenut!“ (TáHá: 123-126)
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم jim nakreslil na zemi čáru a pak řekl:
هذا سبيلُ اللَّهِ.
„Toto je cesta Boží.“
A potom nakreslil další čáry napravo a nalevo a řekl:
هذِهِ سُبلٌ على كلِّ سبيلٍ منها شيطانٌ يدعو إليهِ
„Toto jsou další, odlišné cesty. Na počátku každé z nich číhá šejtán, který k ní vyzývá.“
A potom recitoval:
وَأَنَّ هَـٰذَا صِرَٰطِى مُسْتَقِيمًا فَٱتَّبِعُوهُ ۖ وَلَا تَتَّبِعُوا۟ ٱلسُّبُلَ فَتَفَرَّقَ بِكُمْ عَن سَبِيلِهِۦ ۚ ذَٰلِكُمْ وَصَّىٰكُم بِهِۦ لَعَلَّكُمْ تَتَّقُونَ
A toto je vskutku stezka Má, jež vede přímo. Kráčejte po ní a nenásledujte cesty jiné, jež by vás vzdálily od cesty Jeho. A toto je to, co On vám přikazuje – snad budete bohabojní!(An’ám: 153)“ [8]
Posel Boží صلى الله عليه و سلم také pravil:
قَدْ تَرَكْتُكُمْ عَلَى الْبَيْضَاءِ لَيْلُهَا كَنَهَارِهَا لاَ يَزِيغُ عَنْهَا بَعْدِي إِلاَّ هَالِكٌ.
„Zanechal jsem vás na jasné a přímé cestě, jasně zřetelné, jak zřetelně se noc liší ode dne. Nikdo se po mně od ní neodchýlí, aniž by nebyl zatracen.“ [9]
Alláh tedy není vůči Svým stvořením nespravedlivý a nikterak je nezanedbává. Sesílá jim posly a Písma, vysvětluje jim do detailů, jak mají správně žít, jaký způsob života pro ně zvolil a jako výsledek toto staví člověku na jeho bedra břemeno na toto poselství správně zareagovat. Navíc lidé už nemají výmluvu neznalosti za to, když se odchýlí od přímé cesty, kterou jim jejich Stvořitel do detailů skrze Svého Proroka صلى الله عليه و سلم objasnil.
________________________________________________________________
[1] Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3208; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2643.
[2] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 9/307.
[3] Viz Medžmú’u l-fetáwá, 9/310.
[4] Viz Ibn Tejmíja v Ibid., 9/313. Diskuzi o pravé povaze srdce, zraku a sluchu a jejich úlohách, vzájemném vztahu a důležitosti pro získávání poznatků a pro jejich pochopení viz Ibid., 9/310.
[5] Viz al-Fewáid, str. 32.
[6] Viz Medáridžu s-sálikín, 1/31.
[7] Viz Ibid., 1/32.
[8] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 4142; al-Bezzár v al-Bahru z-zuchchár, hadís č. 1865; an-Nesáí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 11174; a Ibn Hibbán v Sahíhu. Ahmed Šákir ocenil jako sahíh ve svém tahkíku Ahmedova Musnedu.
[9] Jako součást delšího hadísu od ‘Abdurrahmána ibn ‘Amra as-Sulemího رضي الله عنه a dalších zaznamenali Ibn Mádža, hadís č. 43; Ahmed v Musnedu, hadís č. 17142; a al-Albání doložil jako sahíh v Sahíhu Suneni Ibn Mádža, hadís č. 41.