Co pramení z toho, že jsme služebníky a že máme svého Pána?
Pramení z toho nutnost podřídit se očividné skutečnosti, že jedině Vznešený Alláh je výlučným a absolutním Pánem, Stvořitelem, Vládcem, Upravovatelem a Udržovatelem všehomíra. Jeho kralování a suverénní vláda nemůže být nikým a ničím narušena ani na zemi, ani na nebesích a ani ve všem co je mezi nimi. On tvoří, živí a udržuje, určuje, vlastní, kontroluje a reguluje zcela vše, přinášeje kosmosu vše potřebné k tomu, aby mohl existovat. On Sám stvořil z ničeho úplně vše. Jemu Samému patří úplně vše. A On Sám rozhoduje úplně o všem.
Důkazy pro tato tvrzení nalezneme v Božích slovech:
إِنَّ رَبَّكُمُ ٱللَّـهُ ٱلَّذِى خَلَقَ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضَ فِى سِتَّةِ أَيَّامٍ ثُمَّ ٱسْتَوَىٰ عَلَى ٱلْعَرْشِ يُغْشِى ٱلَّيْلَ ٱلنَّهَارَ يَطْلُبُهُۥ حَثِيثًا وَٱلشَّمْسَ وَٱلْقَمَرَ وَٱلنُّجُومَ مُسَخَّرَٰتٍۭ بِأَمْرِهِۦٓ ۗ أَلَا لَهُ ٱلْخَلْقُ وَٱلْأَمْرُ ۗ تَبَارَكَ ٱللَّـهُ رَبُّ ٱلْعَـٰلَمِينَ
Pánem vaším je vskutku Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi v šesti dnech a potom se usadil na trůně Svém. On pokrývá nocí den, který se bez přestání žene za ní, zatímco slunce, měsíc a hvězdy jsou rozkazu Jeho podrobeny. Což Jemu nenáleží stvoření a rozkazování? Požehnán buď Bůh, Pán lidstva veškerého!(A’ráf: 54)
ذَٰلِكُمُ ٱللَّـهُ رَبُّكُمْ لَهُ ٱلْمُلْكُ ۚ وَٱلَّذِينَ تَدْعُونَ مِن دُونِهِۦ مَا يَمْلِكُونَ مِن قِطْمِيرٍ
Takový je Bůh, Pán váš, jemuž patří moc královská, zatímco ti, které vzýváte vedle Něho, nemají moc ani nad slupkou pecky datlové. (Fátir: 13)
Stvořitel a Pán všehomíra je Jediný, kdo dává živobytí, Jediný, kdo dává život, kdo sesílá déšť, dává vyklíčit zasetým semenům, dává někomu pocty a prestiž, zatímco jinému ponížení, dává někomu správné vedení, zatímco někoho trestem za jeho vzpurnost nechá bloudit.
A právě proto vzniká pro nás povinnost být Mu vděčni, uctívat Ho a plně se podrobit Jeho Řádu a Jeho Zákonu. Všechny formy uctívání, které On stanoví, je třeba vykonat a směřovat je pouze k Němu Jedinému, ať už se jedná o niterné záležitosti srdce, slova pronášená jazykem či činy vykonané tělem. Vždy a za všech okolností je a zůstává pouze On tím jediným, kdo zasluhuje být uctíván, adorován, ke kterému je třeba se obracet v prosbách a modlitbách, kterého je třeba velebit a kterému je třeba sloužit. Nic a nikdo mimo Něho si toto nezaslouží. A toto je pravý význam a skutečné naplnění svědectví, že není skutečného božstva (tedy objektu uctívání) kromě Jediného Pravého Boha, Stvořitele všehomíra.
Vznešený praví:
وَهُوَ ٱلَّذِى فِى ٱلسَّمَآءِ إِلَـٰهٌ وَفِى ٱلْأَرْضِ إِلَـٰهٌ ۚ وَهُوَ ٱلْحَكِيمُ ٱلْعَلِيمُ
On je ten, kdo je Bohem na nebesích i Bohem na zemi, a On moudrý je i vševědoucí. (Zuchruf: 84)
وَٱلَّذِينَ يَدْعُونَ مِن دُونِ ٱللَّـهِ لَا يَخْلُقُونَ شَيْـًٔا وَهُمْ يُخْلَقُونَ
Ti však, jež oni místo Boha uctívají, nic nestvořili, ale sami byli stvořeni (Nahl: 20)
وَلَا تَدْعُ مَعَ ٱللَّـهِ إِلَـٰهًا ءَاخَرَ ۘ لَآ إِلَـٰهَ إِلَّا هُوَ ۚ كُلُّ شَىْءٍ هَالِكٌ إِلَّا وَجْهَهُۥ ۚ لَهُ ٱلْحُكْمُ وَإِلَيْهِ تُرْجَعُونَ
Nevzývej spolu s Bohem žádné božstvo jiné, vždyť není božstva kromě Něho! A zahyne všechno kromě tváře Jeho – a Jemu náleží rozhodnutí a k Němu budete navráceni. (Kasas: 88)
Jakou tedy máme vůči Stvořiteli zodpovědnost?
Stvořitel dal našemu nitru rozhodující slovo nad naším tělem a učinil ho také centrem, kde přebývá lidské vědomí, vědění, místem, které reaguje na promluvu, na správné vedení a na léčbu ducha:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلنَّاسُ قَدْ جَآءَتْكُم مَّوْعِظَةٌ مِّن رَّبِّكُمْ وَشِفَآءٌ لِّمَا فِى ٱلصُّدُورِ وَهُدًى وَرَحْمَةٌ لِّلْمُؤْمِنِينَ
Ó lidé, nyní vám přišlo od Pána vašeho varování a uzdravení toho, co v hrudích je skryto, i správné vedení a milosrdenství pro věřící. (Júnus: 57)
وَمَن يُؤْمِنۢ بِٱللَّـهِ يَهْدِ قَلْبَهُۥ ۚ وَٱللَّـهُ بِكُلِّ شَىْءٍ عَلِيمٌ
A kdo věří v Boha, toho srdce On na správnou cestu uvede a Bůh je v každé věci vševědoucí.(Teghábun: 11)
Tak jako bylo srdce stvořeno k poznání Stvořitele a k tomu, aby ho drželo v úctě, tak i zbytek těla je stvořen k tomu, aby toto uctívání potvrdil, aby se před Stvořitelem skláněl, padal před Ním na tvář a pomáhal naplnit všechny závazky, jejichž splnění Vznešenému Stvořiteli dlužíme a všechny povinnosti, které nám On vymezil mezi sebou navzájem.
Srdce je jako vladař celého těla a zbytek těla jsou jeho jednotky, které ho následují a které se podřizují jeho velení. To srdce miluje či nenávidí, má či nemá rádo, touží, přeje si a prahne po něčem na základě toho, co mu sprostředkovávají smysly i jeho vnitřní popudy, rozmary, myšlenky a představivost. Zbytek těla to přivádí v realitu svými činy.
Vznešený v tomto duchu praví:
لَّا يُؤَاخِذُكُمُ ٱللَّـهُ بِٱللَّغْوِ فِىٓ أَيْمَـٰنِكُمْ وَلَـٰكِن يُؤَاخِذُكُم بِمَا كَسَبَتْ قُلُوبُكُمْ ۗ وَٱللَّـهُ غَفُورٌ حَلِيمٌ
Bůh vás nepotrestá za nevážnost řeči vaší v přísahách, ale potrestá vás za to, co srdce vaše si vysloužila. Bůh věru je odpouštějící, laskavý. (Bekara: 225)
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:
إِنَّ اللَّهَ لاَ يَنْظُرُ إِلَى صُوَرِكُمْ وَأَمْوَالِكُمْ وَلَكِنْ يَنْظُرُ إِلَى قُلُوبِكُمْ وَأَعْمَالِكُمْ.
„Věru Alláh se nedívá na váš zjev ani na vaše majetky, ale dívá se na vaše srdce a vaše činy.“ [1]
Proto dobrota či špatnost něčího chování závisí na jeho činech. A jeho činy jsou vykonány tělem, které mu jako takové propůjčil Stvořitel, který toto tělo pro něj stvořil. A toto tělo poslouchá srdce dotyčného, které je jeho velitelem.
Proto Posel Boží صلى الله عليه وسلم také říká:
وَإِنَّ فِي الْجَسَدِ مُضْغَةً إِذَا صَلَحَتْ صَلَحَ الْجَسَدُ كُلُّهُ وَإِذَا فَسَدَتْ فَسَدَ الْجَسَدُ كُلُّهُ أَلاَ وَهِيَ الْقَلْبُ .
„Věru v těle je kousek masa, když bude v pořádku, bude v pořádku i celý zbytek těla a když bude zkažený, bude zkažený i celý zbytek těla. A věru je jím srdce.“ [2]
Ve světle výše uvedeného závisí úspěch každého jednoho Božího služebníka na jeho srdci.
Vznešený Alláh o Soudném Dni praví:
يَوْمَ لَا يَنفَعُ مَالٌ وَلَا بَنُونَ إِلَّا مَنْ أَتَى ٱللَّـهَ بِقَلْبٍ سَلِيمٍ
v ten den nikomu ani majetek, ani synové neprospějí – kromě těch, kdož se srdcem upřímným k Bohu přijdou (Šu’ará: 88-89)
Stvořitel lidstvu zjevil a učinil pro ně povinností to, co je povede správnou cestou, vyléčí jejich neduhy a napraví jejich srdce, aby zůstala čistá, zdravá, upřímá a v pořádku. Lidská srdce přirozeně neinklinují k ničemu jinému, nežli k uctívání Jediného Stvořitele. On objasnil lidstvu následky veškerého počínání. Buď Mu uvěří a tím Mu budou vděčni, nebo Mu neuvěří a budou vůči Němu nevděčnými. Stvořitel nám vše objasnil a ponechal nám možnost výběru shodně Své neutuchající starostlivosti o nás, péči, shovívavosti a lásce vůči nám:
يَـٰٓأَيُّهَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُوا۟ ٱسْتَجِيبُوا۟ لِلَّـهِ وَلِلرَّسُولِ إِذَا دَعَاكُمْ لِمَا يُحْيِيكُمْ ۖ وَٱعْلَمُوٓا۟ أَنَّ ٱللَّـهَ يَحُولُ بَيْنَ ٱلْمَرْءِ وَقَلْبِهِۦ وَأَنَّهُۥٓ إِلَيْهِ تُحْشَرُونَ
Vy, kteří věříte! Odpovídejte na výzvu Boha a posla Jeho, když ten vás volá k tomu, co život vám dává. A vězte, že Bůh stojí mezi člověkem a srdcem jeho a že k Němu budete shromážděni! (Anfál: 24)
Kdokoli na tuto výzvu odpoví a skloní před ní svou hlavu, ten bude žít v blahobytu a dosáhne věčné blaženosti v životě na onom světě. Pro takové, kteří svá srdce uchrání před falešnými a lživými přesvědčeními, pochybnostmi, podezřeními, chtíči a tužbami a naplní je vírou (arab. الإيمان al-ímán), kdokoli se odevzdá službě výhradně Jedinému Bohu a výhradně tak, jak si On žádá a jak On ukázal prostřednictvím Svého Posla صلى الله عليه وسلم, jejich Pán připravil nesmírnou odměnu. A tací, kteří budou i přesto ke svému Stvořiteli přidružovat jiná, falešná božstva, nebo se od uctívání Jediného Pána odvrátí a vydají se po cestě hříchu, těch uctívání se stane marným a neplatným. Pro ně Stvořitel připravil trest shodně míře jejich provinění. Dobré za dobré, špatné za špatné:
إِنَّا كَذَٰلِكَ نَفْعَلُ بِٱلْمُجْرِمِينَ إِنَّهُمْ كَانُوٓا۟ إِذَا قِيلَ لَهُمْ لَآ إِلَـٰهَ إِلَّا ٱللَّـهُ يَسْتَكْبِرُونَ
a takovým způsobem my jednat budeme s hříšníky, kteří, když řečeno jim bylo, že není božstva kromě Boha, zpyšněli (Sáffát: 34-35)
وَقَالَ رَبُّكُمُ ٱدْعُونِىٓ أَسْتَجِبْ لَكُمْ ۚ إِنَّ ٱلَّذِينَ يَسْتَكْبِرُونَ عَنْ عِبَادَتِى سَيَدْخُلُونَ جَهَنَّمَ دَاخِرِينَ
I pravil Pán váš: “Vzývejte Mne a Já vás vyslyším! Ti, kdo se pyšně povyšují nad uctívání, ti věru vejdou do pekla, kde budou poníženi.” (Gháfir: 6)
Na jiném místě hovoří o Soudném dni:
يَوْمَ نَحْشُرُ ٱلْمُتَّقِينَ إِلَى ٱلرَّحْمَـٰنِ وَفْدًا وَنَسُوقُ ٱلْمُجْرِمِينَ إِلَىٰ جَهَنَّمَ وِرْدًا
V ten den shromáždíme bohabojné u Milostiplného jako poselstvo a poženeme hříšníky do pekla jako k napajedlu stádo (Merjem: 85-86)
فَٱلْيَوْمَ لَا تُظْلَمُ نَفْسٌ شَيْـًٔا وَلَا تُجْزَوْنَ إِلَّا مَا كُنتُمْ تَعْمَلُونَ
V ten den nebude ukřivděno v ničem duši žádné a odměněni budete jen za to, co skutečně jste činili.(JáSín: 54)
Alláh obdařil každého člověka možností svobodně se rozhodnout na základě vjemů svých smyslů a vlastního úsudku. A tato svoboda ospravedlňuje nutnost zodpovědnosti a odpovědnosti za učiněná rozhodnutí a vykonané skutky, stejně jako nutnost existence odměny a trestu:
نَّا خَلَقْنَا ٱلْإِنسَـٰنَ مِن نُّطْفَةٍ أَمْشَاجٍ نَّبْتَلِيهِ فَجَعَلْنَـٰهُ سَمِيعًۢا بَصِيرًا إِنَّا هَدَيْنَـٰهُ ٱلسَّبِيلَ إِمَّا شَاكِرًا وَإِمَّا كَفُورًا
Věru jsme člověka stvořili z kapky semene, ze směsí, zkoušejíce jej. A slyšícím a vidoucím jsme jej učinili a na správnou cestu – ať vděčný je, či nevděčný – jsme jej uvedli. (Insán: 2-3)
أَلَمْ نَجْعَل لَّهُۥ عَيْنَيْنِ وَلِسَانًا وَشَفَتَيْنِ وَهَدَيْنَـٰهُ ٱلنَّجْدَيْنِ
Což dvě oči jsme mu nedali i jazyk a dva rty a před dvě stezky jsme jej neuvedli? (Beled: 8-10)
وَقُلِ ٱلْحَقُّ مِن رَّبِّكُمْ ۖ فَمَن شَآءَ فَلْيُؤْمِن وَمَن شَآءَ فَلْيَكْفُرْ ۚ إِنَّآ أَعْتَدْنَا لِلظَّـٰلِمِينَ نَارًا أَحَاطَ بِهِمْ سُرَادِقُهَا ۚ وَإِن يَسْتَغِيثُوا۟ يُغَاثُوا۟ بِمَآءٍ كَٱلْمُهْلِ يَشْوِى ٱلْوُجُوهَ ۚ بِئْسَ ٱلشَّرَابُ وَسَآءَتْ مُرْتَفَقًا
A rci: “Pravda přichází od Pána vašeho; kdo chce, ať věří, a kdo chce, ať nevěří!” A věru jsme připravili pro nespravedlivé oheň, jenž hustým dýmem je obklopí. A poprosí-li o pomoc, bude jim pomoženo vodou podobnou kovu roztavenému, jež spálí tváře jejich. A jak odporný to nápoj a jak hnusné to místo pobytu! (Kehf: 29)
A proto:
كُلُّ ٱمْرِئٍۭ بِمَا كَسَبَ رَهِينٌ
A každý člověk je toho, co činy svými si vysloužil, ručitelem.(Túr: 21)
Stvořitel předurčil každému z nás, že nakonec zemře. Smrti nemůže nikdo uniknout:
أَيْنَمَا تَكُونُوا۟ يُدْرِككُّمُ ٱلْمَوْتُ وَلَوْ كُنتُمْ فِى بُرُوجٍ مُّشَيَّدَةٍ
Ať kdekoliv budete, smrt vás zastihne, i kdybyste byli ve věžích opevněných. (Nisá: 78)
Smrt je stanovený termín, ve kterém duše opustí tělo, které jí bylo na tomto světě propůjčeno a ona se navrátí ke svému Pánu. A On nakonec každému z nás bude soudit a rozhodne, zda bude z Boží Milosti odměněn či podle Boží Spravedlnosti potrestán, aniž by se mu stala byť i nejmenší křivda:
كُلُّ نَفْسٍ ذَآئِقَةُ ٱلْمَوْتِ ۗ وَإِنَّمَا تُوَفَّوْنَ أُجُورَكُمْ يَوْمَ ٱلْقِيَـٰمَةِ ۖ فَمَن زُحْزِحَ عَنِ ٱلنَّارِ وَأُدْخِلَ ٱلْجَنَّةَ فَقَدْ فَازَ ۗ وَمَا ٱلْحَيَوٰةُ ٱلدُّنْيَآ إِلَّا مَتَـٰعُ ٱلْغُرُورِ
Každá duše okusí smrti; a teprve v den zmrtvýchvstání obdržíte plně své odměny. A kdo se vyhne ohni a bude do ráje uveden, ten dosáhl úspěchu. A život na tomto světě je pouze klamné užíváni. (Áli ‘Imrán: 185)
Zasvěťme své konání bezezbytku pouze našemu Stvořiteli
Kdokoli se proto zamyslí nad výše řečeným, uvědomí si, že smysl celého stvoření a vůbec existence celého vesmíru a nakonec i všeho, co kdy bylo stvořeno, se točí okolo podrobení se vůli jeho Stvořitele a Udržovatele.
Plně se Mu odevzdat a konat vše, co ho těší a s čím je spokojen a zároveň se vyhýbat uctívání čehokoli a kohokoli jiného mimo něj – to je tím pravým účelem, kvůli kterému byly vysíláni k lidem všichni proroci od Adama až po Muhammeda, mír a požehnání s nimi všemi.
Vznešený pravil:
وَلَقَدْ بَعَثْنَا فِى كُلِّ أُمَّةٍ رَّسُولًا أَنِ ٱعْبُدُوا۟ ٱللَّـهَ وَٱجْتَنِبُوا۟ ٱلطَّـٰغُوتَ
A vyslali jsme již k národu každému posla, aby hlásal: “Boha uctívejte a Tághútovi se vyhýbejte!”(Nahl: 36)
Tento cíl je prvotním a nejzásadnějším pravidlem a kvůli němu docházelo mezi proroky, mír s nimi, a jejich nepokornými národy, ke sporům. Díky tomuto je lidstvo rozděleno na dvě skupiny – ty, kteří ho přijímají a ty, kteří ho odmítají. Na ty, kteří spějí do Ráje a na ty, kteří spějí do Plamenů pekla.
Obyvateli Pekla se stanou všichni, kteří zcela popírali svého Stvořitele, či sice přijímali, že je stvořitelem a vládcem nad veškerenstvem, avšak neuctívali Ho, anebo k Němu v uctívání přidružovali něco či někoho jiného, jinými slovy neuctívali pouze Jeho a nepopírali nárok na uctívání kohokoli či čehokoli jiného. To byl i případ pohanských obyvatel Mekky, k nimž byl vyslán Posel Boží صلى الله عليه و سلم Muhammed.
Vznešený Stvořitel o absurditě jejich přesvědčení praví:
قُلْ مَن يَرْزُقُكُم مِّنَ ٱلسَّمَآءِ وَٱلْأَرْضِ أَمَّن يَمْلِكُ ٱلسَّمْعَ وَٱلْأَبْصَـٰرَ وَمَن يُخْرِجُ ٱلْحَىَّ مِنَ ٱلْمَيِّتِ وَيُخْرِجُ ٱلْمَيِّتَ مِنَ ٱلْحَىِّ وَمَن يُدَبِّرُ ٱلْأَمْرَ ۚ فَسَيَقُولُونَ ٱللَّـهُ ۚ فَقُلْ أَفَلَا تَتَّقُونَ
Rci: “Kdo uštědřuje vám obživu z nebes a země? Kdo vládcem je sluchu a zraku? Kdo dává vzejít živému z mrtvého a mrtvému ze živého a kdo řídí rozkazy všechny?” I odvětí: “Bůh!” Rci jim tedy: “Proč tedy nechcete být bohabojní?” (Júnus: 31)
قُلْ مَن رَّبُّ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ ٱلسَّبْعِ وَرَبُّ ٱلْعَرْشِ ٱلْعَظِيمِ سَيَقُولُونَ لِلَّـهِ ۚ قُلْ أَفَلَا تَتَّقُونَ قُلْ مَنۢ بِيَدِهِۦ مَلَكُوتُ كُلِّ شَىْءٍ وَهُوَ يُجِيرُ وَلَا يُجَارُ عَلَيْهِ إِن كُنتُمْ تَعْلَمُونَ سَيَقُولُونَ لِلَّـهِ ۚ قُلْ فَأَنَّىٰ تُسْحَرُونَ
Zeptej se: „Kdo Pánem je sedmi nebí a Pánem trůnu nesmírného?“ Odvětí: „Bůh.“ Rci: „Což tedy bohabojní nebudete?“ Otaž se: „V čí ruce je panství nade všemi věcmi a kdo ochraňuje, zatímco proti Němu žádné ochrany není, odpovězte, víte-li?“ Odvětí: „Bůh.“ Rci: „Jak můžete být tedy tak ošálení?“(Mu´minún: 86-89)
Uznávali tedy Boží stvořitelskou moc, Jeho panování a vládu nad veškerenstvem, dokonce uznávali i některé z Božích přívlastků, ale toto je ještě nečinilo pravými, Jedinému Bohu odevzdanými služebníky. Sám Stvořitel je i dále nazývá nevěřícími a vyhrožuje jim Peklem navzdory tomu, že uznávají Jeho existenci a fakt, že je Pánem všeho.
Naopak ti, o kterých Sám Stvořitel svědčí, že se stanou obyvateli Ráje, mají společnou výhradní víru ve Stvořitele, že vše stvořil, všemu vládne, vše určuje a udržuje, vše pochází a pramení od Něho, že je Jedinečný ve Svých Přívlastcích a Vlastnostech, jimiž Sám Sebe popsal v poselstvích všech svých proroků od prvního do posledního – a také to, že uctívají Jeho a pouze Jeho, aniž by ve svém uctívání k Němu přidružovali cokoli či kohokoli jiného. Kdo se pak bude vytrvale a neochvějně ubírat cestou takových jak ve svých slovech, tak i ve svých činech a nikdy se neodkloní od této nejzákladnější pravdy a kdo se bude snažit, aby tato pravda dominovala, dosáhne toho největšího možného úspěchu:
يَـٰقَوْمَنَآ أَجِيبُوا۟ دَاعِىَ ٱللَّـهِ وَءَامِنُوا۟ بِهِۦ يَغْفِرْ لَكُم مِّن ذُنُوبِكُمْ وَيُجِرْكُم مِّنْ عَذَابٍ أَلِيمٍ
Lide náš, odpovězte tomu, jenž zve vás k Bohu, a uvěřte v něj! Bůh vám pak odpustí viny vaše a uchrání vás od trestu bolestného. (Ahkáf: 31)
إِنَّ ٱلَّذِينَ قَالُوا۟ رَبُّنَا ٱللَّـهُ ثُمَّ ٱسْتَقَـٰمُوا۟ تَتَنَزَّلُ عَلَيْهِمُ ٱلْمَلَـٰٓئِكَةُ أَلَّا تَخَافُوا۟ وَلَا تَحْزَنُوا۟ وَأَبْشِرُوا۟ بِٱلْجَنَّةِ ٱلَّتِى كُنتُمْ تُوعَدُونَ
K těm pak, kdož říkali: “Pánem naším je Bůh,” a potom se přímo ubírali, andělé sestoupí hovoříce: “Nebojte se a nermuťte se, nýbrž radujte se z ráje, jenž byl vám přislíben! (Fussilet: 30)
Tj. takoví potvrdili Boží panování a zůstali na přímé cestě tím, že uctívali pouze Jeho a konali dobré skutky.
Proto je uctívání Stvořitele základním účelem lidského bytí a pravým klíčem ke spáse je přesvědčení, že nikdo a nic není hodno uctívání, kromě Jediného Stvořitele. Toto je jediná pravá víra a jediné pravdivé náboženství, byť většina lidstva tuto skutečnost ignoruje.
Vznešený praví:
مَا تَعْبُدُونَ مِن دُونِهِۦٓ إِلَّآ أَسْمَآءً سَمَّيْتُمُوهَآ أَنتُمْ وَءَابَآؤُكُم مَّآ أَنزَلَ ٱللَّـهُ بِهَا مِن سُلْطَـٰنٍ ۚ إِنِ ٱلْحُكْمُ إِلَّا لِلَّـهِ ۚ أَمَرَ أَلَّا تَعْبُدُوٓا۟ إِلَّآ إِيَّاهُ ۚ ذَٰلِكَ ٱلدِّينُ ٱلْقَيِّمُ وَلَـٰكِنَّ أَكْثَرَ ٱلنَّاسِ لَا يَعْلَمُونَ
Ti, které uctíváte vedle Něho, nejsou leč jména, jež dali jste jim vy i otcové vaši, a Bůh ohledně nich neseslal žádné zplnomocnění. Rozhodnutí náleží jedině Bohu a On poručil, abyste neuctívali nikoho kromě Něho. A to je náboženství neměnné, však většina lidí to neví. (Júsuf: 40)
Proto kdokoli, kdo si přeje vstoupit do Ráje a zachránit se před Peklem nemá jinou možnost, nežli se odevzdat Svému Stvořiteli, plně se Mu podrobit, uctívat jen Jeho Jediného jen tak, jak si On přeje a přivést sebe a svůj život do souladu se vším, co přináší Jeho spokojenost. Musí pochopit, následovat a nezradit přesvědčení, že nic a nikdo nemá právo na uctívání, kromě Stvořitele, ve všech podmínkách, významech a aspektech, které z něho vyplývají.
________________________________________________________________
[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2564.
[2] Od Nu’mána ibn Bešíra رضي الله عنه zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 1599.