OTÁZKA: Jaké konkrétní úlevy mají muslimové po vstupu do islámu?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Jaké konkrétní úlevy mají muslimové po vstupu do islámu?
ODPOVĚĎ:
Ti, kteří přijmou islám, tj. uvěří v to, co definuje muslima (6 pilířů víry – víra v absolutně Jediného Boha, který nemá žádného společníka, v Jeho anděly, ve zjevená písma, proroky včetně posledního, tedy Muhammeda صلى الله عليه و سلم, Soudný Den a předurčení Boží) a vyznají svou víru vyřčením šehády: Vyznávám, že není božstva kromě Boha a vyznávám, že Muhammed je Posel Boží (arab. Ašhedu an lá iláhe ille Lláh we ašhedu anne Muhammeden resúlu Lláh) se stávají naprosto plnohodnotnými muslimy se všemi právy a povinnostmi, které z toho vyplývají.
Musí poznat, kdo je jejich Pán, co je jejich víra a kdo je jejich prorokem.
Jde především o tyto aspekty:
1. Naučit se, co znamená Boží Jedinost (arab. tewhíd):
Bůh je absolutním stvořitelem, vládcem a vlastníkem veškerenstva, se kterým nakládá a kterému stanovuje Zákon dle Své svobodné a neomezované vůle a moudrosti.
Jeho jediného třeba uctívat dodržováním Jeho Zákona a nepřidružovat k Němu společníka jakéhokoli, ať osobu či věc.
Jen On Jediný a nikdo jiný má právo Sám Sebe představit a popsat Svým stvořením, o Bohu nelze prohlásit nic, než co On prohlásil ve zjevení – v Koránu a v tradici (arab. Sunně) Svého Posla Muhammeda صلى الله عليه و سلم.
2. Naučit se, co znamená modloslužebnictví (arab. širk) a držet se od toho co nejdál, vymýtit jakoukoli stopu tohoto ze svého srdce – modloslužebnictví je připodobnit k Bohu cokoli, nebo připodobnit Boha k čemukoli, nebo přidružit sebe k Bohu.
Skrytým modloslužebnictvím je uctívat Boha nikoli z touhy po Bohu Samém, po Jeho odměně a ze strachu před Jeho trestem, ale naopak z touhy po odměně, nebo uznání ze strany kohokoli jiného.
Modloslužebnictvím v činu je i přísahat v jiném jménu, než v Božím, nebo klást Bohu na roveň někoho v řeči, např. “dá-li Alláh a dá-li ten a ten,” nebo používat frazémy a pořekadla obsahující cokoli z přesvědčení, která odporují Jedinosti Boží atd.
3. Z toho vyplývá, že je přijatý jedině ten čin, který je výhradně pro Alláha a který je v souladu s Božím Zákonem, zprostředkovaným Koránem a Sunnou Božího Posla Muhammeda صلى الله عليه و سلم.
Toto je nejniternější podstata islámu a dělítko mezi vírou a nevírou. V tomto neexistuje žádná úleva a neznalost tohoto neomlouvá. Opak toho, co jsme vzpomenuli, nebo vědomý čin, který se tomu příčí, jako je zavrhování, zesměšňování, či urážení čehokoli z toho, představuje nevíru a pachatel něčeho takového přestává být muslimem.
Každý, kdo se stane muslimem tím, že pronese šehádu, musí od tohoto okamžiku plnit všechny základní povinnosti islámu:
– pět poviných denních modliteb, čehož předpokladem je znalost modlitebních textů (minimálně 1. súry z Koránu – al-Fátihy) v arabštině.
– zekát (povinný milodar) pro toho, kdo je jeho plátcem (disponuje nutnou výměrou majetku pro jeho placení)
– půst v měsíci Ramadánu
– pouť ke Ka’bě v Mekce, pro toho, kdo je toho schopen fyzicky i finančně.
– nesmí se také přibližovat k islámským zákazům, jež jsou obecně známé, jako je např. cizoložství, alkohol, vepřové maso atd. Tj. musí se naučit vyhýbat se těmto věcem.
Toto musí provést počínaje momentem, kdy ví co a jak má provádět.
Jsou to všeobecně známé, závazné věci, jež je povinen znát každý. Jediná omluva je v případě toho, kdo přijal islám právě nyní. Jsou i tím prvním, co se musí člověk, přijmuvší islám, naučit. Není třeba se lekat velkého množství faktů a informací, předpisů islámu, alespoň těch základních, je jen několik a všechny jsou poměrně jednoduché a pochopitelné.
Nechť vás Alláh vede přímou cestou, dá vám poznat předpisy Náboženství a uvede vás do zahrad věčné blaženosti. Ámín.