Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu, jeho společníkům a jeho následovníkům až do soudného dne.
Vznešený Alláh pravil:
مَآ أَصَابَ مِن مُّصِيبَةٍ فِى ٱلْأَرْضِ وَلَا فِىٓ أَنفُسِكُمْ إِلَّا فِى كِتَـٰبٍ مِّن قَبْلِ أَن نَّبْرَأَهَآ ۚ إِنَّ ذَٰلِكَ عَلَى ٱللَّـهِ يَسِيرٌ
A nepostihne žádné neštěstí zemi ani osoby vaše, aby nebylo zaneseno v Knize dříve, než jsme je stvořili – a to věru je pro Boha nadmíru snadné. (Hadíd: 22)
Dáwúd ibn Abí Hind pravil: „Nedopadne na vás žádná nesnáz, aniž by v sobě neobsahovala i něco milosti. Proto vždy budou tací, pro které bude milostí i tací, pro které bude pohromou.“ 1
Al-Hasan al-Basrí pravil: „Nezoufejte nad kalamitami a ranami osudu, které přicházejí, možná je v nich něco, co sice nevidíte rádi, ale může vám přinést spásu. A možná, že něco, co byste radši, vám může způsobit zkázu.“ 2
Významný učenec minulého století ‘Abdul’azíz ibn ‘Abdilláh ibn Báz pravil:
„Každá pohroma v sobě nese aspekt volání po návratu ke Vznešenému Alláhu a varování pro lidi, aby se obrátili zpět.“ 3
Následující text vznikl v návaznosti na vyjádření několika českých a slovenských muslimů a muslimek ve veřejném prostoru. Opakuje se v nich únava z celosvětové pandemické krize, zoufalství a rozmrzelost z protimuslimské nenávisti nejen na sociálních sítích, ale i v reálném prostředí, a „toxického klimatu“ v naší společnosti. A kromě toho i strach o sebe, své děti a smutek z nutnosti činit ústupky ve své víře a identitě. Obzvláště znepokojující byly zejména příspěvky sester urážených kvůli stylu svého oblékání, kvůli jejich hidžábu a informace, že některé se ho kvůli vlastnímu pocitu bezpečí vzdaly. Jejich vnitřnímu klidu to ale nijak nepomohlo. Rozhodl jsem se proto sepsat několik velmi důležitých rad v prvé řadě pro sebe a potom i pro ostatní, v naději, že mohou pomoci a že z nich můžeme mít všichni užitek. Toto je první z těchto rad.
Následoval jsem tím Boží příkaz:
فَذَكِّرْ إِن نَّفَعَتِ ٱلذِّكْرَىٰ
Připomínej, vždyť připomenutí je užitečné! (A’lá: 9)
a slova Ibn Hibbána, když poznamenal:
„Nejlepšími z bratří jsou ti, kteří nejštědřeji poskytují své rady.” 4
A doufám, že se neoctnu v situaci, kterou popisuje ‘Abdulláh ibn Mubárek, když se ho zeptali: „Zůstal vůbec ještě někdo, kdo nabídne užitečnou radu?“ Odpověděl jim: „A víte, zda ještě vůbec zůstal někdo, kdo by ji přijal?“ 5
Mým cílem je takto splnit svatou povinnost, kterou popisuje Ibn Hadžer al-‘Askalání slovy:
„Pokud člověk spatří svého druha ustaraného či smutného, má s ním promluvit způsobem, který zažene jeho starosti a chmury a způsobí, že se bude cítit lépe.“ 6
Příkladem takových slov je to, co se dochovalo od Ibn Tejmíji: „Nepřízeň osudu je jako nepřízeň počasí. Pokud si člověk uvědomí, že se jí nemůže vyhnout, už nikdy se nebude hněvat nad tím, co ho potkalo, ani nebude cítit chmury či smutek.“ 7
Veden tímto vědomím, přednesl jsem svým česky hovořícím bratrům a sestrám přednášku na toto téma. 8 Tu jsem posléze obohatil a rozšířil, až vznikl tento text. V něm jsem se, oproti několika předcházejícím, spíše kritickým pojednáním, snažil o pozitivní rady, neboť kritiky dle mého soudu už bylo dost. 9
Jak tedy souvisí přesvědčení o Jedinosti a Jedinečnosti Boží (arab. التوحيد at-tewhíd) se snadnějším překonáváním všeho nemilého, co člověka v životě potká?
Čím více tewhídu, tím více štěstí
Každý, kdo pozná svého Pána a Jeho výlučné nároky, bude šťastnější, neboť Vznešený Alláh ohledně správného vedení pravil:
فَإِمَّا يَأْتِيَنَّكُم مِّنِّى هُدًى فَمَنِ ٱتَّبَعَ هُدَاىَ فَلَا يَضِلُّ وَلَا يَشْقَىٰ وَمَنْ أَعْرَضَ عَن ذِكْرِى فَإِنَّ لَهُۥ مَعِيشَةً ضَنكًا
A ten, kdo následovat je bude, nezbloudí ani nebude nešťastný, zatímco ten, jenž odvrátí se od připomenutí Mého, život povede stísněný (Táhá: 123-124)
Ibn Tejmíja pravil:
„Přesvědčení o Jedinosti a Jedinečnosti Boží (arab. التوحيد at-tewhíd) je samým základem víry, prohlášením, které rozděluje mezi obyvateli Ráje a obyvateli Pekla. Je to cena za Ráj a není nikoho, koho islám by byl správný bez něj.“ 10
Na jiném místě řekl:
„Základem víry je s určitostí vybízet k dobrému a odvracet od zlého. Vrcholem veškerého dobra je tewhíd. A vrcholem veškerého zla je širk.” 11
Také řekl:
„Prosperita a štěstí náleží jen následovníkům učení o Boží Jedinosti a Jedinečnosti.“ 12
Rovněž pravil:
„Skutečně upřímný pocítí sladkost bytí Božím služebníkem a toto mu zabrání v tom, aby upadl v otroctví jiných.“ 13
A naopak, současný učenec Muhammed Sálih al-‘Usejmín dodává:
„Kdokoli opustí cestu uctívání Jediného Boha, ten se stane služebníkem prokletého šejtána.“ 14
Proto platí princip formulovaný Ibnu l-Kajjimem al-Džewzíjou: „Nejvelkolepější cesta ke štěstí vede přes víru v Jedinost a Jedinečnost Boží a jeho výlučné právo na uctívání. Míra štěstí jedince závisí na síle tohoto jeho přesvědčení a jeho dokonalosti.“ 15
Alláh je Ten, který o Sobě řekl:
بَدِيعُ ٱلسَّمَـٰوَٰتِ وَٱلْأَرْضِ ۖ وَإِذَا قَضَىٰٓ أَمْرًا فَإِنَّمَا يَقُولُ لَهُۥ كُن فَيَكُونُ
On stvořitelem je nebes a země, a když rozhodne věc nějakou, pak řekne toliko “Staniž se!” a stane se. (Bekara: 117)
Fudajl ibn Ijjád pravil: „Úcta, kterou služebník cítí vůči Alláhu závisí na tom, jak hluboce dokázal dotyčný Alláha poznat.“ 16
Ibnu l-Kajjim pravil:
„V srdci je žár lítostivosti, který nelze uhasit ničím, krom pocitu spokojenosti s tím, co On přikázal, co On zakázal, jak On rozhodl a krom trpělivosti, neochvějnosti a vytrvalosti na tom, dokud se s Ním člověk nesetká.” 17
Proto Vznešený Alláh říká:
وَبَشِّرِ ٱلصَّـٰبِرِينَٱلَّذِينَ إِذَآ أَصَـٰبَتْهُم مُّصِيبَةٌ قَالُوٓا۟ إِنَّا لِلَّـهِ وَإِنَّآ إِلَيْهِ رَٰجِعُونَ أُو۟لَـٰٓئِكَ عَلَيْهِمْ صَلَوَٰتٌ مِّن رَّبِّهِمْ وَرَحْمَةٌ ۖ وَأُو۟لَـٰٓئِكَ هُمُ ٱلْمُهْتَدُونَ
oznam zvěst radostnou trpělivým, kteří, když postihne je neštěstí, hovoří: “My Bohu patříme a my k Němu se navrátíme!” A to jsou ti, jimž patří požehnání a milosrdenství Pána jejich, to jsou ti, kdož správnou cestou jsou vedeni. (Bekara: 155-157)
Na jiném místě Vznešený Alláh vyčítá lidstvu:
وَإِذَا مَسَّكُمُ ٱلضُّرُّ فِى ٱلْبَحْرِ ضَلَّ مَن تَدْعُونَ إِلَّآ إِيَّاهُ ۖ فَلَمَّا نَجَّىٰكُمْ إِلَى ٱلْبَرِّ أَعْرَضْتُمْ ۚ وَكَانَ ٱلْإِنسَـٰنُ كَفُورًا
A když postihne vás pohroma na moři, vzdálí se od vás ti, které vedle Něho vzýváte, když však zachrání vás na pevnině, tu odvrátíte se – vždyť člověk je věru nevděčný. (Isrá: 67)
‘Abdurrahmán ibn Násir as-Se’dí dodává:
„Skutečný věřící se naproti tomu má ke svému Pínu jak v časech prosperity, tak i v časech nouze, v časech nelehkých i v časech pohody.” 18
Prorok Júnus/Jonáš, mír s ním, je naopak chválen takto:
فَنَادَىٰ فِى ٱلظُّلُمَـٰتِ أَن لَّآ إِلَـٰهَ إِلَّآ أَنتَ سُبْحَـٰنَكَ إِنِّى كُنتُ مِنَ ٱلظَّـٰلِمِينَ
A volal nás v temnotách říkaje: “Není božstva kromě Tebe, sláva budiž Tobě! Věru jsem patřil k nespravedlivým!” (Anbijá´:87)
Prosby úzkosti a tísně jsou prostoupeny tewhídem
O této prosbě Prorok صلى الله عليه و سلم řekl:
فَإِنَّهُ لَمْ يَدْعُ بِهَا رَجُلٌ مُسْلِمٌ فِي شَيْءٍ قَطُّ إِلاَّ اسْتَجَابَ اللَّهُ لَهُ
„Není muslima, který by prosil touto prosbou, aniž by mu na ni Alláh neodpověděl.“ 19
V prosbách, které Posel Boží صلى الله عليه و سلم opakoval v nejtěžších chvílích, také stále zaznívá motiv tewhídu.
Zejd ibn Sábit رضي الله عنه vypráví, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم, když mu bylo úzko, prosil Vznešeného Alláha mimo jiné i slovy:
أنت وليِّي في الدُّنيا والآخرةِ توفَّني مسلِمًا وألحِقْني بالصّالحين
„Ty jsi můj Záštitník na tomto světě a Ochránce na světě onom, dej, ať zemřu odevzdán do Tvé vůle a připoj mne k bezúhonným!“ 20
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíja řekl:
„Tato prosba v sobě spojuje uznání Boží Jedinosti, podrobení se vůči Alláhu, Pánu světů, manifestovanou potřebu každého po Bohu, zříkání se čehokoli a kohokoli, braného jako ochránce, mimo Alláha Jediného Nejdokonalejšího, prosbu o setrvání v islámu až do konce života, kdy je nejvyšším cílem služebníka v tomto stavu oddanosti Alláhu také zemřít, uznání, že všechny věci jsou v Božích Rukou a nikoli v rukou služebníků, potvrzení víry v Onen svět a prosbu o tu nejlepší společnost v Ráji, mezi těmi, kteří budou blažení a úspěšní.“ 21
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم samotný v nepříznivých časech prosíval Alláha slovy:
لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ الْعَظِيمُ الْحَلِيمُ، لاَ إِلَهَ إِلاَّ اللَّهُ رَبُّ السَّمَوَاتِ وَالأَرْضِ، رَبُّ الْعَرْشِ الْعَظِيمِ
„Lá iláhe ille lláhu l-‘azímu l-halímu lá iláhe ille lláhu rabbu s-semáwáti we l-ardi we rabbu l-‘arši l-‘azím,“ tj. „není božstva kromě Alláha Ohromného, Blahosklonného, není božstva kromě Alláha, Pána nebes i země i Pána trůnu ohromého.“ 22
‘Abdulláh ibn Dža’fer ibn Abí Tálib vyprávěl, že k Prorokovým prosbám v tísni patřilo i:
اللَّهُ اللَّهُ ربِّي لا أشرِكُ بِهِ شيئًا.
„Alláh, Alláh je mým pánem, nepřidružuji k Němu nic.“ 23
Anas ibn Málikرضي الله عنه vypráví, že kdykoli se Posel Boží صلى الله عليه و سلم ocitl v nějaké tísni, opakoval prosbu:
يا حيٌّ يا قيومُ برحمتِكَ أستغيثُ.
„Já Hajju, já Kajjúm, bi-rahmetike steghís,“ tj. „Ó Živý, ó Trvající, o milost Tvou tě úpěnlivě prosím.“ 24
Boží jméno الحي al-Hajj zde znamená Živý navždy, nepomíjející, bez začátku a konce, žijící dokonalým a nekončícím životem, Ten, který neumírá a nepřestává existovat. Boží jméno القيوم al-Kajjúm znamená Soběstačný a Nezávislý, na kterém závisí vše ostatní a který všemu ostatnímu dává život i obživu. Ten, který nic a nikoho nepotřebuje a naopak všechno a všichni potřebují Jeho.
Asmá´ bint ‘Umejs رضي الله عنها vyprávěla, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم také řekl:
مَنْ أصابَهُ هَمٌّ أوْ غَمٌّ، أوْ سُقْمٌ، أَوْ شِدَّةٌ، فقالَ: اللهُ رَبِّي، لا شريكَ لَهُ، كَشَفَ ذلِكَ عَنْهُ
„Kdokoli je zasažen starostmi, smutkem, chorobou, či jinou obtíží, a řekne: „Alláhu rabbí, lá šeríke leh,“ tj. „Alláh je Pánem mým, jenž nemá společníka,“ ten ze své obtíže nalezne úlevu.“ 25
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Kdokoli je více ustaraný a smutný, nechť o to více opakuje slova: není moci ani síly kromě u Alláha (arab. ﻻ حوا و ﻻ قوة إﻻ بالله lá hawle we lá kúwete illá billáh).“ 26
Také řekl:
„Není nic, co by rozhánělo těžkosti života tak mocně, jako tewhíd. Proto se v prosbách, jimiž se obracíme k Alláhu v časech tísně, zdůrazňuje tewhíd. Taková je i prosba Zu n-Núna. Není nikoho v tísni, kdo opakuje tuto prosbu, aniž by mu na ni Alláh neodpověděl.“27
Proto, abychom byli chráněni před všemi věcmi nedobrými a aby nám bylo zaručeno požehnání, se také tewhíd zdůrazňuje v modlitbách na začátku a konci každého jednoho dne.
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Slyšel jsem šejchu l-islám Ibn Tejmíju říci, že sunna modlitba před povinnou modlitbou za úsvitu (arab. الفجر al-fedžr) dláždí cestu skutků celého následujícího dne. A noční modlitba الوتر al-wtr je jejich pečetí. Proto měl Posel Boží صلى الله عليه و سلم ve zvyku během těchto modliteb recitovat súry al-Ichlás a al-Káfirún, 28 dvě súry upřímné víry. Obě tyto súry obsahují stručné pojetí tewhídu jak v teorii, tak i v praxi, jak z hlediska poznání Alláha, tak z hlediska Jeho uctívání a víry v Něho a v Jeho Božskost.“ 29
Smutek a úzkost je šejtánova zbraň
Smutek, tíseň a strach jsou šípy, kterými na nás útočí šejtán. My proti nim nejsme bezbraní, neboť Sufján as-Sewrí pravil: „Nic šejtánovi tolik nelomí páteř, jako prohlášení, že nic kromě Alláha nemá nárok být uctíváno.“ 30
Konečný cíl šejtána je oddálit nás od Alláha a svést nás na cestu bludu, vyhnat nás z blaženosti Ráje a uvrhnout nás do zatracení pekelných plamenů.
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Správné vedení a tewhíd jsou nejmocnějšími prostředky k dosažení štěstí, zatímco širk a blud jsou nejmocnějšími příčinami úzkosti a mizérie.” 31
Proto je podle všech učenců, starých, novějších i současných, tou nejdůležitější věcí, od které je třeba začít a na kterou je třeba klást ten největší důraz, právě přesvědčení o tewhídu a jeho správné pochopení i naplnění. Protože nic jiného, než naše nepochopení a odklon od tewhídu nezpůsobilo vítězství našich nepřátel nad námi, ať už jde o nepřátele vnější, či vnitřní:
„Právě díky našemu odklonu od tewhídu na nás Alláh seslal toto ponížení a dal nepřátelům nad muslimy zvítězit. A nebude s nimi spokojen, dokud se muslimové nenavrátí k tomu islámu, který následoval Posel Boží صلى الله عليه و سلم a jeho společníci.“ 32
Proto je přesvědčení o Jedinosti a Jedinečnosti Boží a výhradním Božím právu na uctívání kořenem veškerého štěstí i vnitřního míru. Nic na světě nemůže člověku poskytnout tolik tak silného pocitu štěstí, naplnění a vnitřní vyrovnanosti. Srdce nemůže okusit ničeho sladšího, než je Boží láska a pocit přiblížení se k Němu. A správné vedení a štěstí jsou věci, které přicházejí ruku v ruce. Kdokoli je správně veden, bude také opravdově šťastný na tomto i na onom světě. A kdo bloudí, ten bude na tomto i na onom světě nešťastný, buď může zažít krátkodobou a prchavou iluzi štěstí, která se však rozplyne a obrátí v zmar.
Kdo chce štěstí a svobodu, nechť následuje tewhíd
Proto ‘Abdurrahmán ibn Násir as-Si’dí praví: „Nejlepším poznáním je poznání tewhídu.“ 33
Na jiném místě tuto myšlenku rozvádí slovy:
„Kdokoli pohlédne do příslušných textů Koránu a Sunny, shledá, že je mnoho takových, které povzbuzují ke všemu, co posilňuje sílu přesvědčení o Boží Jedinosti a Jedinečnosti, kultivují ho a pečují o něj. Díky tomu se člověk váže výlučně na Alláha. Tyto texty brání srdci, aby ulpívalo na čemukoli jiném kromě Něho, se vší touhou po Něm i bázní vůči Němu, prahnouce po Jeho přízni a poctách a neúnavně usilujíce o jejich získání. Tyto texty osvobozují od otročení stvořeným bytostem a ulpívání na nich v každém aspektu, včetně přehánění a přetěžování své mysli čímkoli ze stvoření Božího. Jejich cílem je motivovat ke hledání dokonalosti v činu zjevném i skrytém. Explicitně narážejí na ducha celého uctívání, tedy snahu oddat se cele a bezvýhradně pouze Jedinému Bohu.
A oproti tomu Alláh zakázal všechna slova i činy, které v sobě zahrnují právě takové přehánění a přemrštěné věnování pozornosti stvořeným věcem. Vznešený Alláh dokonce zakázal i jen napodobovat nevěřící a modloslužebníky, neboť něco takového probouzí v srdci věřícího náklonnost vůči nim. Zakázal cokoli ze slov i činů, co by mohlo dláždit cestu k modloslužebnictví. A v tomto je nesmírná milost pro věřící, protože takto mohou naplnit účel, ke kterému byli stvořeni, což je uctívat pouze Jediného Stvořitele každým svým hnutím, vnitřním či vnějším, a činit tak co nejdokonaleji. A právě toto jim zaručeně přinese štěstí a úspěch. Důkazů, které to dosvědčují, je celá řada a jsou dobře známy.” 34
Toto je též krásně shrnuto otázkou jednoho ze zbožných předků, Bekra ibn ‘Abdilláh al-Muzního: „Kdo je jako ty, synu Adamův? Osamíš na místě, kde vzýváš svého Pána, odkud k Němu vcházíš a mezi vámi dvěma nemá ani zábrany, ani prostředníka!“ 35
(…)
1 Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v al-‘Ukúbát, str. 61.
2 Viz Šifáu l-‘alíl, str. 34.
3 Viz Medžmú’u l-fetáwá we l-makálát, 5/175.
4 Viz Rawdatu l-‘ukalá, 1/195.
5 Zaznamenal Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 7/191.
6 Viz Fethu l-Bárí, 9/292.
7 Tak od něj uvádí jeho žák Ibnu l-Kajjim v Medáridžu s-sálikín, 3/361.
8 Tato přednáška byla přednesena v brněnské mešitě v neděli 10. 11, 2019 po modlitbě ‘Išá.
9 V této souvislosti jsem také dříve sepsal obecnou kritiku chování současných muslimů na Západě ve třech částech, k dispozici zde: Nutné slovo do vlastních řad: Stále máme tu drzost naříkat si? http://e-islam.cz/content/nutn%C3%A9-slovo-do-vlastn%C3%ADch-%C5%99ad-st%C3%A1le-m%C3%A1me-tu-drzost-na%C5%99%C3%ADkat-si-d%C3%ADl-i. Ještě dříve jsem sepsal podobnou kritiku konkrétně českých a slovenských konvertitů: Islámská osvěta v ČR: Sloni v porcelánu a ustrašené šedé myši http://e-islam.cz/content/isl%C3%A1msk%C3%A1-osv%C4%9Bta-v-%C4%8Dr-sloni-v-porcel%C3%A1nu-ustra%C5%A1en%C3%A9-%C5%A1ed%C3%A9-my%C5%A1i-d%C3%ADl-1.
10 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 24/235.
11 Viz al-Džewábu l-báhir fí zewwári l-makábir, str. 327.
12 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 9/29.
13 Viz Medžmú’u l-fetáwá, 10/215.
14 Viz Šerhu Arba’íne n-Newewíja, str. 285.
15 Takto ho uvádí Muhammed Ammán al-Džámí v Šerhu Miftáhi dári s-se’áda, str. 33.
16 Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 8/427.
17 Viz Medáridžu s-sálikín, 3/121.
18 Viz Medžmú’u l-muallefát, 3/534.
19 Od Sa’da رضي الله عنه zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3505.
20 Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 21666; at-Taberání v al-Awsatu, 5/119, hadís č. 4803; a al-Hákim v al-Mustedreku, hadís č.1900. Al-Hajsemí v Medžme’u z-zewáid, 10/116, uvádí tento hadís několika cestami, z nichž ta u at-Taberáního a má všechny vypravěče spolehlivé, ostatní obsahují Abú Bekra ibn Abí Merjem, který je slabý. Hadís uvádí i Ibnu l-Kajjim v Zádu l-me’ád, 2/345; a al-Bejhekí v al-Asmáu we s-sifát, 1/269.
21 Viz al-Fewáid, str. 286. Lehce parafrázováno.
22 Muttefekun ‘alejhi, zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 6345; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2730.
23 Zaznamenal an-Nesáí v Sunenu l-kubrá, hadís č. 10409.
24 Zaznamenali at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3524; Ibnu s-Sunní v ‘Amelu l-jewmi we l-lejla, hadís č. 337; a as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 6768. Jako sahíh ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’i s-saghír, hadís č. 4777.
25 Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadís č. 27082; at-Taberání v al-Kebíru, 24/154; a Ibn Abi d-Dunjá v al-Feredž, hadís č. 48. Uvádí ho Ibn Tejmíja v al-Kellimu t-tajjib, str. 78; as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 8431; a al-Munzirí v at-Terghíbu we t-terhíb, 3/43. Jako hasan ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 6040.
26 Viz Zádu l-me’ád, 4/183.
27 Viz al-Fewáid, str. 73.
28 Hadísy o tom zaznamenali pro případ al-witru od Ubejje ibn Ka’ba a ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنهم Ibn Mádža v Sunenu, hadís 1172 a 1172 jako sahíh. Ohledně případu sunny před ranní modlitbou pak at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 417, od ‘Abdulláha ibn Omara a v poznámce i od Abú Hurejry, ‘Áiše, Ibn Mes’úda, Anase a Hafsyرضي الله عنهم .
29 Viz Zádu l-me’ád, 1/316.
30 Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 7/260.
31 Viz Miftáhu Dári s-se’áda, str. 25.
32 Tak praví současný učenec Rabi’í ibn Hádí al-Medchalí v Nefchátu l-hudá we l-ímán, str. 37.
33 Viz Tejsíru kelámi l-mennán, str. 125.
34 Viz al-Kawlu s-sedíd fí makásidi t-tewhíd, str. 86-87.
35 Zaznamenal Abú Nu’ajm v Hiljetu l-awlijá´, 2/229.