Úmysl a zvedání rukou při modlitbě

OTÁZKA: Pronáší se úmysl vykonat modlitbu nahlas? Kdy přesně zvedat ruce v modlitbě? Mám za to, že i před a po předklonu, ale v mešitě to dělají zdaleka ne všichni.
ODPOVĚĎ:

OTÁZKA: Pronáší se úmysl vykonat modlitbu nahlas? Kdy přesně zvedat ruce v modlitbě? Mám za to, že i před a po předklonu, ale v mešitě to dělají zdaleka ne všichni.
ODPOVĚĎ:
Před vstupem do modlitby se níjja (úmysl) modlitby nepronáší slovy, je jen v srdci. Pronášení úmyslu nahlas zvláštními frázemi je inovace (bid’a) a zbožní předkové této ummy to neprováděli. Modlitbu začínáte správně pozdvihnutím rukou na úroveň uší a pronesením tekbíru (tzv. tekbíretu l-ihrám), pak se ruce složí pravá přes levou v úrovni hrudi a člověk zůstává v pozici stoje (arab. kijám) Recituje se subháneke, fátiha a libovolná další súra, poté se ruce zvednou podobně jako v tekbíretu l-ihrám, pronese se tekbír a přechází se do pozice předklonu, tj. rukú’. Z rukú’ se zvedáme opět do kijámu i se zvednutím rukou jako v případě tekbíretu l-ihrám, s pronesením “semi’a lláhu limen hamidah” – Alláh slyší toho, kdo Ho chválí. Při posunu z pozice rukú’ do pozice sedžda již netřeba zvedat ruce.
Tzn. ruce se při modlitbě zvedají celkem třikrát:
1. Na začátku modlitby při tekbíretu l-ihrám
2. Při přechodu z pozice kijám do pozice rukú’
3. Při návratu z pozice rukú’.
Hadís ohledně zvedání rukou uvádí od Proroka, mír a požehnání s ním, desítky jeho společníků (sahába), jde o způsob podání nazývaný odborníky mutewatir, kdy je vypravěčů tolik, že jejich shoda na nepravdě je vyloučena.
A Alláh je Nejznalejší.