Vedle mnoha jiných pokušení ze strany nepřátel této ummy je velkým neštěstím dneška mnoho pseudoučenců, nevzdělaných hlupců a polovzdělaných ignorantů, kteří jiným prezentují islám, respektive šíří mezi lidmi své bludy a svůj zvrácený pohled na víru, prezentujíce sebe sama jako znalce a nositele šarí’atské nauky.
Vedle mnoha jiných pokušení ze strany nepřátel této ummy je velkým neštěstím dneška mnoho pseudoučenců, nevzdělaných hlupců a polovzdělaných ignorantů, kteří jiným prezentují islám, respektive šíří mezi lidmi své bludy a svůj zvrácený pohled na víru, prezentujíce sebe sama jako znalce a nositele šarí’atské nauky. Takto způsobují rozkol a rozvrat v řadách uctívačů Jediného Boha a dobro konajících tím, že se vloudí do jejich řad a vnášejí inovace a následování tužeb.
Myslí si, že znají šarí’u a proto mají právo vykládat náboženství, ačkoli něco takového je dovoleno jen těm, které Vznešený Alláh obdařil skutečnou islámskou naukou, z čistých pramenů tohoto vznešeného náboženství. Vykládají víru podle svého omezeného pochopení a podle svých choutek, tlumočí náboženské předpisy a vynášejí své soudy, stylizujíce se do role bojovníků za pravdu. Nevědomá společnost jim svěřuje svou víru, ale oni nejsou hodni tohoto závazku, nejsou vzdělaní a proto nemohou vzdělávat. Nejsou vychovaní a proto nemají nejmenší právo vychovávat druhé. Vedou lidi ke bludu a sami se k němu potácí. Vzali na svá bedra velkou věc, kterou ani nedokáží unést a v Soudný Den budou na své činy tázáni Všemohoucím.
Vznešený pravil:
إِنَّ اللَّهَ يَأْمُرُكُمْ أَن تُؤَدُّوا الْأَمَانَاتِ إِلَىٰ أَهْلِهَا وَإِذَا حَكَمْتُم بَيْنَ النَّاسِ أَن تَحْكُمُوا بِالْعَدْلِ ۚ إِنَّ اللَّهَ نِعِمَّا يَعِظُكُم بِهِ ۗ إِنَّ اللَّهَ كَانَ سَمِيعًا بَصِيرًا
Bůh vám přikazuje, abyste vraceli svěřené závazky jejich držitelům, a když soudíte mezi lidmi, abyste soudili spravedlivě. Vždyť Bůh – a jak krásné je to, k čemu vás napomíná – vždyť Bůh slyšící je i jasnozřivý. (Nisá:58)
Existují sice lidé s akademickými tituly, které vládnoucí moci v muslimském světě pověřují úlohou učenců a strážců víry, aniž jsou k tomu tito morálně kvalifikovaní, daleko horší nebezpečí ovšem představují laici, kteří si vsugerovali, že jsou učenci ačkoli je jak jim, tak i těm, kteří je znají, nakonec jasné, že fundovaně hovořit o víře nejsou schopni. Olej do ohně přilévá fakt, že se tito jedinci nazývají následovníky té jediné pravé cesty a všechny, kdo s nimi nesouhlasí, označují dehonestujícími názvy. Tím vzrostl zmatek mezi skutečnými upřímnými následovníky Boží spokojenosti a Pravdy a lidé, myslíce si, že pomáhají Koránu a Sunně, nevědomky základy své víry ničí.
Pokud necháme takové lidi hovořit o víře, zhoubné následky toho poneseme všichni. Proto je nezbytné a nutné upozorňovat na negativa, která jsou s tímto problémem spojena.
Abú Umejja al-Džumehí رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Jedním ze znamení Soudného Dne je, že se nauka bude hledat u malých.“1
Od Omara ibnu l-Chattába رضي الله عنه se uvádí slova: „Poznal jsem, v čem je pro lidi zhouba: když fikh2 přijde od malých a nepřijme se od velkých. A pokud přijde od velkých a následují je v tom malí, pak jsou správně vedení všichni.“3
„Malými“ jsou zde myšleni všichni, kteří nemají znalost, bez ohledu na jejich věk, neboť např. i v generaci sahábů existovali mladíci cenění pro svou znalost, jako byli Ibn ‘Abbás, Ibn Omar nebo Mu’áz ibn Džebel رضي الله عنهم أجمعين. I sám Omar spoléhal na jejich znalost.4
‘Abdulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „Lidé se neodchýlí od dobra, dokud budou svou znalost přejímat od těch velkých mezi nimi. Ale když ji začnou přejímat od těch malých a nejhorších, budou zničeni.“ 5
Přičteme-li k jejich neznalosti i jejich mladost, pak jde o tmu nade tmou a blud nad bludem. A Alláh nás chraň před tím.6
Velký imám a háfiz hadísů Sufján as-Sewrí se ve tváři hněval, když viděl obyčejné a prosté lidi, jak zapisují znalost a podání. Al-Firjábí, jeden z jeho učedníků, se jej otázal: „Abú ‘Abdulláhu, všiml jsem si, že jen s těžkým srdcem vidíš prostý lid, jak zapisuje znalost.“ Sufján odvětil: „Tato znalost byla u Arabů a u nejvznešenějších lidí, pokud je opustí a přejde k těmto, sama víra se díky tomu změní.“7
Sufján ukazoval na to, že dotyční lidé byli spodina, byli hrubí, nekulturní, nevzdělaní a nedovedli uvažovat v širších souvislostech.
Imám aš-Šáfi’í pravil: „Kdokoli začne vyučovat předčasně, propásne mnoho nauky.“8
Uvádí se, že ‘Alí ibn Abí Tálib رضي الله عنه pravil: „Druhy lidí jsou tři – vychovávající učenec, hledač pídící se po nauce, aby se spasil a potom ostatní, divoši, pasáčci, zatracenci, kteří následují každého křiklouna a kteří jsou kam vítr, tam plášť.“ 9
Háfiz Chatíb al-Baghdádí k tomuto podání dodává:
„Toto podání je svým významem jedním z nejvelkolepějších, je velmi výstižným citátem. Rozdělení lidí podle vůdce věřících ‘Alího ibn Abí Táliba je na největším stupni pravdivosti a na samém konci úspěchu, protože nikdo chytrý a zdravé mysli nespadá, kromě do jedné z těchto tří kategorií, buď je učencem, nebo je tím, kdo se učí a hledá nauku, nebo je vůči nauce a těm, co ji nesou lhostejný, tedy není ani učencem, ani tím, který hledá nauku.“10
Od Omara ibnu ‘Abdil’azíz se uvádí: „Kdo bude konat bez znalosti, učiní víc škody, než užitku.“11
Imám Katáda as-Sedúsí řekl: „Kdo bude promlouvat předčasně, bude předčasně zahanben.“12
Když byl imám Sufján as-Sewrí tázán o těch, kteří začnou hovořit o víře dříve, než k tomu získají patřičné schopnosti, řekl: „Loď přecpaná cestujícími se musí potopit.“13
Abú Hámid al-Ghazálí pravil: „Kdyby zmlkl ten, kdo nezná, vytratily by se neshody.“14
Háfiz Ibn Hadžer napsal:
„Když člověk hovoří o tom, co není jeho oborem, pak věru přichází s prapodivnými závěry.“15
‘Abdulláh ibn Mu’tezz řekl: „Tak jako z kamene nevyrůstají plody, i kdyby na něj spadlo mnoho deště, tak i slaboduchému není ku prospěchu mnoho učení a čtení.“16
Abú Sufján al-Himjarí pravil: „Adeb17 nenalezneš kromě u dvou druhů lidí – u člověka, kterého vydrezúrovala moc a u člověka, který se vychoval studiem fikhu. Všichni lidé mimo tyto dva jsou barbaři.“18
Imám al-Awzá’í uvádí, že jistý muž přišel za Ibn Mes’údem رضي الله عنه a zeptal se ho: „Abú ‘Abdurrahmáne, který čin je nejhodnotnější?“ „Znalost,“ odpověděl Ibn Mes’úd. Dotyčný se znovu zeptal: „Který čin je nejhodnotnější?“ „Znalost,“ zopakoval Ibn Mes’úd ještě jednou. „Já se tě ptám na čin a ty mi říkáš znalost?“ podivil se tazatel. Ibn Mes’úd odvětil: „Běda tobě! Věru se znalostí o Alláhu vystačíš i s málem činů a beze znalosti o Alláhu ti nebude stačit dobrých činů ani málo, ani hodně.“19
Stav, ve kterém se nacházíme, nejlépe popisují slova Božího Poslaصلى الله عليه و سلم: „Věru Alláh od lidí neodejme znalost tím, že ji od lidí vyzdvihne pryč, ale odejme od nich znalost tím, že odejme učené lidi, až dokud učenci zcela nevymizí. Potom si lidé vezmou za předáky neznalce, kteří budou tázáni a budou odpovídat, bez znalosti, scházejíce tak do bludu a odvádějíce tak s sebou i ostatní.“20
Hadís implikuje, že nesnáze a pokušení k této ummě nikdy nepřicházejí od jejích učenců, ale přicházejí až poté, co tito skuteční učenci vymizí a zodpovědnost za víru převezmou ti, kteří do ní nedorostli, ačkoli si osobují tituly učenců nebo hledačů nauky. Problémy se objevují tehdy, když začnou přednášet ignoranti a neznalci, když začnou o víře psát novináři a když začnou kázat řečníci, nebo když o náboženství začnou polemizovat pokrytci.
Ten, kdo je spolehlivý, nikdy nezradí jemu svěřený závazek. Ale pokud svěříte závazek nespolehlivému, můžete čekat jeho zpronevěru. Podobně žádný zkušený učenec nevnese do náboženství inovace, ale pokud začne o víře mudrovat ignorant, sám sejde na scestí a svede na něj i jiné.
Imám Málik ibn Anas jednoho dne uviděl svého učitele imáma ar-Rabí’u ar-Ra´je jak silně pláče. Zeptal se jej: „Cožpak tě postihlo nějaké neštěstí?“ Odpověděl: „Nikoli, jen byl o víře dotázán ten, který nemá znalost.“21
Potvrzením tohoto principu jsou slova Božího Posla صلى الله عليه و سلم: „Když se věc svěří tomu, kdo jí není hoden, tehdy očekávej Soudný Den.“22
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Před příchodem Soudného Dne nadejdou roky klamání. V těch letech bude lhář považován za upřímného a upřímný bude obviňován ze lži. Spolehlivý bude považován za zrádce a závazky budou svěřovány těm, kteří je zpronevěří. A tehdy promluví الرويبضة ar-ruwejbida.“ Zeptali se jej: „A kdo jsou ar-ruwejbida, ó Posle Boží?“ Odpověděl: „To je každý tupec a hlupák, který hovoří o tom, co se týká všech lidí.“23
Stejně jako se lehko od pravdy rozezná faleš, tak se i snadno od neznalého rozezná skutečný znalec, i kdyby neznalý měl tituly a diplomy. Není učencem každý, kdo se vydal hledat nauku. Ani ne každý, kdo se vydal hledat nauku, je hledačem nauky, protože záleží na jeho úmyslu. Někdo z nich je upřímný, snaží se přiblížit ke svému Pánu, ale jiný není a hledal jen pozici a prestiž.
Také netřeba následovat každého, o kom jiní říkají, že je učencem, protože jsou mezi nimi lidé, kteří se ubírají po přímé a správné cestě, zatímco jiní sešli a upadli v blud. Někdo se drží víry a metody prvních a pravověrných generací, zatímco jiní od ní odstupují, přizpůsobují si svou víru, snaží se vlichotit jiným apod.
Abú Hurejra رضي الله عنه uvádí od Božího Posla صلى الله عليه و سلم slova: „Kdo se bude učit nauku, kterou se žádá Boží Tvář, jen kvůli nějakému vezdejšímu užitku, ten v Soudný Den ani nepocítí vůni Ráje.“24
Imám Ibn Hazm al-Andalúsí napsal:
„Není větších škod na nauce a jejích nositelích, nežli těch způsobených těmi, kteří se mezi ně vkradli, ale nejsou jedněmi z nich. Oni jsou neznalci, ač si myslí, že něco vědí. Dopouští se zkázy, ačkoli smýšlí, že napravují situaci.“25
Kdosi pochválil imáma al-A’meše ohromen počtem posluchačů přítomných na jeho přednáškách, načež mu al-A’meš odvětil: „Nechť vás neoklame množství, protože třetina z nich umře ještě dřív, než se stanou učenci, druhá třetina odejde k vládcům a i ze třetí třetiny se zachrání jen málo kdo!“26
Muhammed ibn Sehnún říká: „Jeden z učenců měl bratra, který v noci chodil za soudcem a vladařem, aby je pozdravil. Učenec mu poté napsal dopis, kde stálo: „Ten, Který tě vidí ve dne, tě vidí i v noci. A toto je poslední dopis, který ode mne dostáváš.“27
Mnoho studentů šarí’atských nauk je upřímných a touží výhradně po spokojenosti Boží, leč nemají skutečně hlubokou znalost a jejich pochopení víry je jen povrchní. Hluboká znalost víry totiž vyžaduje mnoho úsilí, náporu a odříkání, samotný diplom se získá snadno, zvlášť dnes. Mnozí se stali profesory, magistry a doktory přes internet, sedíce před obrazovkou počítače. Neklečeli před živými šejchy a neunavili si oči pečlivým studiem jejich děl.
‘Adulláh ibn Mes’úd رضي الله عنه pravil: „V jakém stavu budete, když se mezi lidmi široce rozšíří a projeví inovace a na nich odroste mládež a zestárnou staří, díky nimž islám přijmou i nearabové. Tehdy bude člověk postupovat podle Sunny a bude mu řečeno, že jde o inovaci!“ Jeho učedníci se jej otázali: „A kdy se tak stane, Abú ‘Abdurrahmáne?“ Odpověděl: „Když bude mnoho předáků a málo zodpovědných, když bude mnoho recitátorů, ale málo skutečných fakíhů, když se bude vyučovat nauce, ale ne kvůli víře, a když se pomocí činů onoho světa bude žádat svět vezdejší!“28
Uvádí se, že Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما pravil: „Kdyby ti, kteří nesou znalost, prokázali své znalosti poctu a přijali ji tak, jak jí přísluší, zamiloval by si je Vznešený Alláh i andělé dobro konající. I lidé by si jich vážili a respektovali by je. Jenže oni svou znalostí hledali tento svět a proto je Alláh přestal mít v oblibě a lidé jimi začali pohrdat.“29
Aš-Ša’bí pravil: „Nenadejde Soudný Den, dokud nebude znalost považována za neznalost a neznalost za znalost.“30
Předcházející výroky učenců jsou nezvratným důkazem zhouby a odsouzeníhodnosti jevu, kdy o víře hovoří neznalý ignorant. To je pokušení, které dopadlo na dnešní ummu.
Nezřídka lze slyšet kázání a přednášky nebo číst texty řečníků a autorů známých nedostatkem šarí’atské nauky, z nichž mnozí nikdy skutečného učence ani neviděli a neohli svá kolena, aby před ním získávali znalost. Tito pseudoučenci citují koránské verše i texty hadísů, podobně jako slova učenců a potom je bez správného a jasného pochopení vykládají shodně svým vnitřním popudům. Mezi nimi jsou i ti, kteří k nauce trochu přičichli, možná se něco málo naučili nebo možná nějakého skutečného učence třeba i potkali, tito se cpou na piedestal skutečných učenců, i když jim nesahají ani po kotníky ani co se týče objemu znalosti, ani co se týče pochopení situace, ve které se nacházejí.
Vězte, že vaše víra je to nejdrahocennější, co máte. Nedopusťte, aby vám ji vykládali a aby vám o ní rozumovali ti, kteří k tomu ani duchovně, ani intelektuálně nedospěli. To jsou namyšlení ignoranti, šarlatáni a podvodníci, dejte si na ně pozor.
1Zaznamenal jej Ibnu l-Mubárek v az-Zuhd, hadís č. 60; a at-Taberání v Mu’džemu l-kebíru, 22/361. Al-Albání jej doložil jako sahíh na základě podpůrných podání, viz Silsiletu s-sahíha, 2/194.
2Zde ve smyslu porozumění víře ve všeobecnosti.
3Uvádí jej Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, 1/158.
4Uvádí jej Ibn ‘Abdilberr v Ibid., 1/499-500.
5Zaznamenal at-Taberání v Mu’džemu l-kebír, 9/114.
6Viz Ibn ‘Abdilberr v op. cit., 1/499-500. Též viz at-Tartúší v al-Hawádisu we l-bida‘u, str. 80.
7Zaznamenal at-Tartúší v al-Hawádisu we l-bida‘u, str. 80-81.
8Zaznamenal Ibnu l-Džewzí v Sifetu s-safwa, 2/252.
9Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlihi, 1/156; a al-Chatíb al-Baghdádí v al-Fekíh we l-mutefekkih, str. 141. V jeho isnádu existuje jistá slabost, smysl podání je však vpořádku.
10Viz al-Fekíhuwe l-mutefekkih, str. 142.
11Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlihi, 1/147.
12Zaznamenal Chatíb al-Baghdádí v al-Džámi’u li achláki r-ráwí, 1/322.
13Zaznamenal ar-Ramahurmuzí v al-Muhaddisu l-fasíl, str. 560.
14Viz Bekr Abú Zejd v at-Ta’allum, str. 3.
15Viz Fethu l-Bárí, 3/584.
16Zaznamenal al-Chatíb al-Baghdádí v al-Fekíhu we l-mutefekkih, str. 584.
17Tj. morálku, bonton, kulturnost.
18Zaznamenal Ibn ‘Abdilberr v Džámi’u bejáni l-ilmi we fadlih, 1/156.
19Zaznamenal al-Bejhekí v al-Medchal, podání č. 314.
20Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 100; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2673, od ‘Abdulláha ibn ‘Amra ibnu l-Ás رضي الله عنهما.
21Uvádí jej at-Tartúší v al-Hawádisu we l-bida’u, str. 77.
22Zaznamenal ho al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 59, od Abú Hurejry رضي الله عنه.
23Hadís zaznamenali Ibn Mádža v Sunenu, 4036; Ahmed v Musnedu, hadís č. 7912; Hákim v Mustedreku, hadís č. 8439 a další. Hadís je buď hasan nebo sahíh, jak uvádějí Hákim, az-Zehebí, Ibn Hadžer, al-Albání a další, kvůli množství podpůrných podání.
24Zaznamenal Ahmed v Musnedu, hadís č. 8457; Abú Daúd v Sunenu, hadís č. 3664; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 252. Hadís je sahíh dle Hákima, viz al-Mustedrek, 1/271.
25Viz al-Achláku we s-sijer, str. 67.
26Uvádí jej Ibn Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlihi, 1/520..
27Viz Ibid., 1/520.
28Podání zaznamenali Abdurrezzák v Musnedu, 11/359; ad-Dárimí v Sunenu, č. 185; Nu’ajm ibn
Hammád val-Fiten, č. 69; al-Lálikáí, pod. č. 123; a další, se sahíh isnádem.
29Zaznamenal Ibn Abdilberr v Džámi’u bejáni l-‘ilmi we fadlih, 1/529.
30Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 8/668.