OTÁZKA: Je možné, aby někdo uřkl druhého člověka? Jak se postižený člověk může uřknutí zbavit?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Je možné, aby někdo uřkl druhého člověka? Jak se postižený člověk může uřknutí zbavit?
ODPOVĚĎ:
Většina relevantních islámských učenců smýšlí, že uřknutí je skutečné, stejně jako jeho efekt na člověka. Stává se, že závistivec opakovaně vrhne svůj pohled údivu a závisti na kýžený objekt, následky této emoce se na něm mohou odrazit. Uřknutí může být úmyslné i neúmyslné.
Muhammed Sálih al-‘Usejmín říká:
„Reálná zkušenost potvrzuje existenci tohoto fenoménu a nelze ji popírat.“ [1]
Ibnu l-Kajjim al-Džewzíjja popisuje mechanizmus jeho působení takto:
„Dotyčný je nejprve něčím ohromen, potom po tom začne prahnout jeho závistivé zkažené ego a potom k zlému působení dopomůže upřený pohled na uřeknutého. Někdy se stane, že člověk uřekne dokonce i sám sebe a může také někoho uřknout nechtěně.“ [2]
Důkazem reálnosti fenoménu uřknutí, neboli zlého oka (arab. العين al-‘ajn) jsou Boží slova k Prorokovi صلى الله عليه و سلم:
إِن يَكَادُ الَّذِينَ كَفَرُوا لَيُزْلِقُونَكَ بِأَبْصَارِهِمْ…
A nevěřící div že pohledy tě neproklínají … (Kalem: 51)
Podle vysvětlení ‘Abdulláha ibn ‘Abbáse رضي الله عنه výraz ليزلقونك lejuzlikúneke znamená „věru na tebe vrhají zlé, bodavé pohledy a snaží se uřknout.“ [3]
Také jím je Boží příkaz utíkat se:
وَمِن شَرِّ حَاسِدٍ إِذَا حَسَدَ
před zlem závistníka, když závidí (Felak:5)
Stálá komise pro fetwy poznamenává:
„Kdokoli uřkne druhého, je závistivý, ale ne každý závistivý vrhá zlé oko. Pojem حاسد hásid – závistivec, je širší, než pojem عائن ‘áin – ten, který vrhá zlé oko. Prosba o ochranu před závistníkem je tedy zároveň i prosbou o ochranu před těmi, kteří vrhají zlé oko. Uřknutí je jako šíp vystřelený z nitra závistivce na toho, komu se závidí, někdy zasáhne a jindy mine. Pokud je cílový objekt vystaven útoku a neochráněn, účinek se na něm odrazí, pokud se má na pozoru a chrání se, pak se efekt odrazí na toho, kdo zlé oko vyslal.“ [4]
Ja’kúb (Jákob) mír s ním svým synům pravil:
يَا بَنِيَّ لَا تَدْخُلُوا مِن بَابٍ وَاحِدٍ وَادْخُلُوا مِنْ أَبْوَابٍ مُّتَفَرِّقَةٍ ۖ وَمَا أُغْنِي عَنكُم مِّنَ اللَّـهِ مِن شَيْءٍ ۖ إِنِ الْحُكْمُ إِلَّا لِلَّـهِ ۖ عَلَيْهِ تَوَكَّلْتُ ۖ وَعَلَيْهِ فَلْيَتَوَكَّلِ الْمُتَوَكِّلُونَ
Synové moji, nevcházejte do města jedinou branou, nýbrž vejděte branami různými; já nemohu vám v ničem pomoci proti Bohu, neboť rozhodnutí je věru jen u Boha. Na Něj se spoléhám a nechť na Něj se spoléhají všichni, kdož se spoléhají. (Júsuf: 67)
Ibn Kesír uvádí od Ibn ‘Abbáse, Muhammeda ibn Ka’ba, ad-Dahháka, Katády as-Suddího a dalších, že „se o ně bál, aby je tam neuřkli, protože všichni byli výjimečně krásní a přitažliví. Uřknutí je skutečnost a může i srazit jezdce z jeho koně.“
Boží slova:
وَإِنَّهُ لَذُو عِلْمٍ لِّمَا عَلَّمْنَاهُ وَلَـٰكِنَّ أَكْثَرَ النَّاسِ لَا يَعْلَمُونَ
A byl on věru pln vědění, neboť jsme jej tomu naučili; avšak většina lidí nemá žádné vědění. (Júsuf:68)
podle nich odkazují na Ja’kúbovu znalost ochrany před zlým okem a uřknutím. [5]
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
العين حق ولو كان شيء سابق القدر لسبقته العين ، وإذا استغسلتم فاغسلوا.
„Uřknutí je skutečné a pokud by cokoli mohlo překonat Boží předurčení, potom by to bylo právě uřknutí. Proto, když jste požádáni, abyste se okoupali z vlivu uřknutí, okoupejte se.” [6]
‘Áiša رضي الله عنها vypráví, že ji Posel Boží صلى الله عليه وسلم přikázal pronášet zaříkávání (arab. الرقية ar-rukja) proti zlému oku tomu, kdo jím byl zasažen. [7] Také říká, že ten, kdo způsobil zlé oko, se má okoupat a ten, kdo jím byl zasažen, se má touto vodou omýt. [8]
Asmá´ bint Umejs se zeptala: „Posle Boží, Dža’ferovi děti byly uřknuty, máme jim recitovat zaříkávání?“ Odpověděl:
نَعَمْ فَإِنَّهُ لَوْ كَانَ شَيْءٌ سَابَقَ الْقَدَرَ لَسَبَقَتْهُ الْعَيْنُ.
„Ano, neboť pokud by cokoli mohlo předstihnout rozhodnutí Boží, bylo by to uřknutí.“ [9]
Abú Umáma ibn Sehl ibn Hunejf رضي الله عنهما uvádí, že jeho otec Sehl cestoval spolu s Prorokem صلى الله عليه وسلم směrem na Mekku, až dosáhli průsmyku al-Charár v Džuhfě. Tam se Sehl okoupal, sejmul svůj plášť, zatímco jej pozoroval ‘Ámir ibn Rebí’a, muž z klanu Benú ‘Adí ibn Ka’b. Sehl měl velmi světlou a čistou pleť. ‘Ámir pravil: „Až doteď jsem neviděl tak krásnou pokožku …“ V témže okamžiku popadla Sehla ukrutná bolest a skácel se k zemi. O jeho bolestech zpravili Posla Božího صلى الله عليه وسلم s tím, že Sehl nemůže ani zvednout hlavu. Posel Boží صلى الله عليه وسلم se otázal:
هل تتهمون فيه من أحد؟
„Zdaž máte podezření na někoho?“
„Na ‘Ámira ibn Rebí’u,“ odpověděli.
Posel Boží صلى الله عليه وسلم si jej pozval k sobě a přísně se na něho obrátil:
علام يقتل أحدكم أخاه ، هلا إذا رأيت ما يعجبك برَّكت ؟ اغتسل له.
„Proč někdo z vás zabíjí své bratry? Proč jsi, když jsi u něj viděl něco, co se ti zalíbilo, mu v tom nepožehnal? Okoupej se pro něho.“
‘Ámir si tedy omyl tvář, ruce, lokty, kolena, nohy a potřel se vodou i pod svým spodním oděvem. Tu vodu pak zachytil do nádoby a pak s ní odzadu polil Sehla. V témže okamžiku se Sehl uzdravil a připojil se k ostatním, jakoby mu nikdy nic nebylo. [10]
Z citovaných koránských veršů a hadísů nám tedy vyplývají dva hlavní způsoby léčby:
A. Pokud člověk má podezření, kdo způsobil jeho problémy.
V této situaci se napadený omyje vodou po očistě, která zbyla po tom, kdo ho měl uřknout. O tuto vodu požádá dotyčného, který je podezřelý, že ho uřkl.
Ibn Šiháb az-Zuhrí popisuje postup této koupele takto: „Tomu, kdo uřkl, se dá nádoba s vodou, do které vsune ruku, nabere trochu vody a vypláchne si s ní ústa a vodu pak vyplivne zpět do nádoby. Potom si v nádobě opere tvář. Potom do ní vloží levou ruku, nabere s ní vodu a polije si pravou dlaň jedenkrát. Potom si polije z pravé dlaně levé předloktí, potom z levé dlaně pravé předloktí, potom si levou rukou omyje pravou nohu a pravou rukou levou nohu. Levou rukou pak polije pravé koleno apravou levé. Všechnu vodu zachytí do nádoby a nakonec vnitřní část svého oděvu smočí v této vodě, aniž se přitom nádoba spustí na zem. Tato použitá voda se pak vylije na hlavu postiženého, najednou a odzadu.“ [11]
Stálá komise pro fetwy v této situaci radí:
„Tomu, kdo zlý pohled vrhl, má být přikázáno se pro svého postiženého bratra okoupat. Má se přinést nádoba a dotyčný má vsunout do této použité vody svou ruku a vypláchnout si s ní ústa. Potom si má omýt v nádobě obličej, potom do ní vložit svou levou ruku a oprat si pravou nohu koleno, potom pravou ruku a oprat si levou nohu až po koleno. Potom by se měl omýt pod svým oděvem. Potom se má tato voda z nádoby naráz odzadu nalít na hlavu postiženému. Potom se, dá-li Alláh, vyléčí.“ [12]
Některé zdroje uvádí, že pokud ten, kdo je podezřelý ze způsobení problémů, nedodá vodu k omytí, lze ke stejnému účelu využít zbytek vody po pití či po rituální očistě dotyčného.
B. Pokud není známo, anebo není zřejmé, kdo uřknutí způsobil, anebo dotyčný nedodá vodu k umytí.
V takovém případě se doporučuje šarí’atské zaříkávání (arab. الرقية ar-rukja) z Koránu a Sunny.
‘Imrán ibn Husejn رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
لاَ رُقْيَةَ إِلاَّ مِنْ عَيْنٍ أَوْ حُمَةٍ.
„Není zaříkávání, kromě na uřknutí a na horečku ze štípnutí.“ [13]
Muhammed ibn Ibráhím at-Tuwejdžirí doporučuje recitovat jako rukju tyto koránské verše:
وَإِن يَمْسَسْكَ اللَّـهُ بِضُرٍّ فَلَا كَاشِفَ لَهُ إِلَّا هُوَ ۖ وَإِن يُرِدْكَ بِخَيْرٍ فَلَا رَادَّ لِفَضْلِهِ ۚ يُصِيبُ بِهِ مَن يَشَاءُ مِنْ عِبَادِهِ ۚ وَهُوَ الْغَفُورُ الرَّحِيمُ
A když se tě Bůh dotkne zlým, nikdo kromě Něho tě toho nezbaví. A když bude pro tebe chtít dobré, nic nemůže odvrátit od tebe milost Jeho, neboť On prokazuje ji těm, komu chce ze služebníků Svých. A On odpouštějící je i slitovný. (Júnus: 107)
فَإِنْ آمَنُوا بِمِثْلِ مَا آمَنتُم بِهِ فَقَدِ اهْتَدَوا ۖ وَّإِن تَوَلَّوْا فَإِنَّمَا هُمْ فِي شِقَاقٍ ۖ فَسَيَكْفِيكَهُمُ اللَّـهُ ۚ وَهُوَ السَّمِيعُ الْعَلِيمُ
Jestliže uvěří v něco podobného tomu, čemu vy věříte, pak půjdou po cestě správné; jestliže se však odvrátí, pak věru jsou v rozkolu. Však Bůh ti proti nim postačí, vždyť Bůh je věru slyšící vševědoucí! (Bekara: 137)
وَإِن يَكَادُ الَّذِينَ كَفَرُوا لَيُزْلِقُونَكَ بِأَبْصَارِهِمْ لَمَّا سَمِعُوا الذِّكْرَ وَيَقُولُونَ إِنَّهُ لَمَجْنُونٌ وَمَا هُوَ إِلَّا ذِكْرٌ لِّلْعَالَمِينَ
A nevěřící, když připomenutí slyší, div že pohledy tě neproklínají a hovoří: “On džiny je posedlý věru!” Však není to než připomenutí lidstvu všemu! (Kalem: 51-52)
أَمْ يَحْسُدُونَ النَّاسَ عَلَىٰ مَا آتَاهُمُ اللَّـهُ مِن فَضْلِهِ ۖ فَقَدْ آتَيْنَا آلَ إِبْرَاهِيمَ الْكِتَابَ وَالْحِكْمَةَ وَآتَيْنَاهُم مُّلْكًا عَظِيمًا
Či závidí těmto lidem to, co jim Bůh dal z přízně Své? Vždyť dali jsme již rodu Abrahamovu Písmo i moudrost a propůjčili jsme jim království mocné. (Nisá´: 54)
وَنُنَزِّلُ مِنَ الْقُرْآنِ مَا هُوَ شِفَاءٌ وَرَحْمَةٌ لِّلْمُؤْمِنِينَ ۙ وَلَا يَزِيدُ الظَّالِمِينَ إِلَّا خَسَارًا
A sesíláme v Koránu to, co lékem je i milosrdenstvím pro věřící, však nespravedlivým to jen ztrátu zvětšuje. (Isrá´: 82)
وَلَوْ جَعَلْنَاهُ قُرْآنًا أَعْجَمِيًّا لَّقَالُوا لَوْلَا فُصِّلَتْ آيَاتُهُ ۖ أَأَعْجَمِيٌّ وَعَرَبِيٌّ ۗ قُلْ هُوَ لِلَّذِينَ آمَنُوا هُدًى وَشِفَاءٌ ۖ وَالَّذِينَ لَا يُؤْمِنُونَ فِي آذَانِهِمْ وَقْرٌ وَهُوَ عَلَيْهِمْ عَمًى ۚ أُولَـٰئِكَ يُنَادَوْنَ مِن مَّكَانٍ بَعِيدٍ
Kdybychom je byli učinili Koránem cizojazyčným, věru by byli řekli: “Pročpak nám nebyly učiněny verše jeho srozumitelnými? Je to cizojazyčné, či arabské?” Odpověz: “Korán je pro ty, kdož věří, vedením i vyléčením, zatímco ti, kdož nevěří, mají v uších svých trhlinu a jsou slepí vůči němu; a na ně voláno je z místa dalekého.” (Fussilet: 44)
Podle podání Abú Sa’ída al-Chudrího je ovšem i zde nejsilnější léčbou recitace al-Mu’áwizetejn, protože když byly tyto súry zjeveny, Posel Boží zanechal všeho ostatního a nadále používal jen je. [14]
Ze Sunny se pak dochovaly následující prosby:
Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه vypráví, že když Posel Boží صلى الله عليه و سلم onemocněl, přišel za ním Džibríl a opakoval mu slova:
بِاسْمِ اللَّهِ أَرْقِيكَ مِنْ كُلِّ شَىْءٍ يُؤْذِيكَ مِنْ شَرِّ كُلِّ نَفْسٍ أَوْ عَيْنِ حَاسِدٍ اللَّهُ يَشْفِيكَ بِاسْمِ اللَّهِ أَرْقِيكَ.
„Bismi ´lláhi arkíke min kulli šej´in ju´zíke min šerri kulli nefsin aw ‘ajnin hásidin Alláhu ješfíke, bismi ´lláhi arkík,“ tzn. „Jménem Božím tě zaříkávám, před vším, co ti ubližuje, před zlem každého závistivého ega či oka, Alláh nechť tě vyléčí, jménem Božím tě zaříkávám.“ [15] Opakuje se sedmkrát.
‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم recitoval pro své vnuky al-Hasana a al-Husejna slova:
أُعِيذُكُمَا بِكَلِمَاتِ اللَّهِ التَّامَّةِ مِنْ كُلِّ شَيْطَانٍ وَهَامَّةٍ وَمِنْ كُلِّ عَيْنٍ لاَمَّةٍ.
„U’ízukumá bi-kelimeti ´lláhi t-támmeti min kulli šejtánin we hámmetin we min kulli ‘ajnin lámma,“ tzn. „Utíkám se pro vás oba dokonalým slovem Božím před každým šejtánem, vší jedovatou havětí a každým zlým okem.“ [16] Opakuje se třikrát.
Také řekl:
هَكَذَا كَانَ إِبْرَاهِيمُ يُعَوِّذُ إِسْحَاقَ وَإِسْمَاعِيلَ عَلَيْهِمُ السَّلاَمُ.
„Takto se utíkal i Ibráhím pro Isháka a Ismá’íla, mír s nimi všemi.“ [17]
Abú Hurejra رضي الله عنه od Proroka صلى الله عليه و سلم uvádí tuto ochrannou prosbu:
أَعُوذُ بِكَلِمَاتِ اللَّهِ التَّامَّةِ مِنْ شَرِّ مَا خَلَقَ .
„A’úzu bi kelimáti ´lláhi t-támmeti min šerri má chalek,“ tzn. „Utíkám se s dokonalými slovy Božími před zlem všeho, co stvořil.“ [18] Opakuje se třikrát.
‘Abdulláh ibn ‘Amr ibnu l-‘Ás رضي الله عنهما se od svého otce naučil tuto Prorokovu صلى الله عليه و سلم prosbu:
أَعُوذُ بِكَلِمَاتِ اللَّهِ التَّامَّةِ مِنْ غَضَبِهِ وَشَرِّ عِبَادِهِ وَمِنْ هَمَزَاتِ الشَّيَاطِينِ وَأَنْ يَحْضُرُونِ.
„A’úzu bi-kelimeti lláhi t-támmeti min ghadabihi we ‘ikábihi we min šerri ‘ibádihi we min hemezeti š-šejátíni we an jahdurún,“ tzn. „Utíkám se s dokonalými slovy Božími před Jeho Hněvem a Jeho trestem, před zlem Jeho služebníků a před našeptáváním a přítomností šejtánů.“ [19]
Možné je použít i jakékoli jiné prosby z autentické Sunny. Rukju je kromě přímé recitace postiženému též možno recitovat na vodu nebo olivový olej a tu potom pít, resp. se jím mazat.
Člověk může během recitace rukje pociťovat následující banální i vážnější tělesné symptomy: opakované zívání, slzení, ospalost, pocity strnulosti v těle anebo na pravé či levé straně, pocení, zejména na čele a zádech, nevolnost, návaly, zvracení čiré tekutiny podobné vaječnému bílku (to se liší od obětí magických útoků, které nezvrací čirou kapalinu, ale horkou a zakalenou různé barvy), bolesti žaludku, průjem, sekrece z vagíny u žen, slinění, pěna u úst, říhání, záchvaty pláče, pocit chladu na spáncích, svrbění po těle či lokalizované na jedno místo, zrychlený srdeční tep, návaly horka s pocitem odcházení tepla z konečků prstů, tik v koutcích oka, tření očí, někdy se přidává i krvácení z nosu nebo nutkání k močení.
Kdo se léčí z uřknutí by se měl, pro větší úspěch léčby, také modlit všech pět denních modliteb, pokud možno společně, zejména pak ranní a večerní modlitbu, každý den recitovat Korán, anebo poslouchat jeho recitaci, pokud nemocný neumí číst arabsky, každodenní recitace či poslech koránských veršů a súr, zejména pak súry al-Bekara, pravidelný ranní a večerní zikr, zanechání hříchů jako je nadávání, poslouchání hudebních nástrojů, pohled na zakázané, pomluvy …
Lidové místní tradice uvádí množství dalších způsobů léčby, které Muhammed Sálih al-‘Usejmín shrnul takto:
„Co se týče využití jeho výměšků, jako je moč nebo stolice, toto se neopírá o žádný důkaz, totéž platí o využívání jakýchkoli osobních věcí dotyčného. To, co se uvádí výše, je plně dostačující a efektivní – omýt jeho končetiny, potřít pod spodním oděvem apod.“ [20]
Nejdůležitější je ovšem prevence, aby se člověk nestal obětí uřknutí.
Muslim se proti uřknutí může preventivně bránit stejně jako proti ostatním druhům magického působení anebo útoků džinů opakováním ochranných proseb dochovaných od Posla Božího, či příslušných souvisejících pasáží z Koránu, jako jsou al-Mu’áwizetejn (113. a 114. súra z Koránu – al-Felak a an-Nás, česky Záře jitřní a Lidé), súra al-Ichlás (112., česky Upřímnost víry), súra al-Fátiha (1., česky Otvíratelka knihy) a ájetu l-kursí (česky Verš trůnu, tj. 255. verš 2. súry, al-Bekara, česky Kráva).
Též možno recitovat následující verš:
حَسْبِيَ اللَّـهُ لَا إِلَـٰهَ إِلَّا هُوَ ۖ عَلَيْهِ تَوَكَّلْتُ ۖ وَهُوَ رَبُّ الْعَرْشِ الْعَظِيمِ
Bůh mi zcela stačí a není božstva kromě Něho a na Něj se spoléhám; On Pánem je trůnu nesmírného! (Tewba:129)
________________________________________________________________
[1] Viz Fetáwa š-šejchi Ibn ‘Usejmín, 2/117.
[2] Viz Zádu l-me’ád, 4/175.
[3] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, 4/410.
[4] Viz Fetáwa l-ledžneti d-dáima, 27/68, fetwa č. 6387.
[5] Viz Tefsíru l-Kur´áni l-‘azím, 2/485.
[6] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2188. Zaznamenali jej také Abú Nu’ajm v Achbáru Asbahán, 1/191 jako sahíh jej doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1251. Bez úvodní věty jej zaznamenal i at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2062 jako hasan sahíh.
[7] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2195.
[8] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3880.
[9] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2059 jako hasan sahíh.
[10] Zaznamenali Ahmed v Musnedu, hadísy č. 15550 a 16076 a toto je jeho verze; dále Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3509; Málik v Muwetta´u, hadís č. 1811 a jako sahíh jej doložil al-Albání ve své korekci at-Tebrízího al-Miškátu, hadís č. 4562.
[11] Zaznamenal al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, 9/202.
[12] Viz Fetáwa l-ledžneti d-dáimeti lil-buhúsi l-‘ilmíjeti we l-iftá´, 1/186.
[13] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3884; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2057; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3513.
[14] Tak uvádí at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2059, jako hasan; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3511, jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu Ibni Mádža, hadís č. 2830.
[15] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2186; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3523 a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 972.
[16] Zaznamenali Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4737; a at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 2060.
[17] Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 3371.
[18] Zaznamenali Muslim v Sahíhu, hadís č. 2708 od Chawly bint Hákim as-Sulámíje رضي الله عنها; Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3899; at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3604 jako hasan; a Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 3547.
[19] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3528 jako hasan gharíb.
[20] Viz al-Fetáwá, 2/117.