بسم الله الرحمن الرحيم
Chvála Alláhu, požehnání a mír Jeho Poslu.
A potom, Alláh praví: Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější – a Bůh je vševědoucí a dobře zpravený. (Hudžurát:13) Posel Boží صل الله عليه و سلم, sedě na velbloudu, během svátečních dní po pouti na rozloučenou, v hadísu od Džábira bin Abdulláha: „Lidé, Pán váš je jeden, váš otec též jeden jest, Arab nad nearabem nemá přednosti, ani černoch nad červeným, kromě podle bohabojnosti. Dostavil-li jsem?“ „Ano,“ odvětili. „Nechť tedy přítomní dostaví nepřítomným.“ Podle Ahmeda, sahíh dle podmínek Muslima.
Praxí tohoto muže bylo nečinit jakéhokoli rozdílu v přístupu k lidem. V sunně je mnoho příkladů, kdy Posel Boží صل الله عليه و سلم chválí různé národy a města, kmeny a kraje:
Kurejšovce – Buchárí zaznamenal od Ibn Omara hadís, kde říká Posel صل الله عليه و سلم: „Tato věc (právo vládnout) zůstane mezi Kurejšovci, dokud mezi nimi budou alespoň dva lidé.“
Chválí i ansáry, slovy: „Kdyby hidžry nebylo, byl bych rád jedním z ansárů.“ Zaznamenal Buchárí na auroritu Abú Hurejry.
Pochvaluje Omán – Muslim zaznamenal od Abú Berzy: „Posel Boží صل الله عليه و سلم poslal kohosi do jednoho arabského sídla a tamní lidé jej uráželi a napadli ho. Dotyčný odešel k Poslu Božímu a vše mu vypověděl. Posel صل الله عليه و سلم řekl: „Kdybys přišel k obyvatelům Ománu, neuráželi by tě, ani by tě nenapadli.“
Vyzdvihuje i Jemence, kterým připisuje shovívavost, víru a soucitná srdce.
Obzvláště hovoří o Medíně – V Buchárího sahíhu stojí na autoritu Abú Hurejry: „Ímán se ukryje do Medíny jako se had ukrývá do své díry.“
Posel Boží صل الله عليه و سلمrovněž pozitivně zmiňuje nearaby:
Imám Muslim zaznamenal od Abú Hurejry: „Posel Boží صل الله عليه و سلم řekl: „Kdyby byla víra v horách Soraja, člověk z Peršanů by ihned odešel pro ni“ nebo řekl „ze synů Peršanů, aby ji vzal.“ Podle jiných podání se těmito slovy obracel ke svému perskému příteli Selmánovi.
Mezi prvními muslimy byly byzantský Řek Suhejb, slavný tím, že dal celé své jmění za to, aby mohl být s Božím Poslem صل الله عليه و سلم. On sám jej pochválil a oznámil mu, že jeho obchod uspěl.
Prvním muezínem také nebyl Arab, ale černý etiopský propuštěnec Bilál. Posel Boží صل الله عليه و سلمslyšel ve snu klapot jeho střevíců před sebou v ráji.
Alláh však rozdělil svá rozumná stvoření na dvě skupiny, na džiny a lidi, ty rozdělil na nearaby a Araby, ty rozdělil na Kurejšovce a ostatní a Kurejšovce rozdělil na Benú Hášim a jiné rody. Pokaždé, když rozdělil Alláh lidi na dvě skupiny, vždy dal svého miláčka Muhammeda صل الله عليه و سلم do té lepší skupiny. Je známo, že proroci jsou nejvybranějšími z lidí a nejvybranější je i jejich původ. Toto je šarí’a a takto přichází. Alláh říká: A je to věru připomenutí pro tebe i lid tvůj, a budete ohledně toho dotazováni. (Zuchruf:44) a varuje: Leč Bůh ví nejlépe, kam umísťuje poselství Své! Avšak hříšníci budou postiženi ponížením před Bohem i trestem strašným za úklady, jež chystali. (An’ám:124) Abú Muhammed bin Ismáíl bin Chalef al-Kermání, sám dle přízviska Peršan z oblasti Kermánu, přítel imáma Ahmeda, říká: „Arabům přiznáváme jejich právo, hodnotu a přednosti, milujeme je, kvůli slovům Posla صل الله عليه و سلم : „Milovat Araby je z víry a nenávidět je jest pokrytectvím.“ Ač je jím uváděný hadís oceněn al-Albáním jako slabý, existuje celá řada jiných podání ve stejném smyslu, které ukazují na jeho reálný základ. Arabové byli prvními, kdo nesl tíhu posledního Božího poselství a kdo rozšířil islám mezi Severoafričany, Byzantince, Syřany a Peršany. Ibn Tejmíja v Iktidá´ říká: „Boží Posel صل الله عليه و سلم porovnal nenávist Arabů s opuštěním víry a nenávist vůči nim s nenávistí vůči němu samému.“
Alláh odsoudil vzájemné urážky na jakémkoli základě, tím spíše spory národnostní. Zjevil: Vy, kteří věříte! Nechť neposmívají se jedni lidé druhým, možná že tito jsou lepší než oni! A nechť jedny ženy se neposmívají druhým, možná že tyto jsou lepší než ony! Neurážejte se vzájemně a nenazývejte se přezdívkami! (Hudžurát:11) Jeho Posel صل الله عليه و سلم též vystupoval proti rasismu a xenofobii. Podle sahíh hadísů říká: „Zanechejte ‘asabíje, protože zapáchá.“ A též říká: „Není z nás, kdo vyzývá k ‘asabíji. Není z nás, kdo bojuje za ‘asabíju. Není z nás, kdo zemře pro ‘asabíju.“ ‘Asabíja znamená jakoukoli lživou náklonnost a předpojatost, v tomto případě dle etnicity. Podle Buchárího Arab Abú Zerr nazval Habešana Bilála synem černošky. Posel صل الله عليه و سلم vyčinil Abú Zerrovi slovy: „Abú Zerre, v tobě jsou ještě stopy doby nevědomosti. Oni jsou tví bratři.“ Abú Zerr poté přišel k Bilálu, padl tváří v prach a řekl: „Bilále, dotkni se chodidlem mé tváře!“ a Bilál řekl: „Utíkám se k Alláhu! To mám stoupnout na tvář, která padá na zem před Alláhem?“ Posel Boží صل الله عليه و سلمtaké zastavil propukající konflikt mezi medínskými kmeny a nazval volání po starých kmenových pořádcích nevědomostí.
Naši selef byli vedeni takovou výchovou. Byli lidmi, kteří dokázali uvažovat transkulturálně, za hranicemi vlastní mentality a omezeného rozhledu, ohraničeného způsobu přemýšlení, do kterého vyrostli. Byli těmi, které popsal Alláh: pokorní vůči věřícím a přísní vůči nevěřícím (Máida:54). O tom svědčí následující událost zaznamenaná imámem Muslimem od ‘Áize bin Amra: „Abú Sufján se skupinou lidí přišli k Selmánovi, Suhejbovi a Bilálovi. Ti jim řekli: „Při Alláhu, Boží šavle ještě před Božími nepřáteli v celosti neukázaly!“ Abú Bekr jim řekl „Takto se obracíte staršímu Kurejšovců a jejich předáku?“ Pak odešel k Poslu Božímu صل الله عليه و سلم, který mu řekl: „Snad jsi je nerozhněval, Abú Bekre, pokud ano – pak jsi rozhněval i svého Pána!“ Abú Bekr k nim následně přišel a zeptal se jich: „Mí bratři, snad jsem vás nerozhněval?“ „Nikoli, Alláh ti odpusť, bratře,“ odvětili oni.“ Mezi takovými lidmi nebylo místa pro etnické rozbroje ani pro vychloubání se vlastním původem.
Mezi muslimy jsou takoví, kteří dodržují velkou vzdálenost od sebe, když spolu hovoří a nedívají se dlouze do očí a také jiní, kteří se na sebe upřeně dívají a dokonce se při hovoru navzájem dotýkají. Jsou mezi nimi takoví, kteří se drží precizně stanoveného plánu a pracují na jednotlivých úkolech postupně a jiní, kteří bez většího plánu zvládají vícero úkolů zaráz. Jsou mezi nimi tací, kteří přísně oddělují formální a neformální vystupování, soukromou a pracovní sféru a jsou i jiní, kteří ji volně mísí. Jsou mezi nimi takoví, kteří požadují, aby jejich ženy nepracovaly a jsou i jiní, kteří své manželky vedou k zaměstnání šerí’atsky přijatelným. Jsou muslimové, kteří mají rádi velkou společnost, ale jsou i jiní, preferující komornější setkání.
Alláh však o muslimské ummě řekl: Vy jste národ nejlepší, jenž kdy povstal mezi lidmi; vy přikazujete vhodné, zakazujete zavrženíhodné a věříte v Boha. (Álu ‘Imrán:110) Věru islámská umma zahrnuje všechny muslimy, je jedním národem, který nepojí ani společný původ, ani společný jazyk, ani společná historie, ani společná mentalita. Pojí ji společně sdílená víra v jednoho jediného, univerzálního a transcendentálního Boha a v poselství posledního z Božích proroků, Muhammeda al-Mustafá صل الله عليه و سلم, nejvybranějšího ze všech stvoření. Toho, jehož slova cituje Anas bin Málik: „U koho se najdou tyto tři, ten pocítí slast víry. Alláh a Jeho Posel jsou mu dražší než cokoli jiného. Miluje jiného člověka pouze kvůli Alláhu. Nenávidí návrat k nevíře poté, co jej Alláh této zbavil v té míře, v jaké by mu nebylo milé být vhozen do ohně.“ Podle Muslima. V obecně přijímaném hadísu na autoritu Amra bin al-Áse říká Posel صل الله عليه و سلم: „Kmen toho a toho nejsou mými přáteli. Mým přítelem je Alláh a dobří věřící.“
Tedy není náklonnosti ani v rase, ani v národu, ani v příbuzenství, ale pouze na základě toho, jak se kdo drží pravdy. Abú Hurejra říká: „Posel Boží صل الله عليه و سلم praví:“Řekne Vznešený Alláh: „Kde jsou ti, kteří se vzájemně milovali jen kvůli Mé Vznešenosti? Dnes je umístím do Svého stínu, když již mimo Můj stín jiného stínu není.“ Podle Málika. Ibn Abbás říká: „Rodinné vazby se trhají, dobrodiní se popře. Ale spojí-li Alláh srdce, nic je od sebe nemůže rozdělit.“
Následujme nejlepší generace lidstva, naše selef, učme se od nich jak přistupovat jedni k druhým, chápat mezikulturní rozdíly a přenášet se přes ně. Obohacovat se jimi a nikoli si jimi působit těžkosti. Odpouštějme svým bratrům to, co sami činí z vlastní nedokonalosti, mnohdy nevědomky a nechtěně, protože v tom vyrostli a mají to ve svém temperamentu.
Buďme věrni islámské víře, pravdě od Našeho Pána, která na jedné straně rozdělila pokrevní příbuzné od sebe, jako kdysi Posla Božího صل الله عليه و سلم od jeho strýců, či Mu’áze bin Džebela od jeho bratra a na straně druhé spojila navzájem osoby na všech kontinentech, jako kdysi Božího Posla s Abú Bekrem, Bilálem, Suhejbem a Selmánem. Která i dnes pojí lidi kteří se ani neznají, ale společně vzpomínají jméno Boží. A jsme spokojeni, že naším jediným božstvem je Alláh, naší vírou islám a naším prorokem Muhammed صل الله عليه و سلم.
Utíkáme se k Alláhu před našimi chybami a poklesky, prosíme Jej o dar vzájemného přátelství a o odpuštění pro nás i naše věřící bratry. Ámín.