OTÁZKA: Jaký je postoj islámu ke konopí, marihuaně a hašiši?
ODPOVĚĎ:
OTÁZKA: Jaký je postoj islámu ke konopí, marihuaně a hašiši?
ODPOVĚĎ:
Není pochyb, že konzumace těchto látek je zakázána (arab. حرام harám). To je jasné každému se zdravým rozumem, nezkaleným uvažováním a čistou přirozenou vírou neznečištěnou hanebnými a chorobnými chtíči.
Alkohol a analogicky vše, co podobně jako on opíjí – tedy včetně konopných drog, je nazváno pojmem الخمر al-chamr, protože zastírá lidskou mysl.
Takové látky jsou zakázány předpisem následujícího verše, kde Alláh Vznešený stanovuje:
يَا أَيُّهَا الَّذِينَ آمَنُوا إِنَّمَا الْخَمْرُ وَالْمَيْسِرُ وَالْأَنصَابُ وَالْأَزْلَامُ رِجْسٌ مِّنْ عَمَلِ الشَّيْطَانِ فَاجْتَنِبُوهُ لَعَلَّكُمْ تُفْلِحُونَ
Vy, kteří věříte! Víno, hra majsir, obětní kameny a vrhání losů šípy jsou věru věci hnusné z díla satanova. Vystříhejte se toho – a možná, že budete blaženi. (Máida: 90)
Dalším důkazem je hadís, v němž Ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
كُلُّ مُسْكِرٍ خَمْرٌ وَكُلُّ مُسْكِرٍ حَرَامٌ
„Vše, co je opojnou látkou je chamr a každá opojná látka je zakázána.“ [1]
Ohledně látek zastírajících lidskou mysl je vyřčeno prokletí v hadísu uváděném od Ibn Omara, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil:
لَعَنَ اللَّهُ الْخَمْرَ وَشَارِبَهَا وَسَاقِيَهَا وَبَائِعَهَا وَمُبْتَاعَهَا وَعَاصِرَهَا وَمُعْتَصِرَهَا وَحَامِلَهَا وَالْمَحْمُولَةَ إِلَيْهِ
„Alláh proklel al-chamr, toho, kdo ho pije, toho, kdo ho podává, toho, kdo ho prodává, toho, kdo ho kupuje, toho, kdo ho stáčí, toho, komu se stáčí, toho, kdo ho roznáší i toho, komu se roznáší.“ [2]
Tomu, kdo by nějakou takovou látku užíval, Alláh také nepřijme modlitbu po čtyřicet dní, ve shodě s hadísem od Posla Božíhoصلى الله عليه و سلم, v němž je řečeno:
مَنْ شَرِبَ الْخَمْرَ لَمْ يَقْبَلِ اللَّهُ لَهُ صَلاَةً أَرْبَعِينَ صَبَاحًا
„Kdo pije al-chamr, tomu Alláh nepřijme modlitbu po čtyřicet jiter …“ [3]
Šejchu l-islám Ibn Tejmíjja vynesl následující verdikt týkající se přímo hašiše a konopných drog:
„Hašiš, produkt konopí, je zakázán. Ten, kdo jej zneužívá, je trestán stejným způsobem [4], jako pijan alkoholu.“ [5]
Na jiném místě totéž zdůvodňuje a vysvětluje obšírněji:
„Vše, co zatemňuje a zastírá smysly je zakázáno, dokonce i v míře, která nevyústí v opilost či intoxikaci. Pokud něco omamuje mysl, potom je to zakázáno na základě konsensu všech muslimů (arab. إجماع idžmá‘).
Užití malého množství, které nepůsobí opilost či omámení, podléhá trestu v kompetenci soudní instance.
Učenci, kteří studovali tento problém dospěli k závěru, že hašiš je intoxikant, který je konzumován pouze ničemnými zločinci pro potěšení a euforii, kterou přináší. Je proto stejný jako omamné nápoje. Zatímco alkohol člověka činí živým a hádavičným, hašiš jej činí uvolněným a letargickým, ale i přesto zamlžuje mysl a otvírá dveře fyzickým chtíčům a bezuzdnosti v pohledu lidské cti, čímž je ještě horším, nežli alkoholické nápoje. Je něčím, co bylo přineseno Mongoly.
Ten, kdo ho konzumuje, ať již v míře velké nebo malé, budiž podroben trestu stejnému jako je trest za opilství, tedy osmdesáti či čtyřiceti ranami bičem, pod podmínkou, že se jedná o muslima, který věří, že opojné látky jsou zakázány.“ [6]
Doplňujeme navíc, že možnost tento trest uložit platí pouze na území spadajícím pod platnou a zavedenou šarí’atskou jurisdikci v oblasti práva trestního. Na územích spadajících pod trestněprávní jurisdikci sekulárních zákonných systémů tento předpis pouze vykresluje míru odporu, kterou islám vůči podobným zločinům chová.
Co se týče vnitřního léčebného využití konopných produktů a jim podobných drog jako jsou opiáty, sedativa aj., toto je předmětem neshody mezi učenci, jako i sama otázka povinnosti léčby v otázkách jihých, než je krajní nouze (tj. při hrozbě ztráty života nebo některé nezbytné životní funkce). Proto ti učenci, kteří léčbu za povinnost nepokládají, vnímají léčbu pomocí těchto substancí za zakázanou, což je názor málikovců a hanbelovců. Podle mezhebů Abú Hanífy a aš-Šáfi’ího je povolena, ale může být v některých situacích, kdy nejde o krajní nouzi, zavrženíhodná. Dovoleno je tyto produkty užívat jako léky k zevnímu použití, nebo i vnitřně v
krajní nouzi a tam, kde za ně neexistuje adekvátní náhrada.
A Alláh ví nejlépe.
_______________________________________________________________
[1] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2003.
[2] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 3674.
[3] Jako část delšího hadísu zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 1862 od Ibn Omara jako hasan.
[4] Tento trest v době Proroka صلى الله عليه و سلم měl podobu výprasku palmovými větvemi či botami, po jeho smrti Abú Bekr stanovil trest čtyřiceti ran bičem, po něm Omar trest zdvojnásobil a téhož se drželi i ‘Alí a Mu’áwíja رضي الله عنهم أجمعين. A vše toto je ze Sunny. Podání o tom zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 4488, od ‘Abdurrahmána ibn Azhar.
[5] Viz al-’Irákíja, 2/930.
[6] Viz al-Fetáwa l-kubrá, 3/423.