Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
شرف المؤمن صلاته بالليل وعزه استغناؤه عما في أيدي الناس.
„Důstojnost věřícího tkví v jeho modlitbě v noci a jeho vznešenost v tom, že je povznesen nad závislost na tom, co je v rukou jiných lidí.“ [1]
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
شرف المؤمن صلاته بالليل وعزه استغناؤه عما في أيدي الناس.
„Důstojnost věřícího tkví v jeho modlitbě v noci a jeho vznešenost v tom, že je povznesen nad závislost na tom, co je v rukou jiných lidí.“ [1]
Tento hadís v sobě zahrnuje několik poučení – důraz na dobrovolnou noční modlitbu, která je nejdůležitější ze všech nepovinných modliteb muslima, spojení aktu uctívání se vznešenou mravností, která se uctíváním tříbí a také odsouzení závislosti na tom, co bylo dáno a dopřáno jiným.
Noční modlitba byla první modlitbou v islámu, kterou se modlívali Posel Boží صلى الله عليه و سلم a jeho první, nejranější následovníci, plníce Boží příkaz:
يَا أَيُّهَا الْمُزَّمِّلُ قُمِ اللَّيْلَ إِلَّا قَلِيلًا نِّصْفَهُ أَوِ انقُصْ مِنْهُ قَلِيلًا أَوْ زِدْ عَلَيْهِ وَرَتِّلِ الْقُرْآنَ تَرْتِيلًا
Ty zahalený! Modli se v noci, kromě chvíle malé, polovinu z ní, či uber z toho nemnoho, či přidej k tomu něco a prozpěvuj Korán slavnostně! (Muzzemmil:1-4)
Následně byla tato praxe suspendována z povinnosti a učiněna pouze štědře odměňovaným aktem dobrovolným, jehož praxe trvá i nadále:
إِنَّ رَبَّكَ يَعْلَمُ أَنَّكَ تَقُومُ أَدْنَىٰ مِن ثُلُثَيِ اللَّيْلِ وَنِصْفَهُ وَثُلُثَهُ وَطَائِفَةٌ مِّنَ الَّذِينَ مَعَكَ ۚ وَاللَّـهُ يُقَدِّرُ اللَّيْلَ وَالنَّهَارَ ۚ عَلِمَ أَن لَّن تُحْصُوهُ فَتَابَ عَلَيْكُمْ ۖ فَاقْرَءُوا مَا تَيَسَّرَ مِنَ الْقُرْآنِ ۚ عَلِمَ أَن سَيَكُونُ مِنكُم مَّرْضَىٰ ۙ وَآخَرُونَ يَضْرِبُونَ فِي الْأَرْضِ يَبْتَغُونَ مِن فَضْلِ اللَّـهِ ۙ وَآخَرُونَ يُقَاتِلُونَ فِي سَبِيلِ اللَّـهِ ۖ فَاقْرَءُوا مَا تَيَسَّرَ مِنْهُ ۚ وَأَقِيمُوا الصَّلَاةَ وَآتُوا الزَّكَاةَ وَأَقْرِضُوا اللَّـهَ قَرْضًا حَسَنًا ۚ وَمَا تُقَدِّمُوا لِأَنفُسِكُم مِّنْ خَيْرٍ تَجِدُوهُ عِندَ اللَّـهِ هُوَ خَيْرًا وَأَعْظَمَ أَجْرًا ۚ وَاسْتَغْفِرُوا اللَّـهَ ۖ إِنَّ اللَّـهَ غَفُورٌ رَّحِيمٌ
Věru Pán tvůj dobře ví, že ty a skupina těch, kdož s tebou jsou, modlitbu konáte skoro dvě třetiny, polovinu či třetinu noci. A Bůh den i noc vyměřuje a On ví, že přesně to nepočítáte, a již vám prominul. Přednášejte tedy z Koránu to, co je pro vás snadné! A On ví, že mezi vámi budou nemocní a jiní, již po zemi cestovat budou část přízně Boží hledajíce, i ti, kteří budou bojovat na Boží stezce. Přednášejte tedy z Koránu to, co je pro vás snadné, modlitbu dodržujte, almužnu dávejte a Bohu dobrou půjčku poskytněte! A co jste z dobrých skutků sami pro sebe si předem připravili, to naleznete u Boha lepší a větší v podobě odměny. A Boha proste za odpuštění, vždyť Bůh je odpouštějící, slitovný! (Muzzemmil:20)
Jde o modlitbu známou pod arabskými označeními قيام الليل kijámu l-lejl, tedy doslova „stání noci“ nebo صلاة التهجد salátu t-tehedždžud, s přibližným významem „modlitba bdění.“ Slovo tehedždžud je odvozeno od slovesa تهجد – يتهجد tehedždžede – jetehedždžedu s významem probudit se ze spánku. [2] Toto sloveso je užito v Božím příkazu:
وَمِنَ اللَّيْلِ فَتَهَجَّدْ بِهِ نَافِلَةً لَّكَ عَسَىٰ أَن يَبْعَثَكَ رَبُّكَ مَقَامًا مَّحْمُودًا
A za noci bdi v přednášení z dodatečné horlivosti pro sebe – možná že Pán tvůj tě pošle na místo, jež je chváleno. (Isrá´:79)
Tj. v některých částech noci, neboť původní slovo, od nějž je toto sloveso odvozeno, zní هجود hudžúd, což znamená po sobě učinit něco a poté učinit i opak dané aktivity, tj. probudit se po předcházejícím spánku, jak uvádějí al-Aswed, ‘Alkama a další. [3]
Rozdíl mezi oběma názvy spočívá v tom, že zatímco kijámu l-lejl je obecnější pojem pro strávení jakékoli časové periody noci jakýmkoli uctíváním, ať už modlitbou, četbou a recitací Koránu, vzpomínáním Alláha či nějakým jiným typem uctívání, výraz tehedždžud znamená specificky noční modlitbu, kterou někteří učenci navíc specifikují jako modlitbu v noci po předchozím spánku. [4] Al-Hadždžádž ibn ‘Amr al-Ansárí رضي الله عنه totiž uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم se nikdy modlíval tehedždžud jinak, nežli po předchozím spánku. [5] Většina učenců ovšem smýšlí, že modlit se tehedždžud je možno kdykoli v noci, před spánkem či po něm, v libovolnou dobu. [6]
Podle šejcha Ibn Báze je tak noční modlitba cokoli, co se modlí po večerní povinné modlitbě (arab.صلاة العشاء salátu l-‘išá´) a jejích nepovinných modlitbách, které po ní následují (arab. سنة بعدية sunna ba’díjja) a před povinnou modlitbou za úsvitu (arab. صلاة الفجر salátu l-fedžr). Do této kategorije patří pak i التراويح at-teráwíh, tedy ramadánská nepovinná noční modlitba. [7]
A nejdůležitější částí je liché zakončení této modlitby jedním, třemi nebo vícero rek’áty známé jako صلاة الوتر salátu l-witr, dosl. lichá modlitba. Proto má noční modlitba celkem lichý počet rek’átů. ‘Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنه uvádí, že tato Prorokova صلى الله عليه و سلم noční modlitba se obyčejně a nejčastěji sestávala z celkem třinácti rek’átů. [8] ‘Áiša uvádí, že se doma často modlil noční modlitbu jen jedenáct rek’átů s tím, že al-witr nejčastěji vykonal ve formě jediného rekátu. [9]
Ohledně nejlepšího počtu rek’átů šejch Ibn Báz shrnuje, že nejlepší počet rek’át pro tehedždžud je buď jedenáct či třináct, po vzoru Proroka صلى الله عليه و سلم, přičemž po každých dvou rek’átech se ukončí pozdravem na obě strany. Nicméně jich může být i méně či více, dle libosti. Až se přiblíží úsvit, dvourek’átové cykly se ukončí jediným rek’átem, který má funkci al-witru, aby tak celkový počet rek’átů byl lichý. [10]
Al-witr je mnohdy brán jako nezbytné minimum noční modlitby a jeho vynechávání je velmi odmítáno, byť podle většinového názoru nejde o povinnost, nicméně jde o čin krajně zavrženíhodný (arab. مكروه mekrúh). Ahmeda ibn Hanbela se dotázali na člověka, který záměrně setrvává v praktice nemodlení se al-witru, načež odpověděl: „To je špatný člověk, neboť se jedná o sunnu, kterou stanovil Prorok صلى الله عليه و سلم a jeho společníci!“ [11]
Nejlepším časem pro vykonání nepovinné noční modlitby a zejména pak al-witru je pokud možno poslední třetina noci, byť postačí jakýkoli jiný čas během noci.
Abychom vypočítali poslední třetinu noci, stačí rozpočítat hodiny mezi modlitbami maghrib a fedžr v dané oblasti a rozdíl vydělit třemi. Např. jestli slunce zapadá v 19 hodin a úsvit přichází v 5, máme rozdíl deset hodin. Třetina je 3 hodiny 20 minut. Proto poslední třetina přichází 3 hodiny 20 minut před fedžrem, tj. cca v 1 hodinu 40 minut.
Důvodem přednosti noční modlitby, zejména té v poslední třetině noci, jsou slova Boží:
إِنَّ نَاشِئَةَ اللَّيْلِ هِيَ أَشَدُّ وَطْئًا وَأَقْوَمُ قِيلًا
Na kraji noci jsou dojmy věru hlubší a přímější výrazem svým (Muzzemmil:6)
Sousloví ناشئه الليل náši´atu l-lejl, kraj noci, je obrazným vyjádřením pro probuzení se ze spánku. [12]
Sulejmán ad-Dárání pravil: „Ti, kteří uctívají Alláha v noci v tom naleznou takové potěšení, jaké hříšníci ve svých neřestech nikdy nenaleznou. Pokud by nebylo nočních modliteb, ani bych si nepřál zůstat na tomto světě!“ [13]
Dalším důvodem je, že uctívat Alláha v tajnosti a ve skrytu je jedním z nejdůležitějších důvodů upřímnosti a pevnosti ve víře a jen málo lidí si je vědomo jeho obrovské účinnosti. Dobrovolné činy uctívání vykonávané potají jsou zbaveny přetvářky a exhibicionizmu, či zviditelňování se za účelem získání si slávy vlastní okázalou zbožností, protože naopak odrážejí čestnost a upřímnost.
Od některých zbožných předků se proto uvádí princip, že „dobrovolná modlitba muže na místě, kde ho nikdo nemůže vidět, je dvacet pětkrát lepší, nežli jeho (dobrovolná) modlitba tam, kde ho lidé vidět mohou.“ [14]
Zejd ibn Sábit صلى الله عليه و سلم vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:
صَلاَةُ الْمَرْءِ فِي بَيْتِهِ أَفْضَلُ مِنْ صَلاَتِهِ فِي مَسْجِدِي هَذَا إِلاَّ الْمَكْتُوبَة.
„Modlitba člověka v jeho domě je hodnotnější než jeho modlitba v mešitě, kromě povinné modlitby.“ [15]
Za Huzejfou ibnu l-Jemánem رضي الله عنه přišel nějaký muž a řekl mu: „Bojím se, že jsem se stal pokrytcem.“ Hudajfa se ho zeptal: „Modlíš se, když jsi sám a prosíš o odpuštění, když zhřešíš?“ „Ano,“ odpověděl dotyčný. „Netrap se tím tedy, nechť tě Alláh neučiní jedním z pokrytců!“ [16]
Huzejfu si dotyčný vybral patrně proto, že byl strážcem tajemství Proroka صلى الله عليه و سلم a právě jemu byl svěřen seznam jmen medínských pokrytců. Po Prorokově صلى الله عليه و سلم smrti za ním chodili lidé a vyptávali se jej, zda jsou na seznamu právě jejich jména. Avšak Huzejfa odmítal sdělovat jakékoli informace, byť poskytoval cenné rady o tom, jak pokrytectví uvnitř sebe odhalovat a jak se ho zbavovat. A jednou z těchto rad byl právě i apel na noční modlitbu a prosby o odpuštění ve chvílích, kdy je člověk o samotě či celkově snaha vybudovat si s Alláhem osobní niterný vztah, daleký od okázalosti a přetvářky.
Dalším a souvisejícím aspektem noční modlitby, který je možno provádět jen ve chvílích, kdy nejsme nikým a ničím rušeni pak je tzv. المحاسبة al-muhásaba, tj. pečlivé a sebekritické hodnocení a účtování vlastních činů. Fudajl ibn Ijjád pravil: „Věřící účtuje sám se sebou a je si stále vědom, že stojí mezi oběma Rukama Božíma. Pokrytec naopak sám sebe přehlíží. Nechť se Alláh smiluje služebníkovi, který si dává pozor sám na sebe ještě předtím, než k němu přistoupí anděl smrti.“ [17]
Něco takového lze dosílit jen na tichém místě daleko od ostatních lidí, kde se lze pohroužit do uctívání, pokání a kajícného návratu k Alláhu.
A oddání se uctívání v těchto chvílích nám také brání stěžovat si na své problémy jiným, nežli pouze Alláhu a obracet se o pomoc a podporu pouze k Němu a k nikomu jinému mimo Něj.
Šejch ‘Abdul’azíz at-Tarífí pravil:
„Uctívání v tajnosti o samotě staví okolo lidského srdce ohradu před uklouznutím a pokleskem. Nikdo si nemá stěžovat na svou slabost a zranitelnost, jedině když je o samotě se svým Pánem. Posel Boží صلى الله عليه و سلم se hojně utíkal k Alláhu právě během svých nočních modliteb.“ [18]
Od Abú Hurejry رضي الله عنه se uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم ohledně poslední třetiny noci pravil:
يَنْزِلُ رَبُّنَا تَبَارَكَ وَتَعَالَى كُلَّ لَيْلَةٍ إِلَى السَّمَاءِ الدُّنْيَا حِينَ يَبْقَى ثُلُثُ اللَّيْلِ الآخِرُ يَقُولُ مَنْ يَدْعُونِي فَأَسْتَجِيبَ لَهُ مَنْ يَسْأَلُنِي فَأُعْطِيَهُ مَنْ يَسْتَغْفِرُنِي فَأَغْفِرَ لَهُ ؟
„Náš Pán Vznešený sestupuje každý den v poslední třetině noci dolů až k nejnižšímu nebi a říká: „Je tu někdo, kdo Mne vzývá, abych ho vyslyšel? Je tu někdo, kdo Mne o něco žádá, abych mu to splnil? Je tu někdo, kdo Mne prosí o odpuštění, abych mu odpustil?“ [19]
Šejch Ibn Báz připomíná, že toto Boží sestupování je pravdou a děje se tak, jak přísluší Velikosti a Vznešenosti Jediného Stvořitele, Jemuž nic není podobno. [20]
O hodnotě noční modlitby obecně také vyprávěl Džábir ibn ‘Abdulláh رضي الله عنه, dle nějž Prorok صلى الله عليه وسلم pravil:
إن في الليل لساعة لا يوافقها رجل مسلم يسأل الله خيرا من أمر الدنيا والآخرة إلا أعطاه إياه وذلك كل ليلة
„Věru v noci je jedna hodina, kdy se nestane, že by kdokoli z muslimů, když ji dosáhne a prosí v ní Alláha o dobro vezdejšího i onoho světa, aby mu to Alláh nesplnil. A tato je každou noc.“ [21]
Imám an-Newewí ve svém vysvětlení tohoto hadísu uvedl, že „toto zahrnuje povzbuzení k prosbám ve všech časech noci, v očekávání této uvedené hodiny.” Člověk by tedy neměl během noci trvat na jedné určité hodině, aby se modlil, nebo aby Alláha prosil. Naopak, měl by se snažit modlit se a prosit co nejvíc jen může. Toto zahrnuje prosbu (arab. دعاء du’á), modlitby قيام الليل kijámu l-lejl či تهجد tehedždžud, stejně jako ostatní činy uctívání.
Toto je také další důkaz nezměrné milosti Boží a Jeho nekonečného dobrodiní, kterým nás zahrnuje, aby utišil naše potřeby a aby nám pomohl dosáhnout Jeho Odpuštění.
Pokud uvažujeme obě zmíněná podání dohromady, lze dojít k závěru, že tato hodina „žádání o dobré“ vzpomenutá v prvním hadísu, je k nalezení v poslední třetině noci, jak je uvedeno v hadísu druhém. Proto také Abú Hurejra رضي الله عنه dodává: „…Společníci Proroka صلى الله عليه وسلم dávali přednost modlitbě na konci noci před modlitbou na jejím začátku.“
Vznešený Alláh pochválil oddané věčřící díky jejich důrazu na nepovinnou noční modlitbu:
إِنَّ الْمُتَّقِينَ فِي جَنَّاتٍ وَعُيُونٍ آخِذِينَ مَا آتَاهُمْ رَبُّهُمْ ۚ إِنَّهُمْ كَانُوا قَبْلَ ذَٰلِكَ مُحْسِنِينَ كَانُوا قَلِيلًا مِّنَ اللَّيْلِ مَا يَهْجَعُونَ
Však v zahradách a u pramenů bohabojní budou dlít přijímajíce to, co Pán jejich jim dává, neb před tím dobré skutky konalia jen malou část noci spávali (Záríjját:15-17)
Mudžáhid pravil: „Služebník Boží nebude považován za toho, kdo Alláha hojně vzpomíná, dokud nebude Alláha vzpomínat stojící, sedící i ležící.“ [22]
Mesrúk pravil: „Není chvíle, kdy se probudím nebo ulehnu ke spánku, aniž bych si nečinil výčitky ohledně čehokoli z tohoto světa, s výjimkou toho, že jsem mohl vícekrát padnout na tvář před Alláhem.” [23]
Al-Awzá’í pravil: „Kdokoli v noci povstane k modlitbě, tomu Alláh ulehčí jeho stání v Den Zmrtvýchvstání.“ [24]
Ibnu l-Džewzí pravil:
„Jak skvělí jsou ti, kteří zanechali sladkého snění a vyrazili za tím, za čím napřímili své nohy. Stojí až do mdlob v temnotě noci, usilujíce o část požehnání. Když nadejde noc, postaví se a když nadejde den, berou si z toho ponaučení. Kdykoli se podívají na své nedostatky, žádají o odpuštění a kdykoli pohlédnou na své hříchy, pláčí a cítí se odvržení.“ [25]
Ibnu l-Kajjim pravil:
„Poutník na cestě životem dosáhne svého cíle jedině tím, že se bude držet přímé cesty a v noci se probouzet. Ale ten, kdo se od přímé cesty odchýlí a noci prospí, jak může svého cíle dosáhnout?“ [26]
A naši zbožní předkové byli právě takovými.
Muhárib pravil: „Provázeli jsme Kásima ibn ‘Abdirrahmána a on nad námi vynikal dlouhým mlčením, štědrostí a hojnou modlitbou.“ [27]
Kajs ibn Rabí’ vypráví, že viděl ve snu Jezída ibn Zurej’a a zeptal se ho: „Jak s tebou Alláh naložil?“ Odvětil: „Zaručil mi vstup do Ráje.“ „Pročpak?“ zeptal se jej Kajs. „Za mé hojné modlitby,“ odpověděl Jezíd. [28]
Ahmed ibn ‘Átíjja vyprávěl, že denní porcí modlitby pro Muhammeda ibn Semá’u bylo dvě stě rek’át. [29]
A Murra za den vykonal, jak uvádí ‘Atá, dokonce šest stovek rek’át. [30]
A pro ty, kdo se pravidelně věnují nočnímu uctívání, je ještě jedna málo známá odměna.
Omar ibnu l-Chatttáb رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:
مَنْ نَامَ عَنْ حِزْبِهِ أَوْ عَنْ شَيْءٍ مِنْهُ فَقَرَأَهُ مَا بَيْنَ صَلاَةِ الْفَجْرِ وَصَلاَةِ الظُّهْرِ كُتِبَ لَهُ كَأَنَّمَا قَرَأَهُ مِنَ اللَّيْلِ
„Kdokoli prospal svůj vymezený čas (pro četbu Koránu v modlitbě či mimo ni) či část tohoto času a potom to nahradil v čase mezi modlitbou úsvitu a modlitbou polední, je mu to zapsáno jakoby se modlil v noci.“ [31]
_________________________________________________________
[1] Zaznamenal jej al-‘Ukajlí v ad-Du’afá´, str. 127; Abú Muhammed ad-Darráb v Zemmu r-rijá´, str. 292-293; Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, 4/99 a 8/37; Abú Bekr aš-Šáfi’í v al-Álí al-masnú’a, 2/29. Jako hasan doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3710. Viz také Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 1903, kde se upřesňuje, že hadís je sám o sobě slabý, nicméně na základě třech dalších podpůrných podání, která jsou merfú’, stoupá tento hadís na úroveň hasan li ghajrihi.
[2] Viz Tefsír at-Taberí, 10/307.
[3] Tak uvádí al-Kurtubí ve svém výkladu tohoto verše. Viz al-Džámi’u li ahkámi l-Kur´án.
[4] Viz Mewsú’atu l-fikhíjjeti l-kuwejtíjja, 34/117.
[5] Zaznamenal Ibn Hadžer v Telchísu l-habír, 2/35 s hasan li ghajrihi isnádem na základě podpůrného podání u at-Taberáního.
[6] Viz Mewsú’atu l-fikhíjja, 2/232.
[7] Viz al-Fetáwá, 11/317.
[8] Tak zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 1138.
[9] Tak zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 736.
[10] Viz Fetáwá Núru ‘ale d-darb, 10/32.
[11] Viz Mesáilu s-sálih, str. 53, podání č. 159.
[12] Viz Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, komentář příslušného verše.
[13] Zaznamenal ad-Dínewerí v Mudžálesetu we džewáhiri l-‘ilm, str. 271.
[14] Zaznamenal Abú Ja’lá v Musnedu, hadís č. 3821. Jako sahíh doložil al-Albání.
[15] Zaznamenal Abú Dáwúd v Sunenu, hadís č. 1044. Jako sahíh jej doložil al-Albání v Sahíhu t-terghíbi we t-terhíb, hadís č. 438.
[16] Zaznamenal Ibn Asákír v Táríchu Dimešk, podání č. 66616.
[17] Zaznamenal Ibn ‘Asákír v Táríchu Dimešk, podání č. 52351
[18] Viz Sutúru mine n-nakli we l-‘akli we l-fikr, str. 60.
[19] Muttefakun ‘alejhi. Zaznamenali al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 1145, 6321 a 7494; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 758.
[20] Viz Fetáwá Núru ‘ale d-darb, 10/31.
[21] Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 757.
[22] Zaznamenal Ibn Abí Hátim v Tefsíru, podání č. 11275. Uvádí ho také Ibn Kesír v Tefsíru l-Kur´áni l-‘Azím, 5/283.
[23] Zaznamenal al-Bejhekí v Šu’abu l-ímán, podání č. 2909.
[24] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 7/119.
[25] Viz an-Nasíha, str. 51.
[26] Viz al-Fewáid, str. 160.
[27] Zaznamenal Ibn Abi d-Dunjá v as-Samt, str. 618.
[28] Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá´, 8/297.
[29] Viz Ibid., 10/646.
[30] Viz Ibid., 4/75.
[31] Zaznamenal at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 581 jako hasan sahíh. Uvádí i an-Nesáí v Sunenu, hadís č. 1790.