Alláh ze Své Milosti vyslal ke všem národům proroky, aby lidi varovali před křivdou, útlakem a nespravedlností, jakož i trestem, který s sebou takové počínání nese. Vysláním Božího Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم byla poražena nevíra a náboženství islámu nastoupilo své triumfální tažení.
Alláh ze Své Milosti vyslal ke všem národům proroky, aby lidi varovali před křivdou, útlakem a nespravedlností, jakož i trestem, který s sebou takové počínání nese. Vysláním Božího Proroka Muhammeda صلى الله عليه و سلم byla poražena nevíra a náboženství islámu nastoupilo své triumfální tažení. Žádný další prorok už nepřijde, a proto leží břímě povinnosti přikazovat vhodné (arab. ma’rúf مَعرُوفٌ) a zakazovat zavrženíhodné (arab. munker مُنكَرٌ) plnou vahou na nás.
Umma dnes trpí nejen tím, že islám stratil své postavení a autoritu ve světě, ale zejména proto, že muslimové neplní své povinnosti vůči utlačovaným a jedinci, či skupiny mezi nimi nespolupracují a nepodporují se navzájem ve svém úsilí proti útlaku. Většinu času tráví pomluvami a šíření nepřátelství mezi sebou navzájem a odmítají se sjednotit na jasných požadavcích, principech a příkazech Koránu a Sunny, v chápání našich zbožných předků.
Alláh Vznešený praví:
وَتَعَاوَنُوا عَلَى الْبِرِّ وَالتَّقْوَى وَلا تَعَاوَنُوا عَلَى الإثْمِ وَالْعُدْوَانِ وَاتَّقُوا اللَّهَ إِنَّ اللَّهَ شَدِيدُ الْعِقَابِ
Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. Buďte bohabojní, vždyť Bůh je přísný v trestání svém. (Máida: 2)
Pokud tuto povinnost nesplníme, staneme se těmi, kteří o křivdě mlčí a takto jí pomáhají a legitimizují ji. Proto ti, kteří mlčí o křivdě, budou potrestáni spolu s křivdícími.
Alláh Vznešený pravil:
وَلَنْ يَنْفَعَكُمُ الْيَوْمَ إِذْ ظَلَمْتُمْ أَنَّكُمْ فِي الْعَذَابِ مُشْتَرِكُونَ
I kdyby nespravedlivým patřilo vše, co na zemi je, a ještě jednou tolik k tomu, vykoupili by se tím z muk trestu v den zmrtvýchvstání? (Zuchruf:39).
Alláh na jiném místě říká:
فَإِنَّ لِلَّذِينَ ظَلَمُوا ذَنُوبًا مِثْلَ ذَنُوبِ أَصْحَابِهِمْ فَلا يَسْتَعْجِلُونِ
Věru těm, kdož křivdili, se dostane přídělu podobného, přídělu jim rovných před nimi; nechť se tedy o uspíšení nesnaží! (Záríjját: 59)
Budou také připraveni o možnost prosit Alláha o dobro tohoto i onoho světa.
Matka věřících ‘Áiša رضي الله عنها uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Přikazujte dobro a zakazujte zlo, jinak budete prosit Alláha a nebudete vyslyšeni.“[1]
Korán na mnoha místech před takovým konáním varuje. Nese totiž následky jak na světě tomto, tak i na světě onom.
Na tomto světě:
1. V jejich srdcích se probudí náklonnost ke křivdícímu. Tím k nim budou přiblíženi a zajdou spolu s nimi. Alláh praví:
وَلا تَرْكَنُوا إِلَى الَّذِينَ ظَلَمُوا فَتَمَسَّكُمُ النَّارُ وَمَا لَكُمْ مِنْ دُونِ اللَّهِ مِنْ أَوْلِيَاءَ ثُمَّ لا تُنْصَرُونَ
Neopírejte se o ty, kdož nespravedliví jsou, aby vás nepohladil oheň pekelný. A nemáte kromě Boha ochránců žádných a jinou pomoc nedostanete. (Húd:113)
2. Zavládnou nad nimi křivdící, utiskující a tyrani:
وَكَذَلِكَ نُوَلِّي بَعْضَ الظَّالِمِينَ بَعْضًا بِمَا كَانُوا يَكْسِبُونَ
A takto my dáváme jedny nespravedlivé nad druhým jako zmocněné v odměnu za to, co si vysloužili. (An’ám: 129)
Na jiném místě Alláh říká:
إِنَّهُمْ لَنْ يُغْنُوا عَنْكَ مِنَ اللَّهِ شَيْئًا وَإِنَّ الظَّالِمِينَ بَعْضُهُمْ أَوْلِيَاءُ بَعْضٍ وَاللَّهُ وَلِيُّ الْمُتَّقِينَ
Vždyť tihle nikterak ti proti Bohu neprospějí; nespravedliví jsou si navzájem záštitníky, však Bůh bohabojných je záštitníkem. (Džásíjja: 19)
3. Budou zbaveni Božího požehnání v dobru, co Alláh stvořil, i dobrých darů, podobně jako v příběhu o židech, kdy nespravedlnost jedněch a mlčení druhých způsobilo ztrátu požehnání a dobrot pro celou komunitu:
فَبِظُلْمٍ مِنَ الَّذِينَ هَادُوا حَرَّمْنَا عَلَيْهِمْ طَيِّبَاتٍ أُحِلَّتْ لَهُمْ وَبِصَدِّهِمْ عَنْ سَبِيلِ اللَّهِ كَثِيرًا
A za nespravedlnost některých z těch, kdož vyznávají židovství, jsme jim zakázali výtečné pokrmy, jež dříve jim byly dovoleny, a také za jejich četná uchýlení od cesty Boží (Nisá´: 160)
Záhuba
Jejich záhuba bude bolestná, stejně jako záhuba křivdících. Toto je Boží zvyklost, která se opakuje bez proměny již od dávných časů národů před námi.
Alláh praví:
قُلْ أَرَأَيْتَكُمْ إِنْ أَتَاكُمْ عَذَابُ اللَّهِ بَغْتَةً أَوْ جَهْرَةً هَلْ يُهْلَكُ إِلا الْقَوْمُ الظَّالِمُونَ
Rci: „Domníváte se, že až k vám přijde trest Boží – ať znenadání, či oznámen – že zahubí někoho jiného než lid nespravedlivý?“ (An‘ám: 47)
Záhuba sama spočívá zejména v následujícím:
1. Dostane se jim pokušení a utrpení v tomto druhu trestu:
وَاتَّقُوا فِتْنَةً لا تُصِيبَنَّ الَّذِينَ ظَلَمُوا مِنْكُمْ خَاصَّةً وَاعْلَمُوا أَنَّ اللَّهَ شَدِيدُ الْعِقَابِ
A bojte se pokušení, jež nepostihuje výlučně jen ty, kdož z vás jsou nespravedliví! A vězte, že Bůh je strašný ve svém trestání! (Anfál:25)
2. Trest dopadne i na nejbližší rodinu těchto lidí:
احْشُرُوا الَّذِينَ ظَلَمُوا وَأَزْوَاجَهُمْ وَمَا كَانُوا يَعْبُدُونَ
Shromážděte ty, kdož křivdili, manželky jejich i to, co uctívali (Sáffát:22)
3. Srovnána se zemí budou celá křivdící města. Vyhlazeny budou i celé nespravedlivé národy:
وَمَا كَانَ رَبُّكَ مُهْلِكَ الْقُرَى حَتَّى يَبْعَثَ فِي أُمِّهَا رَسُولا يَتْلُو عَلَيْهِمْ آيَاتِنَا وَمَا كُنَّا مُهْلِكِي الْقُرَى إِلا وَأَهْلُهَا ظَالِمُونَ
Pán tvůj nezničil tato města dříve, než poslal do stolice jejich posla nějakého, jenž by jim znamení Naše přednesl, a nezahubili jsme města žádná, leda když obyvatelé jejich nespravedliví byli. (Kassas:59)
Na jiném místě Alláh praví:
وَكَأَيِّنْ مِنْ قَرْيَةٍ أَمْلَيْتُ لَهَا وَهِيَ ظَالِمَةٌ ثُمَّ أَخَذْتُهَا وَإِلَيَّ الْمَصِيرُ
Kolika městům jsem poskytl odklad, přestože byla nespravedlivá! Potom jsem je však uchvátil a u Mne je cíl konečný. (Hadždž:48)
Varování v hadísech
Mnoho ze slov Bohem Milovaného, Muhammeda Posla Božího صلى الله عليه و سلم také upozorňuje na nedodržení práva ukřivděných:
Isma’íl ibn Kajs uvádí, že Abú Bekr رضي الله عنه v jednom ze svých kázání pronesl také slova: „Slyšel jsem však Posla Božího صلى الله عليه و سلم říci: „Pokud lidé uvidí utlačovatele a nezastaví ho, tak je Alláh potrestá všechny.“[2]
Abdulláh ibn Chabbáb ibn Aras رضي الله عنهما uvádí od svého otce: „Seděli jsme venku před Prorokovým صلى الله عليه و سلم domem. Prorok صلى الله عليه و سلم se najednou objevil a řekl: „Poslouchejte mne,“ načež jsme řekli: „Ano, posloucháme.“ Potom řekl: „Poslouchejte mne!“ my jsme odpověděli: „Ano, posloucháme.“ Prorok řekl: „Poslouchejte mne!“ a my jsme řekli: „Ano, posloucháme.“ Potom pravil: „Po mně přijdou vládcové, budou lhát a utlačovat, nevěřte jejich lžím a nepomáhejte jim v jejich útlaku. Kdokoli tak učiní, pak já jsem od něj čist a tento nikdy nepřijde k mému hawdu[3] a za toho se nikdy nebudu přimlouvat[4].“[5]
Aras ibn Umejra al-Kindí رضي الله عنه uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Rozšíří-li se po zemi bezpráví, ten, který jej zažije a odmítne jej, jako by mu ani nebyl přítomen a kdokoli není přítomen tomuto bezpráví a schválí je, či o něm mlčí, jakoby mu i byl přítomen (tj. spolupodílel se na něm).”[6]
Džábir رضي الله عنه uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Jak má Alláh požehnat lidem, kteří se nepostaví za práva nejslabších proti ukrutníkům?“[7]
Ibn ‘Abbás رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Alláh nikdy neodpustí těm, kteří nevládnou podle toho, co On seslal a kteří nebrání práva slabých, uzurpovaná utlačovateli.“[8]
Abú Sa’íd al-Chudrí رضي الله عنه uvádí, že Boží Posel صلى الله عليه و سلم pravil: „Nechť nikdo nezůstane mlčet o pravdě ze strachu před lidmi“[9] v jiném podání na autoritu Ibn ‘Abbáse Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Nechť se nikdo nebojí lidí, když promluví slovem pravdy, nebo označí křivdu, protože jeho slova mu nepřiblíží jeho konec ani jej neoddálí od jeho obživy.“[10]
Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما slyšel Proroka صلى الله عليه و سلم říci: „Pokud uvidíte mou ummu, jak se bojí utlačovateli říci „ty jsi utlačovatel,“ pak ji Alláh opustí.”[11]
Abdulláh ibn Omar také uvádí, že Prorok صلى الله عليه و سلم pravil: „Nevstupujte do měst utlačovatelů, kromě pokud si nechcete vysloužit to, co si zasloužili i oni.“[12]
Abdulláh ibn Abdurrahmán ibn ‘Awf رضي الله عنهما vyprávěl od svého otce, který slyšel Božího Posla صلى الله عليه و سلم říci: „Kdokoli svému lidu pomůže v útlaku, je jako zvíře, které se zřítí z vysoké hory a trpí za svůj hřích.“[13]
Ibn Omar uvádí, že Prorok صلى الله عليه و سلم pravil: „Kdokoli pomůže, jakýmkoli způsobem, v útlaku, nebo se na něm spolupodílí, na sebe přivolává hněv Boží, dokud sám nezhyne.“[14]
Ibn Mes‘úd رضي الله عنه slyšel Proroka صلى الله عليه و سلم říci: „Alláh přikázal andělům Svého služebníka bičovat sto údery. Služebník prosil Alláha, dokud nezůstal jen jeden jediný úder biče a jeho hrob byl poté naplněn ohněm. Když byl poté (v Soudný Den) předvolán, zeptal se, proč trpěl, a andělé mu odpověděli: „Modlil jsi se bez očisty a míjel jsi utlačované, aniž bys je podpořil.“[15]
Abdulláh ibn ‘Abbás رضي الله عنهما uvádí, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl: „Alláh pravil: „Při Mé Cti a Svátosti, věru křivdícího dříve, nebo později potrestám. A s ním i kohokoli, kdo útlak viděl, ale nic proti němu neudělal.”[16]
Radostná svěst bojujícím proti bezpráví
Naopak těm, kteří tuto povinnost splňují, vhodné přikazují a zavrženíhodné zakazují, kteří neohnou hřbet a nebojí se postavit pravdě čelem, slíbil Alláh odměnu a odpuštění hříchů, ačkoli jsou obklopeni všemi možnými podobami porušování Božího zákona a překračování hranic stanovených Všemohoucím Alláhem.
Takové Alláh slíbil ušetřit:
ذَلِكَ أَنْ لَمْ يَكُنْ رَبُّكَ مُهْلِكَ الْقُرَى بِظُلْمٍ وَأَهْلُهَا غَافِلُونَ
A je tomu tak proto, že Pán tvůj není takový, aby zahubil města nespravedlivě, když obyvatelé jejich nic netušili. (An‘ám:131).
Alláh na jiném místě praví:
وَمَا كَانَ رَبُّكَ لِيُهْلِكَ الْقُرَى بِظُلْمٍ وَأَهْلُهَا مُصْلِحُونَ
Pán tvůj pak není takový, aby zničil města ona nespravedlivě, zatímco obyvatelé jejich skutky zbožné konali. (Húd:117)
Takoví nebudou mít důvodu pro strach:
وَمَنْ يَعْمَلْ مِنَ الصَّالِحَاتِ وَهُوَ مُؤْمِنٌ فَلا يَخَافُ ظُلْمًا وَلا هَضْمًا
A kdo zbožné skutky činil a přitom věřící byl, ten nemusí se obávat ani křivdy, ani poškození. (TáHá: 112)
Alláh je vyslyší:
لَوْ خَرَجُوا فِيكُمْ مَا زَادُوكُمْ إِلا خَبَالا وَلأوْضَعُوا خِلالَكُمْ يَبْغُونَكُمُ الْفِتْنَةَ وَفِيكُمْ سَمَّاعُونَ لَهُمْ وَاللَّهُ عَلِيمٌ بِالظَّالِمِينَ
Kdyby byli vytáhli s vámi, byli by jen rozmnožili vaše potíže a byli by zaseli mezi vámi nesvár, snažíce se vás svést k neposlušnosti. A jsou mezi vámi někteří, kdož horlivě jim naslouchají, avšak Bůh dobře zná nespravedlivé. (Tewba:47)
Tací budou spaseni a zachráněni před Ohněm:
ثُمَّ نُنَجِّي الَّذِينَ اتَّقَوْا وَنَذَرُ الظَّالِمِينَ فِيهَا جِثِيًّا
Potom však zachráníme ty, kdož bohabojní byli, a ponecháme v něm nespravedlivé na kolenou klečící. (Merjem:72)
Pane náš, učiň nás bojovníky proti bezpráví a nenechej, abychom bezpráví nečinně a mlčky přihlíželi. Prosíme Tě o podporu a pomoc všem našim bližním, které křivdy druhých zasáhly. Ámín.
[1] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, Kitábu l-fitan, hadís č. 4004. Ve verzi na autoritu Abú ‘Ubejdy je dodatek: „… kromě pokud se postavíte křivdícího a přivedete ho k pravdě.“
[2] Zaznamenali Tirmizí, Abú Dawúd a Ahmed v Musnedu, 1/7.
[3] Hawd je jezírko, ze kterého budou v Soudný den Proroci, mír s nimi všemi, napájet své následovníky. Jediným, kdo nebude mít svůj hawd, bude prorok Sálih, mír s ním, jehož jezírkem bylo vemeno zázračné obrovské velbloudice. Prorok Muhammed صلى الله عليه و سلم bude mít největší, ale nedostanou se tam lidé, kteří utlačovali druhé, nebo si do náboženství přimysleli inovace.
[4] Přímluva (arab. šefá‘a) odkazuje na Prorokovu صلى الله عليه و سلم přímluvu za sou ummu v Soudný Den. Na ni ukazují četné koránské verše a mnohé hadísy a je potvrzena konsensem ahl sunna we l-džemá’a. Přímluva se však nemůže týkat těch, se kterými Alláh není spokojen (nemůže překonat rozhodnutí Boží) a nemůže být vedena těmi, kterým to Alláh neumožní.
[5] Zaznamenal Ibn Hibbán.
[6] Zaznamenali Abú Dawúd a al-Bejhekí.
[7] Zaznamenali at-Taberání, Ibn Hibbán a Bejhekí.
[8] Zaznamenal at-Taberání.
[9] Zaznameal Ibn Hibbán, at-Taberání a al-Bejhekí.
[10] Zaznamenal al-Bejehkí a Ibnu n-Nedždžár.
[11] Zaznamenali al-Hákim, at-Taberání a Ahmed v Musnedu.
[12] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 2/96.
[13] Zaznamenal Ahmed v Musnedu, 1/449.
[14] Zaznamenal Ibn Mádža v Sunenu, Kitábu l-Ahkám, hadís č. 2320.
[15] Zaznamenal Ibn Hibbán.
[16] Zaznamenal al-Munzirí.