Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
أعمار أمتي ما بين الستين إلى السبعين
Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم pravil:
أعمار أمتي ما بين الستين إلى السبعين
„(Průměrný) Věk (dožití) mé ummy je mezi šedesátkou a sedmdesátkou …“ [1]
Když někdo srovná délku dožití této ummy s věkem předcházejících pokolení, ke kterým Vznešený Alláh své proroky vysílal, zjistí, že jim umožnil dožít se mnohem vyššího věku. V tomto nepoměru tkví velká Boží moudrost.
Umma Muhammeda صلى الله عليه وسلم je zvláštní ummou a tím nejlepším národem z celého lidstva. Učenci vysvětlili, že navzdory krátké době života jejích členů jsou tito požehnáni jedinečnými možnostmi, které předcházející národy neměly.
Od prvního momentu, kdy se muslim probudí ze svého nočního spánku, je jeho den naplněn příležitostmi k získání ohromné odměny i za ty nejmenší a nejjednodušší skutky.
Například:
– Zrána a zvečera vzpomínat Alláha Všemohoucího.
– Přečíst byť i jediné písmeno z Koránu.
– Vykonat společnou modlitbu.
– Usmát se na svého bratra.
– Pozdravit pozdravem míru.
– Potřást si rukama.
Mimoto Vznešený Alláh pro tuto ummu vyhradil specifický čas, kdy je odměna mimořádná, jako měsíce Ramadán a Zú l-Hidždža, Jewmu l-‘Arefá, Lejletu l-kadr apod.
Skutky mohou být sebejednodušší, ale odměna za ně je nezměřitelná. Proto, ač tato umma v průměru na zemi nepobývá tak dlouho, jako ty předcházející, může její příslušník dosáhnout téže odměny, které mohli dosáhnout i oni. Alláh سبحانه و تعالى nám kratší délku života vynahradil větší odměnou za skutky.
V tom tkví velké ponaučení, abychom dobře zužitkovali svůj krátký čas, abychom se vzdělávali, zapojovali se do služby Alláhu všemohoucímu a ostatním, konali dobrovolné skutky uctívání a činili prioritně to, zač je největší odměna. To bude mít obrovský dopad na nás i na společnost a lidstvo jako celek.
Abú Bekra رضي الله عنه totiž vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم také pravil:
مَنْ طَالَ عُمُرُهُ وَحَسُنَ عَمَلُهُ.
„Nejlepšími lidmi jsou ti, co žijí dlouho a konají dobro.“
A také:
مَنْ طَالَ عُمُرُهُ وَسَاءَ عَمَلُهُ .
„A nejhoršími jsou ti, co žijí dlouho a konají zlo.“ [2]
________________________________________________________________________
[1] Zaznamenal at-Tirmízí v Sunenu, 3550 jako hasan gharíb; Ibn Mádža v Sunenu, hadís č. 4236 a další. Jako sahíh jej doložil Ibn Hibbán v Sahíhu, 2/96; al-Hákim v Mustedreku, 2/427; jako hasan an-Newewí v al-Mensurát, podání č. 295; Ibn Hadžer ve Fethu l-Bárí, 11/244.
[2] Zaznamenal ho at-Tirmizí v Sunenu, hadís č, 2330 jako hasan sahíh. Uvádí jej i at-Tebrízí v al-Miškát, hadís č. 5285, jako sahíh doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 3297.