Věřící je jako datlová palma

‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

.مثلُ المؤمنِ مثلُ النخلةِ، ما أخذتَ منها من شيٍء نفعَك.

„Příklad věřícího je jako příklad datlovníku. Cokoli z něho vezmeš, bude ti k užitku.“ ¹

Alternativní verze předmětného hadísu

‘Abdulláh ibn Omar رضي الله عنهما také vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه و سلم řekl:

.‏مِنَ الشَّجَرِ شَجَرَةٌ تَكُونُ مِثْلَ الْمُسْلِمِ، وَهْىَ النَّخْلَةُ

„Mezi stromy jest jeden strom, který je podoben muslimovi – a tím stromem je datlová palma.“²

Existuje dokonce ještě podrobnější verze, v níž Ibn Omar vypráví: „Seděli jsme u Posla Božího صلى الله عليه و سلم, když řekl:

.أَخْبِرُونِي بِشَجَرَةٍ تُشْبِهُ أَوْ كَالرَّجُلِ الْمُسْلِمِ لاَ يَتَحَاتُّ وَرَقُهَا وَلاَ وَلاَ وَلاَ، تُؤْتِي أُكْلَهَا كُلَّ حِينٍ

„Povězte mi, který strom připomíná muslima? Jeho listí neopadá, neopadá a neopadá. A znovu a znovu dává další a další plody.“

Napadlo mne, že to může být jedině datlovník, avšak když jsem viděl okolo mlčky sedět Abú Bekra a Omara, nechtělo se mi to říct. Proto, když ani oni nic neřekli, Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil:

.‏ هِيَ النَّخْلَةُ

„To je datlovník.“

Když jsme se pak rozcházeli, řekl jsem Omarovi: „Otče, při Alláhu mě napadlo, že to nemůže být žádný jiný strom, nežli datlovník.“ Omar řekl: „A co ti bránilo, abys odpověděl?“ Řekl jse: „Neviděl jsem tě hovořit, proto jsem nechtěl nic říkat ani já.“ Omar mi řekl: „Pokud bys byl odpověděl, bylo by mi to milejší než to a to.“ ³

Ibn Omar v jiné verzi upřesňuje, že důvodem jeho zdráhavosti odpovědět bylo to, že byl mezi přítomnými nejmladší. ⁴

Al-Buchárí zaznamenal tyto hadísy ve svém Sahíhu, v Knize znalosti, v kapitole O hodnotě pochopení naučeného, v kapitole O rozmanitosti slov užívaných vypravěči hadísů k přenesení různých významů spojených s vypravováním a o jejich důležitosti, kterou mají jen pro učence hadísů a v kapitole O tom, že imám může pokládat otázky, aby vyzkoušel znalost svých studentů. Dále ho uvádí v Knize obchodu, v kapitole O prodeji a konzumaci trsu datlí, pak v Knize pokrmů v kapitole O pojídání datlí přímo z trsu, dále v Knize Prorokova صلى الله عليه وسلمvýkladu Koránu, v kapitole Komentář k verši Ibráhím: 24 a v Knize vzešené mravnosti, v kapitolách O respektu vůči starším, jimž má být dána přednost v řeči a O tom, že není studu při studiu víry. Muslim ho uvádí ve svém Sahíhu v Knize popisu Soudného Dne, Ráje a Pekla, v kapitole O připodobnění věřícího k datlové palmě a at-Tirmizí ve svém Sunenu v kapitolách O příměrech.

Kontext předmětného hadísu Koránu a v Sunně

Vznešený Alláh praví:

أَلَمْ تَرَ كَيْفَ ضَرَبَ ٱللَّـهُ مَثَلًا كَلِمَةً طَيِّبَةً كَشَجَرَةٍ طَيِّبَةٍ أَصْلُهَا ثَابِتٌ وَفَرْعُهَا فِى ٱلسَّمَآءِ

Což neviděls, jak Bůh uvádí podobenství o slovu dobrém? Je jako strom výtečný, jehož kořen je pevný a k nebesům se pne jeho větvoví (Ibráhím: 24)

Také říká:

وَتَعَاوَنُوا۟ عَلَى ٱلْبِرِّ وَٱلتَّقْوَىٰ ۖ وَلَا تَعَاوَنُوا۟ عَلَى ٱلْإِثْمِ وَٱلْعُدْوَٰنِ

Pomáhejte si vzájemně ke zbožnosti a bohabojnosti a nepomáhejte si k hříchu a nenávisti. (Máida:2)

Abú Hurejra رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

مَنْ نَفَّسَ عَنْ مُؤْمِنٍ كُرْبَةً مِنْ كُرَبِ اَلدُّنْيَا, نَفَّسَ اَللَّهُ عَنْهُ كُرْبَةً مِنْ كُرَبِ يَوْمِ اَلْقِيَامَةِ , وَمَنْ يَسَّرَ عَلَى مُعْسِرٍ, يَسَّرَ اَللَّهُ عَلَيْهِ فِي اَلدُّنْيَا وَالْآخِرَةِ, وَمَنْ سَتَرَ مُسْلِمًا, سَتَرَهُ اَللَّهُ فِي اَلدُّنْيَا وَالْآخِرَةِ, وَاَللَّهُ فِي عَوْنِ اَلْعَبْدِ مَا كَانَ اَلْعَبْدُ فِي عَوْنِ أَخِيهِ

„Kdokoli rozptýlí některou z tísní věřícího na tomto světě, Alláh rozptýlí některou z jeho tísní v Den Zmrtvýchvstání. Kdokoli ulehčí někomu zasaženému obtíží, tomu Alláh ulehčí na tomto i na onom světě. Kdo přikryje hanbu muslima, toho hanbu přikryje Alláh na tomto i na onom světě. Alláh zůstává na pomoci Svému služebníkovi, dokud služebník zůstává nápomocen svému bratru.“ ⁵

Džábir ibn ‘Abdilláh رضي الله عنه vyprávěl, že Posel Boží صلى الله عليه وسلم řekl:

خيرُ الناسِ أنفعُهم للناسِ.

„Nejlepšími z lidí jsou ti, kteří jsou nejvíce k užitku ostatním lidem.“ ⁶

Talha ibn ‘Abdilláh ibn ‘Awf رضي الله عنه uvádí, že Posel Božíصلى الله عليه و سلم v době svého mládí byl přítomen uzavření dobročinné dohody, která zavazovala Kurejšovce podporovat kohokoli znevýhodňovaného a ukřivděného a pomáhat každému, kdo pomoc potřebuje. Řekl o tom:

لَقَدْ شَهِدْت فِي دَارِ عَبْدِ اللّهِ بْنِ جُدْعَانَ حِلْفًا فَمَا أُحِبُّ أَنَّ لِي حُمْرَ النَّعَمِ وَأَنِّي أَنْكُثُهُ وَلَوْ أُدْعَى بِهِ فِي الْإِسْلَامِ لَأَجَبْت.

„V domě ‘Abdulláha ibn Džud’ána jsem byl přítomen uzavření jednoho paktu, nepřál bych jej pak porušit ani za tisíc červených velbloudů! A kdybych byl k němu vyzván i v islámu, zajisté bych výzvu přijal!“ ⁷

Kontext předmětného hadísu ve slovech a činech zbožných předků

Uvádí se, že Omar ibnu l-Chattáb رضي الله عنه jednou jistému mladíkovi promluvil do duše: „Člověk může mít deset vlastností, z toho devět dobrých a jednu špatnou, ale ta špatná může zkazit těch zbývajících devět. Peoto se vyvaruj poklesků mládí.“ ⁸

Aš-Šáfi’í uvedl, že jistý muž se jednou otázal Ubejje ibn Ka’ba رضي الله عنه: „Řekni mi něco, co mi bude k užitku a za co budu odměněn.“ Ka’b mu odpověděl: „Prokazuj své bratrství vůči ostatním shodně tomu, nakolik jsou ctnostní. Nemrhej svými slovy na ty, které tvá slova nezajímají. A nežádej pomoc v zajištění svých potřeb nikoho, kdo se nestará o to, zda ti pomůže nebo nepomůže tak, jak je potřeba. A nikomu živému nezáviď nic, kromě toho, co se dá závidět i mrtvým.“ ⁹

Abú Džuhajfa pravil: „Sedávej se staršími, druž se s moudrými a navštěvuj hojně učence.“ ¹⁰

Uvádí se, že Mejmún ibn Mihrán řekl: „Tři věci musíš prokazovat všem, jak ctnostnému, tak i bezectnému. Musíš zachovávat pouta příbuzenství jak s ctnostným, tak i s bezectným. Musíš plnit svůj závazek jak vůči ctnostnému, tak i vůči bezectnému. A musíš dodržet své slovo, jak vůči ctnostnému, tak i vůči bezectnému.“ ¹¹

Od Chalíla ibn Ahmeda se uvádí, že kdykoli prokázal někomu nějakou laskavost, nikdy se o tom, že někomu nějak pomohl, nikomu nezmiňoval. A když naopak někdo prokázal nějakou laskavost jemu, ihned mu dával najevo, jak moc mu dotyčný pomohl a prospěl. ¹²

O mnohosti podob jejich dobra svědčí četná rozsáhlá díla, která napsal Ibn Abi d-Dunjá a sesbíral v nich podání od zbožných předků. Mezi tato díla patří al-Amru bil-ma’rúfi we n-nahju ‘ani l-munker (Přikazování vhodného a zakazování zavrženíhodného, obsahuje 122 podání), Kitábu l-ichwán (Kniha o bratrství, obsahuje 228 podání) Kitábu l-hilm (Kniha o jemnosti, obsahuje 126 podání), Zemmu l-baghj (Odsudek násilí, obsahuje 40 podání), Kadáu l-hawáidž (Naplňování potřeb druhých, obsahuje 117 podání) či Kara d-dajf (Pocta hostu, obsahuje 67 podání) – a to neuvádíme zdaleka všechny, které mohou sloužit našemu záměru. Slovy aš-Šáfi’ího, oni byli generacemi těch nejurozenějších a nejhodnotnějších, neboť „ti nejurozenější ani netuší, jak moc jsou vznešení a ti nejhodnotnější ani netuší, kam až sahá jejich hodnota.“¹³

Vysvětlení předmětného hadísu jeho komentátory

Kádí Ijjád uvádí, že meze a hlubiny tohoto mimořádného přirovnání jsou takřka nevyčerpatelné, shodně dovednostem a umu toho, kdo nad nimi uvažuje. Věřící poskytuje mnoho dobra a požehnání, jako i datlovník nejen plody, ale i kmen, poskytující dřevo na stavbu, větve, které mohou sloužit jako hole či násady na nářadí, vlákna na lana a listí na rohože. ¹⁴

Ibn Hadžer al-‘Askalání pravil:

„Slovo příklad zde ukazuje na podobnost. Těchto podobností mezi datlovníkem a muslimem je celá řada a spočívají v mnoha podobách požehnání, které je oba provází. Neopadávání listů odkazuje na skutečnost, že tak jako datlovník své větve neustále vypíná k nebi, vypíná k němu své ruce i věřící, když prosí svého Pána. Jako datlovník, také věřícímu je požehnáno v různých částech jeho těla při různých příležitostech a on prokazuje dobro různým způsobem. Datlovník také poskytuje nejrůznější užitek – dřevo, vlákno na lana, stín atd. Také požehnání věřícího je vícečetné, neomezuje se na něj samého, ale přechází i do jeho okolí a nekončí ani jeho smrtí. Plody, které nese, nejenže jsou sladké, ale jsou také čisté a zdravé (…) poskytuje i potěchu oka a duše. Také se uvádí, že věřící je nohama pevně na zemi, ale jeho ambice se vypínají vysoko k nebesům, kam stoupají jeho činy, toužíce po odměně Boží. (…) Ti kteří vedou paralelu mezi odřezáním hlavy člověka a koruny datlovníku, se nejspíše mýlí, protože datlovník je přirovnán k muslimovi a nikoli k člověku obecně. Nicméně nelze podobnosti vyčerpat jen výčtem těch, které byly uvedeny těmi před námi, nýbrž je nutno uvažovat a nacházet stále další a další. Hadís také hovoří o respektu mladších vůči starším a o tom, že starší mohou dát mladším přednost, chtějí-li. Plyne z něj i ponaučení, že nikdo by neměl nikoho podceňovat a myslet si, že obsáhl všechno vědění. I velkému učenci může uniknout detail, který vidí někdo jiný, protože poznání není v moci člověka, nýbrž je darem od Alláha, který obdaří svou přízní toho, koho On chce. Z tohoto důvodu byl také Omar tak šťastný, že se tohoto poznání dostalo právě jeho synovi. Otec by si tedy měl všímat nadání svých dětí a rozvíjet je. Také to ukazuje, jak Omar prahl po onom světě a nakolik se mu oddával na úkor věcí vezdejších.“¹⁵

Jahjá an-Newewí okomentoval:

„V tomto hadísu nacházíme vícero ponaučení, jako že je oblíbeno sedávat s učenými, že učenec má svým spolubesedníkům pokládat otázky, kterými zjišťuje, nakolik chápou, co jim hovoří, kterými je navádí na přemýšlení a rozjímání. Hadís povzbuzuje k hojnému užívání příměrů a podobenství. Je v něm i povzbuzení k respektu vůči starším, jako to udělal i Ibn Omar, když nechtěl odpovědět navzdory tomu, že jeho starší společníci sami odpověď neznali a rovněž i poznatek, že starší si cení, když, nedokáží-li odpovědět, dokáže to alespoň někdo mladší a v neposlední řadě i to, že otec má zjevnou radost z úspěchu a nadání svého syna.

Učenci soudí, že muslim se podobá na datlovník množstvím a rozmanitostí dobra, které poskytuje, útočištěm, které dává a sladkostí plodů, kterými zásobuje svět okolo sebe. Datlovník plodí datle v takové míře, že ani nestačí být konzumovány a musí se sušit, přičemž užitek přináší i sušené. Užitek dává i jeho dřevo, jeho kmen, větve a listí. Vyrábí se z nich trámy, rohože, došky, lana, sloupy a mnoho dalšího. Dokonce i slupky mohou sloužit jako potrava pro velbloudy. Plody jsou užitkem samy o sobě, stejně jako symbolem sladkosti, krásy a dokonalosti. Stejně tak i věřící přináší mnoho dobra tím, že je schopen se zapojit do rozmanitých podob dobra, získat nejrůznější dobré vlastnosti, dbát na svou modlitbu, svůj půst, svou recitaci Koránu, svůj zikr, almužnu či jiné podoby skutků poslušnosti vůči Bohu. Také se uvádí, že podobenství platí i v tom, že když člověku odseknete hlavu, zemře, podobně jako zhyne datlovník, když se mu odsekne koruna, na rozdíl od ostatních stromů, anebo tím, že neplodí, dokud není oplodněn. A Alláh ví nejlépe.

Zatímco lidé rozmýšleli o nejrůznějších volně rostoucích stromech, Ibn Omarovi došlo, o jaký strom jde, avšak čekal, zda s odpovědí nepřijde někdo ze starších a skušenějších, váženějších sahábů. Metafora neopadání listů ukazuje, že věřící nesetrvává ve svých chybách a jeho užitek pro okolí se obnovuje.“ ¹⁶

Abú Ishák al-Huwejní na základě tohoto hadísu poznamenal, že příběh v celosti dochoval jen ‘Adbulláh ibn Omar, byť se zmínka o něm dochovala i od Abú Hurejry رضي الله عنه. Al-Buchárí nás tímto přivádí k poznání, že cenné detaily dokáže občas přenést jen jediný člověk a proto jsou hodnotná i ta podání, která nikdo další nepotvrzuje. Vypravěč může použít mnoho synonymních výrazů, jako slyšel jsem říci, zažil jsem, že řekl, byl jsem u toho, když atd. – všechny mají stejný význam přímého svědectví události, o níž hovoří. Podobně i ten, kdo se ptá, může užít výrazů „zpravte mne, řekněte mi, povězte mi“ apod. Všechna jsou užita v různých verzích tohoto hadísu. Nicméně pokud není přímým svědkem události, užije jiného výraziva, jak je učencům hadísů dobře známo.¹⁷

Dželáluddín as-Sujútí říká, že podobně jako z různých částí datlovníku je různý užitek, plyne různý užitek z činů různých částí těla a různých aspektů života věřícího. ¹⁸

Muhammed al-Munáwí praví:

„Věřící má s datlovníkem společné to, že jeho víra má pevné základy, jako kořeny datlovníku, přičemž nese četné plody poznání a dobra, potěchy a spočinutí duše, věřící poskytuje útěchu, jako datlovník stín, přikrývá to, co má zůstat přikryto a jeho činy se zvedají k nebesům, jako se k nebesům pnou i palmové větve.“ ¹⁹

‘Abdurrahmán al-Mubárekfúrí pravil:

„Hadís se uvádí v několika verzích různé délky. Patří ke klenotům uváděných podobenství. Neopadání listů je podobenstvím věřícího neochvějnosti, které neuškodí žádné, byť sebe nepříznivější podmínky. Tak jako datlovník, také věřící člověk poskytuje svému okolí mnoho přínosu, ať už se k němu přistoupí z jakéhokoli úhlu. I pokud poklesne a dopustí se hříchu, tedy jakoby některý z listů uschl a spadl, vždy se vrátí a napraví se, tedy jakoby na jeho místě vyrostl list nový, svěže zelený. Je ku prospěchu sám sobě i svému nejširšímu okolí za svého života i po smrti, tak jako datlovník, když poskytuje dřevo na stavbu. Provází ho neustálé požehnání v jakékoli situaci. Pomáhá nejen lidem, ale také zvířatům, která pod ním spočinou, krmí se jeho plody a usazují se v jeho větvích, ale i rostlinám, které profitují z vláhy, kterou zadržuje a stínu, který vrhá svým mohutným tělem.“ ²⁰

Ibn Báz dodává, že je třeba uvažovat nad naukou víry a ten, kdo zná správnou odpověď na položenou otázku, s ní nemusí otálet, byť jsou přítomni i starší.²¹

Několik poučení z předmětného hadísu

Bedruddín al-‘Ajní vyvodil z tohoto hadísu následující ponaučení: ²²

Je dovoleno zkoušet chápavost a pozornost posluchačů otázkami.
Mladší mají respektovat starší a dát jim slovo jako prvním.
Není studu při získávání nauky.
Je možno zkrášlovat svůj jazyk, aby projev na posluchače více zapůsobil.
Je účelné používat k usměrnění pozornosti a mysli posluchače krásných přirovnání.
Přirovnané a přirovnávané nemusí mít vůbec stejnou podstatu a může se na sebe podobat jen v něčem.
Skutečného učence musí potěšit, že i někdo, kdo není tak učený, dokáže některé věci pochopit.
Hadís hovoří o veliké hodnotě datlovníku. Ono „slovo dobré“ z verše Ibráhím: 25 vysvětlují vykladači Koránu jako větu, že nic nemá nárok být uctíváno, kromě Jediného Boha. Má pevný kořen v zemi a jeho větve se pnou k nebesům, jeho plody jsou sladké a výtečné, jako u datlovníku. Tak jako má datlovník pevné kořeny, pevně je uchycena v srdci věřícího i jeho víra. Větvemi pnoucími se doširoka k nebesům jsou pak různé podoby dobrého činu, které z této víry vyplývají. Tak jako opylený datlovník plodí po celý rok, tak i správná víra přináší užitek v každé době a chvíli.

(…)

1 Zaznamenal at-Taberání v al-Awsatu, 3/204; jako sahíh doložil al-Albání v Silsiletu l-ahádísi s-sahíha, hadís č. 2285. Uvádí ho také as-Sujútí v al-Džámi’u s-saghír, hadís č. 8127; jako sahíh se všemi jeho vypravěči spolehlivými ho doložil al-Albání v Sahíhu l-Džámi’, hadís č. 5848.

2 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadís č. 5448, v delších verzích pak viz hadísy č. 61, 62, 5444 a 6122.

3 Hadís je muttefekun ‘alejhi, zaznamenali ho al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 4698 a 6144; a Muslim v Sahíhu, hadís č. 2811. Uvádí jej také at-Tirmizí v Sunenu, hadís č. 3106.

4 Zaznamenal al-Buchárí v Sahíhu, hadísy č. 72 a 2209.

5 Zaznamenal Muslim v Sahíhu, hadís č. 2699.

6 Zaznamenali Ibn Hibbán v Sahíhu, 1/2; al-Kadá’í v Musnedu š-šiháb, hadís č. 1234; a at-Taberání v al-Mu’džemu l-awsat, hadís č. 5787. as-Sefáríní uvádí, že v jeho isnádu se sice nachází ‘Amr ibn Bekr as-Seksekí, jehož podání jsou odmítána, nicméně pro množství podpůrných podání lze tento hadís pozdvihnout na úroveň přijatelnosti, viz Šerhu Musnedi š-šiháb, str. 542.

7 Zaznamenal al-Bejhekí v as-Sunenu l-kubrá, hadís č. 13461; a v Ma‘árifetu s-Suneni we l-ásár, 9/305; dále at-Taberí v Tehzíbu l-ásár, 1/17-20.

8 Zaznamenal ‘Abdurrezzák as-San’ání v al-Musannefu, podání č. 8240.

9 Zaznamenal al-Ádžurrí v Džuz´un fíhi hikájátun ‘ani š-Šáfi’í, podání č. 24.

10 Zaznamenal Ibn Hibbán v Rawdatu l-‘ukalá, str. 176. Srov. Al-Albání v Silsiletu l-ahádísi d-da’ífa, podání č. 3462.

11 Zaznamenal Ibn Abí Šejba v al-Musannefu, 12/298.

12 Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 7/431.

13 Zaznamenal az-Zehebí v Sijeru a’lámi n-nubelá, 10/99.

14 Viz Ikmálu l-mu’limi fí fewáidi Sahíhi Muslim, 8/345.

15 Viz Fethu l-Bárí, 1/145-147.

16 Viz Šerhu Sahíhi Muslim, 17/154-156.

17 Viz Šerhu Sahíhi l-Buchárí, 8/2-4.

18 Viz Šerhu s-Sujútí ‘alá Sahíhi Muslim, 6/165.

19 Viz Fejdu l-Kadír, 5/511.