Jednou přišel za imámem Ahmedem ibn Hanbel رحمه الله, který byl v té době nejvýznačnějším učencem ahlu s-sunna we l-džemá’a, nějaký muž a zeptal se ho: „Pověz, imáme, jaký je tvůj názor na poezili?“
Jednou přišel za imámem Ahmedem ibn Hanbel رحمه الله, který byl v té době nejvýznačnějším učencem ahlu s-sunna we l-džemá’a, nějaký muž a zeptal se ho: „Pověz, imáme, jaký je tvůj názor na poezili?“
„A jakou poezii máš na mysli?“ požádal imám Ahmed o upřesnění.
„Třeba takovou,“ pravil dotyčný a začal recitovat následující verše:
إذا ما قال لي ربي اما استحييت تعصيني
وتخفي الذنب عن خلقي وبالعصيان تأتيني
„Otáže-li se mne Pán Můj: Zdaž stydíš vzepřít příkazu Mého?
Leč hřích skrýváš před stvořením Mým a s hříchem jdeš přede Mne Samého!“
Imám Ahmed zapsal tyto verše a opakoval si je stále znovu a znovu. Plakal tolik moc, až jeho učedníci řekli, že se téměř uplakal k smrti.
Báseň dále pokračuje slovy:
فكيف أجيب يا ويحي ومن ذا سوف يحميني؟
Jak odpovím? Běda mi – kdo bude za zachránce mého!
أسلي النفس بالمال من حين الى حيني
Z času na čas s nadějí neudržím sebe samého
وأنسى ما وراء الموت ماذا بعد تكفيني
Zapomění, co po smrti, halí do závoje mlženého
كأني قد ضمنت العيش ليس الموت يأتيني
Jako by nebyla a mi dáno bylo života věčného
وجائت سكرة الموت الشديدة من سيحميني
Když smrti křeč přijde pak strašná, kde najdu ochránce svého?
نظرت الى الوجوه أليـس منهم من سيفدينـــي
Pohlížím do tváří – přinese někdo za mne výkupného?
سأسأل ما الذي قدمت في دنياي ينجيني
Budu tázán, co jsem si ke spáse připravil z života pozemského.
فكيف إجابتي من بعد ما فرطت في ديني
Jak potom odpovím, když nedbal jsem náboženství svého?
ويا ويحي ألــــم أسمع كلام الله يدعوني
Běda mi, což jsem neslyšel slova Pána mého?
ألــــم أسمع لما قد جاء في قاف ويس
Což jsem neslyšel, co přišlo v súrách Káf a Jásín?
ألـــم أسمع بيوم الحشر يوم الجمع و الديني
O hrůzách Dne sehnání, Dne shromáždění, Dne Soudného?
ألـــم أسمع منادي الموت يدعوني يناديني
Což jsem neslyšel výzvu, volání smrti na mne smrtelného?
فيا ربــــاه عبد تــائب من ذا سيؤويني
Tedy, ó Pane můj, služebník jsem kající se, dočkám se úkrytu Tvého?
سوى رب غفور واسع للحق يهديني
Avšak Pán můj vždy odpouští, k pravdě povede i mne samého.
أتيت إليك فارحمني وثقـــل في موازيني
Přicházím k Tobě, buď mi Milostiv, přidej na váze skutku mi zbožného!
وخفف في جزائي أنت أرجـى من يجازيني
Ulehči mi Svou odměnou, Tys největší naděje odměny konání mého!
Zdroj: Ibnu l-Džewzí v Menákibu imámi Ahmed, str. 205