Posel صلى الله عليه و سلم jí vzpomíná v hadísu o Džibrílovi zvlášť, aby potvrdil její důležitost. Avšak ona je nedělitelná od víry v Boha. Řekl Ibn Abbás: „Víra v osud je systém tewhídu“ – tj. pokud někdo popře osud – kader, poškodil, či narušil celý ímán. Bez víry v osud je celá víra neplatná.
Posel صلى الله عليه و سلم jí vzpomíná v hadísu o Džibrílovi zvlášť, aby potvrdil její důležitost. Avšak ona je nedělitelná od víry v Boha. Řekl Ibn Abbás: „Víra v osud je systém tewhídu“ – tj. pokud někdo popře osud – kader, poškodil, či narušil celý ímán. Bez víry v osud je celá víra neplatná. Z mnohých koránských veršů hovořících o kaderu citujeme tyto:
إِنَّا كُلَّ شَيْءٍ خَلَقْنَاهُ بِقَدَرٍ
A každou věc jsme vskutku v určených rozměrech stvořili
(Kamar:49)
وَخَلَقَ كُلَّ شَيْءٍ فَقَدَّرَهُ تَقْدِيرًا
On všechny věci stvořil a každé její osud určil.
(Furkán:2)
První generace muslimů nejlépe pochopila tuto část věrouky. Byli velmi vysoce vychováni svým Pánem a Jeho Poslem y. Oni jsou naším vzorem v pochopení víry v osud a je v tom musíme následovat. Jen tak se můžeme uchránit před bludem a dosáhnout Boží spokojenosti a vedení.
Víra v osud zahrnuje víru v předurčení Boží dobrého i zlého. Bůh určil osudy všech svých stvoření a ví o všem, co se odehraje, již dávno předtím, v okamžiku prapůvodu. Zná i cesty a způsoby, věci se odehrají tak, jak určil. Již v okamžiku zrození bude člověku předepsáno kde, kam a komu se narodí, jak, kde a kdy zemře, bude-li šťastný či nešťastný v životě atd.
Lidé sami nevytvářejí své činy, pouze je získávají, vybírají si je. Podle jejich volby následuje odměna a trest. V tom smyslu také hovoří Bůh o člověku:
وَهَدَيْنَاهُ النَّجْدَيْنِ
a na dvě stezky jsme jej neuvedli?
(Beled:10)
Postoj ahl sunna we l-džema’a k víře v osud a předurčení je střední cestou mezi dvěma extrémními sektami, kaderíjí a džebríjí. Kaderíjci smýšlí, že Bůh se dozvídá o činu člověka až v okamžiku jeho vykonání, popírají tedy všemohoucnost Boží, jedno z Jeho jmen a atributů, dalek je On toho, co o Něm lživě prohlašují. Naopak džebríje popírají svobodnou vůli člověka, fakt, že získává své činy a tím tedy i oprávněnost odměny a trestu.
Pojmy kadá´ a kadr jsou v souladu s tím dva úzce spojené termíny, vzájemně vycházející jeden z druhého, nevylučují se. Jeden má totiž funkci základu, pilíře – a to je „kadr“ a druhý – „kadá´“ stojí na místě domu, kdo je oddělí, zboří celou stavbu. Podle toho, kadr je Boží plán a kadá´ praktické Boží provedení tohoto plánu v čin. Obojí je pouze v kompetenci Boží, jak plán, tak i jeho praktické provedení, které může být změněno prosbou, z Milosti Boží, a Bůh – bude-li chtít, jej může změnit a odklonit něco, co již určil, může, opět jedině On, změnit skrze vyslyšení prosby.
Víra v osud a předurčení zahrnuje čtyři aspekty, které musí být splněny, aby byla tato víra u jednoho jedince úplná, protože nebude-li přítomen jediný aspekt, pak je celá tato víra neplatná. Těmito čtyřmi pilíři jsou:
1. Víra ve všeobjímající, absoulutní a detailní znalost Boží.
يَعْلَمُ مَا بَيْنَ أَيْدِيهِمْ وَمَا خَلْفَهُمْ وَلا يُحِيطُونَ بِشَيْءٍ مِنْ عِلْمِهِ إِلا بِمَا شَاءَ
On zná, co je před rukama jejich i co je za zády jejich, zatímco oni neobejmou z vědění Jeho nic leda to, co On chce.
(Bekara:255)
إِنَّ اللَّهَ يَعْلَمُ غَيْبَ السَّمَاوَاتِ وَالأرْضِ وَاللَّهُ بَصِيرٌ بِمَا تَعْمَلُونَ
A Bůh vskutku zná nepoznatelné na nebesích i na zemi a Bůh vše, co děláte, jasně zří.
(Hudžurát:18)
2. Víra, že Bůh zaznamenal v lewhi l-mehfúz (dobře střežené desky) veškeré dění a jevy až do Dne Soudu. Abdulláh ibn Amr vypráví: „Posel Boží صلى الله عليه و سلم pravil: „Bůh zapsal osudy stvoření padesát tisíc let před stvořením nebes i Země a jeho trůn byl na vodě.“[1]
3. Víra v Boží vůli a Jeho úplnou moc, co chce, to i bude a co nechce, nikdy nebude. Nic co se děje, neděje se bez Jeho vědomí a vůle.
وَمَا تَشَاءُونَ إِلا أَنْ يَشَاءَ اللَّهُ رَبُّ الْعَالَمِينَ
Však přát si toho nebudete, pokud Bůh, Pán světů, nebude chtíti!
(Tekwír:29)
وَلَوْ أَنَّنَا نَزَّلْنَا إِلَيْهِمُ الْمَلائِكَةَ وَكَلَّمَهُمُ الْمَوْتَى وَحَشَرْنَا عَلَيْهِمْ كُلَّ شَيْءٍ قُبُلا مَا كَانُوا لِيُؤْمِنُوا إِلا أَنْ يَشَاءَ اللَّهُ وَلَكِنَّ أَكْثَرَهُمْ يَجْهَلُونَ
A i kdybychom k nim seslali anděly a i kdyby s nimi mrtví mluvili a i kdybychom byli shromáždili věci všechny před nimi, věru by neuvěřili, leda by tomu chtěl Bůh
(An’ám:111)
وَلَوْ شَاءَ رَبُّكَ مَا فَعَلُوهُ فَذَرْهُمْ وَمَا يَفْتَرُونَ
Kdyby Pán tvůj chtěl, nebyli by tak činili
(An’ám:112)
إِنَّمَا أَمْرُهُ إِذَا أَرَادَ شَيْئًا أَنْ يَقُولَ لَهُ كُنْ فَيَكُونُ
A když něčeho si přeje, je rozkaz Jeho pouze: „Staniž se!“ a stane se.
(JáSín:82)
مَنْ يَشَأِ اللَّهُ يُضْلِلْهُ وَمَنْ يَشَأْ يَجْعَلْهُ عَلَى صِرَاطٍ مُسْتَقِيم
Bůh dává zbloudit, komu chce, a také uvádí na stezku přímou, koho chce.
(An’ám:39)
4. Víra v to, že Bůh stvořil vše, co existuje a nemá společníka ve stvoření.
اللَّهُ خَالِقُ كُلِّ شَيْءٍ وَهُوَ عَلَى كُلِّ شَيْءٍ وَكِيلٌ
Bůh stvořitelem je věcí všech a On ručitelem je též všeho.
(Zumer:62)
وَخَلَقَ كُلَّ شَيْءٍ فَقَدَّرَهُ تَقْدِيرًا
On všechny věci stvořil
(Furkán:2)
O Ibráhímu, mír s ním, říká Bůh, že řekl svému národu:
وَاللَّهُ خَلَقَكُمْ وَمَا تَعْمَلُونَ
zatímco je to Bůh, jenž stvořil vás i to, co jste udělali
(Sáffát:96)
Víra v kadr znamená, že Bůh věděl vše, co bude, vše zapsal, vše chtěl a stvořil. Rooozum to může lehce a bez potíží přijmout. Otázka studia tajemství osudu a pronikání do jeho hloubek spoutává a tříští sílu rozumu, stejně jsko pokus pochopit podstatu Božího vědění, psaní, vůle a stvoření. Je to stejné jako s Božími atributy – jak fungují, jak se mohou obsáhnout rozumem? Všechny tyto otázky spadají mezi ghajb – neviditelno, nepoznatelné věci. Jsme povinni věřit v ně. Každý pokus dopídit se poznání jejich podstaty staví na vodě, protože Bůh tento druh poznání lidem neodkryl. Není dovoleno tázat se na podstatu osudu. Ten, který hledá odpověď je jako ten, který se snaží odkrýt podstatu toho, jak se Bůh vznesl nad Svůj trůn.
Osudem se není možné ospravedlňovat, naše špatné činy pramení z naší, byť omezené, svobodné vůle, neboť znalost toho, co je již věky zapsáno v lewhi l-mehfúzu je nám skryta. Jak bychom tedy pak mohli vykonávat příkaz něčeho, když jej ani neznáme?
Rozprava o osudu je zavrženíhodná. Bůh stvořil naše rozumy pro ovládnutí tohoto světa, nikoli pro poznání neviditelna, které nezná nikdo, než On.[2]
Posel Boží صلى الله عليه و سلم se jednoho dne velmi rozhněval, když zastihl své druhy diskutovat o kadru. Tváře mu zrudly a on pravil: „Což jsem vám toto přikázal, nebo jsem byl seslán kvůli tomuto? Věru, ti před vámi ztroskotali a byli zničeni, když začali diskutovat o této věci, proklínám vás, budete-li o tom více diskutovat!“[3] Druhové Posla y uposlechli této výzvy ihned a přijali vedení a příkaz Posla صلى الله عليه و سلم . Není známo, že by někdo z nich o kadru více rozprávěl.
Jeden muž přišel k ‘Alímu a zeptal se jej na kadr, načež mu ‘Alí odpověděl: „Tajemství Boží, tedy nesnaž se nadarmo poznat je.“